Naposledy jsem Vás informoval o seriálu It’s Always Sunny in Philadelphia (IASP), dnes mám pro Vás bonbónek v podobě absurdní komedie Gitler Kaput!. Pokud se Vám stýská po tehdy novátorských parodiích typu Bláznivá střela, Agent WC40 apod., toto bude šálek Vašeho téé, viz. jedna hláška z mnoha: “To je omyl! Nejsem partyzán, já jen hraji v partyzánském orchestru na cembalo!”. Jedná se podle mě o naprosto úchvatnou parodii, tento film, podobně jako seriál IASP, nevzniknul v EU a možná právě proto je tak zajímavý a zábavný. Je to parodie na rádoby heorické a přitom mnohdy přiblblé filmy a seriály glorifikující […]

Pojďme na chvilku zapomenout na povinnosti. „It’s Always Sunny in Philadelphia“ je název zajímavého seriálu z let 2005-2010 z prudérních USA, který velice otevřeně „řeší“ mnoho kontroverzních témat. Děje se tak skrze pětici ujetých charakterů stávající se z chytré a hezké blondýnky Deandra Reynolds, jejího bratra hajzla a sraba Dennis Reynolds a dalších dvou jejich kamarádů: primitiva Mac a úchyláka Charlie Kelly, kteří všichni spolu vedou irský bar Paddy’s ve Philadelphii. Od druhé série se k nim přidá otec sourozenců podvodník Frank Reynolds, kterého neskutečně a úchvatně hraje Danny DeVito. Celému gangu, jak si říkají, totiž není absolutně nic za překážku, pokud chtějí […]

Kuky je podle mého názoru hodně nevzhledná hračka, která nikoho na první pohled nemůže zaujmout, ale za to si jí každý všimne právě proto, jak je ošklivá. V průběhu sledování filmu Kuky se vrací mi postupně docházelo, že to, jak Kuky vypadá, byl velmi detailně promyšlený záměr. Barva Kukyho i materiál, ze kterého je vyroben, mají svůj účel i z marketingového hlediska. Nešlo si nevšimnout plakátů podivného Kukyho na autobusových zastávkách. Když jsem objednávala pro svoji třídu kinosál v multikině Ládví, věděla jsem, jaký vzhled se pod slovem Kuky nachází. Nevěděla jsem však, že tento vzhled bude problém i pro […]

Komunistickou propagandu známe asi všichni. Jak ale vypadala propaganda těch socialistů, co zde vládli pár let před nimi? Třicet případů standartenführera Fleischera Třetí říše sice nenatočila, ale jinak si s produkcí československou v 50. i 70. letech produkce nacistická může podat ruce. Některá díla byla natáčena dokonce ve stejných prostorách a účinkovali tam titíž herci. To však neplatí o prvním propagandistickém filmu, který nacisté krátce po nástupu k moci natočili. Tím je Hitlerjunge Quex. Vlastně by ten příběh mohl být i o československém pionýrovi, kterého zamordovali krvežízniví lidovci či brkouni v šestačtyřicátém. Scénář je pořádný doják a každému musí být […]

Chodíte rádi do kina? Někteří lidé ano. Řadím se mezi ně. Mám ráda ten pocit, kdy se ponořím do děje filmu a zapomenu na svět za zdmi kinosálu. Švagrová (pět let doma s dětmi, mluví jako kolovrátek) chtěla vidět film Sex ve městě 2. Sama bych na takový film nešla, ale vzhledem k její vyřídilce jsem to brala jako dobrý nápad a přibrala s sebou do auta i kamarádku, která se rozvádí. Od závěrečných titulků do teď uběhlo 22 hodin a já ještě pořád nechápu smysl filmu, který jsem včera shlédla. Film trval 146 minut. Čtyři kamarádky Charlotte, Miranda, Samantha […]

