Itálie v poho, proškolily mě Kyrgyzstán 2012 a Gruzie 2013. KGZ trošku divočina, na 50 v obci běžně 100, přednost na kruháči tak, jak má být, tj. vždy zprava. Chodec nemá šanci na nic, ale to mají místní asi dáno geneticky, že čekají. Gruzie „na venkově“ často jen namalované kruháče, co se projíždějí rovně, místo blinkru při předjíždění 2x klakson, chodci přecházejí stylem napřed doprostřed silnice a čekají, až v protisměru nic nepojede. Zvyknul jsem si rychle. V Gruzii jsme nafásli pokutu cca 500Kč za dva lidi celkem za pásy, nějakej „načálnik“ s elpíčkem nám chvíli vysvětloval, že u nich se jezdí nebezpečně a ty pásy ze bychom jako innostránci mohli mít zapnutý. Dal nám bumážku, že to máme zaplatit do 30 dnů. Nechtěli jsme tam mít vroubek pro příště, našli jsme policejní stanici (většinou nejhonosnější prosklená kruhová kůča v obci), polda s náma šel do banky, ale nějak to nešlo zprocesovat, tak nám – „herpetologům“ z čekoslovákiji katóryje loví zmijéj – popřád hodně štěstí a papír hodil do koše.
Otto
Zážitků z gruzínských silnc bylo dost, od humornejch až po drsnou autonehodu v Kobuleti, po které jsem se poprvé projel opravdovou starou Buchankou na rentgen do místní polikliniky….
Staryprasak
Supr, hoď to na sklo. Tyhle vosobní cestopisný zážitky maj úroveň na rozdíl od těch různejch Hrabalů-Krondaků…
Otto
Zpracuju to, ale spíš jako celkovej entomoherpetotrip. Tj. nepůjde jen o ježdění, ale taky o brouke :-) plánuju to už delší dobu. Zajímavejch non-entomo historek je tam i tak hodně. Podobně Kyrgyzstán…. taky by to dalo článek. Od tesaříků Dorcadion před krajníky Callisthenes až po 18 letou Aijamal, co jsem opakovaně z důvodu celkového zážitku fiknul.
Qitecek
Takže ten vtip, že chupatý maj kulatý baráky, aby si na ně nikdo nepočíhal za rohem, je internacionální… Dobrý vědět :)
mavagner
Podobně je to v Řecku – po Krétě jsem najezdil hezkých pár set km. Z předpisů si moc nedělají – pokud nejde o radar na té jejich jediné „státovce“, pak rychlost tak nějak přibližně držej, ale z jednopruhové silnice s odstavňákem je tam dvouproudá „dálnice“. Při předjíždění platí to rčení o zdi, přece se za ním nepotáhnu do kopce 30, že jo., Provoz ve městech bývá na naše poměry celkem divoký, jezdí se asertivně a za těch 3×14 dnů jsem zatím neviděl žádnou nehodu. Parkovat se dá ve městech skoro všude a zdarma, píchnete to k patě benátské hradby a jdete na celý den do centra – no problem. Kvalita cest je dvojí – buďto je tam skvělý asfaltový povrch anebo tam není žádný. Fascinovaly mě výjezdy od pobřeží do hor třeba +600m, na pár km 20 vraceček, uzoučká (ale bezchybná) silnice. Svodidla? ale jděte na co by tam byla.. :D. Všem řidičům Krétu doporučuju!
