Pod posledním článkem na téma ústavního zakotvení práva držet a nosit zbraň se s určitou nelibostí přijímal fakt, že ono právo není (a ani po jeho zakotvení v ústavním pořádku by nebylo) neomezitelné.  Jaké legální možnosti jeho omezování tak v současnosti jsou?

Žijeme opravdu v zajímavých časech. Zajímavých ovšem v „pratchettovském“ smyslu. Na jedné straně s obavami sledujeme zprávy o černé vlně, která se valí na náš kontinent a je všem jasné, že to bude malér nad malér. A spíše je, když už něco prosáklo do oficiálních médií, takže skutečnost bude jen horší a horší.

  V předchozím článku  jsem došel k závěru, že právo držet a nosit zbraň je základním lidským právem, protože (zjednodušeně) jedině tak nám bude zaručena alespoň nějaká šance na úspěch ve střetu se zločincem nebo tyranem v podobě státu. A když už ne přímo na úspěch, tak přinejmenším na důstojnější smrt, než jakou by nám a našim blízkým dopřáli státní kati např. v Mauthausenu. Spoléhat se na stát, že nás ochrání před sebou samým a následky svých idiotských rozhodnutí, je kulantně řečeno nemoudré.