Po delším odhodlávání jsem se rozhodl sepsat článek o zkušenostech s mým prvním vozítkem. Ne snad proto, že bych měl potřebu se někde projevit, ale jelikož si myslím, že by to mohlo někomu pomoci při výběru svého prvního auta a místo obligátní Fabie by si vybral auto, které se podle mě k tomuto účelu-naučit se řídit a užít si jízdu, dokud se z řízení nestane rutina-náramně hodí.
S Pumičkou jezdím denně již třetím rokem, většinou po Praze do práce/z práce, takže můj nájezd činí sice jen slabých 15tkm, ale i přesto si myslím, že o ní již něco vím a „leccos jsme spolu prožili“ a mohu tak dát dokupy nějakých pár řádků. Jak jsem se k autu dostal?
Moje první kára!
Bylo nebylo, léta páně 2011 jsem se dostal k novému zaměstnání, které bylo o něco méně tragicky placené než to předchozí a rozhodl jsem se pro pořízení svého prvního vozu. Probíhalo klasické brouzdání po TipCars a vybírání všeho možného, co se mi alespoň trochu líbilo a vešlo se to do částky 50 000 Kč. Narazil jsem tam na Pumu-nikdy v životě jsem o ní do té chvíle neslyšel a na první pohled mi padla do oka, asi jako když v létě otevřete ledničku a vykoukne na vás Plzeň. Kromě ceny byly mé požadavky omezené na to, že mi stačí pro začátek malé auto (především kvůli parkování v Praze a kvůli tomu, že budu jezdit hlavně po městě) a chtěl jsem, aby to motoricky bylo aspoň trochu průměrné, nechtěl jsem žádný litrový Yaris a podobné závodní speciály. Puma tyto požadavky splňovala, takže jsem se rozhodl vybrat jeden dva kousky a jít do toho. První model, za solidních 30k, jsme jeli s otcem obhlédnout do Ústeckých Trmic, kde nám dvě kofoly předvedly totálně rozvrzaný, koberečky a křídlem votuněný vrak. Ačkoli nám bylo vysvětleno, jak má auto vše v pořádku a jede to jako blázen, drželi jsme se odvěkého a 100% pravdivého pořekadla „cikán vždycky lže“ a raději jeli domů. Týden nato jsem se se známým jel podívat do jednoho pražského bazaru, kde stála Ona-má vyvolená, modrá Pumička. Sice za 45k, sice nám ji bazarník ani nenechal projet, nenechal nás nechat ji prohlédnout v blízkém servisu na rampě, ale já prostě už auto musel mít za každou cenu. Auto mělo v háji baterku, ale bazarník byl tak hodný, že nám ji noc předtím nabil a umožnil mi s ní odjet a pár dní jezdit, než se opět vybila. Na tachometru bylo najetých 89000 km, o čemž jsem pochyboval, avšak bazarník sám po větě „noo to je určitě stočený“ naznačil, že pochybovat můžu o jiných věcech a pravdivostí údaje na tachometru se nadále zabývat nemusím. Autem jsem tedy odjel a po dvou a pul letech mohu s klidem říci, ze bylo ve stavu „půlku věcí je třeba opravit nebo vyměnit“. Věřím ale, že to byla náhoda a moje hloupost, nechci tím naznačit, že všechny Pumy jsou ve špatném stavu a spíše se přikláním k opaku.
Ačkoli DF čtu už pěknou řádku let, o auta jsem se do té doby nezajímal a články s touto tématikou nečetl, dostal jsem se k nim až časem zpětně. Velká chyba. V místní hantýrce jsem byl pro bazarníka 100% kolouškem, bažícím za každých okolností odjet autem hned domů a dodnes toho lituji. No, nevadí, peníze jsou od toho aby se utrácely, že.
Co je Ford Puma?
