díky za článek. Oprostím-li se od vašeho zklamání daného vaší zkušeností s ex, tak v rovině pojednávající o zdravé mužnosti/mužství ve finále vlastně říkáte přesně to, v co věřím a co jsem se ve svých výblitcích snažil poradit incelovi. Chlap má sebevědomě chránit, zajistit a vést. jen vedle zdravě maskulinního chlapa může (nemusí) růst zdravá ženskost a pouze v tom případě to může v rodině zdravě fungovat. A myslím tím vpodstatě týmovou práci a synergii, o ničem jiném rodinný život neni. Není tu dominantní upocený prase/nagelovanej blbeček z fitka a k němu submisivní puťka.
fatdwi
Vrp: do toho hezky zapadá dominantní arogantní doktor a k němu submisivní expacoška:-) Taky to byl recept na průser, a jakej. Z jednoho alkoholička, z druhého zhrzenej hyster:-)
Vrp
autora neznám, podrobnosti jeho vztahu taky ne. Prošel nějakou zkušeností, udělal chyby, proč se z nich nepoučit? Není nic lepšího než chyba, kterou někdo udělal za mě. Za dominantního ani arogantního ho nepovažuji. Z kombinace vulgarit a odbornosti/vzdělanosti naopak usuzuji, že nad společností zlomil hůl a jede na sebe, sleduje svůj prospěch, ne společenský.
fatdwi
Vrp: jako, že pícháním pacošky sledoval společenský prospěch? :-)
Vrp
pak nechápu, proč čtete a hlavně komentujete něco, co vás nezajímá? nabízí se možnost, že máte hovno co na práci
fatdwi
Vrp: a na tu otázku odpovědět umíte? Naběhl jste si sám ;-)
Vrp
ano, protože mi článek zaujal. chtěl jsem za a) poděkovat autorovi, za bé ze sebe vyblít pár myšlenek s příslibem možné diskuse. No jak to řekl Werich o hádce dvou blbců?
fatdwi
Vrp: takže píchání pacientek je „společenský zájem“? Wow, měl byste to poradit právníkovi Cimického, třeba by to u soudu uspělo, tohle určitě nezkoušeli:-)
ModrýKlokan
@ fuckwí
Nijak ti nepřekáží v tvých manipulativních výplodech, že „pacientka“ byla bývalá a vztah započal následně náhodným setkáním při práci ve společné organizaci – předpokládám, že šlo o velkou nemocnici?
ukatoto ukulele
MK: to nemá cenu, s lidma který pracujou s psaným, ale i mluveným textem jako fatdwi, se nikdy nedomluvíš. Jemu prostě nemá šanci dojít, že logická dedukce: teď už sleduje svůj zájem a ne společenský, se jaksi nezastaví u prvního patníku: aha, předtím teda sledoval zájem společenský…a co že to dělal předtím? Jo, spal se svojí bývalou pacientkou. Hm, to ale jak společenský zájem nevypadá. A mám tě, hajzle, kecáš. Ale že to spíše znamená, že své chování obecně více přizpůsoboval tomu, co považoval za jakousi společenskou normu. A to se týkalo, pochopitelně, i jeho tehdejší partnerky. Nikoli, že kvůli tomu s ní začal chodit a spát.
Občas je dost frustrující narážet na mentální omezení některých lidí i v celkem obecné a nijak složité diskuzi. Ale ani nejchytřejšího psa malou násobilku prostě nenaučíš, jakkoli je jednoduchá, nemá na to obvody a přes to vlak nejede.
Bobson
A to se vylučuje? :-) Ostatně poučení předpokládá kromě jiného i sebereflexi, ovšem touhle chorobou pan dochtor ani jeho fans fakt netrpí. Ona to není jen chybějící sebereflexe, nýbrž i neschopnost empatie. Potom snadno, právě jako pan dochtor, chápete právní spor jako „válku“ a relativní úspěch ve sporu jako „vítězství“, ačkoliv v tomhle typu sporů jsou poražení úplně všichni, jak ví každý, kdo si vidí za špičku nosu. Ale je to marný, marný, marný……
ondreiy
Velmi zajimava uvaha. Prestoze, jsem zenaty 30 let, tak musim s naprostou vetsinou souhlasit. Je otazne, na kolik jsem jiz domestikovan tak, ze si vlastni autonomii v manzelstvi pouze namlouvam a nebo mam proste kliku na vyzraly psychologicky vyvazeny vztah. Se zenou jsme si prosli asi veskerymi moznymi krizemi, malem se rozesli, prosli si psycho analyzou a terapii a nakonec jsme si stejne pomohli sami. Tak nejak to asi v zivote proste chodi. Komicke je na tom to, ze jsme vlastne dospeli po tech letech k podobnemu zaveru jako vy. Nesnazime se jeden z druheho vydojit maximum. Pokud nesouhlasime, tak o tom mluvime. Mame oddelene i spolecne zajmy a pokud se jedna o kompromisech, tak je urcite neresime stylem Pelhrimov nebo smrt. :-) Kdybych cetl vasi analyzu pred 30ti lety, pak by patrne moje deti vubec neprisly na svet. Chci tim rict, ze je pro ctenare potreba mozna rici, ze zivot neni uplne na hovno a zena neni jen cizi tlusty chlap, ktery leze na nervy (ne kazda). Mezi tim je potreba (pokud takova potreba tedy vubec existuje) hledat rozumnou bytost, se kterou clovek chce byt. Zase, pokud takovou potrebu mam. S pribyvajicim vekem se jaksi ta potreba vytraci a clovek hleda klid, s knihou, v prirode, v hospode, na tenise. Kazdopadne je dobre o tom mluvit a kriticky premyslet. Avsak najit take protejsek, ktery je toho schopen nekdy ani nelze. Drzim palce vsem, kteri hledaji a zatim nenasli.
Vrp
taky zpetne vyhodnucuji poslednich 16 let života co s mojí paní tvoříme pár. poznamenám, že to jest od mých 19. a jejích 18. let. Když jsem v článku narazil na tři body – stojka, ignorace starých kamarádů a upozadění koníčků tak jsem zpozorněl a zamyslel se, neboť jsem vším vinen. Ale vlastně pro všechno mám důvod proč jsem si to tak zařídil. abych předešel shitstormu, tak to rovnou rozvedu.
finance – nesnáším moderní technologie, mám lacinej mobil s kreditem a to, že moje paní má z mobilu přístup k investicím a účtům je pro mě pohodlné a časově efektivní. zapaltit složenku pro mě znamená pustit počítač, jít do bankovnictví, vše tam nabouchat (neudělat chybu), ona vyfotí QR kod a je to.
kamarády z mládí jsem odsunul na druhou kolej, protože se v životě nikam neposunuli. za posledních 20 let si nemuseli zaktualizovat CVčko, protože nic nezměnili, ničeho nedosáhli, jsou spokojení ve své většinové průměrnosti (a příležitostné podprůměrnosti) zado si nadmíru užívají dopaminu a to není nic pro mě, zkrátka průnik společných hodnot a zájmů se s postupem času výrazně snížil.
koníčky – některé mi přestali bavit, některé nebyly slučitelné s mými cíli a priorita investování zdrojů byla jinde. Přestal jsem jezdit na motorce, věnovat se veteránům a vojenský historii, sportovně střílet. naopak jsem několik koníčků přibral, lecco zkusil
no a nebo si jenom racionalizuju otroctví, do kterého mi matka mých dětí uvrhla :D
p.s. nejsme sezdaní
ondreiy
Napiste, co mate za nove konicky. Udelejte vlastni sebeanalyzu, jestli jste nebo nejste otrok. Kamarad mel takove pekne uslovi. Tvl to uz neni tvoje pritelkyne, to je neci matka. :-) Take jsem povesil motorku na hrebik, ale spis proto, ze me to stalo vic penez a cekani na opravy, nez bych si pral. Navic jsem potreboval spis zhubnout, protoze mi chybel aerobni pohyb a ten na masine clovek moc nema. Vymenil jsem motorku za kolo, coz tedy stoji take dost casu, ale o poznani mene penez. Uz tolik nebouram :-D. Jsem jachtar a horolezec nebo spis piskar a skalni lezec a mohu opet jen potvrdit autorova slova, alespon co pozoruji u kolegu lezcu. Lezci jsou v podstate takovy sebestredny kokoti, ktery vlastni uspech stavi nade vse. Nic mene, par se jich sparovalo a najednou ejhle uz nemaji ty same cile jako predtim a je cim dal tezsi se s nimi domluvit na pivo nebo lezeni. S jachtarenim je to jest vetsi sousto. To se vlastne na lodi vetsinou sejdu s chlapama, ktery uz jsou rozvedeny nebo jsou v rizeni, popr. jsou jeste nezadani nebo neoddani.
Vrp
ono to je jednoduchý. ze starý party jsem jedinej co vystudoval a to rovnou tři technický vejšky. hned po škole sem koupil novostavbu z roku 1912 a letos, tj. po 7 letech snad dodělam vnitřek. od náctiletých let sem pověsil na hřebík airsoft, poč. hry, seriály, modelařinu, vojenskou historii, motorku. Zkusil sem si, krom zedničiny, kovářský řemeslo – v tom bych jednou rád pokračoval, kynologii, akvaristiku a dlouhodoběji se věnuju nově myslivosti, chovu hosp. zvířat, investicím, zálesáctví a posledních cca 6 let tomu, jak správně studiu toho, vychovávat děcko, aby se z života v současný degenerovaný společnosti neposralo. Letos jsem se vrátil ke sportovní střelbě, ale už jen jako hobík, bez tlaku na výkon. v září začínám s brazislkým jiu jitsu. Jo auto – fondy z motorek sem použil k částečnýmu splnění si snu a koupil si pěkný subaru. nakonec ne wrx, ale praktičtější model pro rodinu. obětoval sem dál cestovatelský ambice, který mam hodně velký, ale prostě mam hypo na nedodělanej barák, a dát ročně čtvrt mega do cestování s dvěma děckama a starou na rodičáku, no to bych se sám před sebou styděl
Vrp
eště sem si to vlastně zkusil v armádě, na to sem zapomněl. U všeho moje paní fungovala jako kontrolní druhý pár očí, kdy občas mou impulsivnost korigovala svou nezaujatostí, nebo naopak můj smysl pro povinnost/momentální neochotu vylézt z komfortu, kdy jsem o něčem hodně mluvil a pak hledal důvody proč je logické si to nedopřát. Našla mi mé současné subaru, ale loni mi zakázala uvažovat o koupi pickupu…
ondreiy
No koukam, ze jste toho dost pohrbil. Nepocitam do toho pocitacovy hry. Uz vam asi neni 15, ani mentalne. Zase na rovinu je potreba si rict, co opravdu chcete. Nekomu vyhovuje rodinnej zivot a pokud zenska pece a vari, tak i plny bricho. A je za to ochoten leccos zaplatit. Me to stalo skoro rozklad rodiny, abychom si se zenou vzajemne otevreli oci. Ja jsem chtel cestovat, lizt, Spano, Thajsko, jachtarit. Ale s nekym. Ono, kdyz clovek neco dela pro radost a nema to s kym sdilet, tak je to na hovno. A na konec jsme se proste nejak restartovali a zacali spolu vic mluvit. Respektovat prani a individualitu toho druhyho. Funguje to. Totiz verim, ze kdybych tehdy odesel a nasel si nekoho jinyho, dopadlo by to za par let stejne.
Vrp
pohřbil myslím není správné slovo. Lecco jsem si zkusil, buď dosáhl toho co sem chtěl (kynologie – po třech letech výcviku vychovaný a vycvičený pes) a dál nechtěl pokračovat (vést psa sportovně), resp. bych i chtěl, ale prostá kalkulace náklad x zisk mi řekla, že na to nemám zdroje, resp. že je chci alokovat co jiných projektů
část věcí jsem pustil kvuli zdraví – kovařinu a motorku. v práci sedim a klikam. měl jsem opakovaně zánět karpálu, ve 30 letech…
ondreiy
No samozrejme. Pokud te kovarina chytla, tak to je urcite super. Motorka to samy. Klikam a datlim do klavesnice, takze vim o cem mluvis. Mnohdy mi to prijde jako ztrata casu. Zabavit se necim tvurcim povazuju za super zabavu.
Sysop
Ono se to pozna, az deti odejdou. Teprve pak clovek uvidi, jak zacne nakladat se svym casem. Jestli se vrati k nejakemu koni, nebo spis zacne se zenou objizdet Evropu, nebo cokoli jineho. Ja osobne jsem konicku vyzkousel spousty, fakt spousty. Mel jsem nejake kmenove od mladi a neco jsem proletel dva, tri roky. Pak prislo manzelstvi a potomstvo a naprostou vetsinu jsem povesil na hrebik a spis zacal resit hnizda. Az potomstvo vyleti, k necemu se zrejme zase vratim. Ano, na padaku uz asi litat nebudu a kopat doma do makiwary taky ne, ale urcite si nejakou cast casu vymezim vic pro sebe.
