Jsem jen obyčejným, skromným hrdinou. Na sebe jsem sice přísný a za drobnou chybku bych se nakopal do hlavy, ale ke druhým jsem shovívavý, neboť chápu, že hrdinou nemůže být každý, protože málokdo je tak rozhodný, obětavý, duchapřítomný a schopný jako já. Ještě bych rád zmínil, že mám pěkné auto, koně, inteligentní manželku a v práci jebu chirurgy, ergo nejsem žádná holá prdel.
… A to je asi tak všechno, co jsem vám chtěl dnes říct.
George Clooney
a co te vlaste zere, kojote? asi ne kone nebo chytra zena, spis to, ze udelal medicinu? mel sjo taky sanci … a vysledek vidis kdyz se kouknes do zrcadla
coyot
Přesně, závidím mu hlavně tu medicínu. Dokonce i dceři jsem ji rozmluvil, přestože byla přijata, abych jí nemusel závidět. Vlastně ne, nejvíc mě asi žerou ty koně…
Lucifer
Pokud dovolíte, že řeknu svoji zkušenost, pak reakce podobné té vaší, vychází většinou z nějaké vnitřní frustrace, kdy promítnete svoje vlastní uvažování do jiného člověka. Máte to zapotřebí?
Pochopte, většina lidí z toho článku asi těžko utrpěla osobní pocit ponížení a jistotu toho, že autor to tak chtěl, chtěl se pochlubit svým společenským postavením a všechny, co nemají koně a neplácají sestřičky po půlkách, zašlapat do hlíny. Myslíte, že kdyby mu o to fakt šlo, že by to nenapsal tak, aby to zasáhlo i jiné, než vás?
Moje pocity z článku: 1) Zkusil jsem si to představit a nebylo mi z toho zrovna dobře (a nešlo o koně ani sestřičky), zejména když jsem si uvědomil, jak moc chyb člověk může udělat. 2) Jako operativec (ve svém oboru) jsem si znovu připomněl a potvrdil, jak moc je důležité být nad věcí a bezohledný a tvrdý na sebe i okolí, když převezmete „velení“, protože to není o pocitech, ale o splnění potřebných cílů. 3) A to nejdůležitější, za což autorovi děkuji, připomněl mi, že už několik let plánuji koupit k vánocům, všem blízkým, do auta pořádnou lékárničku a poukaz na profesionální kurz první pomoci. Nikdy jsem si nevzpomněl čas, letos ano, o starost s dárkem a o starost o ty, na kom mi záleží, méně…
Přemýšlel jsem, napsat sem (časem) jeden, nebo i víc mini článků o malém létání, ale teď se skoro bojím, že bych pod ním četl, jak moc se ten muž tím ocelovým ptákem chlubí…
Ale co, sere pes. Na koho asi? Možná dostane letos poukaz na psychoterapii ;-)
LWG
Já pravidelně skartuji rozepsané články právě proto, že se mi nechce číst negativní reakce a případně se s někým hádat (bo mám spousta jiných starostí), ale za mě – napište něco o tom malém létání. Mě konec konců k prvnímu článku (resp. k jeho vydání) také přemluvili diskutéři.
shifty
Co tím chtěl básník říct? Nebo to je jen takový povzdech?
JJ
Co se Ti na tom posuzování chyb zdá divného? Že je to jinak, než to vidíš Ty? Když já blbě zapojím nějaký drát či, překlepnu se v nějakém programu, nebo přehládnu řešení nějakého problému, který bych prostě měl znát, nadávám (si) daleko víc, než když podobnou nebo stejnou chybu udělá někdo, kdo to dělá poprvé v životě.
Zmínky o jebání chirurgů mi přišly v daném kontextu ok – každý máme tendenci používat přirovnání z oboru, kterému se věnujeme. D-FENS bude psát o vohnoutech u pásu, Ty nebo já o prohánění brigádníků či dodavatelů po stavbě a jbb holt o jebání chirurgů.
Že má neinteligentní manželku, to by asi veřejně nenapsal nikdo, ne? ;-)
Sprosty Podezrely
Nadavat na neinteligentni manzelku, ci blbeho manzela, je lidova tradice. Ano, praktikuji ji blbci, ale ti bohuzel tvori valnou cast spolecnosti, jedna se o podobnou skupinu lidi, co pri chybe softwaru mlati do monitoru a inspiruje D-fense k literarni cinnosti: http://dfens-cz.com/akce-3x-aneb-neserte-certy/
LWG
Naopak, řada lidí mi řekla, že jejich žena (je hloupá, není chytrá, je jednoduchá…). Sice tím shazují své schopnosti najít si partnerku na vyšší úrovni, ale buď jim to nevadí nebo nedochází.
JSH
Jakej šel, takovou potkal.
Lojza
No kazdy ma jine priority :-)
Ja mam trebas manzelku, jejiz IQ rozhodne je mensi, nez moje … Urcite mam vetsi „vseobecny prehled o svete“… Ale zase ona je super k detem, stara se o domacnost, je setrna (obcas me az sere, jak moc, pac si pro sebe nic nekoupi), atd atd.
Neni uplne hloupa, rekl bych, ze se pohybuje nekde v „sedem prumeru“, no a holt jsem vymenil moznost debatovat o globalnich politickych tematech za „dobrou matku mych deti“ a jine veci :-)
Samozrejme existuji, stejne jako Yeti, lidske bytosti dokonale, ktere maji uplne vsechno. No sebekriticky jsem zhodnotil, ze takove necekaji zrovna na me… :-))
h72
No, ženská, která k tobě „patří“, snad nereprezentuje nějaké tvé schopnosti či neschopnost, ne? Prostě jste kámoši, jste nějak provázaní, má to nějaký smysl, ten váš … a zbytek není důležitý … co si kdo myslí a tak …. Jakápak vyšší úroveň? Když se ti baba líbí, když ti nějak vyhovuje, je to vždy ta nejvyšší úroveň … Pokud ne, tak lžeš, jsi pokrytec a podvodník, a měl bys rychle vztah ukončit …. ze zdvořilosti k ní … ne z prestižních důvodů.
kat
Tak jistě, podle vkusu každého soudruha. „Když ti nějak vyhovuje“ může zahrnovat i to, že není blbá.
LWG
to: h72
I když to JSH napsal jednou větou, trochu to rozvinu.
Dovolím si citovat doc. Ditricha: „Evoluční biologie nám dává odpověď na otázku, jakého má kdo partnera. Takové, jakého si zaslouží.“
1) Vlastnosti partnera(ky) pochopitelně odráží preference a úspěšnost jedince ohledně jeho pohlavního výběru. Tolik biolog ve mě.
