Anna Jiřina Daňhelová: dobrá otázka, špatná odpověď - zpět na článek

Počet komentářů: 391

  1. Tušíte někdo, proč ženskejm tak šíleně vadí to praní fuseklí? Já na to narazil i jinde, opakovaně. Vyprat fusekle = nejděsivější zážitek v životě ženy. V článku o tom ta slečna taky mluví.
    Že jsem přírodovědně zaměřenej, udělal jsem řadu experimentů ve snaze pochopit, čím to je.
    Vytřídil jsem špinavý fusekle, dal jsem je do pračky, přidal prací prostředek a stisknul knoflík. Po ukončení procesu jsem je vyndal z pračky a pověsil na šňůru, suchý sundal, spároval a uložil do šuplíka.
    Nic zvláštního jsem nepozoroval. Práce jako každá jiná.
    Pokus jsem opakoval mnohokrát a pořád na nic nepřišel. Vůbec netuším, v čem to vězí. Musím někde dělat chybu.

    1. Mozna to parovani spatne snasej? Moje zena s fuskama zadnej problem nema.

      Ted jsem nekde cetl, ze v Parizi jim v rece plavou fusekle, protoze Frantici fusky povazujou za vec na jedno pouziti a je bezne je hazet bud do kose, nebo casteji splachovat do hajzlu.

    2. Protože na praní fuseklí neexistuje appka do mobilu.

      Také to nikdo neocení, když to vyfotíte na fejsbůk na rozdíl od koťátka nebo hambáče.

    3. jj, eště bych pochopil zašívání děravejch, ale praní? tvl vod vynálezu pračky, nač si kurva stěžujou??

      1. Behemot: Že chtějí právo šaríja.

    4. Praní fuseklí (vaření, atd.) je symbol. Jde o práci, která nemá trvalý výsledek a není nijak zvláště oceňovaná, nebo si alespoň ten, kdo jí dělá, myslí, že oceněna nebude. Nepřináší uspokojení a naopak fungují jako homosvod, příčina bývá někde jinde, toto je jen vyjádření relativní frustrace. Časté u žen na rodičovských dovolených, v domácnosti, nebo zatěžovaných jinou, většinou monotónní nebo neoceňovanou činností.

      Jednou z protiakcí, nejlépe preventivní, je dávat najevo vděčnost a obdiv, jak tu monotónost zvládá. Zejména u delších nebo opakovaných rodičovských, pokud žena není vysloveně domácký typ, je riziko vysoké. Z mé zkušenosti jsou konce rodičovských dovolených, dostavby domů, dlouhodobá odloučení rizikovým faktory, zejména pokud jeden z dvojice je přesvědčen o tom, že „jen“ dělá servis (říkám tomu „vzdalování světů“).

      1. To je něco jako když chlap chodí do zaměstnání, žejo? Obdiv mu to nepřinese, aspoň u ženy určitě ne, že nosí prachy, který na sebe fakt neutratí. Kolikrát je ztahanej jak čokl, otrávenej, nevyspalej, ale jde.
        Řešením by bylo dávat najevo muži vděč… ehm. Absurdní myšlenka.
        Ale jo, chápu. TO JE NĚCO JINÝHO. Tamto je chlap a tohle je ženská. To se nedá brát stejně, přece.
        BTW s tím domem je to klasika. Ještě jsem neslyšel, že by ženská byla vděčná chlapovi za to, že se dřel po práci na stavbě a postavil dům, ve kterým ona bydlí. To je přece samozřejmost, kdyžto takový fusekle…
        Prostě chlap má bejt vděčnej. Ženská bejt vděčná nemusí. A teď mi něco vykládejte o rovnosti.

        1. To Hroch

          Panove, naprosto bez ironie rozumim, ze byt nedoceneny stve…Ale zkouseli jste si proste rict? Jednoduse polovicce nadhodit – tesilo by mne, kdybys mne vic chvalila? U nas to funguje tak, ze se o pocitech, jo, i tech blbejch mluvi…Nerikam, ze vsechno klikne a dojde hned, ale behem par dni urcite, pac se mame opravdu radi a prijit o sebe nechceme….

          1. Slečna Ling
            Neblbněte – dovedete si představit, kolik by bylo keců o fňukání? Krom toho kolega Dissenter označuje ženy jako „vnímavější“, tak to snad poznají samy, ne?
            Že bych řekl větu „tesilo by mne, kdybys mne vic chvalila“ si nedokážu představit. Chápu, že Američan by to asi řekl, ale tady v Čechách prostě ne. To bych bral jako škemrání a doprošování se i já.
            Jinak aby nedošlo k omylu, u nás doma je celkem pohoda. Slova jako „děkuji“ říct umíme, jen si pořád neříkáme „miluji tě,jsi úžasná“ jako v amerických filmech :) A funguje i dělba práce. Ale máme sousedku, který manžel postavil barák, a ona furt brblala, a že by řekla „děkuju“, si nedokážu přestavit. Před rokem s úlevou zemřel.

            1. To Hroch

              Ale houby, nejsme vnimavejsi…Ja kdyz kolikrat prijdu z nocnich letu, tak ani nevim, jak se jmenuju a verim, ze dokazu placnout pekny kraviny nebo se proste uz nedokazu vcitit, pac sotva pletu nohama. Co se mi nerekne naprimo, kolikrat nepochopim. Ale nikdy bych chlapa, ktery by me poprosil o oceneni neoznacila, ze skemra. Naopak bych si pomyslela, ze ke me ma duveru a ze ma kuraz, o svejch pocitech mluvit. A ze mi veri, pac jinak by to nerekl, dyt je to prece vlastne hezky, ne? Jinak sousedka musela bejt darecek, ale zas, neboztik si evidentne neumel urcit hranice…To je pak svizel.

            2. Hroch_bahenni: nejste jedinej, kdo se neumí bavit o svých emocích a potřebách. Přitom je to jedna ze základních komunikačních dovedností, bohužel zcela podceňovaná a nikde se neučící, pokud si nenajdete odpovídající studium.

              Sranda pak je, když někdo přímo řekne nějakou naprostou blbost (třeba „kolik by bylo keců o fňukání“) a ještě mu to přijde normální:-) Neberte to nijak zle, jen máte vlastně obrovské štěstí, že Vám to navzdory tragickému přístupu doma funguje. O tom, kam toto běžně vede je tady kolem příspěvků hromada, nakonec i Vy to máte v okolí. Jak (proboha!) můžete napsat, že chlap se (parafrázuji) „nedočkal díků a s úlevou zemřel“? WTF? Jaký si to udělal, takový to měl.

