Běžný život běžného spotřebitele je doslova dlážděn ústrky, úskoky, zradami a křivdami ze strany zdánlivě všemocných obrů – bank, pojišťoven, telekomů a utilit. V dalším textu rozebereme metody spotřebitelovy sebeobrany vůči těmto subjektům za použití konvenčních a jaderných zbraní. Obrana vůči orgánům státní moci a samosprávy je out of scope tohoto whitepaperu. Bojiště Bojiště je tvořeno nepřehledným terénem českého poloprávního státu, posetého záludnostmi, pastmi a booby traps různých velikostí, barev a tvarů, na kterém se pohybujete vy, Company, její konkurenti, regulátoři, média a za devatero horami spí mytická EU, kterou ještě nikdy nikdo neviděl v akci. Typy Zbraní – Company […]

Následuje kurs základní zmrdí komunikace pro úplné začátečníky inspirovaný online rozhovorem s exministrem Šimonovským na serveru Idnes. Online rozhovor s Ing. Milanem Šimonovským se odehrál v úterý 19.6.2007. Je to poprvé, co se Šimonovský uvolil komunikovat o svém prvním velkém a hned nejlepším životním výtvoru (quasi)přímo s občany, doteď totiž volil nepřímé formy komunikace. Šimonovský v posledním roce proslul tím, že nepřipouštěl vůbec žádnou kritiku legislativního zmetku, který protlačil. Ve všech televizních debatách, ve kterých se Šimonovský objevil, vykazovalo jeho chování kolem silničního zákona pokaždé stejný vzorec: nejdřív chvíli diskutoval, následně ho ovládlo jakési svaté nadšení, oči mu zahořely zlostí […]

„Proto varuji před přijímáním opatření, založených na takzvaném principu preventivní opatrnosti, který environmentalisté používají jako ospravedlnění pro svá doporučení a jehož zřetelný přínos nejsou schopni prokázat.“ Václav Klaus   Tento článek o zmrdích pracovních metodách začínám poněkud netradičně citátem Václava Klause a hodlám na něm dokumentovat, jak dynamicky se proměňuje prostředí, ve kterém žijeme. Ještě před nějakými 15 lety byl Václav Klaus totální zmrdí guru a kdo chtěl být aspoň trochu zmrd, musel být aspoň trochu Klaus. Klausovy výroky typu „neexistují špinavé a čisté peníze“ nemohly zmrdstvu neimponovat. Napodobovala se jeho dikce, záliby i kravaty. Nyní je Václav Klaus hlavním […]

Po ukončení vzdělání jsem se mladý a naivní vrhnul do víru pracovního trhu s pozitivním pocitem vytvářet hmatatelné něco ve spolupráci s někým. Bohužel mě škola nenaučila, že se v našem životě nacházejí zmrdi a vohnouti na každém kroku a snaží se nám práci v lepším případě znechutit a v horším případě zkurvit. První měsíce v zaměstnání probíhaly docela klidně, dělal jsem svou práci a dle ohlasu kolegů ve zbrani docela dobře. Minulý rok však ve firmě proběhlo zmrdské zemětřesení, neboť majitel usoudil, že pověření zmrdi nedokáží vytvořit zisk v naší socialistické torzofirmě, kde nejnovější stroj je z roku 1963. […]

Po pročítání dalších a dalších článků na D-FENS získávám pocit, že se naše společnost dělí na Nás (my jsme ti slušní, co píšeme, čteme a chápeme texty o vohnoutech a zmrdech) a ony zmíněné vohnouty a zmrdy + jejich kombinace (viz závěr článku o zmrdí přidané a vohnoutí ubrané hodnotě). Prostě je to, z našeho pohledu, o někom. Nehodlám polemizovat s faktem, že převážná většina na D-FENS uveřejněného textu je na úrovni mnohem vyšší, než bývá v elektronickém prostoru zvykem, ale chci upozornit na jeden fakt, který možná spousta z nás ze strachu nevidí. Jsme vohnouti. Sice mnoho z nás […]