2) Jaká vyšší úroveň? V komentu je evidentně je míněna inteligenční. Ok, možná někdo inteligentní ženu nehledá…
3) … ale pak si nemá stěžovat, nebo jí schazovat. Může mlčet. Pro úplnnost dodávám, že autoři výroků, které jsem uváděl, tyto nepronášeli jako suché konstatování či vysvětlení něčeho (jako to třeba dělá Lojza), ale jako stížnost čí výčitku.
4) „Nějak vyhovuje“ jako automaticky „nejvyšší úroveň“? Možná je to slovíčkaření, ale „nějak vyhovuje“ je podle mého níže než „plně vyhovuje“. Ovšem jenom proto, že někdo nečekal na „nejkrásnější princeznu“ (už třeba při vědomí, že on také není princem na bílém koni, nebo při posouzení toho, kolik těch nekr. pr. je a jaká je reálná šance). Ruku na srdce (nebo někam jinam) považujte sebe nebo svou partnerku nebo ona Vás za nejvyšší úroveň ve všech směrech? Pokud ano, máte štěstí a důvod ke spokojenosti, leč se obávám, že to budou dosti nekritické pohledy…
Mimochodem, když jsem měl rozepsánu druhou řádku tohoto komentu, manželka si přečetla první větu Vašeho komentu (snad nereprezentuje…) a velmi se podivila, jak tohle někdo může napsat, když je to nesmysl. Potom si přečetla citát doc. Ditricha a prohlásila, že to snad ví každý. Rámcově s manželkou musím souhlasit (tedy nemám to rozkazem, ale docházím ke stejnému závěru). Pohlavní výběr je založený mimo jiné na atraktivitě a atraktivita na (mimo jiné) schopnostetech. Nakonec bych tedy citoval svou manželku, navazuji tím na Doc. Ditricha – ona tím navázala tehdy také – „Já vím proč tě mám. Já jsem zlobila. Ale cos musel provést ty, to netuším…“
George Clooney
Lidi jsou přesně dle Paretta dvojí: 20% tažný skot, zbytek dobytek jateční.
Na lidi se musí, bohužel, ŘVÀT!!! jinak nepomůžou. Mám pocit, že v Reichu se chovaj mnohem líp. Ohleduplněji, a to jak na silnici tak při nehodách. Tam je možnà poměr 50:50. U nás, pokud neni poblíž lékař, hasič, atd. tak jsme odkázaný sami na sebe :(
Karkulka
Na lidi netřeba „řvát“, je potřeba ale dávat instrukce zcela adresně. Pokud požádáte o cokoli „dav“, je prakticky jistota že výsledek nebude – protože každý očekává, že to udělá „ten druhý“. No a ve výsledku to neudělá nikdo. Proto pokud něco od davu chcete, je třeba vybrat konkrétního jedince. Ten má následně smůlu, protože teď dav místo koukání po vás kouká po něm, jak se s tím požadavkem vypořádá. Což většinou k akci zlomí i osoby notně poznamenané vrozenou či školou vštípenou pasivitou.
lucnikonik
V Reichu záleží na lokalitě – Bayern jsou jateční skot – než by pomohli, raději odjedou a ani nezavolají odbornou pomoc :-(( – vlastní zkušenost, 3x potvrzená – bouračky se zraněním, naštěstí ne smrťák, 1x auto omotaný kolem stromu, dle značek Amberg, starší pán, tepenné krvácení, první pomoc jsem dával spolu s dalším čechem, kamioňákem, „místní“ radši jeli pryč, sanitku jsem volal já (bejvalka německy neumí), cca za 5 minut byli na místě policajti (smekám, byli hooodně dobrý a měli v autě perfektní výbavu na poloprofi ošetření, kterou uměli použít), za dalších 10 minut sanitka a hasiči, naložili pána, auto hasiči zabezpečili a natáhli na vlek, co měli pověšenej za zásahovou Scanií, pak poldové vytáhli z kufru barel s vodou, mýdlem a papírové ručníky, abychom se mohli umýt, dali jsme cígo a teprve potom se řešilo papírování a v klidu se pokračovalo v cestě. Další dvě bouračky byly hodně podobné.
Naopak Rheinland-Pfalz a Nordrhein-Vestfalen – bouračka na okresce, dvě auta, jeden z řidičů mrtvý (viník) druhý těžká zranění, viděl jsem to „naživo“, páč jsem zrovna jel na nákup, během cca minuty, co jsme s bejvalkou začli ošetřovat, přijelo z obou směrů cca 5 aut a lidi se spontánně zapojili do pomoci, auto s mrtvým někdo po kontrole pulsu přikryl dekou a další volali záchranné složky, zraněného jsme opatrnko v šesti lidech vytáhli z auta, jeden z lidí, co přijeli měl „nafukovací nosítka“ (fixační věc při podezření na poranění páteře), takže do nich, za chvíli přilítnula vrtule a převzali si ho – poté jsem se dozvěděl, že onen pán, kterej měl ty nafukovací nosítka je taky hasič, ale profík :-D. Poldové v pohodě, opět barel s vodou, mejdlem a papírovejma ručníkama,
Ty barely s vodou, mejdlo a ručníky u nás bohužel nemá nikdo krom hasičů, holt asi přemejšlíme jinak :-(
Je to v mentalitě a hlavně ve výchově, bohužel u nás lidi umí houby a dokud se na ně nezačne řvát, nepomůžou :-(, byť jsou výjimky potvrzující pravidlo, není jich tolik :-(
Sysop
Mozna by soucasti lekarny mela byt i brokovnice, hlaven staci 20 cm. Bylo by lze s ni motivovat dav k cinnosti, eventualne davat posledni pomazani.
jizlivec
Ono obecně policajti nehodáři mají takňák blíž k těm hasičům než k ostatním dopravákům…
SkReT
Mám svou teorii, že někteří lidé jsou prostě nějak karmicky zatížení. Jsou lidé, kteří přitahují nehody a jsou lidé kteří se k nehodě nepřichomítnou za celej svůj život. Když jsem šel párkrát s kamošem někam ven/zachlastat tak bylo běžné že babu srazilo auto a my jsem byli 10m od toho, bylo běžné že na kometě paní zapadl jazyk při nějakým záchvatu a my seděli hned vedle, bylo běžné že v olomouci mařku sejmula závora. Od té doby používám na ty drobná poranění starou lékárničku a novou lékarničku si nechávám nerozbalenou jen až k tomu masakru.
Jinak já sám před tím než jse poznal toho kamoša a nebo když jsem sám, jsem nepotkal bouračku, hávarii, nic. Poklepu nadřevo naštěstí, ale prostě nějak se mi to vyhýbá. Maximálně se mě lidé ptají na cestu a i když jsem 300km od domova a neznám to tam tak se snažím pomoct.
Ještě mám jedno pravidlo, když mě obtěžuje nějaké auto předemnou, a motá se a neví kam jede a podívám se na značku a vidím že není z toho města/kraje nebo je to cizinec, tak prostě zkousnu, netroubím, zpomalím a počkám. Když ale vidím že to je místní tak ho vytroubím i kdyby měl kalkson zhořet.
