Projdete-li se středem Prahy, s údivem zjistíte, že nejbohatší složkou obyvatelstva v naší sociálně spravedlivé zemi jsou patrně invalidé.
Na parkovištích vyhrazených právě pro ně se to doslova hemží vozy v hodnotě nad tři miliony korun – opatřených řádným označením, samozřejmě. Vysoudili snad tito nešťastníci horentní sumy na nadnárodních koncernech? Stal se jim mrzký peníz chatrnou záplatou za zdraví zničené něčí podnikatelskou dravostí? Těžko! Z vozu se často elegantně vysunou chlapíci postavou připomínající Romana Šebrleho. Málokdo je zná, nejsou to hráči NHL, ani italské ligy, ani filmové hvězdy. Jsou to pro většinu lidí, kteří se nepohybují na českých golfových hřištích, anonymní obličeje – lidé (zmrdi), kteří si v našem zmonopolizovaném a netržním státě „umí poradit“. Na opálených tvářích jim hraje, namísto studu, úsměv vítězů. Každému, kdo by se snad pozastavil nad jejich arogancí, jasně signalizují: „Ty chudinko si nedokážeš opatřit ani tu kriplznačku, natož fáro jako mám já! Vadí ti, že tu parkuju? Zkus s tím něco udělat!“ Vozy kolem 6M (Ferrari, Bentley, Lambo), se u nás s cedulkou invalidů již patrně prodávají u dealera.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)