It works! Pro začátek ale malé opakování. Kdysi jsem definoval, že existují tři stupně zazmrdování např. firmy, obecně jakéhokoli subjektu. V prvním stupni jsou v komunitě rozptýleni izolovaní zmrdi, kteří nespolupracují. V druhém stupni začínají zmrdi vytvářet spolky. Ve třetím stupni je celý organismus pod kontrolou zmrdstva. Také jsme řekli, že nevyhnutelným výsledkem stupně 3 je přezmrdování neboli overbastarding, tedy situace, kdy se zmrdi pod tíhou okolností (hospodářské výsledky, ztráta pozice na trhu, pokles volebních preferencí…) začnou likvidovat navzájem. Označili jsme tuto situaci za strategicky výhodnou, protože zmrdi požírají zmrdy, aniž bychom museli vynakládat úsilí. Nezmrdi musejí pak dorazit pozůstatky […]

Řeknu to na rovinu: na naší rodině cestovní kanceláře moc nevydělají. Je to především proto, že manželka v minulosti v několika CK pracovala. Protentokrát jsme však museli udělat výjimku. Obvykle když plánujeme dovolenou, kontaktujeme přímo poskytovatele ubytování. Nejen že to kolikrát vyjde levněji, ale dává to i větší volnost co se organizace dovolené týče. Takhle jsme jednou získali za ubytování cenu o celých 200 euro nižší, než kdybychom jeli přes cestovku. A také manželka, která dříve v několika CK pracovala, má dokonalý přehled o běžných praktikách CK: sama by služeb CK nevyužila, není-li to nezbytně nutné. Letos jsme však museli […]

Na internetu se objevil zmrdí artwork přímo z péra mistra Ivana. Kdo neznáte, Ivan je specialista ODS na volební kampaň. Myslím, že je to muž na svém místě a že si topolánkovská ODSSD ani nemohla vybrat lépe. Narozdíl od politických stran, které se rozhodly oslovit své voliče srozumitelně formulovaným konkrétním programem, zmr. Langer vymyslel schéma. A to nejen ledajaké. Ještě než ho uvidíte, krátká odbočka. Poměrně významnou část zmrdstva postihuje choroba zvaná bastardózní hypergrafie. Projevuje se tím, že nakažený zmrd identifikuje v prostoru flipčárt (nebo jiný objekt, který se dá použít jako flipčárt) a začne čmárat schémata, kterým rozumí jen […]

Jako asi většinu čtenářů tohoto webu mě zaujaly/pobavily povedené články o zmrdech a jejich praktikách.  Vesměs jsem se dočetl totéž, co jsem sám zažil – nicméně až tyto články mi poskytly výstižnou terminologii k popsání vlastní zkušenosti. Firma, stejně jako jakákoliv jiná organizace, je v lidech. V případě, že se ve firmě nachází větší počet lidí nemajících co na práci (což je jev, který je v české ekonomice stále leckde přítomen, a to nejen ve státních podnicích – a bylo tak tomu i u nás ve firmě, klasické bujení byrokracie a administrativy), začínají vznikat podivné rituály, budují se nové kulty […]

Tento článek si klade za cíl upozornit na jeden nový (prý i světový) trend na internetu, na jeho společensko – kulturní a politické pozadí, jakož i na rizika z něj plynoucí. Autor doufá, že urazí jen ty, kteří za projektem stojí. Všichni ostatní zde totiž vystupují pouze jako oběti jejich manipulace. Zbytek viz hlavní stránka > Důležité upozornění pro čtenáře > bod 6.  Před nedávnou dobou se na českém internetu objevil nový přírůstek. Ptáte se, co to je? Je to konkurence oblíbeného Dfens? Je to nový seznam, nebo tak něco? Veldle jak ta jedle! Je to nový aukční, pardon, herní […]