              Mimochodem, když vidím tu zde obvyklou hromadu fňukání na první straně diskuse, dalším zcela typickým znakem dnešní společnosti je nízká schopnost přijmout zodpovědnost za své jednání. Extrémisti přijmou zodpovědnost i za své rodiče, ač si je objektivně nemohli vybrat, ale to po člověku obvykle nikdo nechce (nicméně je to velmi dobré pro spokojený život). Běžný ufňukaný balík ale nedokáže přijmout zodpovědnost ani za to, koho si vzal. Takže ta svině/kráva, co si ji vzal, může za všechno a jemu chudáčkovi se všechno jenom děje. Sorry, no mercy. Pokud někdo chodil s krávou a ještě si dokonce krávu vzal, pokud někdo krávě udělal dítě a/nebo postavil barák, well, proč to dělal? Nesvéprávný debil či co?

              Naopak co je u chlapa nejtragičtější je tahle ufňukaná sebelítost. Na jedné straně neumí ženské říct, co chce-potřebuje a jak se cítí (to by byla potupa, hrůza!!!), na straně druhé nemá problém fňukat kudy chodí, jaká je ta jeho hrozná kráva a jak mu dělá tohle nebo tamto. Extrémní případy jsou pak agresivní psychopati jako místní pan doktor, který nepřekvapivě imponuje těm největším ufňukancům, kteří by taky rádi byli takoví, protože nic lepšího, než negativní emoce v sobě nenajdou (a dobře jim tak).

              PS: aby nedošlo k mýlce, nic od slova „funguje“ dál jsem nemyslel na Vás. Ne, že bych Vás chtěl podceňovat, ale další typickou vlastnostní dnešního člověka je vztahovačnost a radši bych se bavil o tom, co tomu říkáte než abyste přešel do defenzívy a já Vám musel vysvětlovat, že si fakt nemyslím, že jste agresivní psychopat nebo že fňukáte.

              1. Víte, fatdwi, o tom, jaký to mám doma a zda se umím bavit o emocích (a jaké mám zkušenosti), víte kulový. Takhle většinou píší lidé, co měli v životě kliku, nebo ti, co se chtějí babám zavděčit nebo machrovat, jak oni jsou dobří.
                Ovšem kádrovat Vás nebudu, to nechám těm chytrejm, co v životě člověka neviděli, četli o něm jednu větu, ale vyslovují soudy; to bych si zas já připadal jako debil. Takže jen pár poznámek:
                – v manželství máte jeden (1) plnohodnotný pokus. Pak už to je poznamenaný předchozím neúspěchem, pokud se to nepovede.
                – hodně ženských se po narození dětí změní. Konkrétně moje první žena začala chlastat. Předtím nechlastala, do zaměstnání chodila, doma měli uklizeno. Nebyly žádné varující znaky a nikdo z jejích známých to nečekal.
                – výryz „fňukat“ mám od ženských diskutérek. Zásadně tím označují JAKÝKOLI nesouhlas s tím, co napíše žena na téma „chlapi jsou líný prasata a nic nedělaj, jen maj full servis“, ať to napíše kdokoli.
                – o emocích mluvit můžete, ale věta „chci, abys mne více chválila“ zní od muže idiotsky. Vy byste ji třeba použil v práci? „Chci, abyste mne více chválili?“ (A pozor, i v práci by se měli lidé pochválit.)
                – třetí odstavec je zbytečně expresívní, takhle černobílé to není. Píšete stejně jako Challenger, jen na druhou stranu… nebo jako ty baby z první poznámky. BTW všiml jste si? Sám píšete o „fňukání“, ovšem víte, že ten, kdo tvrdí, že by byly kecy o fňukání, má tragický přístup. A nadávky z povrchních soudů pravdu neudělají. Platí i o Challengerovi, ale ten si o svých „případech“ aspoň něco zjistil.

                1. To Hroch

                  Proc by to melo znit od muze idiotsky? Jakoze, chlap musi bejt za vsech okolnosti drsnej jak smirgl a nikdy nepriznat slabost? Proc? Ja tomu nejak nerozumim tedka. Co je na tom blbe? Vysvetlete mi to jak petilety….

                  1. To Slecna Ling
                    Mám zkušenost s různejma babama, že podobné věty (i podstatně mírnější) nesou velmi těžce. Ale pokud už bych o tom hypoteticky měl mluvit, asi bych použil formulaci jinou, např. „hele, a fakt myslíš, že třeba ten barák se postavil sám?“… nebo „no já to taky nemám úplně snadný“ nebo tak něco.
                    Jinak kdybych měl ženskou, která mne nepochválí nikdy a za nic, tak bych s ní nebyl. Pokud si chlap o něco takovýho musí říct, je ta pochvala neupřímná.
                    Samozřejmě ta holka může bejt ve 30 fajn a v 60 je z ní zapšklá semetrika, ale to je zas jinej problém. Třeba ta moje má tu výhodu, že je s ní sranda. Já bych ženskou, co nemá smysl pro humor, mít nemohl. A ona mne.

                2. Hroch_bahenni: vím jen to, co jste sám napsal, proč Vám tedy vadí, že to komentuju? To nepište a „kupodivu“ nepřijde žádná reakce, kterou byste pak špatně rozdýchával:-)

                  K věci: věta „chci, abys mne více chválila“ zní idiotsky od kohokoliv, potvrzujete opakovaně co jsem již popsal a z čeho jste chytil kopřivku, nevidím smysl to řešit, pokud to nezvládáte s chladnou hlavou.

              2. @ fawi

                Teď nevím, jestli jsem tvoje vývody směřované Hrochovi správně pochopil.

                Vzhledem k tomu, jak v jednom komentáři odporuješ vyloženě umjeleckým způsobem sám sobě, tak se zdá, že jsi žena.

                Já jen abych věděl, zda jsi dnes učinil před námi comming-out, abychom to mohli respektovat?

                Nebo se jako žena cítíš jenom někdy, například v neděli a ve středu? Pokud se to snažíš skrývat, tak normálně napřímo požádej, jako chlap, ať děláme jakoby nic. Hlavně nefňukej, k progresivní ženě se to nehodí.

            3. Pane kolego, to je přece Vaše chyba, že je žena primárně nároková. Máte si prostě říct: hele Mařko, nosím prachy, buď vděčná. A ona bude vděčná. To dá rozum.

