„Omezit nesouhlasné informace se za dob normalizace snažili i komunisté. Bojovali do roztrhání těla se západními ideodiverzními centrálami a s podvracením výdobytků socialismu. Jak dopadli…“
Spíše to s odstupem času vypadá, že to byli právě vyšší komunisti, kterým se „socialismus“ přejedl a zprotivil – ač byli vysoko, nemohli tak lehce bohatnout jako stejně postavení lidé „na západě“.
Taky umjelci a héerci, kteří až do roztrhání těla komoušům sloužili, záviděli svým kolegům propagandistům na západě. A ti nejsocialističtější – viz např. Havraní pírko, Kopčem či Veverčák, prostě ten co dnes sosá z daní „karlovarským festivalem“ – se taky vydatného zvýšení příjmů dočkali… :)
Jan Mrcasik
Hm. Pokud nejpřímočařejší vysvětlení jevu, kdy si někdo nechá vynadat jako děcko, jen aby poslechl urážejícího, je existence utajené silové nátlakové struktury v pozadí…
…Pak jak vypadá ta nátlaková struktura, kvůli strachu z jejíhož hrozného napadení si západní literární autoři, kavárenské a fastfoodové řetězce, nemocnice, supermarkety i IT korporace sednou na zadek před jakýmkoli aktivistou s fialovými vlasy, který začne křičet něco o rasismu či transfobii, namísto aby mu ukázaly finger?
Kde jsou ty tajné armády hustokrutopřísných LGBTQ+ berserkerů, o kterých management ví, že nemá v konfrontaci šanci?
Není náhodou, ani trošičku malilinko, možné, že je to ještě jinak? Že žijeme v době perverzně deformované sociálními sítěmi, kde populističtí politici tak strašně moc dají na „zveřejněné mínění“, že kdokoli je momentálně „cool a in“ získává pravomoc peskovat a úkolovat politiky – prostě proto, že ti politici jsou bezpáteřní zbabělci, kteří nejsou schopni snést spršku nepopularity na Twitteru a dočasný pokles průzkumů preferenci o 2 procentní body?
Josef Vohnout
Vážený pane Mrcasiku,
se závěrem Vaší úvahy mohu bezprostředně souhlasit. Systém je nastaven tak, aby se do popředí dostávali právě ony zmíněné charakterové vlastnosti. Lze také říci, že politik, který válčí s médii, nemá šanci moc uspět.
Co se týče nátlakových skupin – ti užiteční idioti jsou na úrovni mafiánského poslíčka, který se do vašeho podniku přijde zeptat, zda byste nepotřeboval ochranu. Na úrovni zákonů, týká se to antidiskriminačních pravidel – pokud není příčina diskriminace odstraněna, může být pokuta udělována opakovaně do odstranění, např. každý den. Takže stojíte před dilematem – v atmosféře politické korektnosti budete muset k soudu s velkou šancí, že prohrajete a škody na byznysu budou velké. Takže je jednodušší zaplatit nějaké to „školení“ rovnosti a ustoupit – vyjde to levněji. Ta hrozba na pozadí je stát a jeho mašinerie, ať už ji řídí kdokoliv. Jako příklad, jak to funguje, mohu uvést úspěch klimatické žaloby v ČR v porovnání marné snahy manželů Záhumenských prolomit rouškové opatření.
K začátku Vaší úvahy – jistě to, co píšu, není faktor jediný, ale je to ukázkový příznak, že rozhodování není svrchované a řízení není v rukou toho, kdo je nám ukazován.
Jan Mrcasik
Trump ovšem ukázal celému světu, že válčit s médii a poměrně úspěšně vládnout lze. Protože polovina populace má těch politicky korektních, fanaticky ideologických médií plné zuby, akorát to raději neříká nahlas (jak zdokumentoval Tenenbom.)
Trump je samozřejmě passé, protože byl narcistní a infantilní. Ale prorazil cestu, které se teď chytli schopnější politici – viz DeSantis. Uvidíme jak to dopadne v USA v dalších volbách a zda se pak neinspirují i další politici z celého západního světa.