Dax
Já k tomu jen doplním jako zajímavost, že už nějakou chvíli podle (české) poznávačky poznáte úplný kulový, protože se nemění už ani při převodech mezi kraji. Vlastně je to taková nepoznávačka (kromě těch na přání, tam pro změnu poznáte idiota s vysokou přesností).
mjfox
Proč přesně vytroubíš domnělého místního, zatímco cizince ušetříš? Víš kolik aut má pražskou RZ jenom proto, že tam firma sídlí, zatímco pobočka je o 100km dál v nějaké prdeli? Víš, kolik lidí se někam před chvílí přistěhovalo? Víš, jak velká je Praha (nebo třeba středočeský kraj)? A o přenosu značek už se tu někdo zmínil.
Sám bydlím v Praze, ale jenom chvíli a ještě na kraji. Do centra nebo na druhý konec jezdím velice vyjímečně. Auto mám s pražskou značkou a ještě mám vzadu křídlo (je tam z továrny), takže to naprvní pohled vypadá, že jede pražák, mistr světa. V praxi jezdím někdy trochu zmateně nebo si v některých situacích nevím rady. A taky často překvapím druhé řidiče, když je někde pouštím. Je na nich fakt vidět, že to nečekali ;)
kundohlav smrduty
Pěkný článek, pane kolego. To že autolékárna je na hovno a místo k pomoci stala se fetišem k ukájení dopravních policajtů, už se tu diskutovalo. Neustálé měnění lékárniček (vždy když projde a vždy, když se změní vyhláška, co v ní má bejt), mj. stlačilo jejich ceny někam ke 150 korunám akčním, a kvalita obsahu tomu (nepřekvapivě) odpovídá. Otázka čím a jak ji vylepšit se už taky diskutovala mockrát (a nejenom zde). Za sebe říkám přibalit k ní (třeba do společené igelitové tašky) především několik párů nesterilních gumených rukavic. (Což vzkazuji i Virovi, koženou rukavicí HIV+ krev fakt prosákne, gumovou nikoli.)
Teď řeknu něco relativně hnusnýho; kdo chce, ať se mnou nesouhlasí. Jeden mrtvý*) a dva v podstatě nezranění, to pořád ještě není (z pohledu zachránce) ta nejhorší kombinace, páč na tom už objektivně není co zkazit. Ale například tří těžce raněných (se zapadajícím jazykem, tepenným krvácením, vnitřním krvácením, šokem, pneumothoraxem apod.), na které jednou budu třeba sám a třeba díky okolnostem nevybaven, těch se já osobně obávám víc.
Nu, a to neschopné čumilstvo jste popsal naprosto dokonale. Narozdíl od permanentní obměny lékárniček se pro zvýšení elementárního povědomí obyvatelstva o první pomoci za poslední léta děje lautr hovno. (Ostatně není těžké domyslet, že ta lékárničková psychóza a současně naprostá neschopnost běžného Joudy skutečně lékárničku použít, jsou dvěma stranami téže mince debilizace národa českého.) Jak již konstatoval CzechDave, socialistická branná výchova (obashující nejen chování při atomovém výbuchu, ale také racionální penzum první pomoci), rozhodně nebyla k zahození. Mám zato, že dnes se PP neučí na základní ani jiné škole (ročníky 1980+ jsou brannou výchovou bezpečně nepolíbeny), jedna hodina v autoškole je na piču, a kdo nemá aktivní zájem, ten znalostí ani praktických dovedností PP nepobere. Pokud jde např. o náhlé zástavy oběhu, dovoluji si odhadnout **) že z 10 případů okolostojící v 5 dělají hovno, ve 2 leda zmatkují, ve zbylých 3 se o něco pokoušejí, ale často blbě; pokud u toho nebyl od začátku zdravotník, pak si troufám říci, že dobře je kříšen tak 1, max. 2 postižení z 10. Ani TANR ***)to imho zásadněji nezlepšila: bývají kříšeni pacienti s pokročilým nádorovým onemocněním a okolím přes pobídky dispečerky ponecháni osudu mladí se zapadlým jazykem … Hodně se třeba mluví o AED+), ale dosud jsem neslyšel o jediném laikovi, který AED správně použil a někomu tím pomohl.
To Viro a LWG: Pokud jde o TPP (technickou první pomoc) a organizaci zmatkařů na místě neštěstí, i já jsem se vždy snažil je usměrnit ke smysluplné činnosti velitelským tónem. Dřív to fungovalo, v poslední době bohužel ani to ne; debilizace zřejmě progreduje. Přijíždí-li záchranka a dohledává na místě, dřív lidi stáli u cesty a mávali baterkou, dnes u cesty nikdo nestojí. Lidi stojí ve vchodě, čumí jako puk a nenaznačí sebeméně, že porucha zdraví nastala v domě u nich. Ani na jasnou výzvu nejsou schopni podat základní informace o pacientovi, například na co se léčí, kde má krabici s léky, které užívá, případně najít průkazku diabetika nebo doklad totožnosti (pokud sami aktivně neposkytují pomoc, pak průkaz ZP by měli mít připravený už než záchranka přijede). Nejsou schopni ani na výzvu rozsvítit v místnosti, kde je postižený ošetřován, pomoci s jeho odnesením (evakuační plachta je pro 4 nosiče, osádka RLP jsou 3 lidi, z toho jedna slabá sestra, takže každá pomoc je vítaná, ale čím marněji očekávaná). Nejsou schopni shrnout koberec či dát na stranu květináče na schodech, o něž pak posádka i s pacientem následně zakopává. Vždy ale vědí lépe než posádka, co pacientovi je, do které nemocnice (nejlépe mimospádové) a na které oddělení ho má posádka odvézt, kde byli minule nespokojeni, atd.
——————————–
*) lékař je oprávněn konstatovat smrt mj. při zranění zcela zjevně neslučitelném se životem, a tuto definici zlomený vaz nesporně naplňuje
**) na základě své skromné a v poslední době již (z mé strany vzhledem k mému věku) utlumované vedlejškové praxe na ZZS
***) TANR, telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace (to jakože dispečerka po telefonu radí laickému svědkovi na místě zástavy oběhu, jak má postiženého křisit)
+) AED, automatický externí defibrilátor
DanBlack
Ročník ’81 ještě brannou výchovou postižen byl. 8-)
Jinak rozšířený obsah lékárničky mi na STK a při „kontrolní kontrole“ byl kritizován, že „tam nic navíc být nesmí“! (yeah, hovadina) Od té doby mám provozní obsah oddělený od buzeračního…
BTW:
Nějaký tip na kurz PP na severu Čechystánu? Dopátrat se relevantních informací od Červeného kříže je komplikované. (mívají kurzy za nejpřístupnější cenu, svého času jsem absolvoval moc pěknou víkendovku pro náctileté)
JJ
Pokud jde o schopnost uplatnění těch dovedností v praxi, tak ovšem nepozoruji zásadního rozdílu mezi svými vrstevníky, kteří tou socialistickou BV (a jinými podobnými příležitostmi) prošli a lidmi mladšími, kteří to už nepamatují.