              1. …a Marka na to ‚tak to je snad jasny, ja se taky neflakam. A kdy konecne dostanu pristup ke tvemu uctu?!?‘

                1. Nikdy. Jsou účty individuální a účty (účet) společné, už pro případ krachu banky nebo exekuce. Některé věci je dobré mít vyřešené relativně brzo na začátku vztahu, rozhodně dříve než před sestěhováním.

                  Jinak tu nechci působit, že kritizuju jen muže, nejsem žádný feminista, i žen je někdy dost (kdyby ne, nebudu žít v druhém manželství). Nicméně když to zprůměruju, větší máslo na hlavě mají muži, právě proto, že se odmítají chovat jako muži, než Mařky.

                  1. Nojo, jenze hodne Marek chce doma poradnyho chlapa, kterymu ale ona chce vladnout. Ze je to picovina, svym pohledem nevidi.

                    1. S výjimkou velkých excesů (jako moje sestřenice, která si našla opravdu grázla, na což pak dojel i on i vztah), se Mařky dobře smíří s pořádným chlapem, kterému nevládnou, než s vládnutím onuci.

                    2. Co tak sleduju u znamych, problem s zenskymi je, ze zadnou valku nepovazuji za definitivni. Zatimco chlapi si porovnaji pindiky a pak vice-mene akceptuji nastavene hranice alespon hodne dlouho, zenske po prohrane ofenzive ihned planuji dalsi.

                    3. Sysop: Tak to je velmi přesné! Ženy totiž válčí hrozně rády. Navíc často válčí jako Lipavský nebo Černochová – když dojde na případné bebí, podstrčí problém někomu jinému k řešení. A jdou plánovat další rozbroj. Navíc ženy druhé straně často podsouvají v případě nesouhlasu nálepky a zlé úmysly.

                    4. re: Sysop 11.8.2024 v 10:21

                      Přesně.

                      Ještě je to realizovatelné, pokud dokáže, aby chlap věřil, že je to jeho názor. To v zásadě někdy jde, ale Mařka se musí vzdát toho, aby svůj úspěch dávala najevo. A musí vyjádřit obdiv a vděčnost (což by měla v každém případě, ale ne každá to ví nebo dokáže).

              2. Žena je primárně nároková vždycky. Jde o to, jak se to zvládá, v čem ty nároky spočívají a jak jsou velký. Holt chlap musí pečlivě vybírat, ale to si obvykle uvědomí až poté, co se spálí. Před prvním pokusem zkušenosti mít nemůže, to je nepřenosný.
                Největší idealisti ohledně ženskejch, jak to mají chudinky těžký, jsou celoživotní mládenci.

          2. Myslím, že zmapování komunikačních potřeb toho druhého (a myšlenka na to, jak vytvořit jejich soulad s vlastními) patří k partnerské volbě a vztahové disciplině.

            Jinak proč by bylo absurdní, aby žena dávala muži najevo vděčnost? Znám páry, kde je to velmi výrazné, spousta, kde je to normální. Některé páry to mají naopak postavené na nároku „vydělávám víc, tak snad…“ „je snad jasné, že nebudu/budu/budeš…“

            Velmi důležité je, zda tyto přístupy obě strany akceptují, což je obecné – existují „italské“ domácnosti a já bych v tom nežil, ale jsou lidi, kteří to vidí jako výhodu. Tím neříkám, že se konkrétní nastavení musí lidem zcela líbit, nebo zcela vyhovovat, ale pokud se tam najde (na nějaké straně či obou) síla tyto odlišnosti překousnout, tak dokud ta síla je, tak fajn.

            Jinak dost pomáhá výchova z primární rodiny a její vliv. Směřuje-li ke stálosti a nerozlučnosti svazku, roste právě ta kompenzační energie.

            A navíc myslím, že pomáhá početnost potomstva. Jen výjimečně jsem byl u rozvodu manželství s třemi dětmi, rozvod manželství se čtyřmi dětmi si nepamatuji (a to tu nejsou zcela raritní), více také ne, i když těch je už pomálu. cituji „Tak pokud má někdo pořád malé dítě a splácí barák, tak nemá čas myslet na blbosti…“

            1. LWG
              11.8.2024 v 8:35

              se štyrma zrovna znám jeden ne moc starej případ (pravda, třetí už bylo cizí pže pandomácí už přestával ve všem fungovat a podle toho vlastně ai reagoval a dopadl)

              je to takovej ten případ neschopnýho ňoumy, kterej takovou rodinu vůbec neměl mít, taky si pak usmyslel, že ho to vlastně nebaví furt chodit do hokny aby živil rodinu a že bude lepčí vodejít do chatrče v lese a tam byt jak poustevník, za děckama maximálně vobčas zajde jako za kámošema, než jako fotr…true story

              1. Věřím. Nicméně pokud jsou v rodině tři, čtyři a více dětí vlastních (nebo za ně považovaných, tak si myslím, že se popsaný efekt ve většině případů dostaví).

                Jinak s odchody do klidu mám z okolí historku (z doslechu, já u toho nebyl), kdy pán prohlásil, že musí meditovat, rodina jej rozptyluje a odchází do nějakého společenství (líčeného jako fakticky sekta). Nicméně následně se provalilo, že odešel za jinou paní, ani tak nemedituje, jako souloží. Manželství to nepřežilo.

                1. Muj nevlastni bracha se hodne venoval svemu konicku a to az tak intenzivne, ze svoji zenu jednou pri navratu domu pristihl, ze suka s jeho kamosem. Mela velika a po kratke dobe jeho zena zjistila, ze je tehotna (dve deti uz meli). Bracha udelal peklo, ze rozvod, ze to neni jeho, at tahne, ten jeho kamos se k tomu postavil jako chlap a nalifroval si ji teda domu, probehl rozvod, narodilo se to… a ukazalo se, ze je to brachy. Zivot je svine.

                  1. proč si to nenechal teda votestovat hned? :D

                    1. Se stihli rozvest, kdyz jeste byla v n-tym mesici a vsichni proste verili tomu, ze to neni jeho. Ze to jeho je, se ukazalo az po porodu, bo to proste neslo zaprit…

                    2. Testování otcovství z krve není zas tak stará technologie.

                    3. Jasne, ale fakt nikoho ani nenapadlo, ze by to mohlo bejt brachy. Ten to nejakym omylem stihnul jeste pred tim in flagranti.