Ja osobne naprosto seru na nejake modely, ktere maji doma druzi. Taky je prakticky padesatiprocentni rozvodovost. Necht si to kazdy dela jak chce a do druhych se montuje jen na poptavku a nebo vylozene pri riziku destrukce. Jaxe rika – pokud se kazdej bude starat predevsim o sebe, bude o vsechny dobre postarano.
fatdwi
Sysop: já spíš nechápu, co je divného na tom, že se koníčky – především s dětmi – mění. Čas je jen jeden a můžu se buď věnovat dětem, nebo sobě. Některé věci lze spojit, jiné ne. Některé lze dělat i bez většího omezení, některé ne. Na některé si nenechám sáhnout, některé bez problémů oželím, nakonec vše je to pouze o vyplnění těch 24 hodin denně, které každý máme. Pokud mě to, co dělám baví, nevidím v tom problém. Pokud je někdo debil a dělá věci, které ho nebaví nebo sráč, který „musí“ dělat věci, které ho nebaví, well, dobře mu tak.
Stejně se měnily i jiné věci – v bytě nebylo potřeba dělat prakticky nic. Na baráku se vždycky něco najde. Na něco jsou firmy, něco člověk zjistí, že ho baví, tak si to udělá sám. Na úkor něčeho jiného. Že by tedy byl „otrokem baráku“, protože to na něj ušil zákeřný nemovitonacista a systém nemovitoprasat, který to podporuje?
Někdy si říkám, jestli některé nicky nejsou děti, vydávající se za dospělé. Jak jsi psal o těch šlápotách, žes taky rychle poznal, jestli je VŠ nebo to jen hraje. Tady je to podobné – samej dospělej a pak neví o životě nic.
Vrp
beru, prozatím, zpět toho Wericha, tam to bylo asi nakonec o voze a koze. Nedokážu pochopit, že někdo může dvacet let dělat stejné věci na stejné úrovni a být s tím spokojený. To za mě není život. být 20 let v jedný ohradě, nedělat nic novýho, nebo nedělat nic líp. Pak mi založení rodiny a opouštění koníčků/kamarádů přijde jen jako výmluva na můj podělaný život, kdy nemám odvahu na to si říct co chci a usilovat o dosažení cíle.
prostě pokud někdo dělá něco dvacet let stejně, tak buď je ve všem kurva dobrej, nebo je to pořádnej chcípák bez životního směru, ambicí a kuráže co se plácá v tom co zná, aby nemusel konfrontovat vlastní nedostatečnost a slabost s neznámem a potenciálním neúspěchem
fatdwi
Vrp: já to taky nechápu, ale je jich dost. Prakticky žádné takové ale ve své soc bublině dávno nemám, guilty pleasure je místní e-hospoda U D-f. Většina lidí je v ohradě proto, že chce a manželství/děti na tom nemá žádný zásadní podíl, v ohradě byli před ním/dětmi, v ohradě by byli i místo něj a v ohradě budou i po něm/nich. Akorát se mění, na co nadávají. Extra alergický jsem na lidi, kterým je řekněme 30-45 a „těší se do důchodu“. S takovými si nemám vůbec co říct.
Výše jste mě poněkud překvapil „starou na rodičáku“, tohle jsem za posledních zhruba 20 let slyšel jen párkrát, vždy pouze od cizích lidí (třeba týpek, co jezdil s náklaďákem a čekal, až ho bagr naloží – hned mi tykal a co (ne)dělá „stará“ bylo „na stole“ tak do pěti minut). Že to bylo hustý říkat v osmnácti o sedmnáctileté přítelkyni beru a taky jsem se tomu smál (a možná to i sám řekl), ale o matce svých dětí a cizímu člověku, jen tak, protože není co dělat? To si jeden představí tu „starou“, jak se svýma kamarádkama drbe „starýho“ a vlastně se není čemu divit.
Vrp
Pravda, cizimu to asi vyzni jinak. Je to paraziticke slovo a ie soucasti domaciho folkloru i kultury v ramci pracovniho kolektivu. Pani to bere s humorem, bezne mi rika ze mam zamest ted jestli chci, ze si koste bere odpoledne na slet carodejnic..
Bahnak
@vrp
Ambice… :o)
Pokud není člověk úplnej debil, tak se učí zkušenostma. Takže líp dělá některý věci víceméně sám od sebe.
A jinak je dost lidí, kteří nemají potřebu pořád něco měnit. Koníčky, ženskou, bydliště… Proč měnit věci, který fungujou?
S těma ambicema je to otázka. „Postavím pergolu“ je, nebo není ambice?
Vrp
mám li to postavit na roveň mentalitě mé party z mládí, tak 20 let mluví o postavení pergoly a o tom, jak je to bez ní nahovno… takže to není o ambicích ani betonování se v pozicích které fungují.
Bahnak
Ale já nemluvím o nekonečným žvanění, že něco chci, to je tak dobrý pro ženskou (to jsem se už jednou neudržel a povídám „hele, ty nechceš pračku, ty chceš mluvit o tom, že chceš pračku“, a že jestli si nevybere do tří dnů, co chce, tak nějakou koupím sám, sice byla ten den tichá domácnost, ale nazítří byla pračka vybraná).
Ptám se, co všechno spadá pod ty ambice, který podle Vás má muž mít. A co všechno je/není to betonování. Co má pořádnej chlap všechno měnit a jak často. Podle Vás, samozřejmě, je to subjektivní.
Vrp
chápu, jednoduchá otázka, přesto záludná a hluboká s fakt širokým přesahem, snad se moc nerozjedu a myšlenku odprezentuju srozumitelně. Pokusím se být co nejobecnější – věřím, že každej chlap by měl být každý večer o chlup lepší než byl ráno, blíž nějakému (nedosažitelnému) ideálu. Tak bych asi definoval spokojenost. Být spokojený sám se sebou, hrdý na každou vteřinu prožitého dne. Měl by sám sobě přiznat čeho ctnostného v životě chce dosáhnout, oprostit se od toho, co mu je předkládáno okolím, že by měl chtít, co je norma. Každý jsme originál s různým mixem životních hodnot, talentů, předpokladů a tužeb. A v tom co chce, by měl aspirovat na to být nejlepší, přestože je vpodstatě jistý, že toho nikdy nedosáhne, protože tomu nemůže obětovat vše a i kdyby mohl, tak tu vždy bude někdo talentovanější. Nejde o dosažení cíle, ale o to být na cestě k jeho dosažení, nesejít z ní, nebo se nevracet zpátky tj. umět ignorovat rozptýlení, poklesky, neřesti, zkratky a snadná řešení, která téměř nikdy nejsou dlouhodobě výhodná. Stát si za svým, být schopný si před vším, všemi i před sebou samým nastavit hranice a ty hájit.
respektuju každého, kdo ví co chce a jde si za tím. Odkážu se na film Dokonalé dny – i kdyby to byla, pro mě nepochopitelná blbost jako chtít v životě čistit veřejné záchody a každý den si fotit stejný strom.
Ambice nemusí být … ambiciozní. Ale chlap by měl s každým výdechem dělat svůj život o chlup lepší – blíž svému ideálu.
takže pak někdo, kdo neustále mele o svých problémech, ale ne s vidinou toho, že mu někdo pomůže najít řešení, ale jen proto aby se prezentoval jako oběť a dostal od ostatních utvrzení v tom, že nedostatek jeho proaktivnosti, že jeho vadné/sebedestruktivní chování/ opakování chyb je v pořádku a svou nespokojenost vyplňuje závislostí na serotoninu a poklescích, které mu ho vyplavují, je úplným opakem toho, v co věřím. Proto mi na moderní společnosti hodně vadí normalizace a oslavování podprůměrnosti a odchylek. Nikdo si za svůj ideál nezvolí být tlustý prase, pokud k tomu nemá zdravotní důvod. takže body positivity není o oslavě sádla, ale o oslavě lenosti, nedostatku odvahy, disciplíny a vůle. Je snazší říct že sem tlustej a sem na to hrdej, než sem tlustej, protože sem línej sráč bez špetky sebekázně, co svůj nahovno život dělá snesitelnějším workaroundama jako sladký a chlast, který mi ale tlačí ještě hlouběji.
Kamarádi nejsou do toho aby mi řekli „nevadí že v 35 máš nadváhu“ ale od toho „hele, za poslední rok si přibral a nejsi v pohodě, jak ti můžu pomoct“
Bahnak
@vrp
Díky za zevrubnou odpověď.
Samozřejmě souhlasím s tím, že člověk se má o něco snažit a že se má snažit dělat věci co nejlíp. IMHO tohle samo už ho posouvá dopředu. Když to vezmu úplně banálně, tak dejme tomu řidič autobusu postupně nabývá zručnosti a zkušeností a jezdit s ním je radost, protože prostě víte, že s ním dojedete na čas a bezpečně. On ten progres ani nemusí být viditelný, ale postupně se stane tím, čemu se říká „starej machr“. Není to ale něco, co by ho ponoukalo ke změně.
Ke změně totiž člověka tlačí NESPOKOJENOST. Chci tohle umět líp, tamto dělat jinak a doma by to chtělo pergolu, protože sedět na tom slunci se nedá. Myslím, že takovou drobnou nespokojenost má v sobě třeba i ten řidič, kterej by v práci snad ani nic měnit neměl, tak tu pergolu postaví. Že by ji stavěl virtuálně, ho asi ani nenapadne, jako to nenapadlo mne, já jsem z venkova.
Bejt na sebe hrdej… jo, asi třikrát v životě jsem to zažil, když jsem vylezl na nějakej kopec nebo tak něco. Ale bejt na sebe denně hrdej, to mi přijde jako když Švejk si říkal „dneska jsem byl zase celej den poctivej“.
Utápění se v počítačových hrách je samozřejmě degenerace, to se dá použít maximálně na chvíli jako relax, nevidím to moc odlišné od televize. Já mám normálně dost práce, takže na jedno ani druhý nemám moc času, a o dovolené jsem radši venku nebo něco dělám. Televize ze mne nebaví a hry kromě šachů žádný instalovaný nemám.
Vy jste teda asi mladší, o generaci proti mně. Za pár let přijde doba, kdy se už člověku nechce pořád za něčím hnát, kdy přijde čas sbírat plody. To neznamená, že by měl flákat svou práci, ale že by si měl to, co vytvořil, taky trochu užít, a nepadnout v 55 s infarktem. Ne že by měl bejt tlustej jako prase, ale už není nutný sbírat třítisícovky, stačí Sněžka nebo Téryho. On ten život běží strašně rychle.
P.S. Ne, nemyslím počítačovou hru o lezení na Sněžku. Jsem dinosaurus, na Sněžku chodím po svejch :)
Vrp
nevím kde jsem to četl, ale „každý muž v životě hledá bitvu co by bojoval, dobrodružství co by žil a krásku co by zachránil“. Někde v bibli je věta co říká to samé: „buď hodný svého povolání“. překlad je nešťastný v aj to zní čistěji: „be worthy of your calling“
jako příklad si vezmu poč. hry, který jsou za mě kontroverzní:
neni ctnostnou ambicí: chci hrát hry, protože se ve virtuálnu necítim tak nahovno jako v reálnym světě. to je za mě jen placebo na nenaplněné tužby. Jako mít nějaký pocit úspěchu. Když postavím pergolu, mám úspěch, splnil jsem cíl. jsem zaplavený serotoninem. Jenže to smrdí prací, námahou, řešením problémů. Zkratka je tu pergolu postavit v poč. hře, pěkně v pohodlí gauče, s čipsama a pivkem v ruce, kdy nehrozí žádný problémy bez nabídnutého řešení
naopak jako ctnostnou ambici bych bral: chci hrát poč. hry a bejt v tom nejlepší – kompetitivní/mít o tom úspěšnej kanál na YT… přestože s takovou ambicí nesouhlasim v rámci svých hodnot, respektuju jí
v zásadě to všecko zní celkem fajn, akorát zapomněl na pokoru a kdo seš ty, abys nekoho soudil? ;o) nejni třeba možný, že akorát nechápeš cestu, po které ty lidi dou (a jistě, že pokud si u toho 20 let stěžujou na to samý, tak sou to je poněkud dementní úlet, ale tak holt nigdo néjni dokonalej)?