Já osobně jsem se toho při BV moc o první pomoci nedozvěděl*. Naopak docela dobré byly na toto téma zaměřené programy na letních táborech – tam byl většinou někdo z praxe, kdo věděl, o čem mluví (a věděli jsme to i my, takže jsme si z toho na rozdíl od školní BV nedělali legraci a poslouchali jsme). Špatné nebyly ani některé příručky Svazarmu a ČSLA
___
* Zato jsem se v prváku na gymplu v tomto předmětu dozvěděl, že to, že SSSR je mírumulovný protože jaderné zbraně zařadil do výzbroje až po Američanech a nemá letadlové lodě :-)
kat
BV byla propagandistická nalejvárna (hned po ON), o tom žádná. Přesto se pár světlých „hodin“ objevilo. Dokonce byl za tím účelem prohozen vyučující za tělocvikářku, která měla krom jiného znalosti v poskytování PP. Asi to bylo dáno přístupem vyučujících na konkrétní škole. Náš lampas zřejmě seznal, že „nas mnogo“ u nás až tak neplatí a občas je dobré nějaký ten kousek na bojišti zachránit:).
jbb
Díky všem za milá slova a ostatně i za počet přečtení.
I já jsem si kdysi myslel, že nejdůležitější je být adresný – jasně, nepomůže „mohl by někdo“, ale že pokud ukážete na konkrétního jedince, tak že udělá co řeknete. Ale po zkušenostech z posledních let… I žádost k čumilovi, „Pane, máte prosím mobil? Zavolejte ihned policii“ (pronesená v okamžiku, kdy jsem se pral s člověkem, co mi naboural auto a chtěl utéct) nevedla k zavolání policie, ale k útěku dotyčného čumila pryč.
S neodkladnou resuscitací se to má dnes tak, že i celá řada lékařů v ní – slušně řečeno – plave. V posledních letech se to na fakultách trošku lepší například pomocí simulačních kursů, ale (například, abych se nikoho nedotkl!) kožař či gynekolog, neřkuli psychiatr či patolog možná v životě žádnou resuscitaci provádět nemuseli (a nemohli). Jak tedy můžeme čekat, že by v tom měli být o tolik zkušenější, než laici? A ostatně, kursy typu ATLS (Advanced Trauma Life Support* – viz google) nejen že nejsou povinné (jako třeba ve Švajcu), ale ani je lékaři nikdo neuhradí, či alespoň nezohlední, že tu desítku za tři dny vyplázne (abychom byli fér – v CH si je lékaři také hradí sami a jsou výrazně dražší, to jen aby mne nikdo nechytal za slovo).
Co se týče lékárničky – v autě pro denní dojíždění do práce mám plnou bojovou výbavu (ambu+laryngoskop,atd), obzvláště hrdý jsem na koniotomický set (který vždy vytáhnu při výzvě pachů ke kontrole lékárničky jako první a vždy doplním podrobným výkladem, jak takové zajištění dýchacích cest probíhá – ještě nikdy kontrola lékárničky nepokračovala přes tuto fázi. Ale v autě „pro hospodářské účely“ jsem měl doposud pouze základ. No, asi budu lékárnu rozšiřovat. Asi jsem tak nějak počítal s tím, že ji a) nepotřebuju a na místo nehody sprintuji jen pro jistotu za b) bude jí tam mít kdokoliv jiný a bude mi jí ochoten poskytnout. Opravdu jsem nečekal, že se jedná až o takový fetiš (a ostatně toto zjištění bylo hlavním předmětem článku, jak pochopili takřka všichni čtenáři).
* z historie vzniku ATLS jsem si dovolil překopírovat tento odstavec z Wikipedie. Pozornosti doporučuji hlavně poslední větu odstavce.
ATLS has its origins in the United States in 1976, when James K. Styner, an orthopedic surgeon piloting a light aircraft, crashed his plane into a field in Nebraska. His wife Charlene was killed instantly and three of his four children, Richard, Randy, and Kim sustained critical injuries. His son Chris suffered a broken arm. He carried out the initial triage of his children at the crash site. Dr. Styner had to flag down a car to transport him to the nearest hospital; upon arrival, he found it closed. Even once the hospital was opened and a doctor called in, he found that the emergency care provided at the small regional hospital where they were treated was inadequate and inappropriate. Upon returning to Lincoln, Dr. Styner declared: „When I can provide better care in the field with limited resources than what my children and I received at the primary care facility, there is something wrong with the system and the system has to be changed”
Lukas B.
no, lékaři, specialisti a resuscitace… když jsem měl před pěti lety jistý neduh, a docházel jsem jednou za tři týdny na tři dny kapání jedů do žil, tak mě „pobavila“, scéna, kdy jedna z spolupacientek omdlela, a tuzemská širší špička hematologů a onkologů byla až roztomile bezradná co s ní a nakonec to řešily sestry listováním v papírovém seznamu a voláním kamsi odkud jim udíleli rady dokud pacientka zase neprocitla (minutu potom dorazili nelékařští lapiduši z rychlé). tolik pro odlehčení.
LWG
Stalo se, že zkolaboval muž – Ital, cestující v autobuse plném italských lékařů, mířících na kongres. Policajt, který byl na místě takřka okamžitě, ještě před záchrankou, mi popisoval, jak kapacity tápaly ohledně toho, co dělat, neboť se za poslední léta věnovali „velké“ medicíně, nedokázaly reagovat na praktickou situaci, resustitaci už zřejmě dlouho neviděli ani na obrázku. Co neděláš (nepřipomínáš), zapomeneš.
jizlivec
To není výjimečná situace – tak třeba letušky jsou pravidelně drilovány v neodkladné první pomoci a údajně se nejvíc děsí toho, že se v případě potřeby na (povinnou a neopominutelnou) výzvu „Je mezi cestujícími lékař?“ přihlásí rentgenolog, patolog a profesor biochemie…
Daktari
Hm, to je zase yntelygentnych komentářů? tady lékař něco udělá a snaží se, jenže jako vždy- je to jeho povinnost a zmrdi kolem kouří kolem a nad a pod autem, z něhož teče benzín. Tomhle – takovou situaci- jsem zažil mockrát. A tak vy blbci tady co kritizujete nás profesionály a lékaře- vystudujte to nejdříve, pak si 10 let dělejte atestace a pak kurzy a celý život se učte a pak přijďte- zúčtujeme spolu. Jo: i Pro d-fense- a co takhle čeština? Já se vám neseru do techniky, které jako samouk, ale modelář, si spoustu věcí dělám sám či s kamarády. A co Vy: tak si uděláte operaci? Ubožáci::
Jsem jen obyčejným, skromným hrdinou. Na sebe jsem sice přísný a za drobnou chybku bych se nakopal do hlavy, ale ke druhým jsem shovívavý, neboť chápu, že hrdinou nemůže být každý, protože málokdo je tak rozhodný, obětavý, duchapřítomný a schopný jako já. Ještě bych rád zmínil, že mám pěkné auto, koně, inteligentní manželku a v práci jebu chirurgy, ergo nejsem žádná holá prdel.