                2. to snad zrovna v tomdle případě nebyl problém, dyž paňmáma to potřebovala až tak, že šla jinam :D

        2. Pri stavbe domu jeste prichazeji neotrele zenske argumenty:
          – ‚se s tim seres, druhej by to mel davno hotovy‘
          – ‚sem myslela, ze to bude vetsi‘
          – ‚na to se ted vyser, taky musime nekam vypadnout‘ vs po mesici ‚proc to jeste neni hotovy?‘
          – ‚Zdena/Alena/Petra/ si ted nasla toho s velkym barakem, vsechno na klic, on ji koupil auto, ja nevim, jak ona to dela‘

          1. plus

            – „to si na to nemůžeš někoho zjednat a musíš to dělat sám?“

            Asi se mnou nebudou všichni souhlasit, ale mírně italská domácnost z mužovy strany tyhle problémy řeší v zárodku.

        3. Re: Hroch_bahenni 11.8.2024 v 0:51

          „Pak něco vyprávějte o rovnosti…“

          A proč? Kromě pár veřejně činných idealistů snad nikdo nevěří, že by tu nějaká rovnost byla. Například já jsem lepší ve zvedání těžkých předmětů, žena lépe rodí, já mám lepší prostorovou představivost, ona jemnou motoriku, já jsem dyslectik, ona ne… jsme každý jiný, v některých vlastnostech o trochu, jinde diametrálně, rovnost nám dána nebyla. Je tu někdo, kdo to má jinak?

          1. Rovnost je picovina. O5 extrem, ke kteremu jsme se dohrabali pri snaze, aby na stejnych postech byly zeny stejne ceneny, jako muzi. Jenze se to cele zvrhlo na stav, kdy na vsech postech chceme, aby meli zeny stejna prava jako muzi. Ze by ale take mely mit stejne povinnosti, o tom uz se taktne mlci. A ze to nefunguje, o tom se nesmi mluvit uz vubec.

            Kdyz si vybiram psa, taky volim mezi samcem a samici, protoze kazdy ma svoje specifika a ty mu z hlavy a genu nevymlatim. Ba naopak, chci ta specifika ruzne vyuzit. Ostatne, to je vubec zajimava vec, ze napriklad u chovu psu se resi plemena, dokonce pry nektera jsou bojova apod., ale lidi, ti jsou prece uplne vsichni uplne stejni.

      2. Mimochodem vaření má výsledek. Ne trvalý, ale když uvaříte, setsakra vám dělá dobře, pokud to těm druhejm chutná. Teda pokud jste chlap, ženskejm to asi radost nedělá, nevím, u nás vařím já, umím to líp, ale kolegyně furt brblá, že „se to sežere“. Asi to jídlo dělá na výstavu moderního umění, nevím.

        1. asi tak nejak

          ale zas je fak, že by lidi neubylo vobčas dát najevo nejakej vděk tak nejak všeobecně žejo

          1. A tak jasně. Ona taková věta „bylo to vynikající, takhle jsem se dlouho nepřežral/a“ váží docela dost :)

            1. Hroch

              Manzel si zas chrochta, kdyz si lidi pridavaji a chteji misticku s sebou.

            2. jo to si vobčas řikám, dyž si neco uvařím…:D

            3. U nas doma majoritne vari zena a pritom, kdyz jsem ji poznal, bramborovy knedliky letely trikrat do kose, nez vzala v potaz moji radu, ze to chce studeny brambory.

              Mame to tak u nas doma rozdeleny, vsak uz jsem to tady parkrat psal. Vyhodou pro mne je, ze varit umim a ona to vi. Samozrejme, bezny jidla zvladne rychleji a to se jeste behem toho toci pracka, chrochta mycka a stiha zehlit. To ja paralelni procesy spoustim maloktere. Mycku snad. Navic, zenska vari spis pro fakt, aby se vsichni najedli, zatimco ja varim, aby to co nejvic chutnalo. Takze treba blba sekana od manzelky je dobra, ale nikdy jsem ji za ta leta nepresvedcil, ze bez te cibule to proste neni ono. ‚Smrdi to pak v cely kuchyni‘ je neprerazitelny argument. Atd.

              1. tak ať to dělá jinde né?

                1. Cha chá!

                  A co teprve, když žena začne vařit „zdravě“, nebo si vezme do hlavy, že nějaká potravina je superzdravá a jiná superškodlivá. Případně začne se „zásaditou“ stravou, nebo syrovou stravou či jinou. Nebo kopíruje nějakého blbce z internetu, například dědka kořenáře (reálná postava na internetu). To je lepší vařit sám nebo si nosit domů pizzu.

        2. Vaření je umělecké řemeslo. V profesionální sféře mu dominují muži. Ženám se přisuzuje jen v ohledu k zabezpečení rodiny a kolikrát to není ani vaření, ale spíš ohřívání, resp. příprava potravy na stůl. Podle mě je to hodně přeceněný stereotip.

          1. *stereotyp.

      3. Jinak teda vaše hypotéza nevysvětluje skutečnost, proč vykonávat činnost „prát ponožky“ ženskejm vadí a chlapům ne.

        1. Protože dámy jsou utlačované. Jak už prohlásil Vladimír Iljič Lenin, ženy se musí oprostit od domácího otroctví a přispět k budování komunismu.

          1. Challenger 11.8.2024 v 9:15

            Vladimír Iljič Lenin to definoval, vrahové z Volstrýtu nechali vyrobit automatické pračky, sušičky, myčky…
            Klišé o praní ponožek je z doby, kdy se pralo na valše a práce tato byla v Evropě genderově ženská. Zajímavé by bylo zvědět, jaké odpovídající klišé je zavedeno mezi nedotknutelnými v Indii.
            Znalci díla Kurta Vonneguta Jr. si jistě vzpomenou na jeho genderově a rasisticky nekorektní: ženská práce/negerská práce.

          2. Byla zasadni chyba, ze ho ti chlapi nevyslyseli, mohl byt v Rusku kapitalismus o par desitek let driv.

            1. Sysop: Já bych řekl, že ruské ženy makaly jako ďasi. Taková Bajkalsko-Amurská magistrála je něco jako ženská práce.

              1. Jo, manualni prace, ty jim panove prenechali. Videl jsem na vlastni bulvy, jak zenske stavely zeleznici. Tedy… jestli to jeste bylo mozne nazvat zenskymi, protoze neco, co mne muze prizabit pohlazenim, bych jako neznou qetinu asi nenazval.