Vrp
Nemate namysli spis tolerantnost? Definice pokory zni: mit na vedomi vlastni nedokonalost. Coz je zaklad mnou vyse popsaneho
Vrp
Na bypass me zaujatosti, jesitnosti a ja nevim ceho jeste mam jednoduchoupomicku, ktera mi okamzite ukaze, zdali je jednanie, nebo jine osoby v souladu s mou neihlubsi podstatou. Zeptam se sam sebe, jestli bych byl pysny, kdyby se takto zachoval muk syn/zivotni partner me dcery. Tam si neide lhat a clovek sam sobe anadno ukaze, jao velky je pokrytec
@vrp
Co se týká práce, jak jsem říkal, jsem z venkova. Mne by nenapadlo stavět pergolu virtuálně, to se prostě nepočítá. Někdy to klouže až k tomu, že se nepočítá vůbec žádná duševní práce, takhle to brala třeba moje bejvalá.
Kdysi jsem četl jakési rozlišení typů rodin, a jako úplně největší trapáci tam byla rodina z venkova, kde jsou rodiče zvyklí pracovat. Naopak nejlíp tam vycházela rodina, co sleduje trendy a nakupuje to, co frčí. Je to tak dávno, že to ani na internetu nebude, ale pro mne to symbolizuje dobu, kdy se na začátku devadesátek začala společnost směrovat ke konzumu.
Oslava podprůměrnosti podle mýho pochází právě odsud. Konzumuj, to je to, co se po tobě chce.
Malinko se generačně míjíme, ale myslím, že Vám rozumím.
h72
Moderní řemeslník, stavící pergolu, si nejporve učiní, dle zaměření na místě, 3D model v AutoCADu, plně funkční, pak ho rozebere na kousky a vytiskne si kusovník dílů té stavebnice. Pak už si to jen na dílně, na dvorku, na louce, nafikáš, ohobluješ, vybrousíš, ofrézuješ, naimpregnuješ, odvezeš a za den montáže složíš.
Pane doktore, opět výborná analýza. Mohu potvrdit, že nebýt dvou – tří dobrých kamarádů, dopadl bych přesně, jak popisujete. No, naštěstí se tak nestalo a měl jsem štěstí – povedlo se mi najít partnerku, se kterou se navzájem respektujeme a nevydíráme se.
Situace byla připravena na scénář, že se zhroutím a všechno jí nechám a zmizím – bylo to náročné období, umírala mi maminka. Ten jeden kamarád je psycholog, který mi jednoduše ukázal, jak to bylo systematicky plánováno a načasováno – a zdůraznil mi, že prioritou je v mé situaci péče o matku a teprve pak vše ostatní. To mi pomohlo přestat ze sebe dělat vola a získat nezávislost. No a pak to najednou bylo obráceně, najednou se bejvalka musela snažit spolupracovat…
Co tě nezabije, to tě posílí – posílilo mě to.
Nitus
„povedlo se mi najít partnerku, se kterou se navzájem respektujeme a nevydíráme se“
To Challengerovi neříkej. Buď ti neuvěří, nebo bude žárlit. Cokoliv jiného, například že by pochopil, že k feminacistkoprasnicím existují alternativy, a že to posral především on tím, že na žádné nepřišel, je zcela nemyslitelné, ten člověk má dokonale externí locus of control.
ModrýKlokan
@ Nitus
Žijete s Fuckwí na hromádce, nebo jste se již partnersky registrovali?
Nitus
A s kým se budeš registrovat ty? Na Challengera asi nemáš, ale místní redpill komunitě, nedávno posílené díky inceliádě, se jistě někdo najde.
IS250-2GR-FSE
Problematika je značně složitější než je nastíněno a ne většina má schopnost se proměnit v to, co je uváděno. Největší boj(moje generace 30-39) se odehrává v naprosté neschopnosti průniku životních pohledů.
Po 30 je většina lidí uz tak zaměřena na svůj styl života, že to znamená se značně přizpůsobit z obou stran a proto máme rekordní singles. Podle mě se většina úspěšných vztahu odehrává někde po vysoké škole, kde se lidí znají a mají stejné priority. To co popisuje autor je generace mych rodičů, kde opravdu schopné ženy existovaly a neposraly se z ničeho. Ta generace je,ale pryč a zůstaly jen děti, které si hodlají „užívat/prožívat“. Manželství je potom relikvie ke které se většina lidí nemůže zákonitě propracovat…
princdrson
historii i současnost jev popisuje jako nezvládnuté ego, uvolněná mysl.
PeS
píšete generace 30 – 39… No, já jsem generace 60 – 69… A ten návrh na rozvod jsem dostal jako dárek k padesátinám…
LWG
Ženy iniciují 80 % rozvodů (v případě vztahů s dětmi 90 % rozvodů)
V praxi je třeba odečíst případy, kdy manžel odmítá být formálním incializátorem rozvodu, jakkoliv je připraven tak učinit. Dříve relativně běžné, dnes méně – ale zase je více společných návrhů (to dříve nebylo možné procesně). Navíc víceméně klesá odpor proti rozvodům a to u obou pohlaví – v nemálo případech má dojem, že je jim to skoro jedno.
Nikdo nemůže nikoho učinit šťastným, protože štěstí je vedlejším psychologickým produktem dosahování vlastních cílů, sebezdokonalení, úspěšného ukončení vlastních projektů a tam cesta nevede skrze zneužívání druhých.
Může. Nastavení „Jsem rád, když ten druhý a naše děti jsou šťastné, je to můj cíl.“ vede k tomu, že mohu být šťastný štěstí těch druhých, v případě manželky z jejího štěstí. To by konečně mělo být i mým štěstí, neboť „A tak už nejsou dva, ale jedno tělo.“ (Matouš 19:6).
Pokud ovšem žena takového pečujícího muže opustí a rozvádí se s ním, přes noc se tento dříve pečující a oslavovaný muž stává hnusákem, zmetkem, hajzlem a společenským vyvrhelem, a to aniž by došlo k jakékoli jeho změně chování. Určitě jí něco zlého udělal!
Ano, vídám to v praxi a mám to od psychologů potvzeno. Za prvé, muž lépe snáší nepohodu ve vztahu, takže pokud má být ve vztahu někdo nespokojený, pro stabilitu vztahu je lepší, aby to byl muž. Za druhé, většina žen rychleji měmí polohu vnímání z pozitivního na negativní a tato změna bývá často nereverzibilní (případně rychle revezibilitu ztrácí).
Proto pokud chci vztah zachovat a nejde to učinit přes spokojenost obou, musím jako muž nastavit hruď problému. Pokud přesto dojde ke změně přístupu ženy, mám velmi málo času na nápravu (pokud vůbec).
Obdobně reagují též rodiče partnerů (na počátku obránci vztahu, následně celkem rychle obránci vlastního dítěte), též někteří blízcí přátelé a starší děti (v pubertě a především po ní, mladší jsou většinou stálými obránci vtahu, nebo alespoň hodně dlouhodobými.
Prakticky každá západní křesťanská církev učí, že nesobeckost muže v manželství je ctnost a že muži by měli milovat své manželky, jako Kristus miloval Boha a jeho stvoření – skrze naprosté sebeobětování a utrpení na kříži.
Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší v Pánu. Muži, milujte své ženy a nebuďte k nim příkří. List Koloským – to jste tím myslel?
že manželství je partnerství, zatímco žijí v realitě otroctví
A není to konec konců lepší přesvědčení? :-) Dovoluji si upozornit, že cca. polovina manželství se nerozvede a kdyby polovina z nich byla přesto dlouhodobě defektních, tak tu pořád máme dost slušný počet mužů, pro který to neplatí.
Jak to bude v realitě? Zamindrákované feministické soudkyně budou samozřejmě dále potvrzovat tatínka v roli méněcenného rodiče druhé kategorie pouze na každý druhý víkend tak, jako dříve.
Moje zkušenost je naprosto opačná. Dosáhnout svěření jednomu z rodičů, pokud nebydlí na velmi daleko od sebe, je v posledních letech velmi vzácné. A nedávná přednáška JUDr. Jirsy z US mě utvrdila, že trend se neotáčí.
které se nahrazují tzv. „prozatímním rozhodnutím“ (od 7/2025). To je naprosto bezprecedentní zásah do due process. Rozdíl od předběžného opatření je ten, že k návrhu jednoho z rodičů na prozatímní rozhodnutí se bude moci vyjádřit druhý rodič. Dochází zde k nepřípustné koncentraci řízení a ke zrušení institutu odvolání.
Zde naprostý souhlas. Jde o prasárnu.
Společnost učí muže být živiteli a ochránci, aniž by je učila chránit se před těmi samými lidmi, o které se starají.
Odevzdávám se Ti a přijímám Tě… a tam je ta nepodmíněnost. Společnost by především měla učit vztahové disciplíně a ostrakizovat ty, kteří vztahy rozvracejí (ne iniciátory rozvodů, ale inciátory rozpadů, to mohou být různí lidé). A lidé by do vztahů měli lézt na základě rozumné úvahy.
Neomezená dostupnost vás a vašich zdrojů ale žádnou lásku, nedokazuje.
Může a nemusí. Navíc tedy už to nejsou moje zdroje, jsou to zdroje i mé ženy, nicméně zatím si mohu např. budovat svou malou botanickou, protože mi jí vysloveně přeje a má radost z mé radosti. Já jí zase přeji jiné věci a mám radost z její radosti.
Oběť se v žádném případě nerovná lásce, rovná se transakci, která ve svém důsledku vede do služného otroctví.
Kdyby bylo nutno aby jeden z nás zemřel a bylo možno volit, zemřu za svou ženu (nebo místo ní). Přijde mi blbé to chtí po ní. Je to špatně?
Karkulka
To s tím „děláním někoho šťastným“ je o míře. Proč talenti v práci „vyhoří“? Protože každý další úspěch vyplavuje dopamin, ale současně buduje rezistenci vůči dopaminu. Takže on má úspěch za úspěchem, ale po nějaké době vyhoří, protože mu to začne být u prdele.
S babou je to zrovna tak. Čím víc se snažíš činit ženu šťastnou, tím víc si dláždíš cestu do pekla, protože pokud ji včera potěšila blbá SMS, zítra už musíš donést aspoň kytku. Za deset let už nebude stačit ani vysněná dovolená za 100k.
LWG
Klid, jsou tam pauzy. Rodina není fabrika na štěstí, rodina je socioekonomická jednotka a štěstí je takový bonus k přežití a reprodukci. Takže jsou tam běžně dopaminové detoxy (ne neštěstí, ale porostě práce na životě).
Alan.Cox
Jakmile jste výhradně „šťastný skrze druhého“, tak máte zaděláno na značné psychické problémy. Syndrom vyhoření budete řešit automaticky co dva roky.
Je to podobné jako být narkoman, prožívat extázi a absťáky.
LWG
Přidal bych vyjádření jedné mé kolegyně:
„My holky z vesnice a z úplnných rodin nejsme špatná volba.“
Potvrzuji, také mám.
Childeater
Dtto
Dachsmeister
@LWG
mohu potvrdit, také mě potkalo to štěstí
Bahnak
@ LWG
„Společnost by především měla učit vztahové disciplíně a ostrakizovat ty, kteří vztahy rozvracejí (ne iniciátory rozvodů, ale inciátory rozpadů, to mohou být různí lidé).“
Měla by. Bohužel společnost aktuálně vypadá tak, že chlapce učí ustupovat ženám/dívkám a naopak dívky hecuje do toho, aby se mužům postavily. Tato nerovnováha nepodporuje funkční vztahy. Stejně jako asi Vy jsem pro harmonický vztah a vzájemnou lásku. Vidím ale tlak společnosti, který jde proti těmto hodnotám a podporuje konflikt. Různé tiskoviny určené ženám (moje žena mi občas ukazuje největší perly) si v doporučování rozvodu jako léku na neshody nebo běžnou nespokojenost vyloženě libují. Možná by se mohlo začít s tou výchovou právě tady?
Žena, která se rozvede, protože nechce muži a otci svých dětí prát ponožky, není jinými ženami ostrakizována, ale obdivována.
Stejně jako Vy pokládám za správné, pokud jste ochoten za svou ženu zemřít. Jde ale o to, že muž by měl za tuto svoji ochotu sklízet něco jiného než nepřátelství. A pokud k tomu nepřátelství dojde, je muž nadále morálně povinen?
ModrýKlokan
Ta urban legend o nesnesitelném praní ponožek mě nepřestává fascinovat už asi 40 let, co ji vnímám. Ještě jsem neviděl ženu prát ponožky, ponožky pere pračka. Teda až na moji maminu, tu jsem občas viděl prát ponožky v umyvadle ručně, předpokládám ze zvyku z dětství a z úsporných důvodů, či z důvodů perfekcionismu, aby předeprala fleky.
Slecna Ling
To Klokan : To jsi, Klokane, videl kulovy :-) Vy zas mate na Osho modni vakuum,co? At te laskave obri krevety doskolej! Ja si napriklad svoje krajkovy fusky ( to fakt existuje, potrap Googly ), peru ruco, to samy u nekterejch manzelovejch drahejch fusekli. Bejbaci garderoba ditto. Ze zdravim hluboce a mej se modre. Ehh…dobre!