… A to je asi tak všechno, co jsem vám chtěl dnes říct.
a co te vlaste zere, kojote? asi ne kone nebo chytra zena, spis to, ze udelal medicinu? mel sjo taky sanci … a vysledek vidis kdyz se kouknes do zrcadla
Přesně, závidím mu hlavně tu medicínu. Dokonce i dceři jsem ji rozmluvil, přestože byla přijata, abych jí nemusel závidět. Vlastně ne, nejvíc mě asi žerou ty koně…
Pokud dovolíte, že řeknu svoji zkušenost, pak reakce podobné té vaší, vychází většinou z nějaké vnitřní frustrace, kdy promítnete svoje vlastní uvažování do jiného člověka. Máte to zapotřebí?
Pochopte, většina lidí z toho článku asi těžko utrpěla osobní pocit ponížení a jistotu toho, že autor to tak chtěl, chtěl se pochlubit svým společenským postavením a všechny, co nemají koně a neplácají sestřičky po půlkách, zašlapat do hlíny. Myslíte, že kdyby mu o to fakt šlo, že by to nenapsal tak, aby to zasáhlo i jiné, než vás?
Moje pocity z článku: 1) Zkusil jsem si to představit a nebylo mi z toho zrovna dobře (a nešlo o koně ani sestřičky), zejména když jsem si uvědomil, jak moc chyb člověk může udělat. 2) Jako operativec (ve svém oboru) jsem si znovu připomněl a potvrdil, jak moc je důležité být nad věcí a bezohledný a tvrdý na sebe i okolí, když převezmete „velení“, protože to není o pocitech, ale o splnění potřebných cílů. 3) A to nejdůležitější, za což autorovi děkuji, připomněl mi, že už několik let plánuji koupit k vánocům, všem blízkým, do auta pořádnou lékárničku a poukaz na profesionální kurz první pomoci. Nikdy jsem si nevzpomněl čas, letos ano, o starost s dárkem a o starost o ty, na kom mi záleží, méně…
Přemýšlel jsem, napsat sem (časem) jeden, nebo i víc mini článků o malém létání, ale teď se skoro bojím, že bych pod ním četl, jak moc se ten muž tím ocelovým ptákem chlubí…
Ale co, sere pes. Na koho asi? Možná dostane letos poukaz na psychoterapii ;-)
Já pravidelně skartuji rozepsané články právě proto, že se mi nechce číst negativní reakce a případně se s někým hádat (bo mám spousta jiných starostí), ale za mě – napište něco o tom malém létání. Mě konec konců k prvnímu článku (resp. k jeho vydání) také přemluvili diskutéři.
Co tím chtěl básník říct? Nebo to je jen takový povzdech?
Co se Ti na tom posuzování chyb zdá divného? Že je to jinak, než to vidíš Ty? Když já blbě zapojím nějaký drát či, překlepnu se v nějakém programu, nebo přehládnu řešení nějakého problému, který bych prostě měl znát, nadávám (si) daleko víc, než když podobnou nebo stejnou chybu udělá někdo, kdo to dělá poprvé v životě.
Zmínky o jebání chirurgů mi přišly v daném kontextu ok – každý máme tendenci používat přirovnání z oboru, kterému se věnujeme. D-FENS bude psát o vohnoutech u pásu, Ty nebo já o prohánění brigádníků či dodavatelů po stavbě a jbb holt o jebání chirurgů.
Že má neinteligentní manželku, to by asi veřejně nenapsal nikdo, ne? ;-)
Nadavat na neinteligentni manzelku, ci blbeho manzela, je lidova tradice. Ano, praktikuji ji blbci, ale ti bohuzel tvori valnou cast spolecnosti, jedna se o podobnou skupinu lidi, co pri chybe softwaru mlati do monitoru a inspiruje D-fense k literarni cinnosti: http://dfens-cz.com/akce-3x-aneb-neserte-certy/
Naopak, řada lidí mi řekla, že jejich žena (je hloupá, není chytrá, je jednoduchá…). Sice tím shazují své schopnosti najít si partnerku na vyšší úrovni, ale buď jim to nevadí nebo nedochází.
Jakej šel, takovou potkal.
No kazdy ma jine priority :-)
Ja mam trebas manzelku, jejiz IQ rozhodne je mensi, nez moje … Urcite mam vetsi „vseobecny prehled o svete“… Ale zase ona je super k detem, stara se o domacnost, je setrna (obcas me az sere, jak moc, pac si pro sebe nic nekoupi), atd atd.
Neni uplne hloupa, rekl bych, ze se pohybuje nekde v „sedem prumeru“, no a holt jsem vymenil moznost debatovat o globalnich politickych tematech za „dobrou matku mych deti“ a jine veci :-)
Samozrejme existuji, stejne jako Yeti, lidske bytosti dokonale, ktere maji uplne vsechno. No sebekriticky jsem zhodnotil, ze takove necekaji zrovna na me… :-))
No, ženská, která k tobě „patří“, snad nereprezentuje nějaké tvé schopnosti či neschopnost, ne? Prostě jste kámoši, jste nějak provázaní, má to nějaký smysl, ten váš … a zbytek není důležitý … co si kdo myslí a tak …. Jakápak vyšší úroveň? Když se ti baba líbí, když ti nějak vyhovuje, je to vždy ta nejvyšší úroveň … Pokud ne, tak lžeš, jsi pokrytec a podvodník, a měl bys rychle vztah ukončit …. ze zdvořilosti k ní … ne z prestižních důvodů.
Tak jistě, podle vkusu každého soudruha. „Když ti nějak vyhovuje“ může zahrnovat i to, že není blbá.
to: h72
I když to JSH napsal jednou větou, trochu to rozvinu.
Dovolím si citovat doc. Ditricha: „Evoluční biologie nám dává odpověď na otázku, jakého má kdo partnera. Takové, jakého si zaslouží.“
1) Vlastnosti partnera(ky) pochopitelně odráží preference a úspěšnost jedince ohledně jeho pohlavního výběru. Tolik biolog ve mě.