                Ale v ridicich oborech v Rusku moc zenskych nebylo. Cest vyjimkam i dnes, viz treba sefka ruske narodni banky a ze je to clovek na pravem miste.

                1. A taková Maríja Vladimírovna Zacharóva strčí do kapsy tisíc Lipánků!

                  (https://cs.wikipedia.org/wiki/Marija_Zacharovov%C3%A1)

                  1. Ta zenska se sice maluje jak Ruska pred triceti lety, ale jazyk ma jak britvu a secsakra ji to pali. Rad si ctu jeji reakce na ruzne vykriky nami volenych zastupitelu.

                2. No jestli to nebylo tím, že nebyli chlapi, jelikož jich v II. světové při osvobozování světa od nacismu a fašismu padlo přes dvě desítky milionů.

                  1. Samozrejme, ze to bylo tim. V podstate zenska vyroba, ktera najela uz behem valky, pokracovala dal.

            2. Ony ho vyslyšely ty ženské. Pak už neměly na výběr.

        2. …a funguje to! To kvůli čemu Vám fuchtle doma držkuje, to pro zaměstnavatele udělá s políbením jeho prdele a ještě je vděčná!

          1. A důvod? Protože zaměstnavatel by ji vyrazil, kdežto muž jí ani nevrazí? :-)

          2. Protože zaměstnavatel je brán jako někdo, kdo má nárok, komu se zavázala. Svatební slib se v takových chvílích nevybaví…

        3. Inu, to víte… Nanosit vodu ze studně, rozdělat oheň v kamnech, ohřát část vody v hrnci, nachystat necky, drbat si ruce dvě hodiny o valchu, to by mi asi taky vadilo.

          Naštěstí u nás doma jsem nepral ani já, ani žena. Prala automatická pračka. A co je zajímavé – po rozvodu pere úplně stejně jako před ním. Aleluja.

          1. Dnes by se dalo prát snadno i ručně. Prací prášky plné proteáz, lipáz, amyláz a dalšího udělají práci skoro samy.

            1. I prd, velebnosti. Moderní detergenty jsou sice o dvě ligy napřed před mýdlem s jelenem, ale samy rozhodně nevyperou. A taky jste ráčil vynechat tu fázi ohřevu vody… Věci vztahující se k hygieně bohužel to vybavení prostě vyžadují. Stejně jako rozdíl díra v zemi x splachovací záchod.

  2. to Challenger:
    Sledujeme stejnej material, ale Rich Cooper se snazi spis ukazat celkovej obrazek i ty jeho studie nejsou dokonaly, stejne jako nejsou dokonaly studie na spokojenost zeny, kdyz je sama.
    Bohuzel jste charakterizoval to co ja svemu okoli nedovedu vysvetlit se vsemi kategoriemi.
    Je to tak muj vztah se rozpadl presne ve chvili, kdyz zacla indoktrinace, ze si ma zacit vazit sebe sama a zacly ji to rikat bezdetne kamaradky 30+.
    Indoktrinace jede na plne obratky a pouze muzi v zapadni civilizaci garantuji zenam ‚rovnopravnost“ a „luxus“ equality v ridicich pozicich ve zbytku sveta jsou takovehle vydobytky anomalie.

    Stou vychovou uvazuji stejnou cestou v99% pripadu, kdy vychovava zena tak jedinci nemaji zadne „zasady“ jsou tzv.fluidni a nazorove adaptabilni systemu (rousky, vakciny).
    Jeste si vemte jake pol.strany vetsinou zeny voli jsou to vesmes strany, ktere neco slibuji (porodne, rodicovska atd.).
    Takze dane se jenom zvedaji a celkove ziv.uroven klesa.
    Zeny malokdy nebo vubec pujdou to fyzicke konfrontace s vladou takze takovy to musis to vydrzet proste nikam nevede. Dnesni Female-Prime-social-order jasne diktuje na zapade, kterym smerem se to ma ubirat.
    Proste chranime slabe bez prace a vysajeme ti co pracuji nebo maji uspech.
    Double standardy je zbytecne vyjmenovavat, jak jde o pozici tak ji chteji hned, ale odpovednost uz ne vsimnete si kdyz se provali skandal na zenu at uz v politice nebo v byznise tak do vezeni vesmes nejde.
    Ty seznamky jsou defakto byznis modely. Nastesti existuji jeste aplikace, ktere poskytuji nejakou deviaci…

  3. Kurva je to.

    1. Všechny. A vůbec. ;-))

  4. Challengere, vidím, že jste zatím stále svou zodpovědnost přijmout nedokázal. Jsem zvědav, jestli se z těch svých emocionálních sraček jednou dokážete vyhrabat a žít spokojený život. Článek jsem téměř přestal číst u píčoviny „Kdo byl na vině rozpadu vztahu? Marie.“ a definitivně pak u „Pánové, zkuste si někdy tajně nahrát tu vaši semetriku, když po vás vřeští jako pralesní orangutan…“

    Jak asi vypadá člověk, který má doma „semetriku“, co po něm „vřeští jak pralesní orangutan“? Jakou šel, takovou potkal. Pokud si ji ještě vzal, tough shit.

    A jen tak na okraj, aniž bych se na tu krávovinu se soudružkou díval, tenhle článek je dle popisu videa úplně to stejné, jen naruby. Taková štvavá anti-femi propaganda incela, který pro své vnitřní problémy nedokáže navázat normální vztah. S onou paní Daňhelovou jste k nerozeznání, gratuluji, kam jste to dopracoval. Pro místní fňuknobandu varovný zdvižený prst, že nenávist a snaha druhého ponížit a zničit, zde obvykle přisuzovaná ženám, ale v případě páně doktora k dokonalosti dovedená jím samotným (navíc je na to ještě hrdej, proč by tedy soudružky na oškubání exmanžela hrdé být neměly?) vede jen do velmi temných sraček. Místo snění o tom, jak to té krávě nandáte byste měli přemýšlet, jak přijmout zodpovědnost a podobným zlým lůzrem se nakonec nestali.

    1. @fadtwi
      já jsem se spokojil s informací, že Ch. má přítulkyni, sice se dívá na divné videa, ale tak má aspoň o čem grafomanit…;-)

    2. Člověk, se kterým se rozvede žena a on si zařídí nový život (včetně toho, že si k patřičnému účelu najde nějakou jinou), není incel. To slovo má jiný význam.