Puma se vyráběla v letech 1997-2001, v motorizacích 1.4 (66 KW), 1.7 (92 KW), později k nim přibyla ještě 1.6 (76 KW), která mi padla do rukou. Vše jsou normální dohc atmosférické jednotky, 1.7 má variabilní časování ventilů. Během výroby prošla faceliftem, který ji sice face vůbec neliftnul, zato ji přidal mj. třetí brzdové světlo a digitální displej na přístrojové desce. Obecně se Puma doporučuje brát s motorem 1.7, se kterým má ten pravý šmrnc, což jsem bohužel nevěděl a skončil s 1.6kou. Co se rychlosti týče, maximum se ukázalo být 186km/h (GPS, na tacho 195), přičemž auto je schopno udržovat 150-160 na dálnici plně naložené. Oproti Fiestě, na jejímž upraveném podvozku je Puma postavena, má o něco kratší převody, při 130 točí již dost hlučných 3700 otáček a díky tvrdšímu podvozku je jízda po D1 takové malé neštěstí. Právě díky fiestímu základu je však mnoho dílů společných a levně dostupných. Puma je ale jinak auto, které člověk zrovna často nevídá. Protijedoucí pumáci dokonce při spatření jiné Pumy občas blikají, mávají, nebo alespoň rozjařeně čumí, což je jev, který se mi ve služební Fabii II nestává. Kde auto vyniká jsou okresky, nejsou li příliš rozbité. Auto drží v zatáčkách jako přibité, nenaklání se a sedačky (mám model s koženými-vynikající) poskytuji řidiči dostatečnou oporu prdele a zad, aby při ostřejších průjezdech serpentinami necestoval po autě ze strany na stranu…vzhledem k omezenému vnitřnímu prostoru si ale říkám, že by stejně neměl moc kam cestovat, takže nic. Nakonec dodám, že Puma byla ve své době poměrně drahé auto a pokud se nepletu, každý kus (byť v základní výbavě) měl manuální klimu, slušné reproduktory, 15“ elektrony, metalízu…samozřejmostí jsou elektricky stahovatelná okna, ABS, jakýsi pokus o kontrolu prokluzu a další. 1.6ka si při normálním stylu jízdy po Praze řekne o 7,5-8 litru benzínu na 100km. Měsíc jsem zkoušel jezdit na směs N95+E85 (50:50), spotřeba asi o 0,5l vzrostla, ale hůř to startovalo a za studena se tomu moc nechtělo rozjíždět, tak jsem na to hodil bobek. Za zmínku také asi stojí, že auto získalo ocenění Car of the year v Top Gearu v roce 1997.
Interiér
Pumička je malé kupé, s kufrem jen pro malé množství paštik a dvěma nouzovými sedadly vzadu, na které se v pohodě vejde například nic, dva makakové nebo kelímky od Mcdonalda. Co se kufru týče, auto samo by se vešlo do kufru Octavie, takže žádná velká hitparáda to není-naskládat tam víc jak tři průměrné ruksaky dá už pořádně zabrat. Vejdou se tam ale dvě 15“ kola, přesně na chlup se do něj napříč vleze Mosin 38, lednice se do něj už ale například nevejde, ať už se o to tři dementi (včetně mě) snažej sebevíc. Vpředu je ale místa překvapivě dostatek-neříkám hodně, ale kupodivu mi na místě řidiče nikde nic nepřekáží. Lépe krmení jedinci ale můžou mít problém, především v oblasti nohou. Volant padne do ruky dobře a byť nenastavitelný výškově ani stranově, je kupodivu přesně na místě, kde by ho řidič mohl očekávat. Ve Fabii se mi sedí a volant drží nahovno bez ohledu na to, jak si interiér poskládám. Sedadlo řidiče je výškově nastavitelné, což automaticky znamená, že je nutné nastavit jej co nejníž to jde, jinak člověk brousí ochlupením hlavy o strop (měřil jsem 181cm, přičemž mé poslední měření proběhlo odhadem před 8 lety a díky práci u PC jsem od té doby jistě prošel určitým stupněm downsizinigu-jdu s dobou. I přesto mám sedačku raději úplně dole). Společně s faktem, že auto samo o sobě je poměrně nízké to způsobuje nepříjemnosti za tmy, kdy vám chtě nechtě každé protijedoucí auto svítí do ksichtu. Stejně tak to funguje i zezadu, kdy příjem fotonů do držky poskytuje zpětné zrcátko. S přihlédnutím k tomu, že z auta je poměrně špatně vidět (silné A sloupky, malá okna), je jízda po tmě za deště centrem města skutečně nepříjemná a člověk pouze doufá, že se před ním někdo nerozhodne přejít ulici či zda se mu najednou pod koly neobjeví cyklista a nepoškodí mu helmou podběh. Volant a palubní deska je jinak téměř shodná se starší Fiestou a Mazdou 121. Vpředu jsou dva airbagy, jejichž funkčnost (nebo dokonce reálnou přítomnost) vzhledem k charakteru auta doufám nikdy naostro neprověřím.
Opravy a investice
Jak jsem uvedl, auto bylo zakoupené ve skutečně mrzkém stavu. Seznam oprav jsem si nepsal, ale celkově už to stálo kreditů jako sviňa.
-Nová baterie. Stará byla stará a jednou mi díky ní auto samo od sebe chcíplo a už nenastartovalo->1. odtah. Myslel jsem, že jakmile auto nastartuje, je již elektrizováno alternátorem, ale zjevně jsem se mýlil-prostě to chcíplo a nazdar. S novou baterkou ok.
-Nové čelní sklo-za to Pumča nemůže, za to může kdosi jedoucí přede mnou. Nové sklo 6500 včetně práce, bohužel už nevyhřívané, to stoji asi 15 a na to bych musel prodat ledvinu. Že jsem do skla dostal kamenem jsem bohužel zjistil až druhý den za světla.