ModrýKlokan
@ Ling :-D))
Nejsme vepři. Nechtěl jsem zabředat do zbytečných detailů. Fokus byl na většinu standardních pánských ponožek.
Krajkový fusky určo růčo, moc usilovně to snad drhnout ani nechceš. Pánský drahý různý černý stříbrovatý bambusky a podobně bych teda růčo nepral, šetrnější bude ta pračka ne? Pokud teda nemáš jaká já kdysi na vojně otevřenou bubnovou romovku s jediným brutálním programem – zapnout/vypnout…
ModrýKlokan
@ Ling
Jinak to ruční praní moc nedoporučuju, já ručně peru jen drahý vlněný merino trika, svetry a ponožky, ty vlastně asi myslelas. Hned mi to nedošlo. Víš co ti to může udělat s nehtama? Ať si je vypere sám, ne?
Slecna Ling
To Klokan : S jakejma nehtama :-) ? Myslis, ty upidlany palicky, co mam z rejpani se na zahrade :-) ? Do prace to honem zachranuju nalepovacima, ale to zas za par dni vztekle sundavam, pac se mi s tim blbe dela doma :-). Drahy veci of course vsechny rucne, dobre cinis. Je to mozna votrava, ale Bezos uz je zadanej, takze zadnej miliardar, co by nam dotoval nakupy hedvabi a velbloudich kabatu na obzoru neni. Jen bud setrivej!
ModrýKlokan
@ Ling
Vy američani už začínáte žít jak my v Bohémii. Úplně simi sebrala iluze :-D)))
Slecna Ling
To Klokan : Hele je to v prdeli, souhlasim :-)
Sysop
U ponozek neni vopruz prani, ale pak to pexeso na konci. S tim obvykle zene pomaham, kdyz mam cas.
Slecna Ling
To Sysop Jakoze mate problem odlisit, ktera krajka je jeji a ktera tvoje? Well…To vam nezavidim :-)
Sysop
No zena si svoje vytaha celkem rychle, ale ja bojuju s parovanim. Mnohdy je rozdil tezko znatelny a nechci mit jednu fusku cernou a druhou tmave sedou, napriklad. No je to high game…
Slecna Ling
Hosi, vzdyt mate diplomy, tituly, skoly…Skoro jak kdybych slysela svyho manzela, kdyz jsme si popisovali jaka barva je co na prvni pohled, tedy zadna prace…Kouknu, vidim….aaa….fuchsiova. Nasi stewardi to treba vedi hned :-) To jen vy technici se furt vymlouvate
fatdwi
Slecna Ling: třeba Sysop jen šetřil a má v prádelně obyč LEDku s CRI 80, to je pak titul k prdu a odstíny takřka nerozeznatelné – modrá, černá, tmavě šedá = černá:-) Stačí obyč žárovka nebo LED s CRI 95 a hned je veseleji:-)
Slecna Ling
To fatdwi
To ses celej ty, kazdyho omlouvat a hledat polehcujici okolnosti! Ja jsem prisna a dokud mi Sysop uspokojive nevysvetli rozdil mezi lososovou a deep orange, nemame se o cem bavit. To je jak, kdybys chtel toleranci vuci cloveku, co neumi cisat a psat! Jen at jde do sebe! Ja podam prst a on zejtra ani nebude vedet k cemu se pouziva BB cream! Neexistuje! Nekde je potreba namalovat tu border line!
Sysop
lososova je takova svetlejsi cerna a deep orange je tmavsi seda. Ja se v barvach vyznam.
fatdwi
SL: když vidím feminacistku zneužívající k získání diskusního vítězství nad mužem urban legend o superioritě žen ve vnímáním barevných odstínů, automaticky zapínám obranné reakce, to je podvědomí, s tím nic neudělám:-)
Ale teda při zkoumání nadhozeného rozdílu jsem v lososové tabulce našel akorát hlubokýho lososa, ale hlubokej pomeranč ne. Nechceš mi snad říct, žes použila nějaký diskusní faul a dožaduješ se rozdílu mezi odstíny z různých palet?!
Celej ten obrazek je do ruzova, mel by mit nekde v rohu referencni bilou.
Slecna Ling
to fatdwi
Levne se nevymlouvej a rovnou priznej, ze nemas jak znalosti tak imaginaci! Jako v Cechoprasecku ti to mozna projde,ale kdybys nahodou naskudlil prachy na ten Soul nebo jinou Asii, nebud tak pevnej v kramflecich! Tam maj onacejsi drice a uplne se bojim pomyslet, ze si u pohovoru utrhnes ostudu jak bic neznalosti akvamarinove nebo svestkove. A ne, se slivovici to ma prd co delat, tohle ani jako nezkousej!
ModrýKlokan
@ Ling
Růžová to může být…
Ling se snaží o nachytávku :-D)))) Fuchsiová, lososová, magenta, růžová, nejsou vlastně barvy světelného spektra spojité vlnové délky. Jsou do různých odstínů „růžové“ namixované z různých podílů červené a fialové nespojitých vlnových délek. Deep orange to je jiná, sytě oranžová jednoho spojitého rozsahu „barevného vzorníku“ vlnové délky.
ModrýKlokan
Jak jsem kvůli Ling začal studovat jůžovoučkou bajvičku, tak sem se k mému šoku dozvěděl, že růžová barva byla v 18.století spojována s odvahou a mužností. Jo to sou asi ty posuny kulturního kontextu…
Sysop
Tak ono natrit se naruzovo, vzit boty s poradnejma steklama a vyrazit do ulic chce odvahu i dnes, ne ze ne.
Bahnak
To je fakt, rozdíl mezi US Gull Grey a Ghost Grey musí bejt letušce jasnej, o Compass Grey ani nemluvě. Nebo rozdíl mezi břidlicovou a střední barvou kamene.
Jihočech Honza
To nemá nic společného s tituly. Až 20% mužů má nějakou poruchu barvocitu, nejsou vyloženě barvoslepí, rozliší základní barvy, ale s odstíny mají problém.
Sysop
Ja barvy poznam, ostatne jsem se jimi i par let zivil, ale to mas tamhle nejakej tenkej prouzek, hele tamhle jsou dva, jo tahle je o pul centaku kratsi a pritom ma stejnou barvu, atd…
fatdwi
Sysop: ok, takže ne porucha barvocitu, ale ADHD:-))
Sysop
No nebudu prece mit na jedne fusce prouzku 36 a na druhe 40. Co by tomu rekli lidi :-)
grg
Vyhoď všetky ponožky do odpadu a kúp si 40 jednofarebných čiernych, 20 šedých a 10 bielych párov. To by na nejaké roky mohlo vystačiť.
Slecna Ling
to JH
To byl vtip, of course…Mate samozrejme pravdu. Ja si tu jen tak vtipkuju a prdelkuju, pac cekam na vysledky jednoho zdravotnihi vysetreni a cim vic jsem “ vtipna“, tim min mam strach :-). Klasika, posranek, no :-)
Sysop
Neboj, zadnej strach. Diagnoza potvrzena. Jsi do nej blazen…
Slecna Ling
To Sysop
Ja debil! Ze ja nesla za tebou. A ja furt melanom, melanom…. Takhle sypat prachy dermousum :-)
Sysop
Tyhle diagnozy delam v pohode na dalku z pohodli postele. Staci rict.
A drzim palec.
Slecna Ling
To Sysop
Dikec. To nic nebude. Ale to vis, jak kazdej miluje tyhle pracovni prohlidky.
Karkulka
Nebo je jim to prostě u prdele, ne?
Childeater
SL
Protože slovní spojení „teplý steward“ je učebnicový pleonasmus.
Slecna Ling
To Childeater
Ale tak mame i dva, tri hetero… Jednoho dokonce az na urovni Osliz :-) Lec no,je to jen par vlastovek, ale psst! Co by nebyl steward neteplej :D? V Bibli se taky chodivalo po vode a nebo delal chlast z vody a kazdej tomu veri! Verte tedy v nasi crew, laskave :-)
Childeater
Mně teplí stewardi vůbec nevadí. Když jsem lítal fakt hodně, měl jsem jejich servis upřímně rád (kristepane, tahle věta zní opravdu divně). Vždycky mě uložili, přikryli a dbali, aby byla číše stále plná.
Zatímco holky občas zhasly a hihňaly se v kuchyňce, hoši o mě pečovali furt… :-D
Slecna Ling
Patrne budete prijemny pasazer. Mame takovy, kterejm bysme nejradsi dolili kavu a otrusik, ale prej je to nehumanni :-)
Childeater
Býval jsem – už pár let nelítám jinam, než na dovolenou s rodinkou. V dobách slávy jsem se prolítal za půl roku do platiny.
A když jsem lítal, tak jsem celkem snažil, aby to uteklo mě i leteckému personálu v pohodě. Pro mě to byla rutina, byl jsem v letadle furt a od letušek / stewardů se člověk dosti zajímavého dozví, když je na obou stranách nálada pokecat…
Karkulka
Neřešitelný problém! Co ti brání vybrat značku co ti vyhovuje ve větším množství než malém? Například koupíš 20x kotníkové Pumy, 10x vyšší pumy, a pokud třeba běháš, koupit analogicky 10 párů nízkých a 10 vysokých např. od Mizuna?
Sysop
Hadry mi kupuje zena, podam zlepsovaci navrh.
Karkulka
Tak jako nemusíš, ale přiznejme si, že pokud je problém párování ponožek, jsou v zásadě dvě cesty. Buď mít tak rozlišitelné ponožky, aby párování bylo snazší (což časem stejně přestane fungovat, protože každá pračka v rodině začne žrát ponožky, jakkoli se to člověku jako singlu nikdy nestalo), nebo prostě koupíš ponožky maximálně identické, a pak to nemusíš řešit, protože stačí dokázat rozlišit že patří k sobě (v tomhle jsou třeba fajn Artengo z decathlonu – nohy v tom nesmrdí, cca 75 % bavlny což je přijatelné, nápis je na špičce nohy což v botě není vidět, na rozdíl od Pum či čehokoli podobného kde je co nejvíc nahoře, aby vidět byl)
Sysop
Diky za tip. Ja napriklad v zime doma nosim armadni zimni se stribrnymi vlakny. Nesmrdi, hrejou a vsechny vypadaji stejne. Bingo. Ale dal od baraku se s tim neda :-)
h72
NU, zde je vidět, jak jsou mladí moudří. Moje dcera na základce nosila mnoho let každou ponožku jinou. Bylo to roztomilé.
fatdwi
Bahnak: a už jste takovou, co tenhle argument použila, skutečně potkal? A pokud ano, co na to řekla? Jednou to zmínila kolegyně, toho času asi třicetiletá. Na mou otázku, jestli pere i svoje ponožky a jestli se to nějak liší smysluplnou odpověď neměla a dál už jsem to od ní nikdy neslyšel. Jiné podobné jsem v reálu nepotkal, čas od času to čtu tady na D-F, tak využívám příležitosti něco se dozvědět z empirie ostatních.
Bahnak
@fatdwi
Osobně ne, na síti ano, opakovaně. O těch fuseklích. Moje žena občas chodí na různé ženské diskuze, sice tam nepíše, ale čte to. Osobně se řečem o bývalých manželích vyhýbám, dámy by si to mohly vyložit jako zájem.
A samozřejmě jsem opakovaně v práci slyšel, jak to mají dámy těžký, kecy typu „nojo ty si přijedeš domů a máš večeři na stole“. Což nemám, u nás vařím já. Dámy dlouhodobě nepůsobí dojmem, že by byly nějak sedřené, a soudě dle jejich vyprávění o televizi apod., mají určitě víc volného času než já.
De_Bill
Nevím, no. Asi na tom něco bude. Ale prostě je chybou, že to tak chlap nechá zajít. Peníze ti dám, protože chci, mám doma navařeno, vypráno uklizeno. Když chci jít na pivo, jdu. Když chci jít hrát hokej, jdu. Přijdu až přijdu. Taky občas vypadni s kámoškama, chci mít klid. Jestli tě seru, můžeš jít. Nechápu, co je na tom složitýho.
Horší je být s ženskou po menopauze. To jsou migrény, změny nálad a tak.
h72
Leckdy je to po menopauze právě naopak. Ženská je klidná, bez výkyvů, je sama sebou, zároveň je to najednou samice, která si sakra uvědomuje svou cenu, už jen to, že se do ní dá stříkat bez následků ….. Takovou si nelze ochočit.
díky za článek. Oprostím-li se od vašeho zklamání daného vaší zkušeností s ex, tak v rovině pojednávající o zdravé mužnosti/mužství ve finále vlastně říkáte přesně to, v co věřím a co jsem se ve svých výblitcích snažil poradit incelovi. Chlap má sebevědomě chránit, zajistit a vést. jen vedle zdravě maskulinního chlapa může (nemusí) růst zdravá ženskost a pouze v tom případě to může v rodině zdravě fungovat. A myslím tím vpodstatě týmovou práci a synergii, o ničem jiném rodinný život neni. Není tu dominantní upocený prase/nagelovanej blbeček z fitka a k němu submisivní puťka.