  5. To fatdwi – mne osobne zamrazilo zas tohoto, takze se divim, ze pan doktor rozdava jakesi poradenstvi o detech a citi se u toho nejspis poklidne… „Samozřejmě, kvůli justičním zrůdám si prošly peklem a zanechalo to na nich stopy. Ale nefetují, nechlastají, prosperují, jeden si dokonce našel přítelkyni“ To je fakt uspech jak…

    1. Jsem (býval jsem) single parent. Vychoval jsem 4 děti bez podpory státu sám. Prozatím so far so good a dětí jsou už dospělé. Proti výkonům svobodných matek a výsledkům jejich výchovy je to naprosto fenomenální úspěch.
      Vím, že čtení vám dělá potíže, ale snad umíte anglicky (moji 3 kluci plynule, dcera bohužel byla svěřena do péče matky a dostala se za mnou pozdě, tak ta ne.
      Tak zde je video, sumarizjící, jak to s dětmi svobodných matek je. Není to hezký poslech. Je na to i odkaz v článku, ale to chápu že jste se nepodívala.
      https://youtu.be/4Pp-0GcRVKg?si=_urGzHE6CGAV6n_u

      1. Mate pravdu, nepodivala…Coz napravim. Ale vychazim-li z vaseho textu, rekl jste, ze deti vam prosli peklem a s nasledky, coy mi pripada pro nas rodice velice nelehke…Snad to ted nebudem relativizovat

      2. kerá čůza to zas hemzá? teď to nepoznám, mám to, v rámci zachování duševního zdraví, v ygňoru

    2. Slecna Ling 11.8.2024 v 7:04
      No, v dnešní době to celkem úspěch je.

  6. Na PP zase mají jolana iát. ..Brouček spamer si asi opatřil a vylíhli se mu vajíčka.
    (šwábaroidi) 🥰🫶🍀🇸🇰🇨🇿🤝✊️💪💯🫵🌿
    cool 11.8.2024 08:30:12 OdpovědětVáš komentář čeká na schválení.
    Tak to musíš každý pátek na svobodný vysílač, kde je vk s bezpočty iterací singularisty, včera tam oblil bělochy na tisíc a jednu pohádku “šeherezády. Koho jiného, agent čeho vlastně. Ten ví za kým poslat problémy zápřahy. Cancyliriát nabuchodonozder. :yahoo: B-)
    Kryplát ego tautolog gramatik hrůz zrůd šlak kejhal hejkal vřískal sebeprojekce seberealizace to má tady geniálně se svými 3? spamy devianta problémejkra odstavců oplzlostí sebereligiozit amuleta hypnózy s relíkvií zpedagogizace HV SRF v bleděmodrém blekotizace sajrajtátu.
    Zdejší endemická houba – hňuper vohovní & spam robot frikulím, nestvůr kádrovák analfabet autista kryplace hrůz zrůd.
    Těch “fůzujících těžce debilních příšer poblijónů je snad až zpedagogizace milión 200. tisíc parazitace v kotlince komorníků úžer. :bye: :good:
    https://www.youtube.com/watch?v=1DvDjeRs-_o
    https://pravyprostor.net/pohar-pretekl-naplnuji-se-orwellova-slova/?unapproved=312542&moderation-hash=6996edd12eeef8bd8a6ac47cafd0b151#comment-312542

  7. Na PP zase mají jolana iát. ..Brouček spamer si asi opatřil a vylíhli se mu vajíčka.
    (šwábaroidi) 🥰🫶🍀🇸🇰🇨🇿🤝✊️💪💯🫵🌿
    cool 11.8.2024 08:30:12 OdpovědětVáš komentář čeká na schválení.
    Tak to musíš každý pátek na svobodný vysílač, kde je vk s bezpočty iterací singularisty, včera tam oblil bělochy na tisíc a jednu pohádku “šeherezády. Koho jiného, agent čeho vlastně. Ten ví za kým poslat problémy zápřahy. Cancyliriát nabuchodonozder. :yahoo: B-)
    Kryplát ego tautolog gramatik hrůz zrůd šlak kejhal hejkal vřískal sebeprojekce seberealizace to má tady geniálně se svými 3? spamy devianta problémejkra odstavců oplzlostí sebereligiozit amuleta hypnózy s relíkvií zpedagogizace HV SRF v bleděmodrém blekotizace sajrajtátu.
    Zdejší endemická houba – hňuper vohovní & spam robot frikulím, nestvůr kádrovák analfabet autista kryplace hrůz zrůd.
    Těch “fůzujících těžce debilních příšer poblijónů je snad až zpedagogizace milión 200. tisíc parazitace v kotlince komorníků úžer. :bye: :good:
    https://www.youtube.com/watch?v=1DvDjeRs-_o
    https://pravyprostor.net/pohar-pretekl-naplnuji-se-orwellova-slova/?unapproved=312542&moderation-hash=6996edd12eeef8bd8a6ac47cafd0b151#comment-312542

    1. Zase dvouklik, sice „krysilka má přepínání citlivosti ale.. Šmatlafounit „toučpad nebudu. Ne a ne. 😉

  8. Jinak advokátní praxí i psycholožkou potvrzeno – dílčí nepohodu snáší většinou lépe muž, tedy „má-li být ve vztahu někodo nespokojený, je pro vztah lepší, když je to muž“.

    Podle mé zkušenosti především proto, že i chlap, který dospěje k názoru, že tu fuchltli nenávidí, se relativně snadno vrátí do stavu, že je to vlastně dobrá ženská.

    Nemalá část žen v toto chvíli končí se vztahem a začíná pracovat na jeho rozpadu.

    Podle mého názoru podávají ženy návrh na rozvod často v době, kdy vtah je oboustanně rozpadlý, nikdo už nic nedělá pro jeho zachování, ale chlap v tom „nějak přežívá“ a žena „už to chce vyřešit“. Zažil jsem opakovaně situaci, kde bylo nesporné, že on řekl, že se rozvede, ale ať to druhá strana zařídí (v některých případech i s tím „já to zaplatím“).

    1. Chlap, který má doma fuchtli, si najde bokovku a jede dál protože it is cheaper to keep her. Chlap, který to nedokáže, tiše trpí, nebo vybuchne a buď se s ní hádá, což je zcela neefektivní a voda na její mlejn a nebo jí pár vrazí. V minimu procentech zfackování fuchtle vede k nápravě, protože fuchtle to interpretuje jako že ji chlap miluje (typicky východní Slovensko, kde je to běžný folklór), ale většinou to vede k iniciaci vykostění přes bolševicko-feministickou justici.
      Ječící fuchtle je projev domácího násilí a silové složky by měly zasáhnout. Vykázat fuchtli ze společného obydlí na 14 dní a dát jí záznam, který by se v její neprospěch dal použít u rozvodového soudu.

