Boj proti terorismu v podání EU

Na sklonku minulého roku jsem byl obchodně – jak jinak – v Itálii. Cílem mé cesty byl nákup osobního automobilu, a proto jsem se po vybraných evropských zemích (Česká republika, Rakousko, Německo, Itálie) pohyboval prostřednictvím dodávkového automobilu Fiat Ducato s podvalníkem na přepravu aut.

Vzhledem k událostem ve Francii, Belgii a dalších evropských zemích a díky informacím o kontrolách na hranicích mezi jednotlivými zeměmi Evropské unie, které v návaznosti na tyto události nahradily volný pohyb osob v rámci Schengenského prostoru, jsem logicky očekával nějaké kontrolní kroky na hranicích mezi jednotlivými zeměmi EU.

Cestou na jih jsem zaznamenal výraznou kontrolní činnost nedaleko Villachu na dálnici A23 (Graz > Udine). Projížděl jsem kontrolovaným územím v 5.44 h, tedy právě ve chvíli, kdy německá policie balila obří světelné rampy, generátory, mobilní buňky a zátarasy v délce cca 500 m, takže jsem kontorle o vlásek unikl. Pravděpodobně nebezpečí násilných útoků na civilní obyvatelstvo po 5.30 h rázem pominulo.

Cestou zpět jsem již na podvalníku převážel osobní automobil. První, italská kontrolní hlídka, mne zastavila na dálnici A22 z jedoucího policejního automobilu u Bolzana ve směru na Innsbruck. Kontrola byla velmi rychlá a spočívala pouze ve vizuálním zhlédnutí převáženého vozu policistou, který mne vyzval k předložení dokladů k zakoupenému vozu. Jakmile úřední orgán viděl, že vytahuji složku s doklady, přikázal pokračovat v jízdě, nasedl do policejní AR 159, která ihned odjela. Nahlédnutí do nákladního prostoru dodávky považoval italský pocista pravděpodobně za ztrátu času.

Kolem půlnoci jsem doarzil k zátarasům nedaleko obce Schwaz. Zde byla vystavěna provizorní policejní obec, jakou jsem míjel opačnou cestou předchozí den. Z parkoviště byla vytvořena jakási policejní vesnice plná obytných buněk, reflektorů, generátorů a různých policejních aut (od osobních přes dodávkové až po kamion), v níž probíhala kontrola automobilů jedoucích z jihu na sever.

Kontrola probíhala tak, že provoz celé dálnice byl sveden do jednoho pruhu a každé vozidlo muselo na výzvu policisty zastavit a řidič musel předložit průkaz totožnosti. Následně docházelo k rozřazení, kdy část vozidel putovala na jedno kontrolní místo, část na druhé, kamiony na třetí a já jsem byl vyzván k podrobení se kontrole na čtvrtém stanovišti. Zde mne jeden z množiny zhruba dvaceti policistů a jedné mladé policistky vyzval k vypnutí motoru, vystoupení z vozidla a předložení osobních dokladů (průkaz totožnosti, řidičský průkaz), dokladů od dodávky (osvědčení o technickém průkazu, zelenou kartu a v mém případě i zápujční smlouvu) a veškerých dokladů od převáženého automobilu (fakturu, kupní smlouvu, transportní doklad, list vlastnictví a velký technický půkaz). Se všemi těmito doklady zmizelo asi pět policistů uvnitř mobilní buňky. Několikrát se různý počet pocistů vracel k převáženému autu, aby tu zkontroloval VIN, tu ráfky a pneumatiky, pak zase kufr (vestu, trojúhelník, rezervu), aby se vždy následně opět odebral do buňky a důležitě koukal do monitoru počítače či ještě důležitěji telefonoval. Problém totiž našli policisté v ceně převáženého automobilu na kupní smlouvě, která se jim zdála přiliš nízká, neboť neodpovídala jejich tabulkám, a kolem které se rozvinulo asi půlhodinové “úřední jednání”.

Prakticky totéž probíhalo vedle mě i u osádky černé AR 166 3.2, kterou čtveřice česky hovořících mladíků převážela po ose z Itálie na papírové “převozní značce” za zadním sklem. U nich byl zase problém v tom, že policisté nemohli najít VIN.

Zhruba po půlhodině věčného řešení kolik asi stojí takové auto, když má asi deset závad, se můj zprvu klidný a zdvořilý tón začal výrazně měnit. K mému překvapení situaci vyřešila mladá policistka, která do té doby jen postávala poblíž a která mne celou dobu sledovala. Přinesla mi veškeré doklady od obou aut i mé osobní a vrátila mi je s tím, že to je vše. Vzal jsem desky s doklady a teatrálně otevřel boční dveře dodávky se slovy, že když dělají monsterakce k nalezení teroristů a imigrantů, měli by se alespoň formálně podívat do té dodávky. Nato policisté zmlkli, policistka zčervenala, řekla promiňte, děkuji, můžete jet a utekla do buňky, kam jí mlčky následovala skupina pěti policistů.

Jako vždy se tedy ukázalo, že pod záminkou boje proti terorismu a ilegální imigraci se opět skrývá pouze další nástroj k ekonomickému vysávání občanů EU. Upřímně vůbec nechápu, o co německé policii šlo, když pořizovací cena automobilu nemá vůbec žádný vliv na poplatky a daně spojené s jeho přihlášením a provozem v jiné zemi EU. Stejně tak mi není jasné, proč je tak důležité, aby v autě převáženém na vleku byla reflexní vesta, rezerva a trojúhelník, když nemá registrační značky a je tudíž nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Naopak na prostor, kam se mohlo schovat asi 25 teoristů a který by evidentně posloužil jako přepravní naprosto dokonale, policisté hodili bobana a ani se nesnažili to jakkoli skrývat.

Na mne celá “kontrola” dělala dojem, že policisté jenom hledali sebenesmyslnější důvod, za co by mne (opět) mohli potrestat. Převážet nějaké auto o půlnoci z jednoho státu EU do jiného přece není jen tak. To je tuze podezřelé jednání, které je určitě příčinou trvalé ekonomické a finanční krize, kterou EU prochází v podstatě od zavedení jednotné měny, coby pojistky proti krizím.

Takže šťastnou cestu po EU a dávejte si dobrý pozor na peníze.

31.01.2016 Integrale

Související články: