2000 let jsme vládli střední Evropě. Trpajzlíky jsme jen něco přes 100 let. - zpět na článek

Autorovi odpouštím drobné chybky. Pokud se člověk o historii nezajímá, tak je pochopitelné, že detaily nebo přesné souvislosti snadno uniknou. Důležité je poselství.

Jenom bych poznamenal, že germánské Markomany a před nimi keltské Bóje sice můžeme považovat za naše předky, ale jenom z pohledu genetiky. Z pohledu sociálního a vnímání státu naše dějiny nezačínají nezačínají u Markomanů. Ty začínají příchodem praotce Čecha a jeho družiny do České kotliny, ať už si o té pověsti myslíme cokoli. Už jsem to tu kdysi zmiňoval v článku o hoře Říp, že nezáleží, nakolik je to mýtus. Podstatný je právě samotný mýtus, kdy se příchozí Slovani dohodli (ať už slovem či zbraněmi, ačkoli druhá možnost je pro středověk typičtější) s těmi, co tu žili (zbytky Germánů a pogermánštěných Keltů), a mýtus s výstupem na horu Říp se tak stal jakousi první ústavou Čechů. Pouze Čechů, nikoli Moravanů, protože jejich mýty se nedochovaly. Úplně nejpřesněji ale dějiny českého státu tak, jak se nám jeví dnes, fakticky začaly sjednocením Čech a Moravy někdy v letech 1018-1029, kdy k Čechám připojil Moravu kníže Oldřich (ano ten, který se oženil s Boženou z prostého lidu :D) Nešlo o sjednocení jakéhosi národa, nýbrž o tvrdou zkušenost srovnatelnou s dobytím Anglie Normany, kdy skromný svět posledních zbytků Velkomoravské říše, rozvrácené kočovnými Maďary, definitivně ukončili Přemyslovci. To, co bylo předtím, byly samostatné dějiny Keltů, Germánů, Čechů a Moravanů, byť se jejich cesty navzájem ovlivňovaly a proplétaly.

Co bych ale doplnil jako velmi podstatné, jsou události v letech 805-806, které měly dalekosáhlý dopad na naše vztahy s takzvaným „západem“. Jsou to události často opomíjené, ale zásadní, které dokládají určitou politickou jednotu Čech už na počátku 9. století. Jsou to zprávy v tzv. Fuldských análech týkající se tažení Franků do Čech, které sice neříkají, že by Češi platili tribut Karlovi Velikému, ale víme o tom od Karlova životopisce Eginharda, který vyjmenovává Bohemany vedle Veletů, Srbů a Obodritů jako národy platící tribut (Vita Karoli Magni, kap. 15.) Roku 817 pak Čechy vystupují ve spisu Ordinatio Imperii (Uspořádání říše), který upravoval nástupnictví na trůn, jako nedílná součást říše vedle Bavorska, Korutan a zbytků Avarského kaganátu. Čechy tedy byly na Franské říši nějakým způsobem závislé. Jakým, to franské prameny bohužel neuvádí. Nicméně paměť o placení tributu ale zachovala česká tradice. Zmiňuje ji Kosmas při příležitosti líčení událostí roku 1040 Kosmas (FRB II, str. 80): Vždy jsme byli bez újmy našeho práva a jsme i podnes pod panstvím krále Karla a jeho nástupců, náš národ se nikdy nevzbouřil a zůstal tobě ve všech válkách a zůstane vždy věren, jen když se k nám chceš chovati spravedlivě. Neboť takový závazek nám uložil Pipin, syn krále Karla Velikého, abychom jeho nástupcům na císařském trůně platili ročně 120 vybraných volů a 500 hřiven, hřivnu naší mince počítáme po dvou stech penězích, to dosvědčuje pokolení našich lidí do pokolení. Z těchto zpráv vyplývá, že Čechy se staly součástí Franské říše v letech 805/806. Tato podřízenost se však i podle Kosmy vyčerpávala placením tributu a vše, co vládci říše požadovali nad jeho rámec, bylo bezprávím. Jediné, v čem se historikové nemohou shodnout je to, kdo vlastně tento tribut odváděl. Eginhard tyto potíže neměl, pro něj to byli prostě Bohemani, tedy všichni obyvatelé Čech. Ze stejné představy také vycházel samotný Kosmas, neboť jen za tohoto předpokladu bylo možno předpokládat kontinuitu mezi předpřemyslovskými a přemyslovskými Čechami. Tyto úvahy hledají oporu ve zprávě Fuldských análů k roku 805, kdy proběhlo úspěšné vojenské tažení Franků do Čech a byl zabit král Bohemanů Lech: Carolus iunior in Boemanos Sclavos cum exercitu patre missus depopulata provintia, regem eorum nomine Lechonem occidit. V překladu: Karel Mladší s armádou proti Slovanským Bohemanům poslán otcem zplenil zemi, jejich krále jménem Lech zabil. Eginhard je stručnější a Lecha nenazývá králem, nýbrž knížetem: Qui omnem illorum patriam depopulatus ducem eorum nomine Lechonem occidit. V překladu: Všichni drancovali zem, knížete jejich Lecha jménem zabil.