2) Jaká vyšší úroveň? V komentu je evidentně je míněna inteligenční. Ok, možná někdo inteligentní ženu nehledá…
3) … ale pak si nemá stěžovat, nebo jí schazovat. Může mlčet. Pro úplnnost dodávám, že autoři výroků, které jsem uváděl, tyto nepronášeli jako suché konstatování či vysvětlení něčeho (jako to třeba dělá Lojza), ale jako stížnost čí výčitku.
4) „Nějak vyhovuje“ jako automaticky „nejvyšší úroveň“? Možná je to slovíčkaření, ale „nějak vyhovuje“ je podle mého níže než „plně vyhovuje“. Ovšem jenom proto, že někdo nečekal na „nejkrásnější princeznu“ (už třeba při vědomí, že on také není princem na bílém koni, nebo při posouzení toho, kolik těch nekr. pr. je a jaká je reálná šance). Ruku na srdce (nebo někam jinam) považujte sebe nebo svou partnerku nebo ona Vás za nejvyšší úroveň ve všech směrech? Pokud ano, máte štěstí a důvod ke spokojenosti, leč se obávám, že to budou dosti nekritické pohledy…
Mimochodem, když jsem měl rozepsánu druhou řádku tohoto komentu, manželka si přečetla první větu Vašeho komentu (snad nereprezentuje…) a velmi se podivila, jak tohle někdo může napsat, když je to nesmysl. Potom si přečetla citát doc. Ditricha a prohlásila, že to snad ví každý. Rámcově s manželkou musím souhlasit (tedy nemám to rozkazem, ale docházím ke stejnému závěru). Pohlavní výběr je založený mimo jiné na atraktivitě a atraktivita na (mimo jiné) schopnostetech. Nakonec bych tedy citoval svou manželku, navazuji tím na Doc. Ditricha – ona tím navázala tehdy také – „Já vím proč tě mám. Já jsem zlobila. Ale cos musel provést ty, to netuším…“
Lidi jsou přesně dle Paretta dvojí: 20% tažný skot, zbytek dobytek jateční.
Na lidi se musí, bohužel, ŘVÀT!!! jinak nepomůžou. Mám pocit, že v Reichu se chovaj mnohem líp. Ohleduplněji, a to jak na silnici tak při nehodách. Tam je možnà poměr 50:50. U nás, pokud neni poblíž lékař, hasič, atd. tak jsme odkázaný sami na sebe :(
Na lidi netřeba „řvát“, je potřeba ale dávat instrukce zcela adresně. Pokud požádáte o cokoli „dav“, je prakticky jistota že výsledek nebude – protože každý očekává, že to udělá „ten druhý“. No a ve výsledku to neudělá nikdo. Proto pokud něco od davu chcete, je třeba vybrat konkrétního jedince. Ten má následně smůlu, protože teď dav místo koukání po vás kouká po něm, jak se s tím požadavkem vypořádá. Což většinou k akci zlomí i osoby notně poznamenané vrozenou či školou vštípenou pasivitou.
V Reichu záleží na lokalitě – Bayern jsou jateční skot – než by pomohli, raději odjedou a ani nezavolají odbornou pomoc :-(( – vlastní zkušenost, 3x potvrzená – bouračky se zraněním, naštěstí ne smrťák, 1x auto omotaný kolem stromu, dle značek Amberg, starší pán, tepenné krvácení, první pomoc jsem dával spolu s dalším čechem, kamioňákem, „místní“ radši jeli pryč, sanitku jsem volal já (bejvalka německy neumí), cca za 5 minut byli na místě policajti (smekám, byli hooodně dobrý a měli v autě perfektní výbavu na poloprofi ošetření, kterou uměli použít), za dalších 10 minut sanitka a hasiči, naložili pána, auto hasiči zabezpečili a natáhli na vlek, co měli pověšenej za zásahovou Scanií, pak poldové vytáhli z kufru barel s vodou, mýdlem a papírové ručníky, abychom se mohli umýt, dali jsme cígo a teprve potom se řešilo papírování a v klidu se pokračovalo v cestě. Další dvě bouračky byly hodně podobné.
Naopak Rheinland-Pfalz a Nordrhein-Vestfalen – bouračka na okresce, dvě auta, jeden z řidičů mrtvý (viník) druhý těžká zranění, viděl jsem to „naživo“, páč jsem zrovna jel na nákup, během cca minuty, co jsme s bejvalkou začli ošetřovat, přijelo z obou směrů cca 5 aut a lidi se spontánně zapojili do pomoci, auto s mrtvým někdo po kontrole pulsu přikryl dekou a další volali záchranné složky, zraněného jsme opatrnko v šesti lidech vytáhli z auta, jeden z lidí, co přijeli měl „nafukovací nosítka“ (fixační věc při podezření na poranění páteře), takže do nich, za chvíli přilítnula vrtule a převzali si ho – poté jsem se dozvěděl, že onen pán, kterej měl ty nafukovací nosítka je taky hasič, ale profík :-D. Poldové v pohodě, opět barel s vodou, mejdlem a papírovejma ručníkama,
Ty barely s vodou, mejdlo a ručníky u nás bohužel nemá nikdo krom hasičů, holt asi přemejšlíme jinak :-(
Je to v mentalitě a hlavně ve výchově, bohužel u nás lidi umí houby a dokud se na ně nezačne řvát, nepomůžou :-(, byť jsou výjimky potvrzující pravidlo, není jich tolik :-(
Mozna by soucasti lekarny mela byt i brokovnice, hlaven staci 20 cm. Bylo by lze s ni motivovat dav k cinnosti, eventualne davat posledni pomazani.
Ono obecně policajti nehodáři mají takňák blíž k těm hasičům než k ostatním dopravákům…
Mám svou teorii, že někteří lidé jsou prostě nějak karmicky zatížení. Jsou lidé, kteří přitahují nehody a jsou lidé kteří se k nehodě nepřichomítnou za celej svůj život. Když jsem šel párkrát s kamošem někam ven/zachlastat tak bylo běžné že babu srazilo auto a my jsem byli 10m od toho, bylo běžné že na kometě paní zapadl jazyk při nějakým záchvatu a my seděli hned vedle, bylo běžné že v olomouci mařku sejmula závora. Od té doby používám na ty drobná poranění starou lékárničku a novou lékarničku si nechávám nerozbalenou jen až k tomu masakru.
Jinak já sám před tím než jse poznal toho kamoša a nebo když jsem sám, jsem nepotkal bouračku, hávarii, nic. Poklepu nadřevo naštěstí, ale prostě nějak se mi to vyhýbá. Maximálně se mě lidé ptají na cestu a i když jsem 300km od domova a neznám to tam tak se snažím pomoct.
Ještě mám jedno pravidlo, když mě obtěžuje nějaké auto předemnou, a motá se a neví kam jede a podívám se na značku a vidím že není z toho města/kraje nebo je to cizinec, tak prostě zkousnu, netroubím, zpomalím a počkám. Když ale vidím že to je místní tak ho vytroubím i kdyby měl kalkson zhořet.
