Od počátku ledna jsem tak nějak očekával, že si na tomto webu přečtu nějakou podařenou recenzi nového televizního seriálu. Když už jsem skoro přestal doufat, že někoho z místních tento policejní večerníček spravedlivě rozčílí, dočkal jsem se. A protože toto pojednání zase tak trošku spravedlivě rozčílilo mě, rozhodl jsem se po delší době vynést svoji policejní kůži na zdejší trh. Oproti velmi dobrému článku, ve kterém DF, ačkoli neprávník, velmi přesně a několika větami vystihl podstatu pseudoproblému, jehož řešení (které ani není tak řešením, jako spíše jedním ze základních principů našeho trestního procesu nejméně posledních 50 let) dalo občas zcela […]

Zpěvák, skladatel a básník Karel Kryl tu s námi není již dvacet let. Vzpomene si letos někdo? Asi před třemi týdny jsem se v podvečer, krátce před pátou hodinou večerní dostavil na hřbitov v pražském Břevnově. Jel jsem totiž přes Břevnov a zachtělo se mi u příležitosti blížícího výročí věnovat krátkou vzpomínku člověku, který ovlivnil mé názory a postoje jako nikdo jiný. Byla už skoro tma. Nechal jsem auto u vysokoškolských kolejí a zamířil jsem do oddělení C hřbitova. Naposled jsem tam byl před devatenácti lety, v roce 1995. Oslovila mě starší paní. „Vy jdete ke Krylovi?“ „Ano. Ale už […]

Kolega JJ narazil na sérii knih britského autora Johna Bigginse, o které se po dodání příznivých referencí podělil (v elektronické formě, avšak bez narušení autorských práv) a musím po přečtení dvou z nich naprosto nekriticky říci, že jsou opravdu skvělé. Otakar Procházka, později díky pangermánské vyšinutosti svého otce Ottokar Prohaska, se narodil v malém severomoravském městě, které díky místním peripetiím ani nemělo název, pak vystudoval c. k. námořní akademii ve Vídni a posléze nastoupil v Pule na válečnou loď coby námořní důstojník. Prošel různými formami zařazení a díky občas až zběsile neuvěřitelným náhodám (toto popisuje kniha The Emperor’s Coloured Coat) […]

Zdravím milé čtenáře D-F. Rozhodl jsem se sepsat článek o raperu Řezníkovi a jeho účinkování v anketě Český slavík Mattoni, neboť považuji tuto kauzu za důležitou a mělo by se o ni vědět. Zároveň jsem překvapen, že se tu o tom nikdo ani slovem nezmínil, zatímco Čtvrtníčkova prdel byla rozebrána podrobně. Proto konám sám a doufám, že se dočkám hodnotné debaty. Předem se omlouvám, že do debaty nebudu vstupovat, ale redakčni systém mi při každém pokusu o vložení příspěvku hlásí, že příspěvek mohu vložit až za nesmyslný počet minut, a tak to vzdávám. Taky mám (na jiné IP) od ZZR […]

Poslechl jsem si nejnovější mediální hit, totiž rozmluvu předsedy vlády s ministrem obrany, a sám jsem byl překvapen, že to se mnou nic neudělalo. Rusnokovi se nechtělo na Mandelův funus. Sděloval to svému podřízenému Pickovi. V podstatě mu květnatě sdělil pouze to, že se mu do jižní Afriky za účelem návštěvy pohřbu nechce, protože je to ztráta času a má jiné povinnosti, totiž večeři a oběd. Současně ale neviděl jinou alternativu, protože prezident republiky je sice odhodlaný tam cestovat, ale je ožrala a pajdá. Armádní generál a ministr obrany, komandér řádu čestné legie Picek nahlížel na celou věc spíše prakticky, […]

Po bezmála roční kanonádě sebezpytných intelektuálských filmových sraček a protonových projektilů vystřelovaných z futuristických zbraní robotů do zívajících zváří publika je tu konečně zase film, o kterém má cenu psát. Příběh se odehrává v 70. letech v prostředí Formule 1. Tehdy byly ještě možné různé věci, například aby závodila nezávislá stáj, jezdec byl reálně technicky schopen podílet se na přípravě svého auta a jezdec mohl být osobnost, nikoli pouze marketingový panák. Česká produkce přeložila vtipně název Rush jako Rivalové a tím podsunula životnímu příběhu Niki Laudy a Jamese Hunta trochu jiný charakter, než ve skutečnosti měl. Příběh je jednoduchý a […]

Podivný film o podivných lidech a ještě podivnějším zboží v podivném světě. Musel jsem to shlédnout, protože se o tom nějakou dobu dost mluvilo a dokonce to mělo za následek rychlou legislativní akci. To je samo o sobě podezřelé. O čem píšu? O filmu Šmejdi. Šmejdi jsou časosběrný dokument, který natočila Sylvie Dymáková z podstatné části skrytou kamerou, když zprvu se svou babičkou, pak v rámci účelově vybudované zpravodajské sítě inflitrovala předváděcí akce pro důchodce. Tyto akce jsou jakési šílené výlety pronajatým autobusem do nějakého významného místa, kde důchodci dostanou pofidérní oběd a pak jim tři hodiny vyplachují mozky a […]

včera jsem v Brně stál v zácpě a Zdeněk Svěrák se právě skrze rádio prohrabával na novou úroveň lidského a profesionálního dna. Jakýsi poslanec z Bobošíkové uskupení nazpíval předvolební song, který je sám o sobě epochálním hudebním dílem. Každá sloka začíná větou „ať si kdo chce co chce říká“ (moje mysl ihned doplňuje „hlavně že nám dobře stříká“) a refrén je uvozen zmíněným sloganem: „Melesku blesku, pomůžeme Česku…“ Nevím co je kurva Česko za útvar. Tohle havlistické pojmenování bytostně nesnáším. Mimochodem song je hrozně pitomý. Je sice o dva řády lepší než produkce skupiny Chinaski, ale i tak bych zvažoval, […]

Nemohl jsem si to nechat ujít. Byl pátek 13. září 20 hodin a začal další díl veřejnoprávní tragikomedie Sanitky 2 v podání akční režie Filipa Renče. I tentokrát jsem se těšil na vtipné podání spousty bugů a stupidit z filmového zpracování bordelu v našem zdravotnictví a přiblížení podivných myšlenkových pochodů hlavních postav tohoto satirického seriálu. A opravdu mě autoři, producenti, ani režisér nezklamali. Začalo to první veselou a vtipnou scénkou z posilovny. Zde mladý a nadějný doktůrek Jandera uvolňuje nahromaděný stres z práce a šukání v pracovní době boxováním. po příchodu otce boxuje ještě dvě minuty a pak se otci […]