Ruská role - zpět na článek

čímž nechci říct, že je to tam nějaký peklo, to rozhodně ne, jezdím tam rád a doved bych si i představit žít tam na důchod, ale chraň pámbů, abych získal místní občanství.

No, jak jsem napsal už dole – to, jak se například chovají Rusové u nás ve Varech, už v RF není dost dobře možné. Není tedy dost dobře možné, aby se nějaký Tišinov domluvil s místní správou /aka radnice KV/ a koupil si tam, či vyvlastnil, co se mu zrovna zalíbilo, třeba Váš domek jako dača pro něj. Mohu napsat snad jen to, že VVP má kolem sebe, ale nejen kolem sebe, i na oblastích kvanta loajálních lidí, se kterými přitom podle mne jedná hodně tvrdě a nekompromisně. Dostanou, co chtějí, ale ocamcaď pocamcaď – nic z toho, co by mohlo ohrozit pověst VVP mezi těmi úplně nejobyčejnějšími lidmi. To je také důvod, proč se VVP těší tak neobyčejné podpoře, která je ve skutečnosti ještě vyšší, jen není tak halasně deklarovaná.
Víte, my jsme jim tam zaváděli výrobu něčeho, co opravdu hodně moc potřebovali a také zároveň aplikace onoho vyrobeného. ČR je v tomto oboru na tom hodně dobře a Rusové to už z časů RVHP dobře věděli. Firma ze po převratu mistrně transformovala včetně návazných oborů a dá se říct, že právě v daném oboru je asi jediná, která ze států bývalého východního bloku v tomto oboru něco umí a dokázala. Několik lidí zde už postřehlo, o kterém oboru mám celkem nadstandardní znalosti i z praxe, tak asi nemá cenu to dál rozvádět a nemám to ani v úmyslu. Pro tu firmu pracuju dodnes, i těsně před důchodem, i když naposledy jsem byl v RF 2011. Nicméně si nemyslím, že by se tam od té doby mnoho změnilo, tam jde čas tak nějak pomaleji, než u nás a nemyslím to nijak pejorativně.
Celá ta akce byla poměrně pozorně sledovaná ruským ministerstvem průmyslu, výsledky byly poměrně dobré, z MP se zřejmě papaláši chtěli pochlubit tím, co „jim“, resp. resortu jde dobře a tak to neuniklo ani pozornosti VVP, kterého tam jedenkrát pozvali se podívat. Měli jsme tenkrát možnost si s ním asi tak půl hoďky pokecat.
Od té doby vím, jak dělá to, že má mezi lidmi takovou podporu a popularitu. Rozvádět to zbytečně nechci – už tak mne zde mají někteří za ruského trolla, placeného z Moskvy. Zbla na tom sice pravdy není, ale některým to už nevysvětlíte.
Víte, hodně z lidí, se kterými jsme tam spolupracovali /nebo spíše oni s námi/ vyšlo z opravdu mizerných poměrů, nechci říct přímo od lopaty, nebo tak nějak, ale spíše z komunální oblasti a k téhle práci se dostali až neuvěřitelnými oklikami, které by u nás nebyly možné – vlastně byly. Podobné neuvěřitelné cesty, jak se na takový post dostat, byly možné za časů AK Slušovice, přibližně v letech 1982-1987, kde jsem nějakých pár let působil v TNS jako externí konzultant. Je to hodně nadnesené slovo, správnější by asi bylo tetrachlorový hasič průserů.. Pokud bych to měl vyjádřit exaktněji, tak v RF jsou to převážně lidi, oplývající schopností v místních podmínkách až neuvěřitelně improvizovat, u nás bychom řekli „z hovna uplést bič“ – jenže oni s ním pak umí i poměrně efektivně i dlouhodobě práskat. Spousta těch lidí i se svými nápady by se velmi dobře uplatnila i tady u nás a také jich tady spousta je.
Ti, co z RF odcházejí, jsou jiní. Jsou to lidi – poměrně mladí a kvalifikovaní v příslušném oboru, kteří ihned po VŠ zamířili opravdu hodně vysoko, bohužel ale pod vlivem až příliš vysokého sebehodnocení a sebevědomí – problém byl trochu v tom, že jejich sebehodnocení, sebevědomí a navazující pracovní výkonnost neseděly do žádné korelace, nebylo možno s nimi vyjít ani tam, v jejich místních podmínkách, na které jsme se třeba my, Češi poměrně rychle adaptovali a nečinilo nám to tam žádných větších potíží. Všechno pro ně bylo blbě, nahovno, nemělo to budoucnost atd., prostě chtělo by se říci netrpěliví mlaďoši, co by rádi všechno a hned. Stačilo ale kteréhokoli z nich v rámci praxe poslat ve tři v noci, do nočního provozu malé části linky, pokud se tam vyskytl nějaký problém a bylo zle – tam se v celé nahotě ty jejich schopnosti ukázaly. Musel nastoupit někdo z nás, Čechů a vyřešit to, i při místních podmínkách zpravidla do půlhodiny.
Mladí Rusové mají ale takovou povahu, že to, že něco nedokázali a že problém za ně musel vyřešit někdo úplně jiný, přejdou s naprostým klidem a jejich sebehodnocení to nijak nesníží.
Jsem už starší člověk, berte prosím v potaz, že některé mé názory se mohou jevit až archaické. Nicméně nejen tam, v Rusku se potvrdilo, že právě těmhle lidem tam celkem dost hoří půda pod nohama, bez nějakých rozumných doplňujících teoretických a hodně praktických schopností nemají šanci se tam v žádném oboru uchytit. Ale zároveň tihle lidé velmi dobře od svých soukmenovců vědí, jak to chodí v EU. Tam se lidé, v podstatě leví jako šavle, přestože v oboru, nebo příbuzném jakžtakž formálně vzdělaní, uchytí velmi dobře – jsou z nich špičkoví byrokrati na poměrně vysokých postech, kde dokáží i několik dlouhých let všechno tak dokonale okecávat, že jim to lidi uvěří. Občas dosáhnou dílčího úspěchu a tím je jejich pozice tady ještě víc upevněna. Část z nich přechází díky svým přesvědčovacím schopnostem a užvaněnosti do sféry lobbingu a to je ještě horší.
Tohle jsou lidé, kteří z RF odcházejí „za lepším“, alespoň já při svých pobytech poznal prakticky jen takové typy. V jejich důvodech odchodu z RF není ani politika, ani režim.