Já k tomu jen doplním jako zajímavost, že už nějakou chvíli podle (české) poznávačky poznáte úplný kulový, protože se nemění už ani při převodech mezi kraji. Vlastně je to taková nepoznávačka (kromě těch na přání, tam pro změnu poznáte idiota s vysokou přesností).
Proč přesně vytroubíš domnělého místního, zatímco cizince ušetříš? Víš kolik aut má pražskou RZ jenom proto, že tam firma sídlí, zatímco pobočka je o 100km dál v nějaké prdeli? Víš, kolik lidí se někam před chvílí přistěhovalo? Víš, jak velká je Praha (nebo třeba středočeský kraj)? A o přenosu značek už se tu někdo zmínil.
Sám bydlím v Praze, ale jenom chvíli a ještě na kraji. Do centra nebo na druhý konec jezdím velice vyjímečně. Auto mám s pražskou značkou a ještě mám vzadu křídlo (je tam z továrny), takže to naprvní pohled vypadá, že jede pražák, mistr světa. V praxi jezdím někdy trochu zmateně nebo si v některých situacích nevím rady. A taky často překvapím druhé řidiče, když je někde pouštím. Je na nich fakt vidět, že to nečekali ;)
Pěkný článek, pane kolego. To že autolékárna je na hovno a místo k pomoci stala se fetišem k ukájení dopravních policajtů, už se tu diskutovalo. Neustálé měnění lékárniček (vždy když projde a vždy, když se změní vyhláška, co v ní má bejt), mj. stlačilo jejich ceny někam ke 150 korunám akčním, a kvalita obsahu tomu (nepřekvapivě) odpovídá. Otázka čím a jak ji vylepšit se už taky diskutovala mockrát (a nejenom zde). Za sebe říkám přibalit k ní (třeba do společené igelitové tašky) především několik párů nesterilních gumených rukavic. (Což vzkazuji i Virovi, koženou rukavicí HIV+ krev fakt prosákne, gumovou nikoli.)
Teď řeknu něco relativně hnusnýho; kdo chce, ať se mnou nesouhlasí. Jeden mrtvý*) a dva v podstatě nezranění, to pořád ještě není (z pohledu zachránce) ta nejhorší kombinace, páč na tom už objektivně není co zkazit. Ale například tří těžce raněných (se zapadajícím jazykem, tepenným krvácením, vnitřním krvácením, šokem, pneumothoraxem apod.), na které jednou budu třeba sám a třeba díky okolnostem nevybaven, těch se já osobně obávám víc.
Nu, a to neschopné čumilstvo jste popsal naprosto dokonale. Narozdíl od permanentní obměny lékárniček se pro zvýšení elementárního povědomí obyvatelstva o první pomoci za poslední léta děje lautr hovno. (Ostatně není těžké domyslet, že ta lékárničková psychóza a současně naprostá neschopnost běžného Joudy skutečně lékárničku použít, jsou dvěma stranami téže mince debilizace národa českého.) Jak již konstatoval CzechDave, socialistická branná výchova (obashující nejen chování při atomovém výbuchu, ale také racionální penzum první pomoci), rozhodně nebyla k zahození. Mám zato, že dnes se PP neučí na základní ani jiné škole (ročníky 1980+ jsou brannou výchovou bezpečně nepolíbeny), jedna hodina v autoškole je na piču, a kdo nemá aktivní zájem, ten znalostí ani praktických dovedností PP nepobere. Pokud jde např. o náhlé zástavy oběhu, dovoluji si odhadnout **) že z 10 případů okolostojící v 5 dělají hovno, ve 2 leda zmatkují, ve zbylých 3 se o něco pokoušejí, ale často blbě; pokud u toho nebyl od začátku zdravotník, pak si troufám říci, že dobře je kříšen tak 1, max. 2 postižení z 10. Ani TANR ***)to imho zásadněji nezlepšila: bývají kříšeni pacienti s pokročilým nádorovým onemocněním a okolím přes pobídky dispečerky ponecháni osudu mladí se zapadlým jazykem … Hodně se třeba mluví o AED+), ale dosud jsem neslyšel o jediném laikovi, který AED správně použil a někomu tím pomohl.
To Viro a LWG: Pokud jde o TPP (technickou první pomoc) a organizaci zmatkařů na místě neštěstí, i já jsem se vždy snažil je usměrnit ke smysluplné činnosti velitelským tónem. Dřív to fungovalo, v poslední době bohužel ani to ne; debilizace zřejmě progreduje. Přijíždí-li záchranka a dohledává na místě, dřív lidi stáli u cesty a mávali baterkou, dnes u cesty nikdo nestojí. Lidi stojí ve vchodě, čumí jako puk a nenaznačí sebeméně, že porucha zdraví nastala v domě u nich. Ani na jasnou výzvu nejsou schopni podat základní informace o pacientovi, například na co se léčí, kde má krabici s léky, které užívá, případně najít průkazku diabetika nebo doklad totožnosti (pokud sami aktivně neposkytují pomoc, pak průkaz ZP by měli mít připravený už než záchranka přijede). Nejsou schopni ani na výzvu rozsvítit v místnosti, kde je postižený ošetřován, pomoci s jeho odnesením (evakuační plachta je pro 4 nosiče, osádka RLP jsou 3 lidi, z toho jedna slabá sestra, takže každá pomoc je vítaná, ale čím marněji očekávaná). Nejsou schopni shrnout koberec či dát na stranu květináče na schodech, o něž pak posádka i s pacientem následně zakopává. Vždy ale vědí lépe než posádka, co pacientovi je, do které nemocnice (nejlépe mimospádové) a na které oddělení ho má posádka odvézt, kde byli minule nespokojeni, atd.
——————————–
*) lékař je oprávněn konstatovat smrt mj. při zranění zcela zjevně neslučitelném se životem, a tuto definici zlomený vaz nesporně naplňuje
**) na základě své skromné a v poslední době již (z mé strany vzhledem k mému věku) utlumované vedlejškové praxe na ZZS
***) TANR, telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace (to jakože dispečerka po telefonu radí laickému svědkovi na místě zástavy oběhu, jak má postiženého křisit)
+) AED, automatický externí defibrilátor
Ročník ’81 ještě brannou výchovou postižen byl. 8-)
Jinak rozšířený obsah lékárničky mi na STK a při „kontrolní kontrole“ byl kritizován, že „tam nic navíc být nesmí“! (yeah, hovadina) Od té doby mám provozní obsah oddělený od buzeračního…
BTW:
Nějaký tip na kurz PP na severu Čechystánu? Dopátrat se relevantních informací od Červeného kříže je komplikované. (mívají kurzy za nejpřístupnější cenu, svého času jsem absolvoval moc pěknou víkendovku pro náctileté)
Pokud jde o schopnost uplatnění těch dovedností v praxi, tak ovšem nepozoruji zásadního rozdílu mezi svými vrstevníky, kteří tou socialistickou BV (a jinými podobnými příležitostmi) prošli a lidmi mladšími, kteří to už nepamatují.