Vrp: do toho hezky zapadá dominantní arogantní doktor a k němu submisivní expacoška:-) Taky to byl recept na průser, a jakej. Z jednoho alkoholička, z druhého zhrzenej hyster:-)
autora neznám, podrobnosti jeho vztahu taky ne. Prošel nějakou zkušeností, udělal chyby, proč se z nich nepoučit? Není nic lepšího než chyba, kterou někdo udělal za mě. Za dominantního ani arogantního ho nepovažuji. Z kombinace vulgarit a odbornosti/vzdělanosti naopak usuzuji, že nad společností zlomil hůl a jede na sebe, sleduje svůj prospěch, ne společenský.
Vrp: jako, že pícháním pacošky sledoval společenský prospěch? :-)
pak nechápu, proč čtete a hlavně komentujete něco, co vás nezajímá? nabízí se možnost, že máte hovno co na práci
Vrp: a na tu otázku odpovědět umíte? Naběhl jste si sám ;-)
ano, protože mi článek zaujal. chtěl jsem za a) poděkovat autorovi, za bé ze sebe vyblít pár myšlenek s příslibem možné diskuse. No jak to řekl Werich o hádce dvou blbců?
Vrp: takže píchání pacientek je „společenský zájem“? Wow, měl byste to poradit právníkovi Cimického, třeba by to u soudu uspělo, tohle určitě nezkoušeli:-)
@ fuckwí
Nijak ti nepřekáží v tvých manipulativních výplodech, že „pacientka“ byla bývalá a vztah započal následně náhodným setkáním při práci ve společné organizaci – předpokládám, že šlo o velkou nemocnici?
MK: to nemá cenu, s lidma který pracujou s psaným, ale i mluveným textem jako fatdwi, se nikdy nedomluvíš. Jemu prostě nemá šanci dojít, že logická dedukce: teď už sleduje svůj zájem a ne společenský, se jaksi nezastaví u prvního patníku: aha, předtím teda sledoval zájem společenský…a co že to dělal předtím? Jo, spal se svojí bývalou pacientkou. Hm, to ale jak společenský zájem nevypadá. A mám tě, hajzle, kecáš. Ale že to spíše znamená, že své chování obecně více přizpůsoboval tomu, co považoval za jakousi společenskou normu. A to se týkalo, pochopitelně, i jeho tehdejší partnerky. Nikoli, že kvůli tomu s ní začal chodit a spát.
Občas je dost frustrující narážet na mentální omezení některých lidí i v celkem obecné a nijak složité diskuzi. Ale ani nejchytřejšího psa malou násobilku prostě nenaučíš, jakkoli je jednoduchá, nemá na to obvody a přes to vlak nejede.
A to se vylučuje? :-) Ostatně poučení předpokládá kromě jiného i sebereflexi, ovšem touhle chorobou pan dochtor ani jeho fans fakt netrpí. Ona to není jen chybějící sebereflexe, nýbrž i neschopnost empatie. Potom snadno, právě jako pan dochtor, chápete právní spor jako „válku“ a relativní úspěch ve sporu jako „vítězství“, ačkoliv v tomhle typu sporů jsou poražení úplně všichni, jak ví každý, kdo si vidí za špičku nosu. Ale je to marný, marný, marný……
Velmi zajimava uvaha. Prestoze, jsem zenaty 30 let, tak musim s naprostou vetsinou souhlasit. Je otazne, na kolik jsem jiz domestikovan tak, ze si vlastni autonomii v manzelstvi pouze namlouvam a nebo mam proste kliku na vyzraly psychologicky vyvazeny vztah. Se zenou jsme si prosli asi veskerymi moznymi krizemi, malem se rozesli, prosli si psycho analyzou a terapii a nakonec jsme si stejne pomohli sami. Tak nejak to asi v zivote proste chodi. Komicke je na tom to, ze jsme vlastne dospeli po tech letech k podobnemu zaveru jako vy. Nesnazime se jeden z druheho vydojit maximum. Pokud nesouhlasime, tak o tom mluvime. Mame oddelene i spolecne zajmy a pokud se jedna o kompromisech, tak je urcite neresime stylem Pelhrimov nebo smrt. :-) Kdybych cetl vasi analyzu pred 30ti lety, pak by patrne moje deti vubec neprisly na svet. Chci tim rict, ze je pro ctenare potreba mozna rici, ze zivot neni uplne na hovno a zena neni jen cizi tlusty chlap, ktery leze na nervy (ne kazda). Mezi tim je potreba (pokud takova potreba tedy vubec existuje) hledat rozumnou bytost, se kterou clovek chce byt. Zase, pokud takovou potrebu mam. S pribyvajicim vekem se jaksi ta potreba vytraci a clovek hleda klid, s knihou, v prirode, v hospode, na tenise. Kazdopadne je dobre o tom mluvit a kriticky premyslet. Avsak najit take protejsek, ktery je toho schopen nekdy ani nelze. Drzim palce vsem, kteri hledaji a zatim nenasli.
taky zpetne vyhodnucuji poslednich 16 let života co s mojí paní tvoříme pár. poznamenám, že to jest od mých 19. a jejích 18. let. Když jsem v článku narazil na tři body – stojka, ignorace starých kamarádů a upozadění koníčků tak jsem zpozorněl a zamyslel se, neboť jsem vším vinen. Ale vlastně pro všechno mám důvod proč jsem si to tak zařídil. abych předešel shitstormu, tak to rovnou rozvedu.
finance – nesnáším moderní technologie, mám lacinej mobil s kreditem a to, že moje paní má z mobilu přístup k investicím a účtům je pro mě pohodlné a časově efektivní. zapaltit složenku pro mě znamená pustit počítač, jít do bankovnictví, vše tam nabouchat (neudělat chybu), ona vyfotí QR kod a je to.
kamarády z mládí jsem odsunul na druhou kolej, protože se v životě nikam neposunuli. za posledních 20 let si nemuseli zaktualizovat CVčko, protože nic nezměnili, ničeho nedosáhli, jsou spokojení ve své většinové průměrnosti (a příležitostné podprůměrnosti) zado si nadmíru užívají dopaminu a to není nic pro mě, zkrátka průnik společných hodnot a zájmů se s postupem času výrazně snížil.
koníčky – některé mi přestali bavit, některé nebyly slučitelné s mými cíli a priorita investování zdrojů byla jinde. Přestal jsem jezdit na motorce, věnovat se veteránům a vojenský historii, sportovně střílet. naopak jsem několik koníčků přibral, lecco zkusil
no a nebo si jenom racionalizuju otroctví, do kterého mi matka mých dětí uvrhla :D
p.s. nejsme sezdaní
Napiste, co mate za nove konicky. Udelejte vlastni sebeanalyzu, jestli jste nebo nejste otrok. Kamarad mel takove pekne uslovi. Tvl to uz neni tvoje pritelkyne, to je neci matka. :-) Take jsem povesil motorku na hrebik, ale spis proto, ze me to stalo vic penez a cekani na opravy, nez bych si pral. Navic jsem potreboval spis zhubnout, protoze mi chybel aerobni pohyb a ten na masine clovek moc nema. Vymenil jsem motorku za kolo, coz tedy stoji take dost casu, ale o poznani mene penez. Uz tolik nebouram :-D. Jsem jachtar a horolezec nebo spis piskar a skalni lezec a mohu opet jen potvrdit autorova slova, alespon co pozoruji u kolegu lezcu. Lezci jsou v podstate takovy sebestredny kokoti, ktery vlastni uspech stavi nade vse. Nic mene, par se jich sparovalo a najednou ejhle uz nemaji ty same cile jako predtim a je cim dal tezsi se s nimi domluvit na pivo nebo lezeni. S jachtarenim je to jest vetsi sousto. To se vlastne na lodi vetsinou sejdu s chlapama, ktery uz jsou rozvedeny nebo jsou v rizeni, popr. jsou jeste nezadani nebo neoddani.
ono to je jednoduchý. ze starý party jsem jedinej co vystudoval a to rovnou tři technický vejšky. hned po škole sem koupil novostavbu z roku 1912 a letos, tj. po 7 letech snad dodělam vnitřek. od náctiletých let sem pověsil na hřebík airsoft, poč. hry, seriály, modelařinu, vojenskou historii, motorku. Zkusil sem si, krom zedničiny, kovářský řemeslo – v tom bych jednou rád pokračoval, kynologii, akvaristiku a dlouhodoběji se věnuju nově myslivosti, chovu hosp. zvířat, investicím, zálesáctví a posledních cca 6 let tomu, jak správně studiu toho, vychovávat děcko, aby se z života v současný degenerovaný společnosti neposralo. Letos jsem se vrátil ke sportovní střelbě, ale už jen jako hobík, bez tlaku na výkon. v září začínám s brazislkým jiu jitsu. Jo auto – fondy z motorek sem použil k částečnýmu splnění si snu a koupil si pěkný subaru. nakonec ne wrx, ale praktičtější model pro rodinu. obětoval sem dál cestovatelský ambice, který mam hodně velký, ale prostě mam hypo na nedodělanej barák, a dát ročně čtvrt mega do cestování s dvěma děckama a starou na rodičáku, no to bych se sám před sebou styděl
eště sem si to vlastně zkusil v armádě, na to sem zapomněl. U všeho moje paní fungovala jako kontrolní druhý pár očí, kdy občas mou impulsivnost korigovala svou nezaujatostí, nebo naopak můj smysl pro povinnost/momentální neochotu vylézt z komfortu, kdy jsem o něčem hodně mluvil a pak hledal důvody proč je logické si to nedopřát. Našla mi mé současné subaru, ale loni mi zakázala uvažovat o koupi pickupu…
No koukam, ze jste toho dost pohrbil. Nepocitam do toho pocitacovy hry. Uz vam asi neni 15, ani mentalne. Zase na rovinu je potreba si rict, co opravdu chcete. Nekomu vyhovuje rodinnej zivot a pokud zenska pece a vari, tak i plny bricho. A je za to ochoten leccos zaplatit. Me to stalo skoro rozklad rodiny, abychom si se zenou vzajemne otevreli oci. Ja jsem chtel cestovat, lizt, Spano, Thajsko, jachtarit. Ale s nekym. Ono, kdyz clovek neco dela pro radost a nema to s kym sdilet, tak je to na hovno. A na konec jsme se proste nejak restartovali a zacali spolu vic mluvit. Respektovat prani a individualitu toho druhyho. Funguje to. Totiz verim, ze kdybych tehdy odesel a nasel si nekoho jinyho, dopadlo by to za par let stejne.
pohřbil myslím není správné slovo. Lecco jsem si zkusil, buď dosáhl toho co sem chtěl (kynologie – po třech letech výcviku vychovaný a vycvičený pes) a dál nechtěl pokračovat (vést psa sportovně), resp. bych i chtěl, ale prostá kalkulace náklad x zisk mi řekla, že na to nemám zdroje, resp. že je chci alokovat co jiných projektů
část věcí jsem pustil kvuli zdraví – kovařinu a motorku. v práci sedim a klikam. měl jsem opakovaně zánět karpálu, ve 30 letech…
No samozrejme. Pokud te kovarina chytla, tak to je urcite super. Motorka to samy. Klikam a datlim do klavesnice, takze vim o cem mluvis. Mnohdy mi to prijde jako ztrata casu. Zabavit se necim tvurcim povazuju za super zabavu.
Ono se to pozna, az deti odejdou. Teprve pak clovek uvidi, jak zacne nakladat se svym casem. Jestli se vrati k nejakemu koni, nebo spis zacne se zenou objizdet Evropu, nebo cokoli jineho. Ja osobne jsem konicku vyzkousel spousty, fakt spousty. Mel jsem nejake kmenove od mladi a neco jsem proletel dva, tri roky. Pak prislo manzelstvi a potomstvo a naprostou vetsinu jsem povesil na hrebik a spis zacal resit hnizda. Az potomstvo vyleti, k necemu se zrejme zase vratim. Ano, na padaku uz asi litat nebudu a kopat doma do makiwary taky ne, ale urcite si nejakou cast casu vymezim vic pro sebe.
Ja osobne naprosto seru na nejake modely, ktere maji doma druzi. Taky je prakticky padesatiprocentni rozvodovost. Necht si to kazdy dela jak chce a do druhych se montuje jen na poptavku a nebo vylozene pri riziku destrukce. Jaxe rika – pokud se kazdej bude starat predevsim o sebe, bude o vsechny dobre postarano.