Poté, co Avatar viděla většina kolegů z práce, jsem se, v zájmu udržení si pověsti dynamického floutka, rozhodl navšívit kino a shlédnout nejnovější film Jamese Camerona (Titanic, Terminátor). Trailer nevypadal úplně nejhůř, a tak jsem zlanařil přítelkyni a jal se zabookovat lístky. Hned prvním zklamáním byla nepříjemná volba mezi angličtinou ve 2D nebo češtinou v 3D. S přihlédnutím k oslavným článkům na revoluční 3D pojetí jsme se rozhodli právě pro něj. Do kina jsem dříve chodíval často, ale vzhledem ke kvalitě filmů obecně, kvalitě ripů a novému monitoru jsem s tím na pár let přestal – zapomněl jsem tak na […]

Devadesátiminutová přehlídka psychických problémů cyklistických aktivistů. Film Automat jsem si nemohl nechat ujít. Pročetl jsem předtím servilní připosrané recenze, které buď vznikly pod vlivem autorů této slátaniny nebo se jejich autoři báli napsat o profesionálních cyklistech něco špatného, aby si tím neposkvrnili kádrový profil. Označovaly film jako svěží a sympatický, to jsou přesně ta vycpávková slova, která ukazují, že se na obzoru objevil leštěný prd velký tak, že by nafoukl vzducholoď Hindenburg. A tak jsme prostě jednoho dne vstali, usedli s D-F hardcore do šestiválcového BMW a stylově vyrazili kinu Aero vstříc. Film Automat je o sdružení Automat. Sdružení Automat […]

Je to už nějaký ten pátek, kdy se mi dostal do ruky beletristický zázrak jménem “Parfém-příběh vraha“ od Patricka Süskinda. Tento pro mě onehdy neznámý autor napsal jeden jediný román a to právě Parfém, jinak už jen tři krátké novely Holub, Pan Sommer a Kontrabas, který je mimochodem zdramatizován – Heřmánek (myslím) se u toho dobře vyřádil. Knihu jsem otevřel a po přečtení prvních tři stránek, kdy jsem si zaklapl spadlou čelist a poutíral sliny až z břicha, jsem hubu už nezavřel, až když jsem ji dočetl, celou dobu naplý jak podprsenka Dolly Buster. Parfém je nesrovnatelný s ničím, co […]

Naštěstí ne doopravdy. Titulek lže. Včerejší premiéra „Dalibora“ v Ostravě byla úspěšná, jak už premiéry bývají. Publikum si otloukalo dlaně jednu o druhou dostatečně dlouho na to, aby se (na čas) zapomnělo na různá příkoří, která zpěvákům způsobil dirigenti, režiséři, inspicienti – nebo třeba Zdena od rekvizit. Ostatně: premiéra…  Tento povedený kousek se již hrál v červenci v Litomyšli na Smetanovském festivalu. Dokonce dvakrát. Takže jakápak „premiéra“ čili „první uvedení“. Ale poslední dobou je  nešťastným zvykem prohlásit za premiéru kdejaké představení. Do kolekce sólistů prostě někdo přibude a hned je tu premiéra. Sice jeho osobní, ale diváctvo má ten termín […]

Před nedávnem jsem měl možnost vidět veledílo „kontroverzního umělce“ Černého zvané Entropa. Pokud vás zajímá, jaký to ve mně zanechalo dojem, čtete dál. Dojem ta slátanina nevyvolává žádný. To je tím, že to není umělecké dílo, ale politická agitka. Knížák to vtipně nazval slovem „nástěnka“. Má to zhruba stejnou hodnotu, jako tzv. Husákovy kapličky – ponejvíce kovové svařence umisťované v osmdesátých letech kolem silnic, aby plasticky znázorňovaly úspěchy socialismu a to za okolnosti, kdy čím dál více lidem bylo zřejmé, že socialismus moc úspěšný není. Entropa má stejné poslání v době, kdy popularita Sovětského svazu západu upadá a chromá chobotnice […]