Díky stáří, stylu práce a způsobu života jsem nucen žít s auty. Abych se vyhnul zlatokopkám, kupuji použitá v autobazarech, kde mám na výběr velké množství různých typů. Stará a rozbitá, zánovní a kradená, hnusná a k ničemu. Je jen na mé odvaze a peněžence, které si dopřeji.
My muži si auta vybíráme očima. Podobně jako partnerky. Obejdeme karoserii a zkoumáme jaká překvapení se skrývají pod vrstvou nového laku, zda nemá stočený tachometr a zda je spotřeba víceméně v normálu. Nejdůležitější je dojem při první jízdě a nereálná očekávání. Teprve doma, v garáži, zjišťujeme, co jsme si to zase přivezli.
Pokud si žena vybírá auto – Ne! Nepřerušujte mě! Vážně jsem to zažil! – vybírá ji jej ušima. U lattéčka zdarma, s dobře vypadajícím a inteligentně hovořícím bazaristou, se nechá ukecat do čehokoliv, třeba s motorem z poctivého českého dubu, hlavně pokud má béžové kožené sedačky, je lesklé a voní. Podobně se prodávají důchodcům sady předražených hrnců.
Jako první jsem řídil rodinné auto Škoda 1000 MB, na benzín, otec do něj lil příležitostně ředidlo a pravděpodobně by jezdilo i na meruňkové knedlíky. Vzhledem k absenci posilovače řízení i brzd se řidič záhy opotil a vytápění auta i v zimě bylo zajištěno. Auto bylo pověstné svojí koncepcí vše vzadu, motor i poháněná náprava. Divím se, že i šoféra neposadili na zadní sedadlo. Nevýhodou bylo, že při čelním nárazu řidiči rozdrtilo nohy od chodidel po kolena. Jízdní vlastnosti byly úměrné pocitu vládnoucí třídy, že není třeba mít soucit se zbohatlíky, kteří si uškudlili na auto a navíc, lidí je dost. Zdravotnictví je zdarma, stejně jako invalidní vozík. K opravě jakékoliv závady postačil obyčejný šroubovák a znalosti fyziky na úrovni sedmé třídy základní školy.
Druhou a poslední zkušenost s vozy české výroby mám s Felicií, kde již byl k dispozici i palubní počítač, dodávaný v přívěsném vozíku i s dieselagregátem. Ten se dal použit i k napájení ledničky umístěné v zavazadlovém prostoru, plnící funkci přídavné klimatizace. Chybějící antikorozní úprava zajišťovala nepřetržitý přísun práce lemplům, kteří si bůhvíproč říkali autoklempíři. I slovní obrat „vystříkat dutiny“ se z erotických filmů přestěhoval do spisovné češtiny. Motorově se Felicie vydařila, v té době policie odložila radary, neboť průměrná rychlost aut i mimo obec nedosahovala víc jak 45 km/hod a rozjezd byl podobný jako u Titaniku. K opravě byl potřeba křížový šroubovák, kombinačky a otevřená mysl.
Později jsem se orientoval na buržoazní automobilky. Jako reklamní trik popisy svých aut cizáci doplňovali nic neříkajícími zkratkami, jako ABS, ESP, ACC, FCW, LDW, 4WD a BFLMPSVZ. Když si odmyslím kapitalistické pozlátko, auta byla na první pohled stejná, i ona měla čtyři kola umístěná v rozích karoserie. Například Trabant a Volvo jsou i podobně hranaté, neboť se vyráběly podobnou technologií. Jen z různých materiálů, na jedné straně kvalitní polaminovaná kompositní lepenka, na druhé straně severská automobilka používající opracovanou švédskou žulu. V době, kdy se poctivý komunistický průmysl snažil ze všech sil, aby do aut příliš nepršelo, západní pohůnci opíjeli proletářské masy dekadentní nabídkou auta bez střechy, a ještě tomu říkali pyšně kabriolet.
Na silnici jsem toho zažil spoustu. Jednou mě dokonce dala na křižovatce přednost mladá hezká řidička, přestože přijížděla zleva a navíc po vedlejší. I z tohoto důvodu, nejen kvůli stále častějším výskytům psychicky narušených šoférů, dávám přednost lehce opancéřovaným autům typu SUV, použitelných i ve válce. Zde lze očekávat větší naději přežití případné havárie podle pravidla silnější nápravy.
Přestože se blíží konec světa, automobilky z nějakého nejasného důvodu stále přicházejí s novými vylepšenými typy. Design aut všech automobilek je podobný, pravděpodobně je navrhují účetní v Excelu. Auta již dokáží nejen rozeznat majitele, ale i zda je unavený či požil alkohol. V takovém případě odmítnou nastartovat, popřípadě na řidiče zavolají dopravní policii. Objevují se i vozy odmítající zastaralý benzín a naftu, poháněné tužkovými bateriemi typu AAA, vodíkem, popřípadě na setrvačník. Podrobně sledují jízdu a jednotlivé přestupky hlásí správnímu orgánu, pojišťovně a na psychiatrii.
Na konec kruhového objezdu dojedu ve chvíli, kdy auta budou schopna řidiče i zvážit a dle předpokládané výšky nastavit sedačku. Pak, vzhledem k mé obezitě, nedosáhnu na volant ani na pedály a bez periskopu neuvidím na silnici.
16.06.2024 Stařec na chmelu
(172x známkováno, průměr: 2,26 z 5)