Sysop: já spíš nechápu, co je divného na tom, že se koníčky – především s dětmi – mění. Čas je jen jeden a můžu se buď věnovat dětem, nebo sobě. Některé věci lze spojit, jiné ne. Některé lze dělat i bez většího omezení, některé ne. Na některé si nenechám sáhnout, některé bez problémů oželím, nakonec vše je to pouze o vyplnění těch 24 hodin denně, které každý máme. Pokud mě to, co dělám baví, nevidím v tom problém. Pokud je někdo debil a dělá věci, které ho nebaví nebo sráč, který „musí“ dělat věci, které ho nebaví, well, dobře mu tak.
Stejně se měnily i jiné věci – v bytě nebylo potřeba dělat prakticky nic. Na baráku se vždycky něco najde. Na něco jsou firmy, něco člověk zjistí, že ho baví, tak si to udělá sám. Na úkor něčeho jiného. Že by tedy byl „otrokem baráku“, protože to na něj ušil zákeřný nemovitonacista a systém nemovitoprasat, který to podporuje?
Někdy si říkám, jestli některé nicky nejsou děti, vydávající se za dospělé. Jak jsi psal o těch šlápotách, žes taky rychle poznal, jestli je VŠ nebo to jen hraje. Tady je to podobné – samej dospělej a pak neví o životě nic.
beru, prozatím, zpět toho Wericha, tam to bylo asi nakonec o voze a koze. Nedokážu pochopit, že někdo může dvacet let dělat stejné věci na stejné úrovni a být s tím spokojený. To za mě není život. být 20 let v jedný ohradě, nedělat nic novýho, nebo nedělat nic líp. Pak mi založení rodiny a opouštění koníčků/kamarádů přijde jen jako výmluva na můj podělaný život, kdy nemám odvahu na to si říct co chci a usilovat o dosažení cíle.
prostě pokud někdo dělá něco dvacet let stejně, tak buď je ve všem kurva dobrej, nebo je to pořádnej chcípák bez životního směru, ambicí a kuráže co se plácá v tom co zná, aby nemusel konfrontovat vlastní nedostatečnost a slabost s neznámem a potenciálním neúspěchem
Vrp: já to taky nechápu, ale je jich dost. Prakticky žádné takové ale ve své soc bublině dávno nemám, guilty pleasure je místní e-hospoda U D-f. Většina lidí je v ohradě proto, že chce a manželství/děti na tom nemá žádný zásadní podíl, v ohradě byli před ním/dětmi, v ohradě by byli i místo něj a v ohradě budou i po něm/nich. Akorát se mění, na co nadávají. Extra alergický jsem na lidi, kterým je řekněme 30-45 a „těší se do důchodu“. S takovými si nemám vůbec co říct.
Výše jste mě poněkud překvapil „starou na rodičáku“, tohle jsem za posledních zhruba 20 let slyšel jen párkrát, vždy pouze od cizích lidí (třeba týpek, co jezdil s náklaďákem a čekal, až ho bagr naloží – hned mi tykal a co (ne)dělá „stará“ bylo „na stole“ tak do pěti minut). Že to bylo hustý říkat v osmnácti o sedmnáctileté přítelkyni beru a taky jsem se tomu smál (a možná to i sám řekl), ale o matce svých dětí a cizímu člověku, jen tak, protože není co dělat? To si jeden představí tu „starou“, jak se svýma kamarádkama drbe „starýho“ a vlastně se není čemu divit.
Pravda, cizimu to asi vyzni jinak. Je to paraziticke slovo a ie soucasti domaciho folkloru i kultury v ramci pracovniho kolektivu. Pani to bere s humorem, bezne mi rika ze mam zamest ted jestli chci, ze si koste bere odpoledne na slet carodejnic..
@vrp
Ambice… :o)
Pokud není člověk úplnej debil, tak se učí zkušenostma. Takže líp dělá některý věci víceméně sám od sebe.
A jinak je dost lidí, kteří nemají potřebu pořád něco měnit. Koníčky, ženskou, bydliště… Proč měnit věci, který fungujou?
S těma ambicema je to otázka. „Postavím pergolu“ je, nebo není ambice?
mám li to postavit na roveň mentalitě mé party z mládí, tak 20 let mluví o postavení pergoly a o tom, jak je to bez ní nahovno… takže to není o ambicích ani betonování se v pozicích které fungují.
Ale já nemluvím o nekonečným žvanění, že něco chci, to je tak dobrý pro ženskou (to jsem se už jednou neudržel a povídám „hele, ty nechceš pračku, ty chceš mluvit o tom, že chceš pračku“, a že jestli si nevybere do tří dnů, co chce, tak nějakou koupím sám, sice byla ten den tichá domácnost, ale nazítří byla pračka vybraná).
Ptám se, co všechno spadá pod ty ambice, který podle Vás má muž mít. A co všechno je/není to betonování. Co má pořádnej chlap všechno měnit a jak často. Podle Vás, samozřejmě, je to subjektivní.
chápu, jednoduchá otázka, přesto záludná a hluboká s fakt širokým přesahem, snad se moc nerozjedu a myšlenku odprezentuju srozumitelně. Pokusím se být co nejobecnější – věřím, že každej chlap by měl být každý večer o chlup lepší než byl ráno, blíž nějakému (nedosažitelnému) ideálu. Tak bych asi definoval spokojenost. Být spokojený sám se sebou, hrdý na každou vteřinu prožitého dne. Měl by sám sobě přiznat čeho ctnostného v životě chce dosáhnout, oprostit se od toho, co mu je předkládáno okolím, že by měl chtít, co je norma. Každý jsme originál s různým mixem životních hodnot, talentů, předpokladů a tužeb. A v tom co chce, by měl aspirovat na to být nejlepší, přestože je vpodstatě jistý, že toho nikdy nedosáhne, protože tomu nemůže obětovat vše a i kdyby mohl, tak tu vždy bude někdo talentovanější. Nejde o dosažení cíle, ale o to být na cestě k jeho dosažení, nesejít z ní, nebo se nevracet zpátky tj. umět ignorovat rozptýlení, poklesky, neřesti, zkratky a snadná řešení, která téměř nikdy nejsou dlouhodobě výhodná. Stát si za svým, být schopný si před vším, všemi i před sebou samým nastavit hranice a ty hájit.
respektuju každého, kdo ví co chce a jde si za tím. Odkážu se na film Dokonalé dny – i kdyby to byla, pro mě nepochopitelná blbost jako chtít v životě čistit veřejné záchody a každý den si fotit stejný strom.
Ambice nemusí být … ambiciozní. Ale chlap by měl s každým výdechem dělat svůj život o chlup lepší – blíž svému ideálu.
takže pak někdo, kdo neustále mele o svých problémech, ale ne s vidinou toho, že mu někdo pomůže najít řešení, ale jen proto aby se prezentoval jako oběť a dostal od ostatních utvrzení v tom, že nedostatek jeho proaktivnosti, že jeho vadné/sebedestruktivní chování/ opakování chyb je v pořádku a svou nespokojenost vyplňuje závislostí na serotoninu a poklescích, které mu ho vyplavují, je úplným opakem toho, v co věřím. Proto mi na moderní společnosti hodně vadí normalizace a oslavování podprůměrnosti a odchylek. Nikdo si za svůj ideál nezvolí být tlustý prase, pokud k tomu nemá zdravotní důvod. takže body positivity není o oslavě sádla, ale o oslavě lenosti, nedostatku odvahy, disciplíny a vůle. Je snazší říct že sem tlustej a sem na to hrdej, než sem tlustej, protože sem línej sráč bez špetky sebekázně, co svůj nahovno život dělá snesitelnějším workaroundama jako sladký a chlast, který mi ale tlačí ještě hlouběji.
Kamarádi nejsou do toho aby mi řekli „nevadí že v 35 máš nadváhu“ ale od toho „hele, za poslední rok si přibral a nejsi v pohodě, jak ti můžu pomoct“
@vrp
Díky za zevrubnou odpověď.
Samozřejmě souhlasím s tím, že člověk se má o něco snažit a že se má snažit dělat věci co nejlíp. IMHO tohle samo už ho posouvá dopředu. Když to vezmu úplně banálně, tak dejme tomu řidič autobusu postupně nabývá zručnosti a zkušeností a jezdit s ním je radost, protože prostě víte, že s ním dojedete na čas a bezpečně. On ten progres ani nemusí být viditelný, ale postupně se stane tím, čemu se říká „starej machr“. Není to ale něco, co by ho ponoukalo ke změně.
Ke změně totiž člověka tlačí NESPOKOJENOST. Chci tohle umět líp, tamto dělat jinak a doma by to chtělo pergolu, protože sedět na tom slunci se nedá. Myslím, že takovou drobnou nespokojenost má v sobě třeba i ten řidič, kterej by v práci snad ani nic měnit neměl, tak tu pergolu postaví. Že by ji stavěl virtuálně, ho asi ani nenapadne, jako to nenapadlo mne, já jsem z venkova.
Bejt na sebe hrdej… jo, asi třikrát v životě jsem to zažil, když jsem vylezl na nějakej kopec nebo tak něco. Ale bejt na sebe denně hrdej, to mi přijde jako když Švejk si říkal „dneska jsem byl zase celej den poctivej“.
Utápění se v počítačových hrách je samozřejmě degenerace, to se dá použít maximálně na chvíli jako relax, nevidím to moc odlišné od televize. Já mám normálně dost práce, takže na jedno ani druhý nemám moc času, a o dovolené jsem radši venku nebo něco dělám. Televize ze mne nebaví a hry kromě šachů žádný instalovaný nemám.
Vy jste teda asi mladší, o generaci proti mně. Za pár let přijde doba, kdy se už člověku nechce pořád za něčím hnát, kdy přijde čas sbírat plody. To neznamená, že by měl flákat svou práci, ale že by si měl to, co vytvořil, taky trochu užít, a nepadnout v 55 s infarktem. Ne že by měl bejt tlustej jako prase, ale už není nutný sbírat třítisícovky, stačí Sněžka nebo Téryho. On ten život běží strašně rychle.
P.S. Ne, nemyslím počítačovou hru o lezení na Sněžku. Jsem dinosaurus, na Sněžku chodím po svejch :)
nevím kde jsem to četl, ale „každý muž v životě hledá bitvu co by bojoval, dobrodružství co by žil a krásku co by zachránil“. Někde v bibli je věta co říká to samé: „buď hodný svého povolání“. překlad je nešťastný v aj to zní čistěji: „be worthy of your calling“
jako příklad si vezmu poč. hry, který jsou za mě kontroverzní:
neni ctnostnou ambicí: chci hrát hry, protože se ve virtuálnu necítim tak nahovno jako v reálnym světě. to je za mě jen placebo na nenaplněné tužby. Jako mít nějaký pocit úspěchu. Když postavím pergolu, mám úspěch, splnil jsem cíl. jsem zaplavený serotoninem. Jenže to smrdí prací, námahou, řešením problémů. Zkratka je tu pergolu postavit v poč. hře, pěkně v pohodlí gauče, s čipsama a pivkem v ruce, kdy nehrozí žádný problémy bez nabídnutého řešení
naopak jako ctnostnou ambici bych bral: chci hrát poč. hry a bejt v tom nejlepší – kompetitivní/mít o tom úspěšnej kanál na YT… přestože s takovou ambicí nesouhlasim v rámci svých hodnot, respektuju jí
Vrp
9.7.2025 v 14:18
v zásadě to všecko zní celkem fajn, akorát zapomněl na pokoru a kdo seš ty, abys nekoho soudil? ;o) nejni třeba možný, že akorát nechápeš cestu, po které ty lidi dou (a jistě, že pokud si u toho 20 let stěžujou na to samý, tak sou to je poněkud dementní úlet, ale tak holt nigdo néjni dokonalej)?
Nemate namysli spis tolerantnost? Definice pokory zni: mit na vedomi vlastni nedokonalost. Coz je zaklad mnou vyse popsaneho
Na bypass me zaujatosti, jesitnosti a ja nevim ceho jeste mam jednoduchoupomicku, ktera mi okamzite ukaze, zdali je jednanie, nebo jine osoby v souladu s mou neihlubsi podstatou. Zeptam se sam sebe, jestli bych byl pysny, kdyby se takto zachoval muk syn/zivotni partner me dcery. Tam si neide lhat a clovek sam sobe anadno ukaze, jao velky je pokrytec
Vrp
9.7.2025 v 15:41
cotoe za jazyk?
@vrp
Co se týká práce, jak jsem říkal, jsem z venkova. Mne by nenapadlo stavět pergolu virtuálně, to se prostě nepočítá. Někdy to klouže až k tomu, že se nepočítá vůbec žádná duševní práce, takhle to brala třeba moje bejvalá.