Vracím se k D-FENSOVU článku „Mrva 100“ z 25.2.2007 o reklamě na nový druh automobilového benzinu. Jeho prostřednictvím se mi připomněl jeden z oblíbených zmrdích triků na oblbování lidí. V článku jsou kromě jiného reprodukovány grafy snížení spotřeby a zvýšení výkonu.       Všimněte si jak jsou záměrně konstruovány tak, aby změny vypadaly co nejvýraznější. Podle porovnání sloupců v grafech máte na první pohled dojem, že se výkon zvýšil více než na dvojnásobek a spotřeba klesla na méně než polovinu. Pokud se s tím nespokojíte a ověříte si měřítka na svislých osách, zjistíte, že je to podstatně jinak. Měřítko […]

Předesílám, že následující řádky jsou jednoznačně objektivně subjektivní. Pokud v nich někdo shledá podobnost se svou vlastní zkušeností, jde o pouhou shodu okolností. Pro mě bohužel smutně pravdivou. Na tomto místě se musím přiznat a navíc hned i vyzpovídat před připravovaným trestným činem. Rozhodl jsem se, že zmlátím autozmrda. Ještě jednou se kaji před lidem a před Pythagorovým okem tam nahoře, ale též musím dodat, že to Svaté desatero, co vymyslel, stejně tak jako zákony České  republiky a bodový systém jsou na prd i s následným feknutím. Hned zpočátku se představím. Jsem šedý Maus v pobočce jedné mega firmy z […]

Byly kdysi doby, kdy Husák normalizoval až se za kočárem prášilo, výbory KSČ se předháněly v přijetí co nejdebilnější rezoluce k jakémukoli výročí a Reagan moc zlobil soudruhy v SSSR. A právě v této pohnuté době spatřil v jedné krajské nemocnici světlo světa náš zmrd. Byl počat jednou dvoučlennou stranickou buňkou v maličkaté vísce, kde si jeho rodiče po nocích pročítali Komunistický manifest a Leninovy spisy byly součástí jejich životů. Už při porodu bylo možno dokonale zaznamenat jeho charakter, což dával najevo tím, že svůj obsah střev s chutí vypouštěl sestřičkám do výstřihů. Jeho rodiče nato neváhali obviňovat zdravotní personál […]

Zmrdí tematika je v současnosti zkoumána ze všech stran. Nicméně přinejmenším lehký rozbor si zaslouží i problematika zmrdích velkofirem. Je to neutěšený stav zazmrdovanosti velké firmy, kde hrozí díky působení zmrdstva výrazné nebezpečí pro mnoho normálních lidiček. Proto mi dovolte definovat některé atributy na příkladech ze života těchto extrazmrdů. K poznání je zmrdí velkofirma  velmi rychle. Většinou má velké reklamy u významného  sportovního klubu jen proto, aby zmrdi mohli využívat VIP výhody a při každém sportovním zápasu  zdarma vyplenit ledničku majitele klubu. Rovněž ukázat se s nějakým veřejně známějším sportovcem se vždy hodí. Nezapomeňme – hodnota zmrda se určuje i […]

V každodenním životě potkáváme mnoho různých skupin lidí. Jednou z nich jsou i vohnouti a zmrdi a já, jako amatérský zmrdolog a vohnoutolog bych se s Vámi rád podělil o pár příhod posledních dní. Poslední dny mám občas, vlastně skoro pořád, chuť všeho nechat, popadnout nejbližší možný těžký, tupý, či jinak k okamžitému útoku, doprovázenému neartikulovaným řvaním a očima podlitýma krví, vhodný předmět a začít jím okolo sebe máchat ve snaze někoho zmrzačit. Je až s podivem, kolik se v poslední době vohnoutů vyrojilo… Můžete je potkat všude… Za katedrou, za stolem v kanceláři (arogance někoho, kdo dostal funkci je […]