„Omezit nesouhlasné informace se za dob normalizace snažili i komunisté. Bojovali do roztrhání těla se západními ideodiverzními centrálami a s podvracením výdobytků socialismu. Jak dopadli…“
Spíše to s odstupem času vypadá, že to byli právě vyšší komunisti, kterým se „socialismus“ přejedl a zprotivil – ač byli vysoko, nemohli tak lehce bohatnout jako stejně postavení lidé „na západě“.
Taky umjelci a héerci, kteří až do roztrhání těla komoušům sloužili, záviděli svým kolegům propagandistům na západě. A ti nejsocialističtější – viz např. Havraní pírko, Kopčem či Veverčák, prostě ten co dnes sosá z daní „karlovarským festivalem“ – se taky vydatného zvýšení příjmů dočkali… :)
Hm. Pokud nejpřímočařejší vysvětlení jevu, kdy si někdo nechá vynadat jako děcko, jen aby poslechl urážejícího, je existence utajené silové nátlakové struktury v pozadí…
…Pak jak vypadá ta nátlaková struktura, kvůli strachu z jejíhož hrozného napadení si západní literární autoři, kavárenské a fastfoodové řetězce, nemocnice, supermarkety i IT korporace sednou na zadek před jakýmkoli aktivistou s fialovými vlasy, který začne křičet něco o rasismu či transfobii, namísto aby mu ukázaly finger?
Kde jsou ty tajné armády hustokrutopřísných LGBTQ+ berserkerů, o kterých management ví, že nemá v konfrontaci šanci?
Není náhodou, ani trošičku malilinko, možné, že je to ještě jinak? Že žijeme v době perverzně deformované sociálními sítěmi, kde populističtí politici tak strašně moc dají na „zveřejněné mínění“, že kdokoli je momentálně „cool a in“ získává pravomoc peskovat a úkolovat politiky – prostě proto, že ti politici jsou bezpáteřní zbabělci, kteří nejsou schopni snést spršku nepopularity na Twitteru a dočasný pokles průzkumů preferenci o 2 procentní body?
Vážený pane Mrcasiku,
se závěrem Vaší úvahy mohu bezprostředně souhlasit. Systém je nastaven tak, aby se do popředí dostávali právě ony zmíněné charakterové vlastnosti. Lze také říci, že politik, který válčí s médii, nemá šanci moc uspět.
Co se týče nátlakových skupin – ti užiteční idioti jsou na úrovni mafiánského poslíčka, který se do vašeho podniku přijde zeptat, zda byste nepotřeboval ochranu. Na úrovni zákonů, týká se to antidiskriminačních pravidel – pokud není příčina diskriminace odstraněna, může být pokuta udělována opakovaně do odstranění, např. každý den. Takže stojíte před dilematem – v atmosféře politické korektnosti budete muset k soudu s velkou šancí, že prohrajete a škody na byznysu budou velké. Takže je jednodušší zaplatit nějaké to „školení“ rovnosti a ustoupit – vyjde to levněji. Ta hrozba na pozadí je stát a jeho mašinerie, ať už ji řídí kdokoliv. Jako příklad, jak to funguje, mohu uvést úspěch klimatické žaloby v ČR v porovnání marné snahy manželů Záhumenských prolomit rouškové opatření.
K začátku Vaší úvahy – jistě to, co píšu, není faktor jediný, ale je to ukázkový příznak, že rozhodování není svrchované a řízení není v rukou toho, kdo je nám ukazován.
Trump ovšem ukázal celému světu, že válčit s médii a poměrně úspěšně vládnout lze. Protože polovina populace má těch politicky korektních, fanaticky ideologických médií plné zuby, akorát to raději neříká nahlas (jak zdokumentoval Tenenbom.)
Trump je samozřejmě passé, protože byl narcistní a infantilní. Ale prorazil cestu, které se teď chytli schopnější politici – viz DeSantis. Uvidíme jak to dopadne v USA v dalších volbách a zda se pak neinspirují i další politici z celého západního světa.