Máte pravdu, nic není úplně černobílé a VELMI záleží na tom, o jaký životní styl kdo stojí a co od života chce.
Problém ale je, že jen velmi málo Rusů je tak sebekritických, aby dokázali reálně zhodnotit, zda na zvolený – vysněný životní styl a to, co od života chtějí, zda na to mají.
Jak formálním i neformálním vzděláním, tak životními i praktickými zkušenostmi a pak hlavně tím, zda jsou schopni dané společnosti být nějak prospěšní.
Nebudu zakrývat, že právě těchto lidí je v RF pravděpodobně hodně. Já jsem jich pár v praxi poznal, ale bohužel jsem se od nich nikdy nedověděl, co přesně jim vadí natolik, že v RF nechají zbytek jen průměrně zajištěné rodiny a hodlají odejít buď do USA, nebo do EU. Jednak nebylo nikdy tolik času s nimi o tom dát řeč a když už na to došlo, odpovědi byly obecné, neurčité. Skoro jakoby sami nevěděli, co vlastně od života chtějí. Ale budoucí životní styl měli naplánován a nalinkován velmi dobře, to ano.
Víte, já osobně jsem si toho nabídnutého občanství dost vážil /zříci se českého nebylo pro mne osobně myslitelné a ostatně ani na to nepřišla řeč/.
Oni to nenabízejí kdekomu a na potkání. Myslím, že to mělo prozaičtější důvod. Měli naší prací potvrzený pocit, že bychom jim mohli být /aspoň někteří/ i do budoucna dost prospěšní a dvojím občanstvím by se hodně věcí zjednodušilo. Politiku bych v tom nehledal ani omylem.