Jak jsem se stal podezřelým z podpory terorismu - zpět na článek

Nojo, no. Kde to pujde, se vratime ke staremu dobremu smennemu obchodu. Urcite to nepujde vsude, ale leckde ano. Zrovna u toho nakupu pozemku si umim predstavit, ze prodejce treba prijme castecne plneni v podobe auta, nebo jine hodnoty, nez nutne drahych kovu. Kde je vule, je i cesta. Ti, kteri totalitu buduji, se uspokoji s tim, kdyz drtiva vetsina bude delat „beeee“ a pujde se stadem. Tech par neposlusnych pro ne neni tema, pokud se ti nebudou snazit to stado otocit.

Mimochodem, ja mam neuveritelnou sklerozu a uz nekolikrat se mi stalo, ze kdyz po me urad neco chtel doplnit ci objasnit, za zlate prase jsem si nemohl vzpomenout, jak to bylo a o co slo. Strasne rad bych jim vyhovel… ale neslo to. Hlava neslouzi. Driv nebo pozdeji to vzdali. Je to hra kdo s koho. V soft verzi je to to zname „nojo, pane Sysope, to vite, ja tady do toho musim neco napsat, taky mne to sere, jako vas…“ az po „no, tak to holt zustane zadrzene, dokud se to nevysetri“. S tim pocitat a nevymeknout. At mne nemaji zadara.

Dobrý článek, konečně něco ze života a ne nějaké politické analýzy, založené na dohadech, JPP a domněnkách.
Insider tu o politice ještě nikdy nic nenapsal.

Podle textu odhaduji, že farmář má VŠ vzdělání, i když často bere do ruky i vidle.

Mladým připomenu, že za komunistů, když jsme tu tak strašlivě trpěli, byly vklady v bankách anonymní, výše vkladů neomezená.
Používaly se hlavně vkladní knížky na jméno, doručitele.
Úrok mohl být u knížky s výpovědní lhůtou 4 procenta, v době, kdy režim vůbec inflaci nepřiznával.

Nejvyšším nominálem bankovek byla dlouho stokoruna, tak sis při nákupu auta vzal s sebou aktovku.
Výplaty v hotovosti, za měsíc ve dvou termínech, záloha a dobírka.

Dnes mám účet už dlouhá léta u banky, která se po několika přejmenováních jmenuje Moneta.

Předloni na jaře strašili, jak to bez aplikace v mobilu již brzy nepůjde, ale příkazy k platbám dosud posílám přes ověřovací kód z SMS, kterou mi banka posílá na tlačítkový mobil, pokládám to za bezpečnější, než přes aplikaci v chytrákovi.

Na pobočce v našem městě je pořád ta samá hodná paní M., ničím mne neotravuje a před lety, když jsem podědil, mě zavolala, ať si dám prachy z běžného na spořící účet.

Chytrý mobil nemám, naposledy jsem se odhodlával jej koupit před dvěma roky v srpnu, ale odradila mne jeho hmotnost a velikost.

Sociální sítě a jakýsi WattsApp nepotřebuji, jsem samotář, když se mnou někdo chce mluvit, zavolá, nebo pošle SMS.
Možná bych na sociální síti vystopoval někoho z minulosti, na koho už nemám kontakt, ale to je tak pro mne jediné využití.
Abych klábosil pořád s lidmi, se kterými mám málo společného, mne neláká.

Bez Internetu běžně vydržím tři až pět dní, někdy i týden.

Nejčastěji platím hotovostí, na drobné používám kožený měšec, jako ve středověku, občas zaplatím kartou, to je u malých částek někdy i rychlejší.

Nasere, když u kasy musím dlouhé minuty čekat, důchodce přede mnou se pokouší platit dlouhé minuty mobilem, aby nakonec za zlobného klapání zubní protézou vytáhl hotovost.
Ale drží krok s dobou.

Pořídit si chytrý mobil znamená další okruh starostí, problémů a možných ohrožení, když vidím, jak do nich staří, mladí i děti imrvére čumí, jsem rád za osvědčený tlačítkový HAMMER se zvýšenou odolností, bez nabíječky vydrží týden, a dovolám se i z lesa, kde nezobrazuje žádný signál.

Tlaky okolí mne již brzy donutí chytráka pořídit, ale bude to v životě změna, na jakou se těším asi podobně, jako až mi vypadají zbytky ozubení.

Bankovní identitu mám, jak jinak bych se hlásil do internetového bankovnictví, k jiným účelům jsem použil tak dvakrát, třikrát.

S digitalizací všeho jděte do prdele, funguje to všeobecně jenom za příznivých podmínek, jak se ukázalo s e-občankami při volbách.

S ubývajícím zdravím hodnotím kladně jenom e-recepty, ty fungují i na tlačítkovém mobilu.