Kdysi jsem četl jakési rozlišení typů rodin, a jako úplně největší trapáci tam byla rodina z venkova, kde jsou rodiče zvyklí pracovat. Naopak nejlíp tam vycházela rodina, co sleduje trendy a nakupuje to, co frčí. Je to tak dávno, že to ani na internetu nebude, ale pro mne to symbolizuje dobu, kdy se na začátku devadesátek začala společnost směrovat ke konzumu.
Oslava podprůměrnosti podle mýho pochází právě odsud. Konzumuj, to je to, co se po tobě chce.
Malinko se generačně míjíme, ale myslím, že Vám rozumím.
Moderní řemeslník, stavící pergolu, si nejporve učiní, dle zaměření na místě, 3D model v AutoCADu, plně funkční, pak ho rozebere na kousky a vytiskne si kusovník dílů té stavebnice. Pak už si to jen na dílně, na dvorku, na louce, nafikáš, ohobluješ, vybrousíš, ofrézuješ, naimpregnuješ, odvezeš a za den montáže složíš.
h72
12.7.2025 v 12:27
eště že potkávám samý nemoderní tvl, takovýdle kokotiny…
@h72
Tady šlo o něco jinýho. Jestli tu pergolu postavíš doopravdy, nebo si jen hraješ na to, že ji budeš stavět.
Zkraťme to.
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-jizda-na-kole-bez-drzeni-riditek-je-proti-lidskym-pravum-tvrdila-britska-policistka-40529238#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
A povinná colaloka i s čt gogo (ko)morníků /!lůzršlechty businessmanů bum bum kanón/ taky.
https://webshare.cz/#/file/cZPNGFywDP/hd-limonadovy-joe-aneb-konska-opera-1964-mkv
https://scontent.fprg3-1.fna.fbcdn.net/v/t39.30808-6/516396963_10235019387179339_5946331692300378699_n.jpg?stp=dst-jpg_p552x414_tt6&_nc_cat=101&ccb=1-7&_nc_sid=833d8c&_nc_ohc=zhvvIaQn_UwQ7kNvwFa4hur&_nc_oc=Adl3DfBRJ5GvK7VERE9sEuUcMUi9zdwtIwRP8xyIXodysGwjkMYw8luOcE7Ljp1Acbvil_XhaLP7C3kRIzVpncL-&_nc_zt=23&_nc_ht=scontent.fprg3-1.fna&_nc_gid=LyJaF3EDIn95pniVAoq6jA&oh=00_AfSGzr0_aOaX3lYaCG1iw9NMdSfN77HwxyCj9Q744eG5XA&oe=6872AB45
https://www.facebook.com/reel/1213406610324862?locale=cs_CZ
Pane doktore, opět výborná analýza. Mohu potvrdit, že nebýt dvou – tří dobrých kamarádů, dopadl bych přesně, jak popisujete. No, naštěstí se tak nestalo a měl jsem štěstí – povedlo se mi najít partnerku, se kterou se navzájem respektujeme a nevydíráme se.
Situace byla připravena na scénář, že se zhroutím a všechno jí nechám a zmizím – bylo to náročné období, umírala mi maminka. Ten jeden kamarád je psycholog, který mi jednoduše ukázal, jak to bylo systematicky plánováno a načasováno – a zdůraznil mi, že prioritou je v mé situaci péče o matku a teprve pak vše ostatní. To mi pomohlo přestat ze sebe dělat vola a získat nezávislost. No a pak to najednou bylo obráceně, najednou se bejvalka musela snažit spolupracovat…
Co tě nezabije, to tě posílí – posílilo mě to.
„povedlo se mi najít partnerku, se kterou se navzájem respektujeme a nevydíráme se“
To Challengerovi neříkej. Buď ti neuvěří, nebo bude žárlit. Cokoliv jiného, například že by pochopil, že k feminacistkoprasnicím existují alternativy, a že to posral především on tím, že na žádné nepřišel, je zcela nemyslitelné, ten člověk má dokonale externí locus of control.
@ Nitus
Žijete s Fuckwí na hromádce, nebo jste se již partnersky registrovali?
A s kým se budeš registrovat ty? Na Challengera asi nemáš, ale místní redpill komunitě, nedávno posílené díky inceliádě, se jistě někdo najde.
Problematika je značně složitější než je nastíněno a ne většina má schopnost se proměnit v to, co je uváděno. Největší boj(moje generace 30-39) se odehrává v naprosté neschopnosti průniku životních pohledů.
Po 30 je většina lidí uz tak zaměřena na svůj styl života, že to znamená se značně přizpůsobit z obou stran a proto máme rekordní singles. Podle mě se většina úspěšných vztahu odehrává někde po vysoké škole, kde se lidí znají a mají stejné priority. To co popisuje autor je generace mych rodičů, kde opravdu schopné ženy existovaly a neposraly se z ničeho. Ta generace je,ale pryč a zůstaly jen děti, které si hodlají „užívat/prožívat“. Manželství je potom relikvie ke které se většina lidí nemůže zákonitě propracovat…
historii i současnost jev popisuje jako nezvládnuté ego, uvolněná mysl.
píšete generace 30 – 39… No, já jsem generace 60 – 69… A ten návrh na rozvod jsem dostal jako dárek k padesátinám…
Ženy iniciují 80 % rozvodů (v případě vztahů s dětmi 90 % rozvodů)
V praxi je třeba odečíst případy, kdy manžel odmítá být formálním incializátorem rozvodu, jakkoliv je připraven tak učinit. Dříve relativně běžné, dnes méně – ale zase je více společných návrhů (to dříve nebylo možné procesně). Navíc víceméně klesá odpor proti rozvodům a to u obou pohlaví – v nemálo případech má dojem, že je jim to skoro jedno.
Nikdo nemůže nikoho učinit šťastným, protože štěstí je vedlejším psychologickým produktem dosahování vlastních cílů, sebezdokonalení, úspěšného ukončení vlastních projektů a tam cesta nevede skrze zneužívání druhých.
Může. Nastavení „Jsem rád, když ten druhý a naše děti jsou šťastné, je to můj cíl.“ vede k tomu, že mohu být šťastný štěstí těch druhých, v případě manželky z jejího štěstí. To by konečně mělo být i mým štěstí, neboť „A tak už nejsou dva, ale jedno tělo.“ (Matouš 19:6).
Pokud ovšem žena takového pečujícího muže opustí a rozvádí se s ním, přes noc se tento dříve pečující a oslavovaný muž stává hnusákem, zmetkem, hajzlem a společenským vyvrhelem, a to aniž by došlo k jakékoli jeho změně chování. Určitě jí něco zlého udělal!
Ano, vídám to v praxi a mám to od psychologů potvzeno. Za prvé, muž lépe snáší nepohodu ve vztahu, takže pokud má být ve vztahu někdo nespokojený, pro stabilitu vztahu je lepší, aby to byl muž. Za druhé, většina žen rychleji měmí polohu vnímání z pozitivního na negativní a tato změna bývá často nereverzibilní (případně rychle revezibilitu ztrácí).
Proto pokud chci vztah zachovat a nejde to učinit přes spokojenost obou, musím jako muž nastavit hruď problému. Pokud přesto dojde ke změně přístupu ženy, mám velmi málo času na nápravu (pokud vůbec).
Obdobně reagují též rodiče partnerů (na počátku obránci vztahu, následně celkem rychle obránci vlastního dítěte), též někteří blízcí přátelé a starší děti (v pubertě a především po ní, mladší jsou většinou stálými obránci vtahu, nebo alespoň hodně dlouhodobými.
Prakticky každá západní křesťanská církev učí, že nesobeckost muže v manželství je ctnost a že muži by měli milovat své manželky, jako Kristus miloval Boha a jeho stvoření – skrze naprosté sebeobětování a utrpení na kříži.
Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší v Pánu. Muži, milujte své ženy a nebuďte k nim příkří. List Koloským – to jste tím myslel?
že manželství je partnerství, zatímco žijí v realitě otroctví
A není to konec konců lepší přesvědčení? :-) Dovoluji si upozornit, že cca. polovina manželství se nerozvede a kdyby polovina z nich byla přesto dlouhodobě defektních, tak tu pořád máme dost slušný počet mužů, pro který to neplatí.
Jak to bude v realitě? Zamindrákované feministické soudkyně budou samozřejmě dále potvrzovat tatínka v roli méněcenného rodiče druhé kategorie pouze na každý druhý víkend tak, jako dříve.
Moje zkušenost je naprosto opačná. Dosáhnout svěření jednomu z rodičů, pokud nebydlí na velmi daleko od sebe, je v posledních letech velmi vzácné. A nedávná přednáška JUDr. Jirsy z US mě utvrdila, že trend se neotáčí.
které se nahrazují tzv. „prozatímním rozhodnutím“ (od 7/2025). To je naprosto bezprecedentní zásah do due process. Rozdíl od předběžného opatření je ten, že k návrhu jednoho z rodičů na prozatímní rozhodnutí se bude moci vyjádřit druhý rodič. Dochází zde k nepřípustné koncentraci řízení a ke zrušení institutu odvolání.
Zde naprostý souhlas. Jde o prasárnu.
Společnost učí muže být živiteli a ochránci, aniž by je učila chránit se před těmi samými lidmi, o které se starají.
Odevzdávám se Ti a přijímám Tě… a tam je ta nepodmíněnost. Společnost by především měla učit vztahové disciplíně a ostrakizovat ty, kteří vztahy rozvracejí (ne iniciátory rozvodů, ale inciátory rozpadů, to mohou být různí lidé). A lidé by do vztahů měli lézt na základě rozumné úvahy.
Neomezená dostupnost vás a vašich zdrojů ale žádnou lásku, nedokazuje.
Může a nemusí. Navíc tedy už to nejsou moje zdroje, jsou to zdroje i mé ženy, nicméně zatím si mohu např. budovat svou malou botanickou, protože mi jí vysloveně přeje a má radost z mé radosti. Já jí zase přeji jiné věci a mám radost z její radosti.
Oběť se v žádném případě nerovná lásce, rovná se transakci, která ve svém důsledku vede do služného otroctví.
Kdyby bylo nutno aby jeden z nás zemřel a bylo možno volit, zemřu za svou ženu (nebo místo ní). Přijde mi blbé to chtí po ní. Je to špatně?
To s tím „děláním někoho šťastným“ je o míře. Proč talenti v práci „vyhoří“? Protože každý další úspěch vyplavuje dopamin, ale současně buduje rezistenci vůči dopaminu. Takže on má úspěch za úspěchem, ale po nějaké době vyhoří, protože mu to začne být u prdele.
S babou je to zrovna tak. Čím víc se snažíš činit ženu šťastnou, tím víc si dláždíš cestu do pekla, protože pokud ji včera potěšila blbá SMS, zítra už musíš donést aspoň kytku. Za deset let už nebude stačit ani vysněná dovolená za 100k.
Klid, jsou tam pauzy. Rodina není fabrika na štěstí, rodina je socioekonomická jednotka a štěstí je takový bonus k přežití a reprodukci. Takže jsou tam běžně dopaminové detoxy (ne neštěstí, ale porostě práce na životě).
Jakmile jste výhradně „šťastný skrze druhého“, tak máte zaděláno na značné psychické problémy. Syndrom vyhoření budete řešit automaticky co dva roky.
Je to podobné jako být narkoman, prožívat extázi a absťáky.
Přidal bych vyjádření jedné mé kolegyně:
„My holky z vesnice a z úplnných rodin nejsme špatná volba.“
Potvrzuji, také mám.
Dtto
@LWG
mohu potvrdit, také mě potkalo to štěstí
@ LWG
„Společnost by především měla učit vztahové disciplíně a ostrakizovat ty, kteří vztahy rozvracejí (ne iniciátory rozvodů, ale inciátory rozpadů, to mohou být různí lidé).“
Měla by. Bohužel společnost aktuálně vypadá tak, že chlapce učí ustupovat ženám/dívkám a naopak dívky hecuje do toho, aby se mužům postavily. Tato nerovnováha nepodporuje funkční vztahy. Stejně jako asi Vy jsem pro harmonický vztah a vzájemnou lásku. Vidím ale tlak společnosti, který jde proti těmto hodnotám a podporuje konflikt. Různé tiskoviny určené ženám (moje žena mi občas ukazuje největší perly) si v doporučování rozvodu jako léku na neshody nebo běžnou nespokojenost vyloženě libují. Možná by se mohlo začít s tou výchovou právě tady?
Žena, která se rozvede, protože nechce muži a otci svých dětí prát ponožky, není jinými ženami ostrakizována, ale obdivována.
Stejně jako Vy pokládám za správné, pokud jste ochoten za svou ženu zemřít. Jde ale o to, že muž by měl za tuto svoji ochotu sklízet něco jiného než nepřátelství. A pokud k tomu nepřátelství dojde, je muž nadále morálně povinen?
