Zkusím jít ve stopách Vosy a napsat recenzi na český film, který jsem neviděl. Jmenuje se Český sen, prý se jedná o první českou reality show a právě teď na to běží upoutávky. Na konci upoutávky je položena otázka: „Víte, proč to udělali?“ Ušetřete si peníze za lístky. Nedejte jim je, už jste jednou přispěli. D-FENS vám poví, proč to udělali. Je to jednoduchý jak facka. Protože jsou to zmrdi! Jak to celé probíhalo? Reklamní agentura objednaná dvěma studenty FAMU spustila kampaň na nový obchoďák, se všemi atributy, které taková kampaň má, včetně určitého vestavěného antireklamního vjemu. Víceméně obšlehli reklamní […]

Můj odpor k českému filmovému umění je hluboce zakořeněný. Občas se ale nechám ovládnout principem kognitivní disonance a udělám chybu. chybu. Jde o to, že člověk má podvědomou snahu přizpůsobit se kamarádům v názorech, postojích a vkusu. Jestliže je náš výborný kamarád něčím nadšen, těžko se vyrovnáváme s faktem že se nám to vůbec nelíbí. Snažíme se v tom najít přece jen něco pozitivního, abychom tuto disonanci mezi harmonickým vztahem ke kamarádovi a naprosto rozdílným názorem nějak otupili. Kamarádem doporučený film byl všeobecně úspěšný, hráli tam výborní herci a tak jsem se chytil do pasti a nechal si ho pustit […]

Český rock a pop se nezadržitelně řítí k dalšímu vrcholu. Po létech stagnace, osvěžených jen novátorstvím Davida Kollera ze skupiny Lucie, který vnesl do popu revoluci nahrazením zpěvu afektovaným mečením, a jeho nejúspěšnějším následovníkem, tím děsným intelektuálem s modelkami v tramvajích a neuvěřitelnými kufry plných něhy přichází vlna ozajstných SuperStar. Dívám se na to také a dokonce investuji peníze do roamingových (bydlím v cizině) esemesek, abych svoji favoritku podržel. (Samozřejmě Šárku, co jiného lze ode mne očekávat.) Přitom by bylo tak snadné vyhrát! Jen je třeba otevřít oči (a uši). Pochopit, že na rozdíl od brambor a konopí, které v […]

Rozhodl jsem se, že se trochu plácnu přes kapsu a vyrazím za masovou kulturou do kina. Jelikož jsme s bratránkem fandové antických bojůvek, vybrali jsme k uspokojení svých pokleslých choutek emerikánský snímek „Trója“. Postavy: Hlavním postavou filmu je Achilleus v podání Brada Pitta. Ten zde jako bájný Řek působí jako pěst na oko. S modrýma očima a světlými vlasy by mohl hrát leda Leifa Ericssona. Očekávám, kdy se představí v roli Nelsona Mandely nebo Mao Ce Tunga. Ani jako statný rek nebyl úplně přesvědčivý, přece jen by se tam hodil někdo kapánek svalnatější, i když Brad úplný rachitik není. Dobře […]

S maximálním entuziasmem jsem se chopil přihrávky z knihy hostů o cikánském večerníčku a narozdíl od Scary Movie 3 jsem nebyl zklamán. U Rómského večerníčku jsem se skutečně dobře pobavil. Pokud máte nějaké další podobné frky, tam sem s nimi. Nedělní story se odehrávala ve strašidelném městě. Vypadalo to tam jako v Libni nebo na Žižkově, ale byl to Utrecht. Celému městu vládl španělský okupant a obsedant. Bydlel ve věži, vypadal jak Pavel Opočenský, měl šedého psa a dva hulibrky v mnišských hábitech, co za něj dělali špinavou práci. Strana lidová asi přistupovala k tvorbě scénáře pasívně. Pak přišli Rómové. […]

Slovo stud v naší pop-music vůbec neexistuje, a to už od Vítězného února. hudební kritik Jan Rejžek v rozhovoru pro přílohu MF-DNES, 4/2004 Včera jsem se pohyboval po trase Bruntál (- Šternberk – Olomouc – Brno – Humpolec – Jindřichův Hradec) – ČB a slyšel celkem sedmkrát nový (s)hit od Chinaski (Chinasek – Chinasků – Chinaseků – jak se to asi skloňuje? Navrhoval bych Chinasků podle vzorů kokoti). Sice jsem se snažil včas přelaďovat, ale nedařilo se. Bylo to všude. 1970. Taky jsem slyšel pětkrát Dido a jednou nový Offspring, abych se ptal, zda má toto Dexter Holland zapotřebí. Ale […]

Onoho památného dne, v pondělí 20. října 2003, jsme byli s přítelkyní v hospodě. Ve tři čtvrtě na osm jsme museli bleskurychle odklusat, protože začal první díl seriálu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech a přítelkyně se chtěla dívat. Poněkud mě to pobavilo, protože se na seriály příliš nekoukám a ani zbrusu nová Nemocnice by mě samotného nepřinutila své zvyky měnit. Celkem přirozeným tahem bylo uvedení staré série Nemocnice. Tím se zabily dvě mouchy jednou ranou: zaplácl se vysílací čas a připomněl se děj, na který bude nový seriál navazovat. Přiznám se, že na první sérii jsem se začal […]

Viděl jsem jeden díl v pondělí, ale přišel jsem k tomu nějak pozdě. Děly se právě hrůzný věci. Nějaký blonďák (později se z něj vyklube člen týmu Medicopter) jezdil po jezeře na vodním skútru, kterému se ulomil ovladač plynu (já tedy nevím, klasický převod páčka-lanko mívá vratnou pružinku právě pro tento případ, ale výrobce skútru asi nedělal FMEA nebo co) Za ním seděla nějaká ženská s dítětem a všichni se chtěli hezky vozit. Jenže osádka záchranného vrtulníku si bůhvíproč vzala do hlavy, že ženskou ze skútru sundá. A tak skútr jezdil po vodě a vrtulník poletoval za ním, pořád tam […]

Svého času jsem jako každý sem tam zatoužil vrátit se do dětských let. Koukat se na pohádky a věřit následně tomu, že zlo bude poraženo vítězným dobrem. Tyto časy mi připadaly zcela idylické a nerušené všemi těmi negativními jevy, na které se my dospělí musíme dívat od slunka do slunka. Tak to bylo až do minulého týdne. Ráno jsem zapnul televizor přesně v okamžiku, kdy začínal dětský pořad zvaný „Pohádková půda“. Co je himl hergot je, pohádková půda, přemýšlel jsem. Je to něco jako úrodná půda, nebo podkrovní prostor, ve kterém se odehrávají pohádky? Kolik panelákových dětí ví, kde hledat […]