-nové zadní tlumiče
-Nové přední brzdové kotouče, destičky (2x, poprvý koupeny Starline a nebrzdilo to)
-Výměna rozvodů, podnícená pekelným zvukem vydávaným vodní pumpou (rozvody jsem po koupi neměnil, a když už se měnila pumpa, tak jsem nechal vyměnit oboje). Vzal jsem to naráz s kompletní výměnou klouzající spojky, takže jsem do další výplaty žral zrní.
-Oprava zadních lemů, u Pum jsou vždy zrezlý, pokud nebyly opravovány.
-Zezadu mě nabrala ženská („pardon mně to nebrzdilo“)-autu sice nic nebylo, ale v servisu po hlášce „bude to na pojišťovnu“ srovnali cosi v nárazníku a přelakovali ho, byť nebyl ani škráblej. Faktura vyšla na krásných 19200, pro mě naštěstí zdarma.
-Zepředu mě nabořil pán, který stál na křižovatce přede mnou a při padnutí zelené na semaforu se rozhodl místo jízdy vpřed zběsile couvat. Mírně hnutý nárazník a urvaná spz, seru na to již neboť se to stalo den po odjezdu ze servisu, kde auto bylo kvůli těm rozvodům a spojce. Dotyčný řídil Octavii II, takže místo rozčílení jsem byl naopak poctěn, že jsem měl tu čest být trknut takovým posvátným vozem. Pán to omluvil pětistovkou a slovy „pardon já Vás neviděl“.
-Výměna lanovodů od ruční brzdy, a komplet zadních brzd. Auto jsem jednou ručkou zabrzdil, po odbrždění se však cosi (nejsem expert) zaseklo a auto zůstalo nafest zabržděné-2. odtah
-Nové autorádio, původní se zřejmě někomu hodilo a auto jsem tak koupil bez něj. Jelikož i tato Puma má v TP uvedeného předchozího majitele z Trmic v Ústí nad Labem, bral jsem to jako samozřejmost. Mít v Ústí autorádio v autě a ne v bazaru je zřejmě hřích.
-Nové silentbloky na zadní nápravě. Minulou zimu se na odbočce z hlavní cestou, kudy denně jezdím z fachy, utvořila díra. Díra byla cca. uprostřed silnice, blíže ke kraji, kterým jedu po odbočení. Byly tři možnosti, jak se s dírou vypořádat: 1.) objet ji mírným najetím do protisměru, což ne vždy šlo kvůli protijedoucím vozům. 2.) projet ji. Byla ovšem dost hluboká a tato varianta se mi nelíbila. 3.) objet ji zprava, což vyžadovalo precizní najetí tak, aby se člověk vešel mezi díru a obrubník na kraji silnice. Silničáři díru opravili už koncem léta, dokonce hned následujícího roku. Do té doby jsem půl roku objíždění kráteru zvládal, až jednou…o obrubník proražená pneumatika a hnuté cosi v zavěšení kola. Opět ale nešlo o chybu auta, nýbrž moji.
dále spousta maličkostí, nemá smysl to tu vypisovat.
Co z toho plyne? Nemyslím si, že se to týká pouze Pumy, ale obecně-když kupujete ojeté auto, dejte si moc dobrý pozor, do čeho jdete..
Negativa
Investic nemusí, ale může být dost. Pozor na to. V autě je málo místa, nehodí se proto na výlety do Chorvatska ve čtyřech, ani na výlety na chalupu ve čtyřech, ani na vůbec nic ve čtyřech. Z auta je hůř vidět. Puma také docela špatně svítí, a poměrně špatně brzdí, vzadu má pouze bubnové brzdy. Auto se líbí teploušům. D-Fensův test v podobě sexu v autě jsem zatím zkoušel pouze sám, což se asi nepočítá, ve dvou to podle mého ale bude dost natěsno.
Pozitiva
Jízda je skutečně požitek. Nikdy jsem nejel žádným autem, které by mě tak bavilo řídit-ačkoli mi rukama moc aut neprošlo (Fabie, Oktávky, Transit a jakýsi korejský nevimjakýuž mašiny), zábavu při jízdě potvrdil každý, komu jsem auto půjčil. Cena náhradních dílů ničím nevybočuje, naopak bych řekl, ze je spíše nižší. Auto se líbí holkám a rodinným příslušníkům, ti to však tvrdí jen aby neurazili, parchanti. A mně.
Závěr
Zvažuje-li někdo koupi autíčka do města a decentní projížďky, ať už svého prvního, případně pro přítelkyni, mrkněte na Pumku..myslím si, že je to auto vcelku nedoceněné, originální a skutečně stojí za to. Hlavně ale dobře vybírejte ;)
(7x známkováno, průměr: 2,14 z 5)