Dnes jsem si otevřel Hospodské noviny a našel jsem další text o Lisabonské smlouvě, který mne velmi zaujal. Slyšte protiargumenty zastánců LS proti tomu, co říkají její odpůrci. Je to opravdu působivé. Zdroj: http://domaci.ihned.cz/c1-38815380-brusel-ustavni-soud-nas-nezajima-problem-je-klaus-mel-by-sem-prijet Sedm Klausových výhrad k Lisabonské smlouvě 1. SUVERENITA Klaus: Česká republika přestane být suverénním, demokratickým a svrchovaným státem. Příliš mnoho pravomocí přesune na Evropskou unii. Zastánci Lisabonu: Česká republika sice přenese kvůli Lisabonské smlouvě na Evropskou unii některé pravomoci, ale Česká republika jako celek dál zůstane svrchovaným státem, který bude sdílet suverenitu s EU. Poznámka: sdílení suverenity? What’s the fuck? Má to znamenat, že Československo po […]

Jsem znechucený z postoje, který zaujímá český establishment a média ve věci ne-podpisu hanebné Lisabonské smlouvy prezidentem Klausem. K těmto postojům je čím dál časteji nucena i česká veřejnost, přičemž jsem přesvědčen, že tohle zmrdí blbnutí není nikomu z nás vlastní. Pamatuji doby reálného socialismu a mám dobrou paměť. Některé aktivity byly povolené, jiné byly zakázané, některé byly povinné, jiné byly nežádoucí. Právě slovo „nežádoucí“ vystihuje přesně podstatu věci. Komunisté vládli pomocí šedé zóny, kdy se mnohé nesmělo, aniž by to někdo výslovně zakázal. Právě v tom byla jejich moc a síla – nikdo přesně nevěděl, na čem je. Komunistická […]

Tento článek je cosi jako zhuštěné memoáry na téma soužití s vouhnouty coby jejich občasný soused. Informace v něm podávané byly všechny pasivně přijaty, ergo nic jsem nezjišťoval, všechno mi buď bylo řečeno, nebo jsem to vypozoroval časem, tak nějak mimovolně. Veškeré historky se skutečně udály, občas jsou vzpomínky na ně lehce ohlodány zubem času. V malebné oblasti nedaleko Prahy, slabou půlhodinku autem od mého bydliště, máme chatu. Tím my myslím naší rodinu. Typická česká chata, koupená asi před deseti lety od bývalého školníka, pročež byly jedním z hlavních stavebních materiálů školní tabule a výplní stěn plata od vajec. Naštestí […]

Pražáci prominou, většina z nich jsou lidé normální, kteří jenom mají to štěstí/smůlu, že žijí v té naší stověžaté. Ovšem po dnešním dni už to asi nikdy nebude takové… Ale začněme od počátku. Na počátku byla potřeba nechat seřídit pár „hracích strojků“ z našeho ústavu, stejně jako každý rok, v odborném servisu. Ten specializovaný servis byl příhodně umístěn na periferii našeho ocelového srdce republiky. I popadl jsem telefon a zavolal na obvyklé číslo. Jenže ouha, nic, číslo neexistuje. Hopnul jsem na net a zjistil nepříjemnou skutečnost: firma nyní sídlí v Praze. I volám tam, představím jim problém a jsem ujištěn, […]

Dnes je správné datum pro to, abychom si připomněli člověka, který se postupně stal pravým prototypem zmrdství. Člověka, který rozměrem své zkorupmovanosti pravděpodobně dodnes nebyl překonán, který kradl ve velkém z nejlepších evropských museí a galerií — a pak to vystavoval ve své skromné lovecké chatě, která se v závěru jeho kariéry blížila velikostí spíše Zimnímu paláci v Pitěru nebo zámku ve Versailles. Člověka, jehož míra zmrdství má svým způsobem fascinující rozměr. Ten pán má totiž s dnešním výročím cosi společného. Bylo 14. března, pozdě v noci. Starý president, kancléř a (tehdy ještě jen) polní maršál. Kancléř na starého muže […]