      1. Aby na serveru, který vyrostl na odporu k policejním mozečkům sháněl biologický muž fízla, aby mu pomohl s jeho nevychovanou ženou, která na něj zvýší hlas, je jedna z nejsmutnějších věcí, které jsem tu četl.

        1. Opravdu? Já jsem tedy neměl tu čest, ale viděl bych to minimálně jako hezkou příležitost k tomu zdokumentovat dvojí až trojí metr fízlů.
          Nebo jak jinak byste to chtěl řešit? Hádat se s ní nedává smysl. Dát jí sám přes hubu nemůžete, pokud to uděláte, je to rovněž voda na její mlejn. Existují i další možnosti: odejít, to bude rovněž sprostě u rozvodu interpretováno jako nezájem o rodinu.
          Takže máte 2 možnosti. Buď se nechat vyštěkávat a přepnout se do ignore mode, což byl můj obvyklý modus operandi. Nebo s nezákonnými útoky na svoji důstojnost něco udělat, což bohužel znamená zavolat fízly. Co vás vede k tomu, že ochrana vlastních nezadatelných práv je nejsmutnější věc?

          1. Pardon, ale pořád v tom cítím, jako by systém včetně PČR byl pro nějaké plošné dobro. Systém se stará především o svou vlastní existenci a stabilitu a přitom zasahuje ne vždy logicky, tam či tam. Povolat něco takového je dosti neuvážlivé nebo minimálně zoufalé.

            Pokud je paní hádavá a řvavá, většinou nemá cenu to v té chvíli řešit vůbec, na to jsou jiné chvíle, v té chvíli je to většinou jako černobylský reaktor deset vteřin před explozí – nenaděláte nic.

            1. Maximum, co můžete od fízlů očekávat je to, že u nich vaše případná budoucí ex bude mít záznam o nevhodném a patologickém chování. Slyšel jsem z povídání, že na některé typy to funguje. Případ, že by ji podobně jako chlapa vykázali z domova, neznám. Jen si fantazijně představuji, co by tomu asi vaše budoucí ex řekla, kdybyste za těchto okolností provedl divorce rape v opačném gardu a podařilo by se vám ji vystrnadit z bytu.
              Ten záznam se případně může také objevit v opatrovnickém spisu. Pokud bude obsahovat nějaké výživné informace, bude z toho mít soudružka justiční prasnice těžkou hlavu a soudružka znalkyně bude muset její chování nějak vysvětlit, vždy je tam riziko pro femnistickou znalkyni.
              Taky se to dá použít jako páka pro neinformované budoucí ex. Samozřejmě ve fázi, kdy si o nějakém fungujícím vztahu už můžete nechat jen zdát.
              Čili Vaše rada jako advokáta pro chlapa zní – rezignujte na svá práva? Nechte se vyštěkávat? Nedělejte nic?
              Čili vaše budoucí exsoudružka má na podobné meltdowny plné právo? Vy žádná práva nemáte? Neexistuje snad právní odpovědnost za své chování? Nebo existuje jen na straně muže?

              Teď už chápu, proč je justice v takových sračkách a proč si slečny jako Daňhelová mohou leccos vůči mužům beztrestně dovolit.

              1. re: Challenger

                Není to má rada, jako rada advokáta.

                Pokud někdo chce jít chránit svá práva touto cestou, potom je to přesně tak, jak říkáte. Konec konců přestupkáři tvrdí, že jsou z větší části podpůrnou částí opatrovnických sporů. Důvodně, protože, přesně jak píšete, je pro spor vhodné mít nějaký jasný papír, ať jsou to papíry z rejstříku trestů, z přestupkového, nebo z evidence PČR, nebo z oznámení OSPODu či jiné lampárně. Ptám se po nich ve chvíli, kdy se o boji uvažuje.

                Právo jistě mám. Ovšem otázkou za dva bludišťáky je, jestli já osobně ho chci uplatnit za tuto cenu. Nejsem klient, klient si musí volit sám, zda do bitvy jít či nikoliv, zda úderně či ustupovat, zda raději potupná dohoda, poloviční dohoda, nebo boj, atd.

                Prý není horší pohled, než na bojiště po vítězné bitvě. Potvrzuji. Formálně právně máme vyhraný spor. Urra. Jinak je to všechno na sračky, ale papír máme. Ve Vašem případě – co o něm vím od Vás – zjevně n, ale jinak jsem viděl pár případů, kdy děti utrpěly sporem tak, že jsem si říkal, že kdyby jim rodiče umřeli, snad by byli následně v péči někoho, kdo by na ně bral ohled.

                Ve chvíli, kdy by na mě má milá vřeštěla, asi bych se pokusil útok absorvovat, odolávat, couvat a doufat, že se vybije a bude pokoj. Znal jsem jednu dvojici (nevím, zda to dotáhli do rodiny) a tam ona byla totálně cholerická a on jí vhodně doplňoval, jako úplný flegmouš.

                Jakmile někdo zavolá OSPOD, fízly, atd. tak je celkem jasné, že už žádná náprava vztahu nebude. Tomu bych se já osobně snažil vyhnout i za cenu, která by hodně bolela, ale tato civilizace je tak nějak postavena na myšlence oběti a bez ohledu na víru myslím, že to má smysl. Konečně sakra nebudu jednou slibovat úctu, věrnost a lásku a potom řešit svůj konflikt přes instituce. Nevím, kde je tam ta úcta (kterou považuji za základní z této trojice, bylo by to na delší povídání).

                Ale nejsem partnerský psycholog a jako advokát jsem vyhověl mnoha klientům, kteří to viděli jinak.

                Takže nebyla to rada advokáta. Byl to můj pohed na to, jak to zkusit vyřešit (ne vrhnout do vleklé války). Pokud se však válčit bude, bude se válčit před institucemi a tam to funguje tak, jak říkáte.

