Společnost, politika a jiné hříchy
Média zaměstnává otázka budoucí povolební spolupráce politických stran ve formě vyhlášených vládních koalic nebo tiché podpory, a tak jsem se rozhodl pro jeden groundbreaker. Popíšu, jak to asi dopadne a co řada lidí tuší, ale raději to nevyslovuje.
Při minulých volbách do Poslanecké sněmovny na Andreje Babiše dopadlo prokletí Jiřího Paroubka. Volby sice na počet získaných mandátů vyhrál, ale jeho „Marťani“ do Sněmovny nedolétli a většinu nesestavil. Nyní to má rozehrané podstatně lépe a působí, jako by si vzal k srdci proslulou promluvu „kouče“ Rakušana z šatny.
Hned na začátek špatná zpráva: Klasický liberalismus je zhruba od poloviny devatenáctého století na ústupu, ve veřejném prostoru se na jeho místo tlačí myšlenky socialismu. Není nijak přehnané konstatovat, že minulé století bylo jak v USA, tak v Evropě dokonce epochou socialismu par excellence: socialismu národního (nacionálního), sociální demokracie, epochou komunismu a fašismu (druhá jmenovaná forma přitom prokázala největší životaschopnost, její specificky americké varianty nesou též název liberalismus či neokonzervatismus).1
Volné pokračování seriálu o návratu ČR k totalitě. Od roku 2021 mnoho vody uteklo a společnost pociťuje kroky vlády, která se letos chystá k odchodu. Fialovi mnozí nemohou přijít na jméno, protože jako velitel první pokovidové vlády si uvědomil, že hodnotové jádro Česka je v rozkladu, Čechy do ulic nedostane už vůbec nic a podle toho taky jednal.
Dne 13.9.2024, tedy zhruba před jedním rokem, došlo v Praze, na křižovatce ulic Wenzigova a Sokolská k dopravní nehodě, kdy vozidlo Policie ČR smetlo civilní vozidlo Opel, ve kterém na místě zemřela 24-letá spolujezdkyně.
Zpovídám se bohu všemohoucímu i Vám, pane vachmajstr – býval jsem za mlada demokratem. K volbám jsem chodil, do černé bedny lístky házel, měnil svět k lepšímu, přičemž spíše střídavé úspěchy mě jako poslušného syna demokratické církve valně nevzrušovaly.
Veden a motivován principem svrchovanosti teorie nad empirií, respektujíce základní poznatky jak politické ekonomie, tak politické filosofie (v oblasti etiky), předkládám v následujících studiích revidovanou verzi tří ústředních – a nebojím se říci až mystických – interpretačních konceptů, představujících teologickou sumu moderní historie.
V současnosti dochází k určité pojmové inflaci, kdy každý, kdo je proti shora tlačenému sociálnímu inženýrství ve formě prosazování extrémistické „woke“ ideologie či sebepoškozujícího „boje s klimatem“, bývá označován za „konzervativce“, ačkoli skutečný obsah tohoto pojmu je podstatně komplexnější. Zvláště podivné to je v případě subjektů, které historicky též tíhly k sociálnímu inženýrství a k prosazování menšinové ideologie, pouze trochu odlišné. Poněkud paradoxně tuto inflaci podporují v dokonalé souhře „woke“ propagandisté a zároveň deklarovaní odpůrci „woke“ z řad extrémistických stran (skrývajících se pod dalším uneseným pojmem „vlastenci“). Toto není až tak překvapivé, neboť v obou případech je společným jmenovatelem tohoto „nálepkování“ jejich očekávaný zisk z této činnosti v rovině politického […]
Nejdříve si musíme popovídat tak o historii jeho zakladatele a iniciátora Andreje Babiše.
Na začátek bych rád připomenul o jakou záležitost se jedná. Některé subjekty (Volt Česko, Česká republika na 1. místě!, Dr. Miroslav Sládek, Přísaha), podaly návrhy na zrušení kandidátek politických subjektů – zejména Stačilo! a SPD.