Oficiální cíl „denacifikace Ukrajiny“ podle Rusů samotných: likvidace ukrajinských elit a armády, ztrestání civilistů, vygumování státnosti - zpět na článek

shifty, to je náš, resp. pohled Západu.
Protože se ale nedokážeme vcítit do ruské mentality a vlastně vůbec ničeho ruského ani sovětského, tak kde bereš tu jistotu, že tento náš pohled je jediný správný?
Ruští/sovětští historici to vidí úplně jinak, protože znají svůj lid.
V dějepisu se sovětské děti a nyní i ruské učí trochu něco jiného, než my tady.
Přiznávají, že Stalin byl sice bezohledné hovado (takto to ale nepíší) a nadělal spoustu fatálních chyb včetně té Ukrajiny. Současně ale také říkají, že za A – s nikým jiným, než s takto bezohledným člověkem, právě s přihlédnutím k problematické mentalitě Rusů i zbytku obyvatel svazových republik, by vysoce pravděpodobně „svoji“ VVV nevyhráli, nebo s velmi problematickým výsledkem, který by jim neumožnil jak zahnání Němců vlastně až do Berlína, tak i poválečné dělení Evropy. To poválečné dělení my vnímáme pochopitelně úkorně, ale Rusové tvrdí, že to jinak nebylo možné a že by bez rozdělení Německa ještě dlouho nebyl v Evropě klid. S tím já osobně hrubě nesouhlasím, ale nejsem ani politik, ani stratég..
Za B současně říkají, že za Stalina, ihned po skončení války, bylo jeho nejlepšími odborníky rozpracováno a rozběhnuto k realizaci mnoho velmi dobrých plánů a projektů, které měly značně urychlit poválečnou obnovu válkou zničené země a zajistit tak např. úplnou soběstačnost jak v zemědělství a tedy výživě obyvatelstva, tak ve vybudování rozsáhlých infrastruktur, které měly pomoci zpola spálenou zemi postavit znovu na nohy bydlením pro lidi, výstavbou dalších elektráren, ale např. i mnohem dokonalejší využívání půdního fondu, nejen na Ukrajině, ale i v odlehlejších částech tehdejšího SSSR. Měly přivádět vodu, elektřinu tam, kde chyběla, účelně odvodnit zemi tam, kde voda přebývala, účelově zalesnit některé oblasti a tak je chránit proti přírodním vlivům – a celkově začít efektivně využívat všech možností SSSR, co se nabízely s vyhlídkou na trvalý mír v Evropě i Asii.
To asi nebyl žádný samostatný Stalinův výplod chorého mozku, to vypracovaly desetitisíce nejlepších lidí z univerzit tehdejšího Svazu a Stalin, který si to nechal do detailu vysvětlit, to celé nejen schválil, ale přislíbil i pomoc armády, protože to v dané době bylo pro zdevastovaný SSSR životně nutné.
A všecko toto potichu, ale důrazně zastavil intrikář Chruščov, už v roce 1954, tedy rok po Stalinově smrti a dva roky před památným šestapadesátým. A to všechno jenom proto, že to byly posvěcené projekty (byť těch předních odborníků) právě Stalinem, kterého Chruščov z duše nenáviděl. A hned jedním dechem dodávají, že to byl právě Nikita Chruščov, kdo svou ješitností, jájínkovstvím, ale i prostou hloupostí fakticky odstartoval úpadek SSSR už tehdy, těmi zcela neuváženými zásahy do státní zemědělské a surovinové politiky, co se potom potácela od deseti k pěti. Brežněva tam mají za pouhého „údržbáře“, ideového pokračovatele Chruščovovy politiky, není tam ani špetka sympatií k tomu, co případně Brežněv udělal dobrého, ale ani tam vůči Brežněvovi není nějaká zavilá nenávist.
V mnohém mají prostě pravdu a my to nemůžeme dost dobře chápat, protože nejsme Rusové a nikdy jsme tam nežili. A to je možná ten důvod, co my nikdy nepochopíme – proč stále po území současné RF, stojí tolik Stalinových i Leninových soch…