          2. Možná jsem měl jen štěstí, ale nepoznal jsem ženu tak strašnou, abych si na ní musel zvát PČR. Tohle mi přijde už trochu přitažené za vlasy…

            1. To záleží na tom, zda skutečně štěstí máte, nebo jen na sobě necháte dříví štípat. Pakliže nejste schopen připustit, že to může být nutné, jste pravděpodobně jen měkkejš.
              Samozřejmě záleží na kontextu. Neměl byste být ani netykavka.
              IOW: „tak strašnou“ je velmi subjektivní pojem. Může zahrnovat jen věcnou vzrušenou debatu (sám mám zprostředkovanou zkušenost od kolegy ze zahraničí, že feministickým soudružkám vůbec nedělá problém vás napráskat – nejednalo se ale o vztah), nebo jde o iracionální urážky na Vaši adresu a tam se domnívám, že je jednání Vaší polovičky již přes čáru.
              Může se jednat i o strach na straně partnerky. Pak se jedná o omluvitelnou pohnutku a tam je namístě věcná debata a podpora.

              1. potíž ovšem je, že vopičáci to pravděpodobně řešit nebudou a v rámci vztahu je to efektivní atomovka

                1. That is right. Ale taky je to ultimátní message, že se nedáte jen tak ojebat. Vztah je stejně v prdeli, tak proč si taky trochu zaBriffaultit.

              2. Tak teď jsem se v té logice ztratil nadobro. Takže když na řešení problému vystačím sám a představa policajta za zády mi připadá absurdní, tak jsem měkkejš? To jsou tedy věci.

          3. Řešení je odvislé od toho, zda se jedná o první hysterický úlet po dlouhé době normálního fungování, navíc vyprovokovaný nějakým objektivním průserem (zapomenutí sedmého druhu krému na obličej při odjezdu na dovolenou).
            Pokud ano, je na místě nevšímavost a pohovoření si o tom v klidu.

            Pokud je to opakující se situace, je třeba říct rázné a jasné ne. Tak jasné, že se psychika partnerky otřese. Nutně to nemusí být hned pár facek (ale v některých případech může – kvůli pár fackám skončíš maximálně u přestupkové komise a alespoň se věc vyřeší rychle; s člověkem, který do partnerství zatahuje státní moc je třeba udělat rychlý konec), mlže to být velká změna způsobu komunikace od ticha po „seřvání“ (toto nedoporučuju mužům s pištivým hlasem), dramatická proměna trávení následujících několika dní (omezení na údržbu běžného provozu). Poté – v klidu – pohovoření si o nastalé situaci, ale až tehdy, až si partnerka uvědomí, že to, co udělala, byl opravdu problém. Nemusí pochopit proč, to je předmětem toho vysvětlení, ale musí jí být předvedena vážnost situace. Osobně preferuju komunikační řešení před tichem, fackami a krátkodobým měněním způsobu života, ale to spíš záleží na tom, jakou ženu máš doma. Smyslem je její pochopení, že po dobrém může jít leccos, ale po zlém nejde NIC, ani to, na co má právo a naopak, odezva bude výraznější.
            Pokud na sebe muž nechá ječet dvakrát, už na sebe nechá ječet pokaždé.

            1. „pohovoření si o nastalé situaci, ale až tehdy, až si partnerka uvědomí, že to, co udělala, byl opravdu problém“ – Plzák tomu říkal „rozvodový dialog“ v tom smyslu, že takhle to už fakt nejde a kdyby to mělo pokračovat, tak spolu nemůžeme být.
              Což ovšem funguje výhradně v situaci, kdy na zachování vztahu záleží oběma.
              Zrovna tak dialog se dá vést pouze s někým, kdo dialog vést chce. Pokud druhá strana dialog odmítá, tak to prostě nejde.

              1. To je teoretická situace. Vaše budoucí ex přece primárně neuvažuje o nezachování vztahu. Ona uvažuje o jeho reframingu a donucení dělat vás to, co chce ona za nula reciprocity. Proč? Protože může.

                Buď podlehnete a pak jí poskytnete pozitivní feedback, že takto věci fungují a dáváte jí volný ticket pro další vyštěkávání. Takže příště příjde s něčím jiným a zas bude kviření a vřeštění.

                Problémem je pro většinu těchto situací absence účinné sankce z Vaší strany. Takže v takovém případě po sobě necháte řvát a vaše vítězství je, že ona nedosáhne toho, čeho chtěla. To ji ale od dalšího zkoušení neodradí.

                A já si myslím, že prostě po sobě nemusíte nechat řvát, protože vaše partnerka má v rámci manželství k vám jisté povinnosti – viz § 687 OZ. No a pokud není přístupná debatě – jako že není, protože ji k tomu nic nemotivuje, pak by bylo záhodno zapojit fízlíky, aby jí vysvětlili její zákonné povinnosti, udělat o tom záznam a kdyby se to opakovalo, tak zas, no ne?

            2. První hysterický výlev pravděpodobně neřešíte, zejména z tzv. omluvitelné pohnutky.

              Řešíte opakované výlevy poté, co jí řeknete ne a ona má pocit, že je v právu. Osobně jsem řešil vždy pomocí ignore mode s tím, že pokud chce něco probrat, může přitom komunikovat civilizovaně a slušně. Většinou po pár desítkách minut vychladla a pak již komunikovat o ničem nechtěla. Vyřešíte tím situaci, nikoli problém jako takový.
              Pozdější snaha o rozumnou komunikaci vede akorát k novému hysterickému vzplanutí. Nemá smysl. V odborné hantýrce se tomu říká „walking on the eggshells“.
              Jednou jedinkrát jsem se do hádky zapojil a problém eskaloval. Výsledek byl, že v mém bříšku moje bývalá manželka málem zapomněla kuchyňský nožík s 20 cm čepelí. Psycholog – podotýkám, že velmi zkušený – mě od podobných postupů odrazoval. Tvrdil, že v takovém případě je pravděpodobnost, že nožík skončí v bříšku vyšší, než naopak a varoval mě, že jsem měl štěstí. Následně to vaše budoucí exvražedkyně uhraje na týrání, zatímco vy budete mrtvej nebo zničenej a ona stejně děti vysoudí.

              1. Vy jste to nečetl/nepochopil.
                Základní problém je, že hysterický útok (řekněme druhé vyštěkávání v nějakém čase) ženy nesmíte vnímat jako izolovanou věc a dovolit o tom později nekomunikovat.
                Je to faul a o tom se komunikovat bude. Pokud komunikace vzbudí další hysterický útok, je třeba mu čelit a ne uhnout.

                Blbosti s pobodáním nechávám stranou, s podobnými lidmi je třeba se ihned rozejít a pokud to zjistíte při druhém konfliktu, ušetříte si spoustu času.

Komentáře jsou uzavřené.

D-FENS © 2025