Vybrané kapitoly ze života justiční chamradi: kdo umí, ten umí a kdo neumí a je navíc gauner, ten znalcuje

Před nedávnem jsem dělal externího poradce obhajobě u jednoho případu. Případ bohužel neskončil příliš dobře – i když, posuďte sami.

Stalo se v Ostrávě, což v tomto případě představuje specifický problém sám o sobě už kvůli úrovni tamní lékařské fakulty a lokálním mafiánským vztahům. Ty ostatně nejsou omezeny pouze na Ostravu, my v Brně taky víme své.

Neumíš-li číst, poslechni si podcast, protože je to hodně dlouhé.

Intro

Příběh začal jednoho zimního dne roku 2024. Byla sobota, a to mladí lidé chodívají pařit. Hlavními aktéry příběhu jsou 3 sotva dospělé slečny, kamarádky, říkejme jim třeba Agáta, Beáta a Cecílie. Agátě a Beátě bylo v osudný den 21 let, Cecílie byla o něco starší. Agáta bydlela se svojí sestrou v rodinném domku, studovala sociologii na Ostrávské Univérzitě. Beáta bydlela ve sdíleném bytě. Následující den bude Agáta mrtvá a Beáta v base.

Holky se domluvily, že půjdou večer na párty. Agáta by ovšem správně moc pařit neměla, protože trpěla diabetem prvního typu a píchala si inzulín. Ale říkejte to zrovna dospělé holce, má přece svůj vlastní rozum.

Holky se sešly v bytě Beáty a tam se na párty připravovaly. Celkem přišlo asi 7 lidí. Popíjely v samoobsluze nakoupené plechovky s chlastem, protože v klubu je chlast drahý, to by neutáhly. Zhruba od 20:00 hrály nějaké společenské hry, kdo prohrál, ten chlastal. Agáta vychlastala asi 0,2 l nějakého mixovaného nápoje, údajně vodky se sodou, pak nějaké panáky toho, co se našlo u Beáty doma – celkem podle sdělení svědků vypila ekvivalent asi 3 velkých panáků což je ≈ 48 g alkoholu. K občerstvení bylo nějaké sladké pečivo, kterého se Agáta sotva dotkla – má diabetes, a tak samozřejmě sladké nemůže. Může ale chlastat, to je jasné.

Následně se všichni náležitě prefabrikovaní alkoholem vydali do jednoho konkrétního tanečního klubu (vlezné asi 600 Kč), je to taková velká ratejna v centru Ostrávy, kde mladé, independent a empowered dámy poslouchají tuc-tuc-tuc muziku a svíjejí se v jejím rytmu a ničí si sluchové orgány hlukem 120+ dB. Inu, proti gustu, žádný dišputát.

Tam došlo na tanec a další zábavu. Podle výpovědi svědků a výpisů z její platební karty za celou dobu Agáta vypila asi 2 ks nápoje Red Bull, aby se jí dobře tancovalo, to víte, všechno je v klubu drahé a Agáta … no řekněme, že zrovna nebyla zrovna ten typ, kterému by mladí beta-male samci kupovali drinky. Asi o půl druhé ráno přišla za kámoškou a zeptala se jí, jestli je na ní vidět, že si asi před hodinou vzala extázi. Feministické studentky sociologie jsou holt volnomyšlenkářské.

Asi ve 4:00 ráno se Agáta poroučela domů, že je unavená. Kamerový systém MHD ji natočil, jak zcela bezproblémově sedí v autobuse a matlá cosi v mobilu. Žádné extravagantní chování, žádné abnormní pohyby, žádné pospávání, motání se, mrákotný stav či zvracení. Vůbec nic, jako kdyby zrovna jela odněkud z noční. Ve 4:30 přichází domů a hlásí se pomocí aplikace Messenger své kamarádce Beátě, která je tou dobou ještě v klubu. Zpráva napsána lucidně, bez gramatických a jiných chyb. Hodí sprchu, převlékne se a v 5:30 píše poslední vzkaz kamarádce Beátě, ať se jí ozve, až přijde z klubu, že něco podniknou. Pak šla spát a ze spánku se již neprobudila.

Smrt z neznámých příčin

Asi v 10 hodin dopoledne se sestře Agáty začalo zdát, že Agáta už moc dlouho vyspává, tak ji šla vzbudit. Našla ji cyanotickou, bez známek života a zavolala záchranku. Zavolaná záchranka, která již zaznamenala posmrtné skvrny, nezahajovala ani resuscitaci, volán koroner a případ byl odeslán na ostravský ústav soudního lékařství jako smrt z neznámých příčin, volána policie a psychologický intervent. Jaké zprávy dostala policie přímo od sestry, nevíme, ale pravděpodobně bylo probíráno experimentování Agáty s drogami. Doba smrti byla s ohledem na nastupující posmrtnou ztuhlost, posmrtné skvrny a další změny stanovena na 6:00 ráno, asi půl hodiny poté, co Agáta poslala poslední zprávu na messengeru a následně usnula.

Policajti začali cítit čárky a odměny a byli z toho celí vybuzení. Protože měli její mobil i údaje od příbuzných, práce pro ně byla velmi jednoduchá. Data z mobilu i svědectví příbuzných Agáty ukázalo, že její nejlepší kamarádkou je Beáta. A tak si Beátu našli pomocí zapnutého mobilu a triangulace jeho signálu a spustili virvál. Okolnosti jejího zatčení jsou mi ne zcela jasné ale asi vypadala trochu sjetá. Policajt na ni vybalil, že Agáta je mrtvá a určitě to mělo co dělat s drogama a jestli o tom něco neví. Beáta se psychicky sesypala a policii všechno zatepla vypověděla do protokolu. Z částí spisu, ke kterým jsem měl přístup, vyplývá, že na ni poslali nějakou PMJ, která milou Beátu spektakulárně drapla a v poutech ji odvezla na protialkoholní záchytnou stanici, kde jí násilně odebrali krev na alkohol a další toxické látky. K tomuto došlo ten stejný den a milou Beátu strčili do CPZetky, aby tam uzrála. Následná analýza krve ukázala 0,00 promile alkoholu, zato však 374 ng/ml MDMA neboli extáze.

Tím pádem došlo k okamžité reklasifikaci původní zdravotní pitvy zemřelé Agáty na pitvu soudní. Je to zajímavé: Beáta byla sice sjetá, ale za to se do CPZtky nezavírá. Policie ještě neměla ani toxikologii od Agáty, tož nevím, na základě čeho ji do té basy strkali, snad jen na základě vlastní zlomyslnosti. Oni totiž můžou.

Zda byla soudem na ni následně uvalena vazba, mi bohužel není známo, pro další průběh to v této chvíli není až tak důležité. Každopádně vazební důvody by u ní v případě, že by se prokázalo, že Agáta zemřela následkem požití drogy, byly, neboť jak praví trestní zákoník § 283 odst. 4, hrozí takovému „pachateli“, který by jakkoli podal nebo umožnil zkonzumovat omamnou látku a v příčinné souvislosti s touto látkou by došlo k úmrtí, trest odnětí svobody v rozsahu 10-18 let. Pokud hrozí tato trestní sazba, pak se automaticky uvaluje útěková vazba, což se pravděpodobně stalo i v tomto případě.

V takovém případě se ovšem naděje na jakékoli smysluplné rozuzlení vyšetřování výrazně snižuje, a to z toho důvodu, že kdyby se následně ukázalo, že vás zavřeli neoprávněně, musela by policie a stát zaplatit domnělému pachateli odškodnění, takže je v takovém případě horečná snaha odsoudit již jednou chyceného „drbana“ stůj co stůj a za každou cenu a vytváří se automaticky poptávka po výrobě důkazů tímto směrem.

Zároveň policie drapla ještě Cecílii, avšak vůči Cecílii se chovali významně jinak. Její hladina MDMA z následujícího dne asi 40 hodin po údajné ingesci byla 69 ng/ml. Stala se z ní „paní svědkyně“ proti Beátě.

Kdyby se Beáta s policií nebavila, pravděpodobně by absolvovala pár výslechů na fízlárně a tím by to pro ni skončilo. Pořád to tu říkáme a pořád lidi neposlouchaj: s policií se nebavíme, nebavíme a opět nebavíme. Bavit se s nimi nemůže pro nikoho přinést nic dobrého.

Slečna Beáta evidentně nedostala správnou výchovu. Jací jsou policajti, Beátko? Jsou zlobiví a hloupí, tatínku. A jak se k nim chováme? Chováme se slušně, neutrálně a nebavíme se s nima. Nepomáhají, nechrání, nejsou to tvoji kamarádi. Cokoli řekneš, bude vždy použitý proti tobě, pokud nejsi jejich oblíbenej práskač nebo korupčník v kauze Dozimetr. Ano, Beátko. Ať už jsi něčím vinna nebo ne. Dle většiny policajtů neexistuje nevinnej slušnej člověk, jen málo vyšetřenej. Jak se jim dostaneš do spárů už jsi v háji zeleném. Pokud po nich chceš, aby vyšetřili trestnou činnost páchanou na tobě, pošlou tě do háje a kauzu odloží, pokud to není státní zájem, nebo pokud nemají čárky nebo pokud si to předtím nevyšetříš sám a nedáš jim kauzu ready to eat nebo pokud nemáš zastání u Ústavního soudu jako feministky. A proto se od nich držíme dál, nevěříme jim ani slovo, nic jim neříkáme, nic jim neoznamujeme, nemáme je za kamarády a nic s nima nemáme. Oni tu práci dělat nemusejí, pokud ji dělají sami tím o sobě říkají vše. Asi jako kdyby se dobrovolně přihlásili do Waffen SS.