Lukas B.
to se jim to staví silnice, když tam prší málo a nemrzne nikdy. nebo naopak na podzim zamrzne a na jaře rozmrzne. to je holt osud mírného pásma se zimou oscilující okolo bodu mrazu, kdy je každý rok padesát zámrzů a rozmrzů a furt je mokro, mít ty nejrozbitější silnice.
tcdd
ne že bych nesouhlasil, ale zrovna ta Itálie to takhle růžový nemá. už jsem zmiňoval třeba tu Sicílii, kde máte furt zemětřesení. všechny dálnice jsou tam na pilířích a mosty musí něco vydržet.
před rokem jsem se často pohyboval v úseku z Bormia směr Livigno přes Passo Foscagno. většina té silnice je 1500+ m n.m., půl roku zima a v létě tam dost často mrzne v noci.
zrovna tam dělali silnici: borec v předu se značkou, za ním fréza, náklaďák na seškrábnutý povrch, asfaltovač s obsluhou, válec, auto s kužely a uzavíral další chlapík se značkou. v protisměru pár lidí s vysílačkou na řízení kyvadla. toto celé se pohybovalo a za nimi byl použitelný povrch, po kterém se jezdilo. takhle zvládli, myslím, něco přes 5 km denně, za plného provozu.
u nás naprosté sci-fi.
Integrale
Na druhý straně má LukášB pravdu, na kvalitu silnic má hodně velký vliv podnebí.
A ještě jedna „drobnost“. Za den jízdy po krásné (ale proti ČR výrazně užší) dálnici dám za jediný den víc peněz, než u nás za celý rok. Tak to jsou potom kurevsky jiný počty ve výdajích na opravy.
A ještě jednu věc jsem od Italů převzal. Mají za čelním sklem většinou telefonní číslo, na který jim cinknete, když Vám jejich auto překáží. Oni většinou přijdou, s autem uhnou (pak ho obvykle šoupnou znovu na to samý místo :-) a všichni jsou v pohodě.
tcdd
ano, dálnice jsou drahé. zároveň to mají vybalancované, že vytížené spoje jsou za poplatek, ty volnější jsou zdarma – například Sicílie je placená hlavně na severu, zatímco do Syrakus se člověk dostane zdarma po taky-vlastně-dálnici. ono to dává smysl, jenže to zároveň znamená, že člověk nemá moc alternativu, pokud nechce na cestě strávit hodiny navrch.
Lukas B.
severní itálie není úplně itálie. zkuste říci v jihotyrolské hospodě něco jako „tady v itálii se mi moc líbí“ a jestli rychle neutečete a nevylezete na strom, tak dostanete nabančíno že si měsíc nesednete.
tcdd
no to není úplně fér příklad. Jižní Tyrolsko opravdu není Itálie (a docela mě překvapuje, že si tam každoročně odhlasují tu italštinu). a ano, můj kolega původem z Říma bude vždycky tvrdit, že severní Itálie není Itálie, stejně jako zbytek Itálie bude tvrdit, že Řím není Itálie. ale rozhodně je to všechno víc Itálie než Rakousko/Německo/Švýcarsko.
a nic to nemění na tom, že v Itálii ví, jak stavět silnice – zajeďte si na tu Sicílii, když vám sever není dost dobrý. ;-)
tcdd
omlouvám se, tu každoroční volbu jsem si musel s něčím splést, ani nevím s čím. snad s deklarací příslušnosti k lingvistické skupině jednou za deset let… ale to je hodně za roh.
tds
Byl jsem teď 2x v menším městečku na jihu Itálie a musím říct, že sice půlka věcí se za volantem nedodržuje, ale je to úplně v klidu i vůči chodcům. A hlavně tam prakticky neopruzují dementi na kolech a koloběžkách, ono by to asi v těch kopečkách nebylo asi úplně ideální a ty cyklostezky a pruhy se tam fakt nevejdou. Najde se pár jedinců (zejména tmavších), kteří tam jezdí na takových těch masivních elektrokolech, ale není jich až tolik. Asi ve městech na severu to bude stejný děs jako tady, ale dole byl božský klid. A taky žádný Wolt/Bolt/Food šmejdi rozvážející předražený fastfood (na rozdíl od Vídně, to bylo peklo – elektroskútry všude na chodnících…).
A z typického italského parkování by se někteří místní Automati asi šli oběsit. Super bylo, když přijede místní regionální vlak, před nádražím komplet zatarasená silnice i s parkovištěm, lidi v klidu přijdou, nasednou, odjedou, nikdo tu chvilku neřeší.
