Společnost, politika a jiné hříchy
Copak se děje ve světě důležitého? Válka? Zákazy dalších a dalších věcí a aktivit v duchu zeleného uhlíkového náboženství? Destrukce Západu migračním programem provozovaným Sörösovými neziskovkami? Kdepak. Zpravodajství okupuje decentní vzpoura 331 pirátských zmrdů proti vlastní vládě.
Zhruba dvakrát do roka je u nás několik vlivných politiků a novinářů (((někým))) zaplaceno, aby se pokusili o vylepšení veřejného mínění Pepíků na problém elektronických voleb. Naposledy se toho ujmul sám vrchní plnovous.
Justiční věrchuška se sešla společně s tou prokuraturní, aby se poradila jak dál vybírat soudce, když se jim do toho nečekaně namontovala ta zvědavá veřejnost. Přes třicet let jim to donedávna tak pěkně šlapalo. Nikdo se o to, jak jsou noví justiční činitelé vybíráni, jaká jsou kritéria, jaké jsou postupy, nezajímal. A teď tohle.
Nemá smysl níže uvedeným textem ztrácet čas, pokud nejste dostatečně nasraní, fandíte Fialovi, věříte představitelům EU, chvátáte atd. atd. V tomto případě nečtěte. Důležité je nicméně vědět, jak pracuje protistrana.
Takže úplně jednoduše, aby to bylo všem naprosto jasný – stát je tady pro nás, ne my pro stát. TEČKA. Cca půlku toho, co vyděláme (den daňové svobody) si možná i rádi zaplatíme za to, že to tady tak nějak funguje. Zdravotnictví, sociální systém, hasiči, policie, soudy..
Předně děkuji za gratulace k prognostickému úspěchu ohledně predikcí kariérního neskoku soudruha Fremra. Rádo se stalo, No luck all skill. Tyhle zmrdi zase nejsou až tak nečitelný. Lepší je sledovat, co nedělají než co dělají, a to je právě určitým zdrojem mých obav o to, co se bude dít na podzim.
Tak, soudruh Kremr zmizel opět v útrobách naší komunistické justice a bude čestně a spravedlivě soudit a nadále posilovat naší liberální demokracii. Zapadne mezi své stranické kolegy, do své stranické buňky i když dnes již neoficiální, ale stále ještě živé.
Jednoho krásného letního odpoledne nenadále zavítal jsem na stránky www.manipulatori.cz jednoho velice oblíbeného autora Jana Cempera tč. bojovníka za pravdu lásku a proti nenávisti.
Rok a půl po začátku války na východě visí stále na Václavském náměstí, na budově Národního muzea vlajka cizího státu. Patřím mezi ty, kteří pohled na budovu Národního muzea s cizí vlajkou vnímají jako něco zcela nepřirozeného. Prostě ten vizuální vjem funguje něco jako pěst na oko. Něco jako zmalovaný muž v ženských šatech. Je to pro mě něco mimo exaktní rozměr, pro mě to není věc rozumu, ale řekněme určitého prožitkového vjemu.
Tak pane Grille, narazil jste do zdi a nějak vám došlo, že něco není ve státě v pořádku. A již brzy budete na seznamu dezolátů, co je už dlouhý jako Lovosice. Vy to asi vidíte jinak, Vaše kritika je věcná, ale kohorta morálních majáků nad vámi zlomí hůl. Tak bychom mohli pokračovat v té diskusi jako v Hluboké nad Vltavou loni v létě a ve světle Vaší nové zkušenosti si položit pár otázek.