Takhle musíte vychovávat svoje děti. Jednou to může znamenat rozdíl mezi tím, jestli si půjdou sednout do krimu za to, co nespáchali, nebo nepůjdou.

Soudní pitva a závěr znaleckého posudku

Soudní pitva začala následujícího dne na ústavu soudního lékařství v 6:55. Soustřeďme se nyní na podstatné věci.

Makroskopický nález prokázal překrvené plíce, mírný edém mozku, tečkovité hemorrhagie na plicích a krev v plicních sklípcích, tedy nález zcela nespecifický odpovídající srdeční zástavě a smrti a v žádném případě nemohl být reprodukován specificky, protože při smrti se srdce zastaví vždycky a tudíž je tento nález přítomen u většiny zemřelých, i kdyby měli zároveň v té stejné chvíli do hlavy zaťatou sekeru. Srdce se totiž zastaví při každé smrti.

Nález dále vyloučil jakékoli smrtící trauma, odhalil přítomnost senzoru glykémie CGM (Continuous Glucose Monitoring) v oblasti paže. Dále byla patrna místa, kde si zemřelá aplikovala inzulin s množstvím vpichů různého stáří. Z jednotlivých orgánů znalci odebrali vzorky na mikroskopii, důležité jsou pro tento účel především srdce, mozek, játra a ledviny, dále byla odebrána krev a nitrooční tekutina na biochemickou analýzu. Vzorek krve, moči, obsahu žaludku a stěrů z rukou byl dále odebrán na toxikologickou analýzu a pořízena fotodokumentace a stažena všechna data ze senzoru CGM.

Z mikroskopického vyšetření byly výsledky následující: mozek byl s perivaskulárním a pericelulárním edémem, a to zcela ve všech sublokalitách včetně kmene, nikoli ovšem konus okcipitalis ani jiné excesivní změny. Srdce bylo zcela intaktní, bez známek dilatace či ischemického či jiného poškození myokardu. Játra v normě. Ledviny bez známek patologického obsahu tubulů s počínající autolýzou výstelky tubulů. Jiné podstatné změny nebyly nalezeny.

Toxikologické vyšetření probíhalo u zemřelé z krve, moče, žaludečního obsahu a mimo jiné ze stěru dlaně pravé ruky. Ve všech těchto analyzovaných vzorcích byla objevena droga extáze (MDMA). V žaludku, krvi a moči bylo dále zjištěno i významné množství kofeinu, ze kterého se neprovedla kvantitativní analýza. V krvi i v moči byl dále zjištěn metabolit 3,4-methylendioxyamphetaminu (MDA), což je méně účinný metabolit MDMA. Kvantitativním analýzou plynovou chromatografií bylo dále stanovena hladina MDMA a MDA v krvi. Výsledkem byla hladina MDMA 287 ng/ml a MDA 18 ng/ml.

Znalci pak provedli naprosto nepochopitelnou věc: ačkoli vlastně nevěděli a neměli žádný exaktní důkaz, na co slečna zemřela, napsali do posudku následující:

„Stanovená hladina 3,4-methylendioxymetamfetaminu 287 ng/ml je dle literárních údajů hladinou toxickou. Bezprostřední příčinou smrti je akutní selhání srdce při ovlivnění organismu extází (3,4-metylendioxymetamfetamin) Ve vzorku krve zemřelé byla prokázána toxická hladina extáze a jejího metabolitu. Jde o smrt násilnou, která je v přímé příčinné souvislosti s podáním 3,4-methyIendioxymetamfetaminu (extáze). V případech, kdy není znalcem ÚSL provedena prohlídka těla na místě, nelze soudnělékařsky stanovit přibližnou dobu smrti. V daných případech respektujeme dobu smrti stanovenou lékařem provádějícím prohlídku těla na místě, pokud tato není v hrubém rozporu s rozvojem posmrtných změn zjištěných během pitvy.

Doba smrti byla stanovena prohlížející lékařkou přítomnou na místě nálezu těla, na den 04.02.2024 v 06.00 hodin. Stanovená doba smrti není v hrubém rozporu s nálezem zjištěným při soudní pitvě.“

A je to. V jaké literatuře je uvedeno že dávka 287 ng/ml je toxická, soudruzi znalci neuvádí, protože žádná taková literatura totiž neexistuje. Posudek je zcela nepřezkoumatelný. Soudruzi znalci měli před sebou mrtvolu, která v sobě měla rekreační množství drogy, které samo o sobě v žádném případě nemohlo vést k úmrtí, pokud by nebyly přítomny další doprovodné faktory. Znalečtí soudruzi ovšem, protože nic jiného nenašli, začali se oddávat ve svém posudku tzv. „toxikologické liturgii“, která se dá vyjádřit slovy: „Žádné množství drogy není zcela bezpečné a vzhledem k tomu, co jsme našli, je droga jediný možným vysvětlením. Vlivem drogy došlo k zástavě srdeční, to víme jistě.“

Odsouzení

Policie tak získala klíčový důkaz, který potřebovali, aby mohli Beátu obžalovat a nechat odsoudit podle nejpřísnějšího paragrafu na 10-18 let. Neboť – a to si dobře pamatujte: příslušník justice, to je až na výjimky v podstatě narcistně-disociální psychopat, který postrádá kritické myšlení a základní instinkt pro přirozenou spravedlnost. Kdyby jej totiž měl, nemohl by soudit bez toho, aniž by měl špatné spaní. Proto se typický soudce se na takový posudek se rád „spolehne“ aniž by na něm hledal slabé místo. Bez tohoto posudku by Beáta při uvážení všech okolností (bezúhonná, netrestaná, žijící až doposud řádným životem) a za uplatnění subsidiarity trestní represe mohla dostat maximálně podmínku. Nyní ale kvůli posudku ostravských znalců čelila možnosti strávit řadu let v kriminále.

Jednou opublikuji, co jsem zjistil ohledně psychotestů při výběru soudců, ve kterém se tak angažoval nám známý sebevrah psycholog Ptáček. Nyní pouze konstatujme, že tímto stát de facto vytváří síto pro psychopaty, kteří nemají žádné výčitky svědomí. Na každého předčasně zemřelého v jejich patologických fantaziích připadá jeden viník, kterého je třeba co nejpřísněji odsoudit do kriminálu a zničit mu život. Tato zástupná retaliace ve jménu spravedlnosti činí jejich jinak veskrze prázdný život smysluplným. Někdy skutečně takový viník existuje a zaslouží si do kriminálu zavřít. Někdy jindy, řekl bych možná ve většině případů, ovšem nikoli. Soudruzi soudci ale mají snadnější život, když prostě zavřou úplně všechny za všechno, protože pavlačová chamraď sledující mediální mainstream si to žádá. Vlastně na tom parazitují úplně všichni: mainstreamový bulvár, soudci, policie, kterým bulvární média dělají modré porno místo, aby výkon veřejné moci kontrolovala. Přece ty hrdiny všichni hrozně potřebujeme.

O to větší je deziluze poté, co se se systémem setkáte tváří v tvář, a ani to nemusí být trestní řízení. Stačí obyčejné občanskoprávní. Případ paní Beáty soudil jistý soudce P.R., který má krom justiční kvalifikace i spisovatelské střevo. Díky tomuto jeho koníčku lze nahlédnout soudruhu soudci do hlavy. Soudruh soudce napsal knihu pohádek. V knize vystupují 2 archetypy: „hodný policista Honza“ a „spravedlivý soudce Přemysl“. Kniha soudruha soudce má děti naučit „správné návyky“ a hodnotovou orientaci, tzv. „stát na té správné straně“, jak často mluví politici, kteří sami mají co do činění s kampeličkami, kde se provozuje finanční šméčko a ředitel kampeličky páchá sebevraždu. Ale nebojte, že by se v takových kauzách hodný policista Honza nebo spravedlivý soudce Přemysl angažovali, milé děti. Jsou mnohem snadnější oběti, na kterých je možné si nahonit čárky a ego. Třeba slečna Beáta. Škoda, že v pohádkách soudruha soudce stejně jako v běžném denním tisku nevystupuje zlý advokát Rupert (nebo třeba Moše), který si ale svými triky na hodného soudruha soudce Přemysla nepřijde. Soudruh soudce Přemysl je totiž ideologicky pevný a myslí mu to politicky. To se od zločinného komunistického režimu dosud nezměnilo. Jen ta kvalifikace a kompetence forenzních znalců proti komunistickým dobám jde významně dolů.