Já osobně jsem se toho při BV moc o první pomoci nedozvěděl*. Naopak docela dobré byly na toto téma zaměřené programy na letních táborech – tam byl většinou někdo z praxe, kdo věděl, o čem mluví (a věděli jsme to i my, takže jsme si z toho na rozdíl od školní BV nedělali legraci a poslouchali jsme). Špatné nebyly ani některé příručky Svazarmu a ČSLA
___
* Zato jsem se v prváku na gymplu v tomto předmětu dozvěděl, že to, že SSSR je mírumulovný protože jaderné zbraně zařadil do výzbroje až po Američanech a nemá letadlové lodě :-)
BV byla propagandistická nalejvárna (hned po ON), o tom žádná. Přesto se pár světlých „hodin“ objevilo. Dokonce byl za tím účelem prohozen vyučující za tělocvikářku, která měla krom jiného znalosti v poskytování PP. Asi to bylo dáno přístupem vyučujících na konkrétní škole. Náš lampas zřejmě seznal, že „nas mnogo“ u nás až tak neplatí a občas je dobré nějaký ten kousek na bojišti zachránit:).
Díky všem za milá slova a ostatně i za počet přečtení.
I já jsem si kdysi myslel, že nejdůležitější je být adresný – jasně, nepomůže „mohl by někdo“, ale že pokud ukážete na konkrétního jedince, tak že udělá co řeknete. Ale po zkušenostech z posledních let… I žádost k čumilovi, „Pane, máte prosím mobil? Zavolejte ihned policii“ (pronesená v okamžiku, kdy jsem se pral s člověkem, co mi naboural auto a chtěl utéct) nevedla k zavolání policie, ale k útěku dotyčného čumila pryč.
S neodkladnou resuscitací se to má dnes tak, že i celá řada lékařů v ní – slušně řečeno – plave. V posledních letech se to na fakultách trošku lepší například pomocí simulačních kursů, ale (například, abych se nikoho nedotkl!) kožař či gynekolog, neřkuli psychiatr či patolog možná v životě žádnou resuscitaci provádět nemuseli (a nemohli). Jak tedy můžeme čekat, že by v tom měli být o tolik zkušenější, než laici? A ostatně, kursy typu ATLS (Advanced Trauma Life Support* – viz google) nejen že nejsou povinné (jako třeba ve Švajcu), ale ani je lékaři nikdo neuhradí, či alespoň nezohlední, že tu desítku za tři dny vyplázne (abychom byli fér – v CH si je lékaři také hradí sami a jsou výrazně dražší, to jen aby mne nikdo nechytal za slovo).
Co se týče lékárničky – v autě pro denní dojíždění do práce mám plnou bojovou výbavu (ambu+laryngoskop,atd), obzvláště hrdý jsem na koniotomický set (který vždy vytáhnu při výzvě pachů ke kontrole lékárničky jako první a vždy doplním podrobným výkladem, jak takové zajištění dýchacích cest probíhá – ještě nikdy kontrola lékárničky nepokračovala přes tuto fázi. Ale v autě „pro hospodářské účely“ jsem měl doposud pouze základ. No, asi budu lékárnu rozšiřovat. Asi jsem tak nějak počítal s tím, že ji a) nepotřebuju a na místo nehody sprintuji jen pro jistotu za b) bude jí tam mít kdokoliv jiný a bude mi jí ochoten poskytnout. Opravdu jsem nečekal, že se jedná až o takový fetiš (a ostatně toto zjištění bylo hlavním předmětem článku, jak pochopili takřka všichni čtenáři).
* z historie vzniku ATLS jsem si dovolil překopírovat tento odstavec z Wikipedie. Pozornosti doporučuji hlavně poslední větu odstavce.
ATLS has its origins in the United States in 1976, when James K. Styner, an orthopedic surgeon piloting a light aircraft, crashed his plane into a field in Nebraska. His wife Charlene was killed instantly and three of his four children, Richard, Randy, and Kim sustained critical injuries. His son Chris suffered a broken arm. He carried out the initial triage of his children at the crash site. Dr. Styner had to flag down a car to transport him to the nearest hospital; upon arrival, he found it closed. Even once the hospital was opened and a doctor called in, he found that the emergency care provided at the small regional hospital where they were treated was inadequate and inappropriate. Upon returning to Lincoln, Dr. Styner declared: „When I can provide better care in the field with limited resources than what my children and I received at the primary care facility, there is something wrong with the system and the system has to be changed”
no, lékaři, specialisti a resuscitace… když jsem měl před pěti lety jistý neduh, a docházel jsem jednou za tři týdny na tři dny kapání jedů do žil, tak mě „pobavila“, scéna, kdy jedna z spolupacientek omdlela, a tuzemská širší špička hematologů a onkologů byla až roztomile bezradná co s ní a nakonec to řešily sestry listováním v papírovém seznamu a voláním kamsi odkud jim udíleli rady dokud pacientka zase neprocitla (minutu potom dorazili nelékařští lapiduši z rychlé). tolik pro odlehčení.
Stalo se, že zkolaboval muž – Ital, cestující v autobuse plném italských lékařů, mířících na kongres. Policajt, který byl na místě takřka okamžitě, ještě před záchrankou, mi popisoval, jak kapacity tápaly ohledně toho, co dělat, neboť se za poslední léta věnovali „velké“ medicíně, nedokázaly reagovat na praktickou situaci, resustitaci už zřejmě dlouho neviděli ani na obrázku. Co neděláš (nepřipomínáš), zapomeneš.
To není výjimečná situace – tak třeba letušky jsou pravidelně drilovány v neodkladné první pomoci a údajně se nejvíc děsí toho, že se v případě potřeby na (povinnou a neopominutelnou) výzvu „Je mezi cestujícími lékař?“ přihlásí rentgenolog, patolog a profesor biochemie…
Hm, to je zase yntelygentnych komentářů? tady lékař něco udělá a snaží se, jenže jako vždy- je to jeho povinnost a zmrdi kolem kouří kolem a nad a pod autem, z něhož teče benzín. Tomhle – takovou situaci- jsem zažil mockrát. A tak vy blbci tady co kritizujete nás profesionály a lékaře- vystudujte to nejdříve, pak si 10 let dělejte atestace a pak kurzy a celý život se učte a pak přijďte- zúčtujeme spolu. Jo: i Pro d-fense- a co takhle čeština? Já se vám neseru do techniky, které jako samouk, ale modelář, si spoustu věcí dělám sám či s kamarády. A co Vy: tak si uděláte operaci? Ubožáci::