Tady sotva někdo někde na pár vteřin zastaví nebo pustí někoho z vedlejší, tak hned troubí, objíždí…
Mají tam sice taky nějaký ten opruz, jakože zóny v centru (ZTL), ale stačí si dát pozor a je klid.
Až zase budou Automati a Brnonakolech řvát o tom, že chtějí další a další „zklidněné“ ulice, pruhy a stezky a budou argumentovat tím Dánskem, Holandskem nebo šílenou Paříží, asi jim zaplatím výlet do Itálie. Jak jsem se vrátil, sedl po městě u nás do služebáku, tak mi (zase) přišlo, že tady jezdíme jako idioti. Auta, kola, debilní koloběžky, všichni…
princdrson
Totéž v Mexiku, všichni řidiči mají jediný cíl, chceme se dostat co nejrychleji do cíle bez bourání, bez konfliktu.Že má někdo právo přednosti v jízdě neznamená, že mu tam pomalu nevjedu, protože plynulost nadevše. Nikdy sem neviděl nehodu. Je to o sounáležitosti. Tam i pouliční prodávající děti mohou prodávat v cizí restauraci své zboží, protože každý má dostat svoji šanci. Tedy alespoň na jihu v Chiapasu.
ddwarf
Nebyl jsem autem všude ale ze zemí kde jsem byl se mi nejlépe jezdilo v Itálii. Sice neblikaj ale jezděj tak nějak instinktivně a používaj hlavu , s agresivitou jsem se nesetkal (nebyl jsem na jihu)
přidal bych ještě pro zajímavost dvě zkušenosti s parkováním v Itálii.
parkování je často zpoplatněno a v tom případě jsou tam automaty – ale snad nikdy neberou karty (i když by měly), zhusta neumí vracet a neberou bankovky. a v okolí automatu vám nikdo nerozmění. to je obvyklý problém na severu v horách. pokud už musíte parkovat na takovém místě a nemáte jak zaplatit, postavte to prostě na to placené parkoviště – nesnažte se najít místo někde u cesty. policie to tam bere přednostně, parkoviště je moc nezajímá.
z těchto důvodů doporučuji aplikaci EasyPark, která funguje skoro po celé Itálii.
zábavnou specialitou jsou různá oficiálně neplacená parkoviště hlavně ve velkých městech (ale nejen tam), která si pro své „podnikání“ zabrala parta černochů nebo nějakých jiných vágusů. při příjezdu vás roztomile odnavigují až na parkovací místo a pak nastaví ruku a požadují poplatek – někdy chtěli euro, někdy to nechali na mně. nikdy jsem neměl tu odvahu nezaplatit :-D
Pajinex
Měl jsem možnost před lety otestovat skútry Honda SH300 a 600. Plán byl takový, že po noční, solidní pijatyce testmanů z různých zemí se vyráželo po osmé ráno přes celý Řím do kopců nad metropolí. Samozřejmě jsem dostal víc jak dvoumetrákovou šestistovku. Guide se s tím vůbec nemazlil a chvílemi jsem v mnohakilometrových kolonách netušil, zda budu mít při zastavení vůbec mít kam dát nohy.. Na dotaz dcery, jestli jsem viděl Colosseum jsem odpověděl kladně: Asi dvě vteřiny. Svižná jízda domácího průvodce prohloubila rozdíly v mentalitě a v jízdních dovednostech. Rusy jsme záhy ztratili proto, že neuměli jezdit. Kolem Moskvy asi moc zatáček není. O Švédy jsme přišli proto, že zkrátka nepřejedou plnou čáru, byť by za tím blbým traktorem jeli třeba dvacet kilometrů. No a Turci pro jistotou na osmou před hotel nepřišli vůbec.