Po obdržení posudku se na mě obrátil Beátin advokát, který čte tento web, s prosbou o kritické zhodnocení a komentář. Ten jsem mu poskytl, a po zralé úvaze jsem dospěl k závěru, že je minimálně velmi otazné, zda se MDMA, která byla požita dle výpočtu na střední hranici rekreačního užití, mohla způsobit úmrtí s nálezem, který forenzní experti popsali. Advokáta jsem ale upozornil na to, co on již věděl – že totiž proti posudku soudruhů forenzních expertů aplikující v posudku toxikologickou liturgii bude muset prezentovat posudek od jiného soudního znalce, neboť já jsem pro justiční chamraď pouhý hnidopich a mé kvalifikované odborné vyjádření soudruh soudce natěšený na co nejvyšší odsouzení smete poznámkou: „taky jsem si to vygoogloval a posudku expertů věřím“ nebo podobnou floskulí, aniž by musel reagovat na věcné poznámky ve vyjádření, kterým nerozumí a ani rozumět nechce. I kdybych šel svědčit, jeho mandantce by to spíš přitížilo.

Věřil jsem ovšem, že moje vyjádření poskytne advokátovi Beáty alespoň základní vodítko ohledně slabých míst, které posudek měl a že vhodného experta sežene. A zde je, bohužel, základní kámen úrazu. Pakliže na vás jakýkoli znalec najatý policií a soudy nakašíruje nějaké šméčko, je prakticky nemožné tento důkaz vyvrátit.

Důvodem je to, že znalectví je v tomto státě slušný byznys za miliardy korun a že tyto miliardy získávají spřátelené znalecké mafiánské gangy, kteří jsou navázáni na korupční potenciál případného policajta nebo soudce, kteří mají své „oblíbené“ znalce, jimž nechávají vydělat. A tak se pan advokát začal pídit po znalci, který by vyvrátil ostravské znalecké šméčko.

Jenže kdo je jednou v byznyse, tak ví, že vyvracet policejní konspirace a šméčka se nevyplácí finančně, protože už mu nikdy nikdo nedá žádnou zakázku. Ta totiž v 95 % přichází právě od policie a soudů. V tomto případě byla zakázka cokoli najít na Beátu a zavřít ji.

Takže pan advokát obcházel toxikology, soudní lékaře ale i anesteziology, odborníky na metabolickou medicínu a nikdo s tím nechtěl nic mít. Nakonec se jeden uvolil, že mu napíše nějaké vyjádření, ovšem to bylo natolik neurčité a neprůkazné, že mohl pan advokát tak maximálně hodit ručník do ringu.

A tak také advokát poradil obviněné: posypejte si popel na hlavu, protože to mají ložené. Prokažte účinnou lítost, vyrovnejte se s příbuznými Agáty, pak zkusíme jít na dohodu o vině a trestu. Soudružka státní zástupkyně byla ovšem sprostá arogantní kráva a řekla, že kdyby za ní pan advokát přišel s prosíkem hned zezačátku, tak by se možná dala uprosit na 6 let. Nyní to ovšem vidí minimálně na osm.

Paní obviněná Beáta udělala, jak pan advokát poradil. Naštěstí advokát poškozené strany nebyl idiot, který by chtěl na neštěstí příbuzných vyvařit maximum, a tak se obě strany ještě před rozsudkem dohodly na smysluplné finanční náhradě za smrt Agáty. Pak paní Beáta plakala u soudu. Asi do toho dala veškerý svůj estrogenní potenciál, protože jí soud nadělil „jen“ 6 let natvrdo, tedy 4 roky pod dolní hranicí trestní sazby. Kdyby měla Beáta pindíka, soudruh soudce by jí nadělil dvojnásobek, jak hovoří poslední statistiky.

V tomto případě ovšem i 6 let bylo vzhledem k okolnostem a neplatnému hlavnímu důkazu hodně. Advokát proto v poslední den lhůty podal blanketní odvolání, zatímco soudružka státní zástupkyně to naštěstí nestihla. Takže nadřízený soud, což by v tomto případě Vrchní soud v Olomouci, byl vázán právní zásadou reformatio in peius a nemohl jí nadělit víc. Vrchní soud v Olomouci jí ještě od 2 roky trest snížil, což je vzhledem k tomu, že normálně je za smrt kvůli drogám 10-18 let, extrémně dobrý výsledek, pokud uvážíme, s jakými kartami obhajoba hrála.

Vady v trestním řízení byly v tomto kontextu kolosální: snaživý kariérně chtivý fízl, arogantní a hloupá státní zástupkyně, která místo toho, aby dělala to, co má, totiž hlídala policii a dohlížela na zákonnost vyšetřování a zabránila policejní zvůli, jedná arogantně s protistranou a ideologicky indoktrinovaný soudce, který, na místo pragmatického a hloubkového posuzování důkazů a predikátové logiky, dal spíš přednost emocím a virtue signallingu a ideologickým narativům. Důvodem bylo to, jak si Beáta hezky sypala popel na hlavu, nikoli to, že byla ve smyslu obžaloby nevinná. Trvání na nevině by jí totiž v rozporu s článkem 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod přivodilo vyšší trest.

Zde totiž vidíte další z mnoha smradlavých šméček, které se v naší justici vyskytují. Staří Římané říkali „Dura lex, sed lex“. Vždy jsem měl představu, že tak to chodí, totiž že soudní trestní proces je, jako za časů Perryho Masona, soupeřením obžaloby s obhajobou, přičemž soud v tomto kontextu dělá nestranného rozhodčího. Když není soudruh soudce na straně soudruha prokurátora jako při procesu s Miladou Horákovou a obhajoba není součástí obžaloby, nemůže se tedy stát, že pokud se dostanete do nějaké šlamastyky a začnete se účinně hájit, že by vám to justiční gauner prostě brutálně spočítal; tedy že za uplatnění práva na účinnou obhajobu a práva za nestranné projednání vaší kauzy před soudem jste dostal vyšší trest.

Ale ono to přesně takhle je. Parlament je prolezlý justičně-policejní lobby navázanými na neomarxistické poslanecké lepšolidi. Ti dělají zákony nikoli takové, které by prospívaly lidem, ale které prospívají policii. Drakonické tresty, více pravomocí, více financí větší korupční prostředí. Drakonické tresty se dle těchto zákonů aplikují diferencovaně, takže umožňují poměrně významnou divergenci trestních sazeb a tím pochopitelně zlovůli justice, jejíž zástupci už tak jsou vybíráni podle psychovzorců odpovídající disociální poruše osobnosti, kdy je především preferována absence výčitek svědomí, avšak není zajištěno, že aplikace drakonického trestu nebude soudruhu soudci dělat dobře tam dole v rozkroku. Parlamentní lepšolidi tak místo toho, aby plnili vůli lidu a chránili občanská práva před justiční a úřední zvůlí, tuto odpornou zvůli vkládají přímo do trestního kódu, plní často nesmyslné požadavky zkorumpovaných úředních gaunerů.

V podstatě není den, abyste neporušovali nějaký paragraf, za který by vás některý z těch státních zkorumpovaných parazitů mohl popotahovat.

Ale pokud hezky skloníte hlavu, uznáte jejich právo na parazitismus, svévoli a bezbřehé sprosťáctví, a budete se kořit jejich egu, tak vám možná ale pouze možná nadělí míň. Takže jste postaven před Sophiinu volbu: podvolíte se všemocné justici a necháte si všechno líbit? Tak to je jisté odsouzení. Oni vás zavážou lanem za Jeep a budou tahat po ulicích za Jeepem jako trofej, jako tehdy, když příslušníci hnutí Taliban chytili bývalého prezidenta Afghanistánu Nadžíbulláha. Ale máte šanci, že když se nebudete bránit a uznáte, že v tomto státě nemáte žádná práva, tak vás možná neusmýkají k smrti. Nebo se budete bránit tak to dostanete se všemi důsledky a nic vás neochrání. Pokud tedy máte všech pět pohromadě, raději oželíte svá práva. Tak se to dělá!

Nechám na úvaze laskavého čtenáře, jak se tato sprostá a zavrženíhodná praxe slučuje s demokratickým ústavním pořádkem této země, kde se údajně judeokřesťanská tradice snoubí s evropskými hodnotami.

Jak to tedy bylo doopravdy a proč?

Ale vraťme se zpátky v příběhu tří slečen.

Nyní se po nezbytném antré dostáváme k té úplně nejdůležitější části, k práci, kterou měli udělat znalci ale z nějakého důvodu ji neudělali. Vysvětlíme vám dvě věci. První a nejdůležitější věc je, na co Agáta vlastně zemřela. Ta druhá věc je, proč nemohla ani náhodou zemřít na otravu MDMA.