Ta urban legend o nesnesitelném praní ponožek mě nepřestává fascinovat už asi 40 let, co ji vnímám. Ještě jsem neviděl ženu prát ponožky, ponožky pere pračka. Teda až na moji maminu, tu jsem občas viděl prát ponožky v umyvadle ručně, předpokládám ze zvyku z dětství a z úsporných důvodů, či z důvodů perfekcionismu, aby předeprala fleky.
To Klokan : To jsi, Klokane, videl kulovy :-) Vy zas mate na Osho modni vakuum,co? At te laskave obri krevety doskolej! Ja si napriklad svoje krajkovy fusky ( to fakt existuje, potrap Googly ), peru ruco, to samy u nekterejch manzelovejch drahejch fusekli. Bejbaci garderoba ditto. Ze zdravim hluboce a mej se modre. Ehh…dobre!
@ Ling :-D))
Nejsme vepři. Nechtěl jsem zabředat do zbytečných detailů. Fokus byl na většinu standardních pánských ponožek.
Krajkový fusky určo růčo, moc usilovně to snad drhnout ani nechceš. Pánský drahý různý černý stříbrovatý bambusky a podobně bych teda růčo nepral, šetrnější bude ta pračka ne? Pokud teda nemáš jaká já kdysi na vojně otevřenou bubnovou romovku s jediným brutálním programem – zapnout/vypnout…
@ Ling
Jinak to ruční praní moc nedoporučuju, já ručně peru jen drahý vlněný merino trika, svetry a ponožky, ty vlastně asi myslelas. Hned mi to nedošlo. Víš co ti to může udělat s nehtama? Ať si je vypere sám, ne?
To Klokan : S jakejma nehtama :-) ? Myslis, ty upidlany palicky, co mam z rejpani se na zahrade :-) ? Do prace to honem zachranuju nalepovacima, ale to zas za par dni vztekle sundavam, pac se mi s tim blbe dela doma :-). Drahy veci of course vsechny rucne, dobre cinis. Je to mozna votrava, ale Bezos uz je zadanej, takze zadnej miliardar, co by nam dotoval nakupy hedvabi a velbloudich kabatu na obzoru neni. Jen bud setrivej!
@ Ling
Vy američani už začínáte žít jak my v Bohémii. Úplně simi sebrala iluze :-D)))
To Klokan : Hele je to v prdeli, souhlasim :-)
U ponozek neni vopruz prani, ale pak to pexeso na konci. S tim obvykle zene pomaham, kdyz mam cas.
To Sysop Jakoze mate problem odlisit, ktera krajka je jeji a ktera tvoje? Well…To vam nezavidim :-)
No zena si svoje vytaha celkem rychle, ale ja bojuju s parovanim. Mnohdy je rozdil tezko znatelny a nechci mit jednu fusku cernou a druhou tmave sedou, napriklad. No je to high game…
Hosi, vzdyt mate diplomy, tituly, skoly…Skoro jak kdybych slysela svyho manzela, kdyz jsme si popisovali jaka barva je co na prvni pohled, tedy zadna prace…Kouknu, vidim….aaa….fuchsiova. Nasi stewardi to treba vedi hned :-) To jen vy technici se furt vymlouvate
Slecna Ling: třeba Sysop jen šetřil a má v prádelně obyč LEDku s CRI 80, to je pak titul k prdu a odstíny takřka nerozeznatelné – modrá, černá, tmavě šedá = černá:-) Stačí obyč žárovka nebo LED s CRI 95 a hned je veseleji:-)
To fatdwi
To ses celej ty, kazdyho omlouvat a hledat polehcujici okolnosti! Ja jsem prisna a dokud mi Sysop uspokojive nevysvetli rozdil mezi lososovou a deep orange, nemame se o cem bavit. To je jak, kdybys chtel toleranci vuci cloveku, co neumi cisat a psat! Jen at jde do sebe! Ja podam prst a on zejtra ani nebude vedet k cemu se pouziva BB cream! Neexistuje! Nekde je potreba namalovat tu border line!
lososova je takova svetlejsi cerna a deep orange je tmavsi seda. Ja se v barvach vyznam.
SL: když vidím feminacistku zneužívající k získání diskusního vítězství nad mužem urban legend o superioritě žen ve vnímáním barevných odstínů, automaticky zapínám obranné reakce, to je podvědomí, s tím nic neudělám:-)
Ale teda při zkoumání nadhozeného rozdílu jsem v lososové tabulce našel akorát hlubokýho lososa, ale hlubokej pomeranč ne. Nechceš mi snad říct, žes použila nějaký diskusní faul a dožaduješ se rozdílu mezi odstíny z různých palet?!
https://as1.ftcdn.net/jpg/08/67/63/58/1000_F_867635810_xHVeAPzreZwT7DVhfzNjaP4hSKactAns.jpg
Celej ten obrazek je do ruzova, mel by mit nekde v rohu referencni bilou.
to fatdwi
Levne se nevymlouvej a rovnou priznej, ze nemas jak znalosti tak imaginaci! Jako v Cechoprasecku ti to mozna projde,ale kdybys nahodou naskudlil prachy na ten Soul nebo jinou Asii, nebud tak pevnej v kramflecich! Tam maj onacejsi drice a uplne se bojim pomyslet, ze si u pohovoru utrhnes ostudu jak bic neznalosti akvamarinove nebo svestkove. A ne, se slivovici to ma prd co delat, tohle ani jako nezkousej!
@ Ling
Růžová to může být…
Ling se snaží o nachytávku :-D)))) Fuchsiová, lososová, magenta, růžová, nejsou vlastně barvy světelného spektra spojité vlnové délky. Jsou do různých odstínů „růžové“ namixované z různých podílů červené a fialové nespojitých vlnových délek. Deep orange to je jiná, sytě oranžová jednoho spojitého rozsahu „barevného vzorníku“ vlnové délky.
Jak jsem kvůli Ling začal studovat jůžovoučkou bajvičku, tak sem se k mému šoku dozvěděl, že růžová barva byla v 18.století spojována s odvahou a mužností. Jo to sou asi ty posuny kulturního kontextu…
Tak ono natrit se naruzovo, vzit boty s poradnejma steklama a vyrazit do ulic chce odvahu i dnes, ne ze ne.
To je fakt, rozdíl mezi US Gull Grey a Ghost Grey musí bejt letušce jasnej, o Compass Grey ani nemluvě. Nebo rozdíl mezi břidlicovou a střední barvou kamene.
To nemá nic společného s tituly. Až 20% mužů má nějakou poruchu barvocitu, nejsou vyloženě barvoslepí, rozliší základní barvy, ale s odstíny mají problém.
Ja barvy poznam, ostatne jsem se jimi i par let zivil, ale to mas tamhle nejakej tenkej prouzek, hele tamhle jsou dva, jo tahle je o pul centaku kratsi a pritom ma stejnou barvu, atd…
Sysop: ok, takže ne porucha barvocitu, ale ADHD:-))
No nebudu prece mit na jedne fusce prouzku 36 a na druhe 40. Co by tomu rekli lidi :-)
Vyhoď všetky ponožky do odpadu a kúp si 40 jednofarebných čiernych, 20 šedých a 10 bielych párov. To by na nejaké roky mohlo vystačiť.
to JH
To byl vtip, of course…Mate samozrejme pravdu. Ja si tu jen tak vtipkuju a prdelkuju, pac cekam na vysledky jednoho zdravotnihi vysetreni a cim vic jsem “ vtipna“, tim min mam strach :-). Klasika, posranek, no :-)
Neboj, zadnej strach. Diagnoza potvrzena. Jsi do nej blazen…
To Sysop
Ja debil! Ze ja nesla za tebou. A ja furt melanom, melanom…. Takhle sypat prachy dermousum :-)
Tyhle diagnozy delam v pohode na dalku z pohodli postele. Staci rict.
A drzim palec.
To Sysop
Dikec. To nic nebude. Ale to vis, jak kazdej miluje tyhle pracovni prohlidky.
Nebo je jim to prostě u prdele, ne?
SL
Protože slovní spojení „teplý steward“ je učebnicový pleonasmus.
To Childeater
Ale tak mame i dva, tri hetero… Jednoho dokonce az na urovni Osliz :-) Lec no,je to jen par vlastovek, ale psst! Co by nebyl steward neteplej :D? V Bibli se taky chodivalo po vode a nebo delal chlast z vody a kazdej tomu veri! Verte tedy v nasi crew, laskave :-)
Mně teplí stewardi vůbec nevadí. Když jsem lítal fakt hodně, měl jsem jejich servis upřímně rád (kristepane, tahle věta zní opravdu divně). Vždycky mě uložili, přikryli a dbali, aby byla číše stále plná.
Zatímco holky občas zhasly a hihňaly se v kuchyňce, hoši o mě pečovali furt… :-D
Patrne budete prijemny pasazer. Mame takovy, kterejm bysme nejradsi dolili kavu a otrusik, ale prej je to nehumanni :-)
Býval jsem – už pár let nelítám jinam, než na dovolenou s rodinkou. V dobách slávy jsem se prolítal za půl roku do platiny.
A když jsem lítal, tak jsem celkem snažil, aby to uteklo mě i leteckému personálu v pohodě. Pro mě to byla rutina, byl jsem v letadle furt a od letušek / stewardů se člověk dosti zajímavého dozví, když je na obou stranách nálada pokecat…
Neřešitelný problém! Co ti brání vybrat značku co ti vyhovuje ve větším množství než malém? Například koupíš 20x kotníkové Pumy, 10x vyšší pumy, a pokud třeba běháš, koupit analogicky 10 párů nízkých a 10 vysokých např. od Mizuna?
Hadry mi kupuje zena, podam zlepsovaci navrh.
Tak jako nemusíš, ale přiznejme si, že pokud je problém párování ponožek, jsou v zásadě dvě cesty. Buď mít tak rozlišitelné ponožky, aby párování bylo snazší (což časem stejně přestane fungovat, protože každá pračka v rodině začne žrát ponožky, jakkoli se to člověku jako singlu nikdy nestalo), nebo prostě koupíš ponožky maximálně identické, a pak to nemusíš řešit, protože stačí dokázat rozlišit že patří k sobě (v tomhle jsou třeba fajn Artengo z decathlonu – nohy v tom nesmrdí, cca 75 % bavlny což je přijatelné, nápis je na špičce nohy což v botě není vidět, na rozdíl od Pum či čehokoli podobného kde je co nejvíc nahoře, aby vidět byl)
Diky za tip. Ja napriklad v zime doma nosim armadni zimni se stribrnymi vlakny. Nesmrdi, hrejou a vsechny vypadaji stejne. Bingo. Ale dal od baraku se s tim neda :-)
NU, zde je vidět, jak jsou mladí moudří. Moje dcera na základce nosila mnoho let každou ponožku jinou. Bylo to roztomilé.
Bahnak: a už jste takovou, co tenhle argument použila, skutečně potkal? A pokud ano, co na to řekla? Jednou to zmínila kolegyně, toho času asi třicetiletá. Na mou otázku, jestli pere i svoje ponožky a jestli se to nějak liší smysluplnou odpověď neměla a dál už jsem to od ní nikdy neslyšel. Jiné podobné jsem v reálu nepotkal, čas od času to čtu tady na D-F, tak využívám příležitosti něco se dozvědět z empirie ostatních.
@fatdwi
Osobně ne, na síti ano, opakovaně. O těch fuseklích. Moje žena občas chodí na různé ženské diskuze, sice tam nepíše, ale čte to. Osobně se řečem o bývalých manželích vyhýbám, dámy by si to mohly vyložit jako zájem.
A samozřejmě jsem opakovaně v práci slyšel, jak to mají dámy těžký, kecy typu „nojo ty si přijedeš domů a máš večeři na stole“. Což nemám, u nás vařím já. Dámy dlouhodobě nepůsobí dojmem, že by byly nějak sedřené, a soudě dle jejich vyprávění o televizi apod., mají určitě víc volného času než já.
Nevím, no. Asi na tom něco bude. Ale prostě je chybou, že to tak chlap nechá zajít. Peníze ti dám, protože chci, mám doma navařeno, vypráno uklizeno. Když chci jít na pivo, jdu. Když chci jít hrát hokej, jdu. Přijdu až přijdu. Taky občas vypadni s kámoškama, chci mít klid. Jestli tě seru, můžeš jít. Nechápu, co je na tom složitýho.
Horší je být s ženskou po menopauze. To jsou migrény, změny nálad a tak.
Leckdy je to po menopauze právě naopak. Ženská je klidná, bez výkyvů, je sama sebou, zároveň je to najednou samice, která si sakra uvědomuje svou cenu, už jen to, že se do ní dá stříkat bez následků ….. Takovou si nelze ochočit.