guttata
Vřele s autorem souhlasím. Do Itálie jezdím autem a účastnit se tamního provozu během cestování po Itálii je pro mě nedílnou součástí dovolené a užívám si to. O to horší to je pak po návratu domů. Kéž bychom byli jako Italové…
Itálie v poho, proškolily mě Kyrgyzstán 2012 a Gruzie 2013. KGZ trošku divočina, na 50 v obci běžně 100, přednost na kruháči tak, jak má být, tj. vždy zprava. Chodec nemá šanci na nic, ale to mají místní asi dáno geneticky, že čekají. Gruzie „na venkově“ často jen namalované kruháče, co se projíždějí rovně, místo blinkru při předjíždění 2x klakson, chodci přecházejí stylem napřed doprostřed silnice a čekají, až v protisměru nic nepojede. Zvyknul jsem si rychle. V Gruzii jsme nafásli pokutu cca 500Kč za dva lidi celkem za pásy, nějakej „načálnik“ s elpíčkem nám chvíli vysvětloval, že u nich se jezdí nebezpečně a ty pásy ze bychom jako innostránci mohli mít zapnutý. Dal nám bumážku, že to máme zaplatit do 30 dnů. Nechtěli jsme tam mít vroubek pro příště, našli jsme policejní stanici (většinou nejhonosnější prosklená kruhová kůča v obci), polda s náma šel do banky, ale nějak to nešlo zprocesovat, tak nám – „herpetologům“ z čekoslovákiji katóryje loví zmijéj – popřád hodně štěstí a papír hodil do koše.
Zážitků z gruzínských silnc bylo dost, od humornejch až po drsnou autonehodu v Kobuleti, po které jsem se poprvé projel opravdovou starou Buchankou na rentgen do místní polikliniky….
Supr, hoď to na sklo. Tyhle vosobní cestopisný zážitky maj úroveň na rozdíl od těch různejch Hrabalů-Krondaků…
Zpracuju to, ale spíš jako celkovej entomoherpetotrip. Tj. nepůjde jen o ježdění, ale taky o brouke :-) plánuju to už delší dobu. Zajímavejch non-entomo historek je tam i tak hodně. Podobně Kyrgyzstán…. taky by to dalo článek. Od tesaříků Dorcadion před krajníky Callisthenes až po 18 letou Aijamal, co jsem opakovaně z důvodu celkového zážitku fiknul.
Takže ten vtip, že chupatý maj kulatý baráky, aby si na ně nikdo nepočíhal za rohem, je internacionální… Dobrý vědět :)
Podobně je to v Řecku – po Krétě jsem najezdil hezkých pár set km. Z předpisů si moc nedělají – pokud nejde o radar na té jejich jediné „státovce“, pak rychlost tak nějak přibližně držej, ale z jednopruhové silnice s odstavňákem je tam dvouproudá „dálnice“. Při předjíždění platí to rčení o zdi, přece se za ním nepotáhnu do kopce 30, že jo., Provoz ve městech bývá na naše poměry celkem divoký, jezdí se asertivně a za těch 3×14 dnů jsem zatím neviděl žádnou nehodu. Parkovat se dá ve městech skoro všude a zdarma, píchnete to k patě benátské hradby a jdete na celý den do centra – no problem. Kvalita cest je dvojí – buďto je tam skvělý asfaltový povrch anebo tam není žádný. Fascinovaly mě výjezdy od pobřeží do hor třeba +600m, na pár km 20 vraceček, uzoučká (ale bezchybná) silnice. Svodidla? ale jděte na co by tam byla.. :D. Všem řidičům Krétu doporučuju!
to se jim to staví silnice, když tam prší málo a nemrzne nikdy. nebo naopak na podzim zamrzne a na jaře rozmrzne. to je holt osud mírného pásma se zimou oscilující okolo bodu mrazu, kdy je každý rok padesát zámrzů a rozmrzů a furt je mokro, mít ty nejrozbitější silnice.
ne že bych nesouhlasil, ale zrovna ta Itálie to takhle růžový nemá. už jsem zmiňoval třeba tu Sicílii, kde máte furt zemětřesení. všechny dálnice jsou tam na pilířích a mosty musí něco vydržet.