První věcí, kterou si musíme ujasnit, je, kolik si toho Agáta vlastně vzala a jaký byl průběh hladiny MDMA v krvi a co přitom Agáta dělala. Dle svědeckých výpovědí si Agáta lízla extáze o půl jedné ráno. Po smrti dochází k vyčerpání biochemických redukčních ekvivalentů NADH⁺ a ATP. Navíc detoxikace MDMA dochází pouze v játrech a nikde jinde, čili množství MDMA zjištěná toxikologickým vyšetřením pomocí plynové chromatografie, pokud se zachovají jistá doporučení, můžeme navzdory hemolýze a autolytickým změnám považovat za spolehlivou. Agáta měla v době, kdy zemřela, v krvi hladinu MDMA 287 ng/ml. To není žádná toxická dávka drogy, je to dávka de facto ve středním pásmu užívaného rekreačního rozmezí.

Pokusme se tedy rekonstruovat průběh Agátiny hladiny MDMA od perorálního požití až do smrti. Jak jistě víte, existuje tzv. „Alkulačka“, tedy kalkulátor hladiny alkoholu v krvi v závislosti na množství požití a délky uplynulého času. To stejné jde stanovit pro MDMA. MDMA se v těle odbourává kinetikou prvního řádu, tedy:

$v=k.c[MDMA]$

Kde ν je rychlost odbourávání (třeba v μmol/s), c[MDMA] je koncentrace MDMA (μmol/l) a k je eliminační konstanta. Aplikujeme-li na model perorální podání, pak zde kromě eliminační konstanty hraje roli ještě konstanta absorpční a aplikuje se na to tzv. Batemanova funkce:

Pro čas po požití dávky (v mg):

$C(t)=\frac{F D k_a}{V (k_a-k_e)}\left(e^{-k_e t}-e^{-k_a t}\right)$

kde:

C(t) koncentrace v plazmě (mg/L), = 287 ng/ml (0,287 mg/l) v čase t = 5,5 h
k_a absorpční konstanta (h^-1) = 2,14 h^-1
k_e eliminační konstanta (h^-1) = 0,0899 h^-1
V distribuční objem (v litrech = hmotnost(kg) 78,0 kg x 3,5 l/kg = 273 litrů),
F biologická dostupnost (bezrozměrná, u MDMA = 0,8),
D perorální dávka (mg).

Pokud by snad někdo nevěřil odkazuji na základní literaturu farmakologie.

Eliminační konstantu vypočtete pro daného jedince pomocí známého poločasu rozpadu, který pro MDMA najdete v literatuře pomocí vzorce:

$k_e=\frac{\ln 2}{t_{1/2}}$

Máte-li poločas eliminace t_1/2 (typicky pro MDMA cca 7–9 h → 0,077-0,099). Tedy pro zjednodušení budeme počítat střední hodnotu 0,0889 h^-1

Absorpční konstanta se pak vypočte dle klinicky známého času T_max, kdy dojte k peaku koncentrace MDMA v krvi podle rovnice:

$t_{max}=\frac{\ln(k_a)-\ln(k_e)}{k_a-k_e}$

při známém a T_max, který je 2,0 hodiny od podání, tak můžeme stanovit k_a na 1,451 h^-1

Jelikož máme veškeré údaje potřebné k rekonstrukci můžeme průběh koncentrace MDMA v krvi Agáty lze vyjádřit v grafu:

Můžeme rovněž velmi snadno dopočítat, kolik si asi Agáta té extáze vzala – uvážíme-li nejistotu v jednotlivých číslech, její dávka MDMA, kterou požila v 00:30 v klubu byla od 140 do 170 mg MDMA (uvážíme-li nepřesnost modelu a některých čísel) maximálně (výpočet dle Batemanovy formule vychází na 153,8 mg). To je, řekněme, medián množství používaném v rekreačním užívání, který se pohybuje od 100 do 200 mg běžně. Za mě pohoda lesní, zcela netoxické množství, které se běžně podává v klinických experimentech.

Například terapie MDMA je v tuto chvíli těsně před schválením FDA v USA pro posttraumatickou stresovou poruchu. Postižení jedinci dostávají dávku 120 mg MDMA a po 2 hodinách terapeutický booster 60 mg, tedy velmi podobné množství jako měla Agáta. Podle našich znaleckých soudruhů hustě toxické až smrtící. Pokud vím, dokonce ani diabetes není zcela absolutní kontraindikací vstupu do studie. Ti farmaceuti z FDA jsou ale úplně blbí, měli by poslouchat naše soudce a policajty.

Při této hladině dochází po first-pass efektu „u netrénovaných jedinců“ (mezi které Agáta nepatřila) k saturaci jaterních enzymů a nelineárnímu průběhu rychlosti odbourávání s tendencí k přechodu dynamiky odbourávání na kinetiku nultého řádu (podobně jako u alkoholu), což iniciální dávku ještě posouvá směrem dolů.

Hladina MDMA v organismu kulminovala mezi 2. a 3. hodinou ranní. O půl druhé Agáta normálně mluvila se svými kamarády a žádné enormní toxické projevy nebyly pozorovány. Těsně po peaku byla unavená, a proto šla domů. O toxických projevech (takchykardie, hypertenze, nadměrné pocení, psychické projevy) nebylo ve spise v částech, ke kterým jsem měl přístup, ani zmínka. Naopak, tančila jak nablblá na tuc tuc tuc muziku. Když vydržela fyzickou zátěž v období peaku hladiny MDMA, tak proč by měla mírnix-dýrnix umřít na extázi doma o 3 hodiny později v případě, že doma se zklidnila, nevyvíjela žádnou aktivitu?

Že tyto otázky nejsou postaveny na vodě, je prokázáno rovněž v odborné literatuře. Tak například: (In: de la Torre R, Farré M, Ortuño J, Mas M, Brenneisen R, Roset PN, Segura J, Camí J. Non-linear pharmacokinetics of MDMA (‚ecstasy‘) in humans. Br J Clin Pharmacol. 2000 Feb;49(2):104-9. doi: 10.1046/j.1365-2125.2000.00121.x. PMID: 10671903; PMCID: PMC2014905) běžně používali dávky okolo 200 mg MDMA, které u citlivých jedinců vyvolávaly projevy tachykardie a hypertenze. U Agáty nic takového nebylo, respektive nikdo v tomto ohledu nevypověděl. Naopak, Agáta se konzistentně bavila se svým okolím a vyjadřovala obavy, že na ní sestra požití drogy pozná.

Soudruzi znalci uvedli že množství 287 ng/ml je množství toxické. Neexistuje žádný literární údaj, který by tvrdil, že taková koncentrace MDMA je jednoznačně toxická. Toxická koncentrace začíná od 500 ng/ml, kdy už se u citlivých lidí vyskytují velmi nepříjemné toxické projevy. 287 ng/ml je bezpečně pod touto hranicí. Ono je dokonce zcela jasné, že ten, kdo tvrdí, že určitá hladina „je toxická“ je obyčejný kokot.

Proč? No protože hladina MDMA se v čase mění. Post mortem se nemění v čase ale v lokalitách. Co ve skutečnosti uvádí světová odborná literatura?

Publikace Milroy et al. Z roku 2011 uvádí rozmezí koncentrace prahu toxického efektu od 478 do 53 900 ng/ml, průměrná hodnota je kvůli excesům posunuta do hladiny 8 430 ng/ml a medián je okolo 3 490 ng/ml. Toho Agáta nedosáhla ani v peaku, natož v době smrti. Jednoznačně toxické jsou hladiny nad 1000 ng/ml a což odpovídá asi čtyřnásobné dávce 800 mg. LD50 je dávka 2 g extáze s plasmatickou hladinou 2500-3000 ng/ml, tedy tomu co Milroy zjistil jako medián hladiny udávaný i v jiných zdrojích. Tomu se situace u Agáty nepřibližovala ani omylem. Naopak, podobné koncentrace byly v krvi nalezeny u lidí, kteří zemřeli na jiné příčiny, například autonehody. Soudruzi „znalci“ si tedy toxickou koncentraci vycucali z prstu.

Přesto, mohou být toxické i nižší hladiny extáze včetně té, kterou Agáta požila. Někteří jedinci měli silné projevy toxicity už u dávky v rozmezí 110-500 ng/ml. Takové hladiny mohou být toxické u tzv. „multi-drug otrav“ jak hovoří Milroy. A také závisí na tom, v jaké fázi eliminační křivky hladinu zjišťujeme.

To je dost důležité. Není třeba jedno, zda máte feťáka, co si šlehl dávku 300 mg pervitinu iv., pak někde zalehne do odpadků halucinovat pak ho odvezou do špitálu, kde ho dalších 12 hodin drží lékařský tým naživu a pak umře. Po 12 hodinách je pak residuální dávka 110 ng/ml pervitinu, což pan Milroy uvede do kazuistiky. Nicméně taková dávka je dávkou residuální po 12 hodinách odbourávání a kulminační dávka drogy je mnohem vyšší. Toxicitu přitom způsobuje nikoli hladina zjištěná residuálně ale hladina v peaku, která byla v takovém případě mnohem vyšší. U MDMA je to stejné. Pokud tedy chceme hodnotit koncentrace drogy v krvi a vztah k jejich toxicitě, musíme vždy provést rekonstrukci celé absorpčně-eliminační křivky a posoudit celou dynamiku vzniku patologických změn, abychom mohli říci, že podané množství je toxické.

