Společnost, politika a jiné hříchy
Vrátím se k události, které jsem se stal nechtěným účastníkem za teplých letních dní začátku srpna 2022. Jednalo se o podsunutou mi informaci o připravovaném atentátu na kandidáta na prezidenta Andrej Babiše, kdy tato zpráva ze mne nepochopitelných důvodů zůstala tak nějak viset mimo zájem policie a taktéž mimo pozornost českých mainstreamových médií.
Jenerál Šavel má šavličku ostře nabroušenou a srdnatě se prosekává do prezidentského křesla. Zdalipak si jeho plamenní vyznavači prohlédli jenerálovy oficiální stránky?
Poslední dobou jsem dospěl k závěru, že by bohatě stačilo stanovit a dodržovat jediné pravidlo, místo všech Ústav, zákoníků a pravidel – lidi, chovejte se k sobě slušně a s respektem.
Zlo bylo poraženo, našemu novému a lepšímu životu už nestojí nic v cestě. Prezidentem se stal sám nejdemokratičtější z demokratických kandidátů generalissimus Pavel. Jednotný lid se raduje a jásá nad tímto slavným vítězstvím, říše zla se přiblížila ke svému konci. Znova jsme zasadili zásadní ránu všem reakčním silám a máme tu další téměř únorové vítězství. Ve volbách opět jako při nákupu v supermarketu rozhodovala reklama a vybičované pocity.
Agent Pávek se mi dnes rozhodl formou plakátu sdělit, že Chaosu bylo dost. Dále uvedl, že nabízí řád a důstojnost.
Tuto otázku jsem opravdu jako šestileté dítko položil mamince. Nejspíš nebyla ráda.
Život píše romány, a ten dnešní, tak ten je hodně tragický. První kolo volby prezidenta je za námi, a já se stále ptám, jak se tohle (myslím tím výsledek) mohlo stát.
Vyskytl se jistý kandidát, který by v prezidentském křesle určitě znepříjemnil život všem vládním probruselským poskokům. Rozhodl jsem se proto vyjít s kůží na trh a oslovit co nejvíce lidí ve svém okolí. Zažil jsem přitom různé situace a čelil i nepříjemným dotazům.
Jsem zvyklý, že mé politické preference, tedy touhu po svobodě a vlastní odpovědnosti se všemi následky, sdílí asi 3% společnosti. Můj politický a občanský postoj tak není prakticky nijak zastoupen v demokratických institucích. Inu prostě není.
Všechny dosavadní prezidentské volby v ČR byly poměrně bezvýznamné – platil bonmot Douglase Adamse, že „Úkolem prezidenta není moc vykonávat, nýbrž odvádět od ní pozornost.“ Prezident nemůže téměř nic. Jedno však může: jmenovat ústavní soudce. Drtivé většině ústavních soudců vyprší mandát v letech 2023-25 a nový prezident jmenuje své soudce. Ti mohou mít na ČR na dlouhých 10 let větší vliv, než vláda samotná. Právě progresivní ÚS nedávno rozhodly např. o vybití 30% krav v Nizozemí, popravování pacientů bez jejich souhlasu, či kriminalizaci odvěkých názorů.