před rokem jsem se často pohyboval v úseku z Bormia směr Livigno přes Passo Foscagno. většina té silnice je 1500+ m n.m., půl roku zima a v létě tam dost často mrzne v noci.
zrovna tam dělali silnici: borec v předu se značkou, za ním fréza, náklaďák na seškrábnutý povrch, asfaltovač s obsluhou, válec, auto s kužely a uzavíral další chlapík se značkou. v protisměru pár lidí s vysílačkou na řízení kyvadla. toto celé se pohybovalo a za nimi byl použitelný povrch, po kterém se jezdilo. takhle zvládli, myslím, něco přes 5 km denně, za plného provozu.
u nás naprosté sci-fi.
Na druhý straně má LukášB pravdu, na kvalitu silnic má hodně velký vliv podnebí.
A ještě jedna „drobnost“. Za den jízdy po krásné (ale proti ČR výrazně užší) dálnici dám za jediný den víc peněz, než u nás za celý rok. Tak to jsou potom kurevsky jiný počty ve výdajích na opravy.
A ještě jednu věc jsem od Italů převzal. Mají za čelním sklem většinou telefonní číslo, na který jim cinknete, když Vám jejich auto překáží. Oni většinou přijdou, s autem uhnou (pak ho obvykle šoupnou znovu na to samý místo :-) a všichni jsou v pohodě.
ano, dálnice jsou drahé. zároveň to mají vybalancované, že vytížené spoje jsou za poplatek, ty volnější jsou zdarma – například Sicílie je placená hlavně na severu, zatímco do Syrakus se člověk dostane zdarma po taky-vlastně-dálnici. ono to dává smysl, jenže to zároveň znamená, že člověk nemá moc alternativu, pokud nechce na cestě strávit hodiny navrch.
severní itálie není úplně itálie. zkuste říci v jihotyrolské hospodě něco jako „tady v itálii se mi moc líbí“ a jestli rychle neutečete a nevylezete na strom, tak dostanete nabančíno že si měsíc nesednete.
no to není úplně fér příklad. Jižní Tyrolsko opravdu není Itálie (a docela mě překvapuje, že si tam každoročně odhlasují tu italštinu). a ano, můj kolega původem z Říma bude vždycky tvrdit, že severní Itálie není Itálie, stejně jako zbytek Itálie bude tvrdit, že Řím není Itálie. ale rozhodně je to všechno víc Itálie než Rakousko/Německo/Švýcarsko.
a nic to nemění na tom, že v Itálii ví, jak stavět silnice – zajeďte si na tu Sicílii, když vám sever není dost dobrý. ;-)
omlouvám se, tu každoroční volbu jsem si musel s něčím splést, ani nevím s čím. snad s deklarací příslušnosti k lingvistické skupině jednou za deset let… ale to je hodně za roh.
Byl jsem teď 2x v menším městečku na jihu Itálie a musím říct, že sice půlka věcí se za volantem nedodržuje, ale je to úplně v klidu i vůči chodcům. A hlavně tam prakticky neopruzují dementi na kolech a koloběžkách, ono by to asi v těch kopečkách nebylo asi úplně ideální a ty cyklostezky a pruhy se tam fakt nevejdou. Najde se pár jedinců (zejména tmavších), kteří tam jezdí na takových těch masivních elektrokolech, ale není jich až tolik. Asi ve městech na severu to bude stejný děs jako tady, ale dole byl božský klid. A taky žádný Wolt/Bolt/Food šmejdi rozvážející předražený fastfood (na rozdíl od Vídně, to bylo peklo – elektroskútry všude na chodnících…).
A z typického italského parkování by se někteří místní Automati asi šli oběsit. Super bylo, když přijede místní regionální vlak, před nádražím komplet zatarasená silnice i s parkovištěm, lidi v klidu přijdou, nasednou, odjedou, nikdo tu chvilku neřeší.