To ostatně tvrdí i pan Milroy ve své nejcitovanější publikaci, když píše: „In determining the cause of death, the post-mortem concentration of MDMA cannot be taken to provide the cause of death without consideration of the history and the other autopsy findings. There is no specific toxic or fatal concentration of MDMA, though higher concentrations are seen in cases of MDMA toxicity, when compared with polydrug use and trauma cases.“ Tedy pro policajty a soudruhy soudce, co to zde čtou a neumějí anglicky: samotná koncentrace zjištěná post mortem nemůže být automaticky považována za příčinu smrti.

Dalším problémem, který v souvislosti s MDMA vyvstává a který je nutno řešit, který soudruzi znalci z Ostrávy neřešili vůbec, je tzv. post-mortem redistribuce (na který Milroy mimochodem při hodnocení toxicity MDMA upozorňuje). Post-mortem redistribuce nastává u některých toxických látek z důvodu zástavy krevního oběhu a z toho důvodu, že látka je různě rozpustná v různých prostředích. V rámci jednokompartmentového matematického modelování se tento problém obchází tzv. redistribučním objemem, což není objem tělních tekutin ale imaginární objem, který by byl přítomen, aby měla látka stejnou koncentraci jako v krevní plasmě (Vd = množství látky/hmotnostní koncentrace v plasmě). Když se podíváte na molekulární strukturu, která je vlastní všem budivým aminům včetně MDMA, pak zjišťujeme, že tyto látky mají minimální tvorbu molekulového dipólu, jsou tudíž nepolární a dobře rozpustné v tucích. To výrazným způsobem navyšuje jejich specifický distribuční objem. Například kuchyňská sůl s iontovou vazbou má specifický distribuční objem asi 0,05 litrů.kg^-1. MDMA má kvůli své preferované afinitě k tukům redistribuční objem podstatně vyšší (3,5 l/kg, čili 70x vyšší), což znamená že část látky se „schová“ do tukové tkáně a pak se z ní postupně uvolňuje. To vede ke 2 věcem: pokud si někdo vezme opravdu velkou dávku MDMA a zemře kvůli tomu velmi záhy, jeho „pufrační kapacita“ tukové tkáně ještě není vyčerpána a látka v plasmě se po zástavě krevního oběhu dostává do tuků. Hmotnostní koncentrace látky, které je v takovém případě měřitelná těsně před smrtí nebo v okamžiku smrti je výrazně vyšší než ta, která je naměřena po smrti. To je úplně nejčastější scénář, protože ke zdravotním komplikacím z intoxikace nedochází obvykle v době, kdy je látka na ústupu ale obvykle v kulminu své koncentrace nebo při jejím vzestupu.

Pokud se již ovšem látka z těla pouze eliminuje, což byl případ Agáty, pak je dynamika procesu opačná. Z tukových kompartmentů se látka postupně dle koncentračního gradientu přesune do krevní plasmy, kde je odvedena do jater a zde eliminována. Co se ovšem stane, když se krevní oběh zastaví (kvůli smrti byť z jiné příčiny)? Látky z tuků jsou stále postupně uvolňovány do intersticia a do plasmy, a proto může být koncentrace zde signifikantně vyšší, než v situaci těsně před smrtí.

Aby se tomuto „zkreslení“ zabránilo a výsledek měření byl co nejpřesnější, musí se krev post mortem odebírat z přesně definovaných lokalit, v případě drogových otrav je předepsán toxikologickými standardy tzv. odběr intrakardiální.

Nyní citujme ze znaleckého posudku, odkud odebíral soudruh znalec krev na toxikologii: „Dále odebrán biologický materiál k toxikologickému vyšetření, včetně stanovení hladiny alkoholu (1 zkumavka krve, vzorek moči, výtěry z nosu, žaludeční obsah, vlasy). K biochemickému vyšetření odebrán nitrooční mok.“ Je popsána lokalita, ze které soudruh znalec krev odebíral? Ani náhodou.

A existují i další možnosti, které soudruzi znalci z Ostravy zcela opomněli pojmenovat a zjistit.

Jedná se typicky o dvě situace:

Genetický deficit CYP2D6 (cytochrom CYP2D6), který výrazně zpomaluje katalytickou demetylenaci MDMA na netoxický 3,4-dyhydroxymethamfdetamin (HHMA) a nabízí tak více subrstrátu enzymatickému systému katalytické demetylaci pomocí katechol-O-methyltransferázy, která z MDMA vyrobí MDA, který nám soudruzi znalci opět stanovili a to na hladině 18 ng/ml. Deficitem CYP2D6 trpí 9 % populace, nicméně policie nám v tomto udělali dobrou službu a to i přesto, že se soudruzi znalci vůbec neobtěžovali tento genetický deficit geneticky vyšetřit, když jim stačí cucat si z prstu dojmy a ne fakta. Vyšetřili totiž hladiny MDMA a jejich metabolitů u Agáty, Beáty i Cecílie. Proto můžeme říct, že Agáta deficitem CYP2D6 netrpěla. U všech tří slečen byl shledán stejný poměr koncentrace MDMA ku MDA, což bylo asi 15, což zároveň znamená, že nemohla být pozitivní na tento na deficit ani jedna. Dá se to ověřit prostým výpočtem pravděpodobnosti: pakliže je 9% prevalence tohoto genetického deficitu, pak pravděpodobnost, že všechny budou trpět daným deficitem je 0,09³, tedy 0,72 promile, tedy pravděpodobnost, že ani jedna není pozitivní na daný genetický deficit, je 99,928 %. Jen v tomto případě by totiž identické vzájemné poměry MDMA a metabolitu MDA dávaly smysl. To je pravděpodobnost, se kterou bych jako soudní znalec dokázal žít.

Genetická predispozice k takzvané maligní hypertermii v genech RYR1 a CACNA1S. Tento stav má prevalenci 1:2000 populace. V anamnéze osobní sice neměla Agáta žádné operace, ale v rodinné anamnéze žádný takový deficit nelze dovodit. Naopak, můžeme přítomnost tohoto deficitu již z důvodu jejich frekvencí v populaci a také proto, že genetické linie příbuzných jsou v naší zemi docela dobře zmapovány, proto jdou docela spolehlivě vyloučit.

Nyní za soudruhy znalce z Ostrávy provedeme to, co doporučuje pan Milroy. K tomu nám naštěstí soudruzi z Ostrávy dali dostatek informací:

Jaká je tedy forma toxicity MDMA?

Asi 80% toxicity se projevuje jako tzv. toxická rhabdomyolýza (viz: Rohanová M: Biotransformace, dispozice a toxikologická detekce zneužívaných psychedelických drog fenylalkylaminů. ÚSL 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze (str. 21, z 19 případů pouze 4 vykazovaly jiné druhy toxicity než primárně svalovou). Nadměrná koncentrace MDMA způsobí mechanicky neefektivní aktivaci komplexu aktin-myosin ve svalech, což vede k neefektivnímu vyčerpání energie a k rozkladu příčně pruhované svaloviny a k výrobě značného odpadního tepla, což vede k hypertermii s horečkami od 39,5 až po 42°C. Rozpad svalstva pak vede k poškození ledvin v podobě myoglobinových válců přítomných v renálních tubulech a ty by byly přítomny v histologických preparátech. Byla by rovněž přítomna myolýza myokardu. Bylo v histologických preparátech popsáno něco takového? Ani omylem. Toxická rhabdomyolýza nebyla v posudku prokázána.

Soudruzi znalci také odkazovali na jiné druhy toxicity: druhou možnosti je primární srdeční toxicita, která se projevuje adrenergním působením MDMA. Kardiovaskulární toxicita vzniká, pokud srdce je nuceno pracovat proti vysokému odporu způsobenému enormním zvýšením krevního tlaku (alfa-adrenergní působení). Na člověku (i post mortem) se projevuje typicky, a to prostřednictvím změn na očním pozadí (většinou extrémní retinopathia hypertonica s mikrohemorrhagiemi do sítnice), tečkovitými hemorrhagiemi mozkovými, změnami konzistentními se spontánním intrakraniálním krvácením. Petechiální hemorrhagie postihují některé predilekční orgány – mozek (hypertenzní encefalopatie), ledviny (nephropatia hypertonica). Srdce pracující proti zvýšenému odporu. Změny na myokardu by měly odrážet enormní přetížení srdečního svalu, především by se měly objevovat projevy ischemie myokardu, srdeční dilatace nebo i dilatační kardiomyopatie. MDMA je mírný až střední blokátor hERG draslíkových kanálů (IKr), což vede k mírnému prodloužení QT intervalu, arytmogenní účinek je ovšem překvapivě nízký, srovnatelný s jinými léčivy – příkladmo quetiapin, citalopram, terfenadin nebo klarithromicin, a pokud nejsou přítomny další rizikové faktory, k arytmii nedochází. Pravděpodobnost vzniku maligní arytmie, na které by se podílel MDMA je zhruba stejná, jako když vám váš dochtor nasadí Kladid 500 mg 2x denně na angínu. Na nesmělou otázku obhajoby jaké změny na srdci by byly při pitvě prokázány, kdyby se jednalo o kardiootxicitu, zněla od soudruha znalce odpověď že koagulační nekróza. Nic takového ovšem nebylo při pitvě prokázáno, srdce na histologických preparátech i v makropopisu bylo zcela intaktní.

