Jak vypadá pořádné vohnoutí odpoledne? Vohnoutí káry, vohnoutí destrukce, vohnoutí kultura a pivo!
Povím vám, co se dělo 23.6.2006 na náměstí v Tetter City. Musím říci, že jsem na to koukal s hubou dokořán, protože se podobných akcí neúčastním a většina proběhlých rituálů mi nebyla známa.
Šlo o to, zda bude nový automobil Chevrolet Aveo shozen z přibližně patnáctimetrové výšky na zem nebo ne. Mělo se o tom rozhodnout referendem: buď tento pohledný a jedinečný vůz někdo vyhraje, nebo se s ním flákne o zem.
Scéna poněkud připomínala veřejnou popravu oběšením, v hlavní roli se však nenacházel žádný zločinec ani politický provokatér, jak bývá při podobných událostech obvyklé, ale žlutý automobil zavěšený pomocí jakéhosi rámu na rameni jeřábu. Tento rám jednak umožňoval visatce upevnit a jednak sloužil jako dodatečná výztuha pro případ crashtestu. Pozadí akce si mohu jen domýšlet, pravděpodobně zde šlo o to, že Chevrolet Aveo nedopadl v testech EuroNCAP příliš dobře. Řidič by byl v plechovce při nárazu rozmačkán, například by ho zasáhl volant, který se posunul o rekordních 135mm (u mnohých aut stejné kategorie se volant při nárazu 60km/h ani nehne). Taková úroveň bezpečnosti byla snad přijatelná v osmdesátých letech, je tedy s podivem, že si někdo dovolí vyrobit a prodávat takový šmejd ještě v dnešní době. Jak uvidíme, budeme nyní o osmdesátá léta zakopávat pořád.
Samozřejmě nešlo pouze o to, fláknout s autem o zem. Je třeba destrukci nepovedené korejské plechovky opentlit to nějakou hustě lidovou show.
Automobil zapůjčila firma Milan Král. Kdo zná neoficiální C.V. pana Krále, tak ví, čím se živil v osmdesátých letech a bude se patrně zdráhat od něj zakoupit i plechový nočník. Ale to už dnes nevadí, hlavně když nabídne dobré ceny. Pan Král je jedním z největších prodejců vozidel různých značek počínaje Mercedesem a konče Chevroletem (bývalé Daewoo). Pan Král se zřejmě s pořadateli rozhodl naladit celou show do retro stylu osmdesátých let, tedy období, kdy právě pan Král položil svými proslulými obchodními transakcemi základy své nynější prosperity.
Michal David. Kýčař, autor hudby, textů, několika muzikálů, člověk s neskutečně širokým záběrem počínaje spartakiádním hitem Poupata a konče zhýralým kapitalismem zavánějícím Pijeme kolu, se stal opěrným sloupem Královy promo akce. Zladko Vladčik si dělá prdel, Michal David to myslí vážně, jeho vystoupení nejsou recesí, jak si mnoho lidí dosud myslí. Obtloustlý mužík v oranžové košili zakryl pleš baseballovou čepičkou a vystoupil na pódium. Začal hitem Pijeme kolu (přítomnost firmy Coca-Cola tím přestala být náhodná), pokračoval přes My máme prima rodiče, kterým roztančil uklízečku od nás z práce, až předváděla až neskutečně dynamické pohybové kreace. Vystoupení gradovalo famózní popovou hymnou Nonstop. Při něm se frontman zadýchal, přece jen už není mladý svazák, a musel se dá dohromady u ploužáku z kultovního filmu Discopříběh. Frontman nebyl k utahání: neustále chrlil další hity a prokládal je informacemi o muzikálech, které chystal, chystá a bude chystat. Například že Lukáš Vaculík konečně podepsal smlouvu a bude vystupovat opět společně se Sagvanem Tofim, čmíž vytvoří duo Luki a Tofi. Místy jsem nechápal, o čem mluví. K tomu občas přihodil nějakou třeskutou hlášku, jako třeba „máte tady krásný holky“ a „máte tady dobrý pivo“. Nakonec ukázal někam do dáli a prohlásil, že tam stojí sólistka, co s ním celou dobu zpívala, že ji slyšel.
Několik jedinců se jalo na Davidovy popové rytmy tančit nebo aspoň klátit rukama ve vzduchu, težko říci, zda skutečně vnímali rytmus, nebo zblbli z horka. Ostatní jen tupě zírali a osvěžovali si vzpomínky na doby, kdy byl Favorit na pořadník. Bylo zřejmé, že pan David dává jednoznačně přednost „osvědčeným hitům“. Dělalo mi problém pochopit, proč lidé nejraději poslouchají písničky, které už slyšeli stokrát. Frontmanovi vadnoucí zájem obecenstva příliš nevadil a vypadalo to, že je na mizivý feedback publika navyklý.
Pro případ, že by se někomu něco stalo, například se z Davida poblil, byli přítomni záchranáři. Nechyběli také hasiči (asi kdyby svazáček začal hořet) a samozřejmě městská policie. Pan Král si to dovede pošéfovat.
Vohnutímu publiku začala po nějaké půl hodině frontmanova projevu docházet trpělivost. Přišli přece proto, aby viděli, jak to spadne, rozbije se to a ukáže se, jak ta moderní auta hovno vydrží vole. A místo toho tady pořád poskakuje ten tatrman z Prahe!
V tom okamžiku jsem to musel zabalit i já. Měl jsem jiné povinnosti. Na cestě mě provázelo „céčka, sbírám céčka“.
Takže nevím, zda to auto shodili nebo ne.
Zábava pro třetí tisíciletí. Chlastat pivo, rozbíjet auta, poslouchat popmusic. To je paráda, vole.
Občané Českých Budějovic to nemají lehké. Já se třeba každý den musím dívat, jak se město mění ve vesnici. Jezdím občas přes Písek a vidím, jak se za ním rozrůstá průmyslová zóna. Rozrostl se Schneider Electric, nové haly staví Faurecia, město láká investory. Podobný vývoj je možno sledovat v Prachaticích. V Budějovicích chcípl pes. Město se ocitá čím dál tím více na okraji zájmu všech, a to i těch, kteří v něm žijí. Je to logický důsledek (ne)činnosti Tetterovy administrativy. Sice se to na první pohled nezdá, ale zde skutečně platí, že vše ze vším souvisí. Má někdo zájem investovat milióny euro ve městě, kde je nevyhovující dopravní infrastruktura, do kterého nevede žádná pořádná silnice, kde funguje špatně MHD, úředníci si prosazují vlastní projekty (viz téma Letiště Planá) a na rozvoj města prdí. Město na své cestě do minulosti sebou bere i své obyvatele, kteří se také raději obracejí myšlenkami do idylické minulosti, než by se hotovili poprat s přítomností za lepší budoucnost.
Byl jsem z toho všeho poněkud sklíčený. Myslel jsem totiž původně, že na náměstí dochází k defenestraci a u té bych rozhodně neměl chybět. Ale v Tetterákově to má do defenestrace daleko.
 |
 |
| |
|
 |
 |
| |
|
 |
 |
| |
|
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)