Tady sotva někdo někde na pár vteřin zastaví nebo pustí někoho z vedlejší, tak hned troubí, objíždí…
Mají tam sice taky nějaký ten opruz, jakože zóny v centru (ZTL), ale stačí si dát pozor a je klid.
Až zase budou Automati a Brnonakolech řvát o tom, že chtějí další a další „zklidněné“ ulice, pruhy a stezky a budou argumentovat tím Dánskem, Holandskem nebo šílenou Paříží, asi jim zaplatím výlet do Itálie. Jak jsem se vrátil, sedl po městě u nás do služebáku, tak mi (zase) přišlo, že tady jezdíme jako idioti. Auta, kola, debilní koloběžky, všichni…
Totéž v Mexiku, všichni řidiči mají jediný cíl, chceme se dostat co nejrychleji do cíle bez bourání, bez konfliktu.Že má někdo právo přednosti v jízdě neznamená, že mu tam pomalu nevjedu, protože plynulost nadevše. Nikdy sem neviděl nehodu. Je to o sounáležitosti. Tam i pouliční prodávající děti mohou prodávat v cizí restauraci své zboží, protože každý má dostat svoji šanci. Tedy alespoň na jihu v Chiapasu.
Nebyl jsem autem všude ale ze zemí kde jsem byl se mi nejlépe jezdilo v Itálii. Sice neblikaj ale jezděj tak nějak instinktivně a používaj hlavu , s agresivitou jsem se nesetkal (nebyl jsem na jihu)
https://www.youtube.com/watch?v=tP5Z1oDoZR8
přidal bych ještě pro zajímavost dvě zkušenosti s parkováním v Itálii.
parkování je často zpoplatněno a v tom případě jsou tam automaty – ale snad nikdy neberou karty (i když by měly), zhusta neumí vracet a neberou bankovky. a v okolí automatu vám nikdo nerozmění. to je obvyklý problém na severu v horách. pokud už musíte parkovat na takovém místě a nemáte jak zaplatit, postavte to prostě na to placené parkoviště – nesnažte se najít místo někde u cesty. policie to tam bere přednostně, parkoviště je moc nezajímá.
z těchto důvodů doporučuji aplikaci EasyPark, která funguje skoro po celé Itálii.
zábavnou specialitou jsou různá oficiálně neplacená parkoviště hlavně ve velkých městech (ale nejen tam), která si pro své „podnikání“ zabrala parta černochů nebo nějakých jiných vágusů. při příjezdu vás roztomile odnavigují až na parkovací místo a pak nastaví ruku a požadují poplatek – někdy chtěli euro, někdy to nechali na mně. nikdy jsem neměl tu odvahu nezaplatit :-D
Měl jsem možnost před lety otestovat skútry Honda SH300 a 600. Plán byl takový, že po noční, solidní pijatyce testmanů z různých zemí se vyráželo po osmé ráno přes celý Řím do kopců nad metropolí. Samozřejmě jsem dostal víc jak dvoumetrákovou šestistovku. Guide se s tím vůbec nemazlil a chvílemi jsem v mnohakilometrových kolonách netušil, zda budu mít při zastavení vůbec mít kam dát nohy.. Na dotaz dcery, jestli jsem viděl Colosseum jsem odpověděl kladně: Asi dvě vteřiny. Svižná jízda domácího průvodce prohloubila rozdíly v mentalitě a v jízdních dovednostech. Rusy jsme záhy ztratili proto, že neuměli jezdit. Kolem Moskvy asi moc zatáček není. O Švédy jsme přišli proto, že zkrátka nepřejedou plnou čáru, byť by za tím blbým traktorem jeli třeba dvacet kilometrů. No a Turci pro jistotou na osmou před hotel nepřišli vůbec.
Vřele s autorem souhlasím. Do Itálie jezdím autem a účastnit se tamního provozu během cestování po Itálii je pro mě nedílnou součástí dovolené a užívám si to. O to horší to je pak po návratu domů. Kéž bychom byli jako Italové…