Další je tzv. neurotoxicita (mozková toxicita), a to prostřednictvím tzv. SIADH a serotoninového syndromu. Jedním z důsledků užívání „extáze“ je vydatné pocení v důsledku jak intenzivní fyzické aktivity, tak farmakologického působení drogy na termoregulační mechanismus. Velké množství sodíku se může ztratit potem, a pokud tanečníci pijí velké množství vody, aby se vyhnuli přehřátí, výsledkem je často hemodiluce a následná hyponatrémie. Dalším mechanismem, který může přispět ke stejnému výsledku, je nepřiměřená sekrece hypofyzárního antidiuretického hormonu, vedoucí k zadržování vody ledvinami (SIADH, Schwartz-Bartterův syndrom), ale ve většině případů je to pravděpodobně způsobeno nadměrným příjmem vody po vydatném pocení. To vede k průchodu vody z krve do tkání, včetně mozku. To má 2 vážné důsledky: iniciaci epileptických záchvatů a stlačení mozkového kmene a mozečku směrem dolů k foramen magnum, což může vést k fatálnímu narušení dýchání nebo oběhu. V enormních množstvích může MDMA způsobit i tzv. serotoninový syndrom, který vyplývá z vazby NMDA na serotininové receptory a ten mívá smíšenou podobu serotoninového a neuroleptického maligního syndromu, což se projevuje změnami chování, rigiditou s nemožností pohybu, horečkou, alterovaným chováním a mydriázou. Nic takového nebylo v posudku prokázáno ani pomocí kamerových záznamů a ani prostřednictvím svědeckých výpovědí.

Zkrátka a dobře: kromě arbitrárního nepřezkoumatelného tvrzení bez opory v literatuře, že hladina zjištěná u Agáty je hladina toxická, neměli znalci vůbec nic v ruce, co by je mohlo racionální úvahou vést k tomu, že by Agáta mohla zemřít na toxické projevy MDMA.

Tak na co vlastně Agáta zemřela?

Na tuto otázku lze dát odpověď, a to jednoznačnou a jistou.

Agáta byla diabetička 1. typu se sklony k hyperglykémii. Měla implantovaný CGM čip, a to je spolu s údaji z něj a spolu s biochemickými rozbory krve a nitrooční tekutiny vůbec nejdůležitější důkaz v celé kauze.

Rekapitulujme si, co Agáta celý večer vlastně dělala. Nejprve vypila asi 48 g alkoholu. Jinak prakticky nepila a hladověla. To vedlo ke dvěma věcem. 1) natriuréza a kaliuréza, 2) vzestup hladiny glykémie, a to z důvodu kompetitivního spotřebování redukčních ekvivalentů na odbourávání alkoholu a mobilizace vnitřních rezerv glukózy z glykogenu a glukoneogenezí. To potvrzují i data z CGM, kdy glykémie šla významně nahoru, a to až na hladinu kolem 16 mmol/l ve 23:30. Tato hladina vede k dalšímu strhávání iontů natria a kalia a k dehydrataci a k výrazným ztrátám kalia.

Co víme dál jistě, že po peaku glykémie odečtené z CGM byl od 23:30 zaznamenán výrazný pokles glykémie. Co se stalo? Nemohlo se stát nic jiného, než že si Agáta píchla dávku inzulinu. Dehydratace, hyperglykémie a hypokalémie Agátě způsobily únavu, a proto se podívala na monitor a švihla si inzulin, aby si hyperglykémii vykompenzovala, protože podobné stavy během hyperglykémie už zažila, chtěla se bavit a myslela si, že je unavená od vysokého cukru. Agáta bohužel asi nevěděla, že tento vzestup hladiny je dán vlivem jejího hladovění vzestupem stresových hormonů, odbouráváním glukagonu z jater a glukoneogenezí. Nic jiného to prokazatelně být nemohlo, protože máme svědecké výpovědi, že Agáta celý večer prakticky nejedla, jen pila alkohol.

Absolventi 4. ročníku lékařské fakulty, kteří studovali patofyziologii (tedy kromě soudruhů znalců z Ostrávy protože ti nedostatek svých znalostí a kompetencí kompenzují zaražením svých hlav do policejního análu) již mají asi jasno, kam se bude další příběh asi ubírat. Poté, co si Agáta píchla inzulin, došlo k významnému poklesu glykémie až na 4.0 mmol/l ve 3:00 ráno (doloženo daty z CGM). Nicméně tento pokles byl opět za cenu ztrát kalia. Jednak inzulin je vlastně aktivátor enzymatického synportu molekuly glukózy, přičemž 1 molekule glukózy odpovídají 2 ionty kalia transportované do ICT (intracelulární tekutiny), tedy na 1 mmol glukózy přemístěného do ICT (do buněk) odpovídá 2 mmol kalia přemístěného tamtéž. Pokud to propočteme na objem celé ECT (extracelulární tekutina), zjistíme, že šlo o ztrátu 312 mmol kalia tím, že glykémie poklesla z 16 mmo/l až na 4 mmol/l. Kolik přitom měla Agáta kalia v ECT? Objem ECT u Agáty (spočteno z normogramů podle tělesné hmotnosti 78 kg) je asi 13 l. Podle laboratorních vyšetření se hladina kalia u Agáty vyskytovala opakovaně kolem 4 mmol/l, což je zcela normální hodnota. Celkově se tedy v ECT „normálně“ u Agáty nacházelo asi 52 mmol kalia. Kdyby se kalium nepufrovalo z intracelulární tekutiny (většinou výměnou za H⁺ ionty běžná hodnota kalia v ICT je 160 mmol/l), pak by Agáta musela zemřít na arytmii už v klubu. ICT ovšem představuje poměrně významnou zásobárnu tohoto iontu (u Agáty konkrétní odhad je 4160 mmol).

Multigraf - hladiny důležitých látek v séru

Hladiny relevantních látek v séru a průběhu času. Glykémie zkonvertována z CGM senzoru. MDMA vypočtena pomocí Batemanovy rovnice. Průběhy koncentrace kalia a ztráty odhadnuty na základě exponenciálního redistribučního modelu (first-order transcelullar shift) a známých předsmtrných laboratorních vyšetření zemřelé.

Tato „pufrační kapacita“ ICT byla ovšem významným způsobem ovlivněna právě inzulinem, čímž pádem došlo k prohlubující se hypokalémii. Agáta ještě tuto hypokalémii dále prohlubovala tím, že si na únavu dávala „energeťáky“, 2x nápoj Redbull. Ten obsahuje 80 mg kofeinu, což je jeho hlavní stimulační složka, kalia ovšem tento nápoj obsahuje jen 0,5 mmol. Kofein je diuretikum, a to přes systém fosfodiesterázy a adenosinu v ledvinách, což vede k dalším ztrátám draslíku. Pokud prostřednictvím nomogramů spočítáme kaliurézu, případné ztráty pocením, zjistíme, že Agáta musela ztratit za celou noc asi 60-70 mmol kalia, přičemž jeho příjem byl během noci asi 1-5 mmol. Jídlo de facto neměla, alkohol způsobuje kaliovou depleci sám o sobě. Podle sestaveného modelu je pak zřejmé, že homeostáza iontů a zejména pak kalia významně utrpěla. To bylo důvodem Agátiny únavy, to nakonec vedlo k jejímu předčasnému odchodu z klubu a možná i k premedikaci pomocí MDMA. 600 kaček je na mladou slečnu hodně peněz a Agáta si je chtěla užít.

To však navzdory tomu, že Agáta zkoušela, co její tělo vydrží, Agátu nezabilo. Dokonce ani po požití Extáze neměla Agáta žádné významné „pozitivní příznaky“. Ve 4.00 ráno odešla domů. V době, kdy byla doma byla ještě ve stavu prakticky normálním, jen těžce unavená ospalá a MDMA ji snížil úsudek. Byla dehydratovaná a možná se i napila, což by ovšem rozhodně její situaci spíše zhoršilo, protože došlo k další diluci již tak významně sníženého kalia. To, že Agáta v tu dobu nejedla, nám potvrzuje pitevní nález prázdného žaludku.

Pak udělala Agáta fatální chybu. Celou dobu si pohrávala s vlastním tělem, kašlala na všechny lékařská doporučení a brala přitom extázi. Ale kdyby „nestlačila tlačítko AZ5“, nic by se nestalo a Agáta by se pravděpodobně probudila s masivním bolehlavem, zvracením a celý den by se dávala dohromady.

