Auta a lidé kolem nich, testy, praktické rady
Po roce a cca 28 tisících km společného soužití s Toyotou Avensis kombi (správně Touring Sport) přináším pár praktických postřehů z reálného provozu auta značky všeobecně pověstné svou spolehlivostí a kvalitou. Auto bylo vyrobené na konci léta 2016 ve verzi Active Trend 2,0 D-4D s výkonem 143k, manuální převodovkou a několika drobnostmi ve výbavě navíc (tažné zařízení, přední parkovací senzory, navigace).
Zaujal mě nejnovější výkřik v oblasti zklidňování silniční dopravy, který na nás chystá jedna moravská víska. V zásadě jde o stejnou technologii jakou kdysi používal nedaleko odtamtud Kopčem s Veverčákem při lovu mamutů, akorát místo lovců, klacků, oštěpů a zvířat tam figuruje nerez ocel, radarový svazek, auta a internet.
Skoro vždy jsem si myslel, že mít v Čechách auto bez střechy je blbost a zbytečný luxus, vzhledem k našemu klimatu. Jenže jsem minul padesátku věku a poslední roky zjišťoval každé léto, že na našich silnicích nějak přibývá aut s “ukradenou střechou”. Postupně jsem tak svoje myšlení malinko přehodnotil.
V tomto článku se podělím o zkušenosti s wartburgem moderního věku, motorem VW 1.0 TSI 115 k, který jsem prozkoumal v přibližovadle mojí ženušky – Seatu Ibize FR. Je to natolik spektakulární věc, že to nemohu ponechat stranou.
Dnes jsem narazil na článek „Jak se žije s ojetou Alfou Romeo? Za půl roku stály opravy víc než celé auto“ na Autoforu, které jinak považuji za celkem seriózní web. No a nestačil jsem se divit. Pan Brokeš zde rozpitvává své zkušenosti se servisováním dvanáct let staré Alfy 156 s 200tkm na tachometru a dochází k závěru, že ho servis stál už 86 500,-. A to prosím při pořizovací ceně 59 000,-. Vtipné konstatování, že to auto vlastně ani nechtěl a nepotřeboval je úvod jak z příběhu „jak jsem se nechal napálit v AAA“.
Článků o tom, jak někdo musel přejít ze škodovky do hjondé, je tu povícero. Ale všechny, co jsem prošel, zněly celkem pozitivně. Až by skoro měl člověk pocit, že je to fakt dobrá koupě. Ale podle mě není. Kdo si právě řekl „jasný, další škodovkofil, zavírám“, tak jste se právě připravili o dost nevšední pohled na tyhle „nejlepší vozítka“, který jen tak někde nenajdete a automobilové servery vám tohle určitě neřeknou.
Hemží se to tady recenzemi na všechno. Od koní (ne těch pod kapotou) až po sráče z Koreje, s oklikou přeš špičková auta z Itálie, ke kterým výrobce za příplatek dává haubnu zvlášť, aby se zbytečně nevochodil její zámek, a k ní dává sadu silentbloků, náhradní hever a polní lehátko na kolečkách. Ale nic proti nim samozřejmě, jsou to bomba auta.
V rámci soustavně probíhajícího honu na automobilové kachny se podíváme na další varování dopravních expertů, které se tentokráte týká ruky na řadící páce manuální převodovky, přesněji domnělého zlozvyku ponechávání ruky na řadící páce, i když k řazení nedochází.
A nevadí vám postarší rok výroby, kolem roku 2000? Pokusím se vám doporučit jeden stroj a sepsat porovnání s podobnými typy… Je jím Nissan Terrano, 2.7 tdi, 92KW. Ze všech ostatních popsaných, se kterými mám zkušenosti, tento je vítězem. Proč? Proč ne třeba Pajero, Patrol? Defender, Discovery, L200…
Čím začít? Asi tím starým, otřepaným, bylo – nebylo? Auto mě naučil řídit táta, když mi bylo 12 let. V patnácti jsem vlivem intenzivního blaníkování zvládal couvat s dlouhým vlekem přes letiště ‚šedesátkou‘.