Agáta se ale podívala na svůj mobilní telefon a viděla glykémii 12 mmol/l. A tak si píchla ranní dávku inzulinu (10 j s.c.) a šla spát.

Proč to musela udělat? No, protože soudruh znalec vtipně vzal vzorek krve spolu s glykémií a laktátem post mortem a našel následující data:

Krevní sérum: Laktát 38.52 mmol/l, Glykémie 9.56 mmol/l, Inzulin: >300 mIU/l a C-peptid 24 pmol/l.

Data tedy odpovídají masivní hyperinzulinémii, což odpovídá aktivitě asi 4 IU inzulinu podaných naráz intravenózně. Tato dávka u člověka bez periferní inzulinové resistence, což mladý diabetik bezesporu je, způsobí okamžitou hypoglykémii. Navíc byla naměřena 24 hodin post portem, kdy se již část inzulinu rozloží (inzulin je na rozdíl od MDMA nestabilní), tedy in vivo v době Agátiny smrti byla pravděpodobně ještě o pár desítek procent vyšší.

Situace pravděpodobně odpovídá tomu, že část inzulinu šla částečně intravenózně, respektive vstřebala se velmi rychle.

A to ještě není vše. Stále se pohybujeme na úrovni spekulací a odhadů, Ale soudruzi znalci, nám poskytli něco, co s pravděpodobností rovnající se jistotě vede k závěru, že Agáta bezprostředně zemřela na komplikace diabetu. Tím něčím je analýza laktátu, glykémie, inzulinémie a a C-peptidu z vitreální tekutiny.

Analýza vitreální tekutiny dává následující data:

Laktát 21,27 mmol/l, glykémie < 1 mmol/l (laboratorními metodami NEMĚŘITELNÁ hladina), inzulin <2,50 mIU/l (norma od 3.00 do 25.00), C-peptid < 83 pmol/l.

Kompartment komorové oční vitreální tekutiny je post mortem jedním z nejstabilnějších kompertmentů a bylo prokázáno, že množství glukózy v tomto kompartmentu je rovné hladině sérové glukózy v agonálním stadiu těsně před smrtí, pokud se pitva provede do 24 hodin. Je tedy zcela jednoznačně prokázáno, že Agáta měla v době smrti hladinu glukózy odpovídající hlubokému agonálnímu hypoglykemickému kómatu.

Kdo nevěří, pak nechť čte více zde: Kaehler A, Kuta P, Renné T, Garland J, Tse R, Iwersen-Bergmann S, Fitzek A, Ondruschka B. Variance in intraindividual stability of vitreous humor for thanatochemistry. Int J Legal Med. 2025 Sep;139(5):2165-2175. doi: 10.1007/s00414-025-03482-6. Epub 2025 Apr 8. PMID: 40198360; PMCID: PMC12354637.

Navíc, je zde i další důkaz o těžké hypoglykémii a tím je skutečnost, že CGM záznam končí v 5:30 hodin ráno. CGM senzor totiž nepozná, že jeho majitel je již mrtev a klidně dál zaznamenává hladinu glykémie post mortem. To by se mimo jiné také bývalo stalo, kdyby Agáta zemřela na komplikace s požitím extáze – prostě bychom viděli postupné zvyšování kalémie a glykémie v důsledku autolýzy a rušení koncentračních gradientů. Proto byla také v krvi glukóza post mortem spíše lehce nad normou. To ale neplatí pro molekuly inzulinu, které jsou o několik řádů větší a nedifundují tak snadno, především je důležitá jejich nízká koncentrace v nitroočním kompartmentu, což svědčí o tom, že inzulin musel být aplikován těsně před smrtí..

Co se ale stane, když dojde k agonální hypoglykémii? Senzory glykémie jsou stavěny na dvojím principu: Buď jde o enzymatický detektor s glukóza oxidázou, který vytváří při nabídnutém substrátu glukózy H₂O₂ jehož koncentrace se následně převádí prostřednictvím elektrochemické redukce na hladinu glykémie. Druhý princip je elektrochemický. Podle popisu měla Agáta pravděpodobně druhý z typů, který je stabilnější, mají delší životnost. Nicméně pokud má jejich nositel glykémii, pak detektoru chybí substrát, což vede k jeho chybě a selhání. Pokud nositel CGM detektoru zemře na hypoglykémii, detektor „umírá spolu s jeho nositelem“, což je přesně ten důvod, proč záznam v 5:30 končí.

Máme tedy 3 zcela objektivní a nezávislé důkazy, že slečna Agáta zemřela na hypoglykémii a zejména hypokalémii a zástavu srdce v diastole, nikoli na otravu extází. Extáze mohla maximálně snížit Agátin úsudek, zvýšit arytmogenní účinek hypokalémie, ale bezprostředně ke smrti vést nemohla. Agáta by pravděpodobně zemřela, i kdyby si vůbec žádnou extázi nevzala.

Co se tedy stalo? Agáta přišla domů a píchla si bez ohledu na svoji situaci svoji pravidelnou dávku inzulinu. To je typická chyba diabetiků. Koneckonců měla glykémii 12 mmol/l, přece se nemohlo nic stát. Bohužel pro ni, situace byla naprosto odlišná proti běžnému stavu. Celou noc jela na glukagon a glukoneogenezi, glukagon byl kvůli jejímu nočnímu bdění tancování a fetování prakticky spotřebován. Ráno jela už jen na glukoneogenezi. Její noční injekce inzulinu zásobila její svaly a orgány glukózou, nicméně ta byla také spotřebována, celou dobu tancovala a dala si extázi, která sama o sobě významně urychlila metabolismus. To rovněž vedlo k významné kaliové depleci, za noc Agáta ztratila odhadem asi 60-70 mmol kalia, tedy dvojnásobek obsahu kalia v její ECT, významně omezila možnosti pufrace kalémie z ICT, protože inzulin vede k aktivaci Na⁺/K⁺ ATPasy a transportu kalia do buněk v poměru 2:1 proti glukóze a dělala vše proto, aby ztratila své rezervy. Nic, co by jí hladinu kalia obnovilo, ovšem nepozřela. Inzulin, který si píchla kolem 23:30 byl ráno již zmetabolizován (viz hladina inzulinu ve vitreální tekutině), což vedlo k opětovnému vzestupu glykémie. Agáta nevěděla, že její tělo, co se týká metabolismu glukózy mele víceméně z posledního a že prostě nemůže aplikovat tolik inzulinu, kolik byla normálně zvyklá, stejně jako obsluha reaktoru v Černobylu neměla vytáhnout všechny bórové tyče z reaktoru, když chtěli vyřešit jódovou „otravu reaktoru“. Měla zvyšovat dávku inzulinu postupně a zejména se měla ráno najíst. Agáta nejedla, neboť dle pitevní zprávy byl její žaludek vakantní. Její tělo už nemělo dostatek glukagonu a další rychle mobilizovatelné glukózy. Obvyklá injekce inzulinu tak vedla k instantní hypoglykémii a hypoglykemickému kómatu. Co víc, inzulin vpravený do těla způsobil okamžitý pokles kalémie, odhadem na hodnoty kolem 1,8-2,2 mmol/l, což vedlo ke značným arytmogenním účinkům.

Její tělo tohle nemohlo vydržet. V hlubokém hypoglykemickém kómatu se příznaky hypokalémie – muskulární slabost, únava, obnubilace až kóma, a maligní bradykardie, neprojeví. Nikdo jí sanitku nezavolá. Srdeční frekvence se nebezpečně přiblíží kritickému minimu a v agonii poté došlo k torsade-de-pointes – zvláštnímu druhu ventrikulární tachykardie, která překrvila plíce (levá strana srdce pracuje proti vyššímu tlaku, proto se krev hromadí v malém oběhu), mozek a dochází k hypoxii a k anaerobnímu metabolismu, který způsobil onu laktacidózu. Následně zástava srdce v diastole (viz popis srdce) a Agáta umírá kolem 6. hodiny ranní. Inzulin, který v krvi dosáhl hodnoty vyšší než 300 mIU/l se ještě nedostal přes transportní systémy do vitreální tekutiny kvůli velikosti své molekuly (6kDa), protože to trvá řádově hodiny. I to dokresluje celkovou dynamiku procesu.

Agáta, jak lze s naprostou jistotou uzavřít, zemřela na hypoglykémii a maligní hypoklalémii, nikoli na toxicitu extáze, jak tvrdí experti z Ostrávy. Tento nález může udělat jednoznačně i informovaný laik, natož pak forenzní expert!

Celé řízení s Beátou se tímto posouvá do roviny totální blamáže a frašky. Beáta nezavinila smrt své kamarádky Agáty a tento materiál je tak určen především pro ni. Sice už to nic nevyřeší, ale aspoň si může udělat pořádek ve svědomí.

Popsaný model a jeho závěry zveřejněné v tomto článkuj tak zcela beze zbytku vysvětlují veškeré nálezy, které byly ve znaleckém posudku prezentovány. Na rozdíl od nesmyslů vycucaných z prstu soudruhy „znalci“ z ÚSL FN Ostráva.

Kde udělali soudruzi z Ostrávy chybu?

Co s tímhle budeme dělat? Zdíšo, máš tady kauzu! Tohle není o tom jako když někdo někde údajně hajluje nebo chodí nahatej a nechá se natáčet, což nikomu neškodí. Tohle je o gaunerovi, který je zoufale nekompetentní a produkuje posudky, které nevinným lidem ničí životy. Je to o mafiánském systému, který tohoto nekompetentního gaunera chrání.

Znalecký posudek, na jehož základě byl justicí zničen život mladé ženě je absolutní a nepřekonatelná forma lidsky mimořádně odporného a morálně zavrženíhodného sprosťáctví. A co víc, selhala celá obec znalců, která ve strachu před policejní a justiční šikanou a mafiózním bojkotem dalších zakázek, rozhodla, že zkrátka a dobře je jim spravedlnost u prdele.

Tohle zásadním způsobem zpochybňuje legitimitu a legalitu celého našeho slavného soudnictví. Tohle není jen obyčejné zanedbání. To je na trestní oznámení na znalce, neboť pochybení jsou tak hluboká, že lze těžko uvěřit, že by byla neúmyslná. Soudruzi znalci se zkrátka a dobře dopustili v nepřímém úmyslu lživé a nepodložené toxikologické liturgie, a to v honbě za ukojením policejního a justičního psychopatického ega lepšočlověka soudruha soudce P. a.k.a „spravedlivého soudce Přemysla“, což pro dotčené soudruhy bude znamenat další tučné zakázky.

To ostatně zřejmě věděl i Vrchní soud, když Beátě snížil trest na pouhé 4 roky, což nemá s dodržením zákona už nic společného. Netřeba dodávat, že se na tomto vzhledem k okolnostem slušnému výsledku pro advokáta podílel i orgán, který má dotyčná mezi nohama. Pokud by tam měla pindíka, tak dopadne jako Kramný, mimochodem další vizitka ostravské znalecké mafie.

Pro strážce tradičních hodnot tímto připouštím, že Beáta se dopustila trestného jednání, když Agátě dala svoji extázi. Ale trestní sazba pro ni byla od 1 do 5 let, přičemž pokud by znalecký posudek byl správný, mohla to pro ni být podmínka a ne 4 roky natvrdo, ze kterých si odseděla 7 měsíců.

A je tu i další paradox: obviněná Beáta byla strčena do policejní cely bez lékařské péče a zcela bez pomoci, přestože měla mnohem vyšší množství MDMA v krvi než nebožka Agáta, ačkoli množství daleko nižší bylo shledáno v případě Agáty jako hrubě toxické a smrt způsobující. Nebylo to od policie hrubé pochybení, takhle hazardovat se životem člověka? Co na to soudružka státní zástupkyně, která má tohle v gesci? Že nic?

Znalečtí soudruzi hrubým způsobem zanedbali své povinnosti. Seznam hrubých pochybení je tento:

Nerekonstruovali absorpčně-eliminační křivku MDMA u Agáty, ač měli a mohli, a měli k tomu veškerá data, přičemž tento postup je doporučen i odbornou literaturou.
Místo toho provozovali toxikologickou liturgii, která je v rozporu a nikoli v souladu s odbornou literaturou (jak jsme si ukázali), kterou uváděli v posudku. Pokud neznáte průběh celé koncentrační křivky a nevypočítáte si zpětně aspoň orientační dávku, můžete dělat maximálně tu liturgii.
Toxicitu hladiny MDMA si vycucali z prstu a ani neuvedli literární údaj, který by podpořil ty jejich nesmysly. Rád bych ten údaj viděl.
Dále kompletně ignorovali kontext pitevního nálezu, kde neměli jediný projev toxicity MDMA, což je v příkrém rozporu s doporučenými postupy.
Při odběru krve na toxikologii pochybili, když neuvedli odkud krev vlastně odebírali, hladina MDMA je tak nepřezkoumatelná a nereprodukovatelná, ve skutečnosti byla pravděpodobně ještě nižší.
Lhali o toxicitě nalezené koncentrace MDMA, respektive zamlčeli významná fakta tak, aby pomohli odsoudit nevinného.
Ignorovali laboratorní výsledky z vitreální tekutiny, které jednoznačně svědčily o příčině smrti na hypoglykemické koma v kombinaci s hypokalémií a svědčily by ve prospěch obžalované.
Ignorovali exceisvně vysokou hladinu inzulinu v plasmě zjištěnou post mortem a ani ji nevysvětlili, což by rovněž svědčilo ve prospěch obžalované, proto to zamlčeli.
Nevysvětlili proč senzor CGM přestal fungovat ač toto vysvětlen prokazuje jinou příčinu smrti. Kdo by se páral s vysvětlením.
Neprovedli ani žádná další vyšetření, která by svědčila u Agáty o vyšší toxicitě MDMA jako je genetické vyšetření na deficit CYP2D6 genu a další, což by eventuální nižší hladinu toxicity mohlo prokázat.

Výsledkem jejich zoufalé a dost možná i cílené nekompetence je zničený život.

A nejde jen o znaleckou mafii hloupých a nekompetentních kriplů z Ostrávy, jde o selhání celého systému, kdy se falešně obviněný ani nemůže účinně bránit znaleckému nařčení.

Myslíte si, že vám se to nemůže stát? Buďte ubezpečeni, že podobné sprosťáctví se děje u každého rozvodu, kde 83 % z vás skončí, kde, pokud trvá spor o děti a otce se nepodaří zastrašit jinak, aby děti přenechal matce, je přibrána bolševicko-feministická soudružka znalkyně. Jako otec máte v takovém případě asi 90% šanci, že budete označen za psychopata, většinou z klastru B disociální typ, ten mají obzvláště tyto dámy oblíbený.

Já tomu říkám Mengeleho fenomén. Kdo jiný, než nekompetentní a vskutku morálně defektní jedinec může spolupracovat s justicí a fízly? Slušného a kompetentního člověka do profesionálního znalectví nedostanete. Když už nechce být závislý na libovůli justice, nevydrží to sprosťáctví a ten tlak na „žádoucí výsledky posudku“. Takže kdo jiný by si nechal takhle srát na hlavu, než nekompetentní idiot a lehkoživka? Stejně jako při výběru adepta na místo táborového lékaře Auschwitz-Treblinka nenašli Alberta Schweitzera. Našli „pana doktora“ Mengeleho. Ve znalecké branži v našem Kocourkově panují stejné poměry, to je mé opakované mnohokrát potvrzené zjištění. Jako znalec obhajoby se také můžete snadno dostat do konfliktu s justičním ksindlem a ti už se o vaše odsouzení postarají. Za nepravdivý znalecký posudek je vždy popotahován někdo, kdo nejde justici na ruku, 100 % takto odsouzených jsou znalci obhajoby, to je rovněž již prokázáno. Znalce obžaloby a policie nikdy nikdo za nekompetenci nepotrestá. Ty ostravské lemply bude systém chránit.

Tak spěte všichni sladce a modlete se, ať na vaše dveře doma jednou tahle fízlácká sprostá parazitní chamraď nezazvoní.

9. 12.2025 Challenger (& corp.)

Disclaimer: Příběh je pravdivý, není to fikce. Jména jednotlivých aktérů – především soudce, znalců, státní zástupkyně i obhájců byla vynechána záměrně na přání obhájců odsouzené. Mají totiž obavy, aby se jim ta státní lůza nemstila, neboť obhájci jsou tak ekonomicky úspěšní, jak moc dokážou obhájit své klienty u soudu. A s prezentací v médiích přicházejí naschvály a stížnosti k ČAK. Dokonce je ve vzájemné korespondenci soudce i státní zástupkyni „hájili“, jakože postupovali férově.

To si nemyslíme, ale přání respektujeme. Nemyslím si, že by Zdíša nebo kdokoli jiný z angažovaných novinářů po nich šel. To se v našich končinách ještě nestalo, ale stát by se mělo. Ani si nemyslíme, že by se kvůlli tomu změnil zvrácený justiční systém. Pro fízly, soudce a prokurátory zde podotýkám, že pokud by snad v budoucnu existovalo něco jako náznak msty, je možné zveřejnit úplně všechno. Například jméno soudce, jeho bydliště, členy jeho rodiny. A je toho hodně, to mi věřte. Je to od jisté doby takový můj koníček, sbírat po vlasterch českých šméčko. To samé platí o fízlech i státní zástupkyni. Jmen tam je všude přehršel a nejen oni umějí investigovat.

Tak jsme zvědaví, zda bude státní lůza riskovat a pokračovat ve sprosťáctví nebo prostě spolkne tohle svinstvo tak, jak si ho vytvořili. Koneckonců i soudce může hryzat svědomí a podat TO na ty znalecké lemply. Nebo začít obnovu řízení z moci úřední a vypatit Beátě odškodnění za nezákonné věznění. A já vsadím boty, že to neudělá.

A proto je to u mě obyčejný grázl, což svojí nečinností potvrdí.

Související články: