V programu není vůbec zmíněna objektivní odpovědnost provozovatele vozidla, jež by jakožto narušující principy právního státu měla být zrušena především. Do roku 2013 neexistovala a bezpečnost silniční dopravy byla obdobná jako dnes. Ostatně na přestupek mající za následek dopravní nehodu jí stejně uplatnit nelze.
Zachování spalovacích motorů nebude k ničemu, nedojde-li ke zrušení povinnosti výrobců instalovat současná elektronická bezpečnostní a asistenční zařízení. Z mého pohledu není mezi novým spalovacím automobilem a elektromobilem podstatný rozdíl, neboť pro řidiče/majitele zbytečné až obtěžující prvky obsahují oba v přibližně stejné míře. Stejně tak infotainment umožnující aktualizaci(=vzdálené přehrátí firmware) přes internet a zároveň komunikující se zařízeními schopnými zásahu do řízení (asistenční funkce) je dnes věcí obvyklou bez ohledu na pohon a tento stav znamená, že je technicky možné, aby výrobce převzal nad vozidlem vzdáleně kontrolu. Hlavní není zákaz či zachování spalovacích motorů, ale legislativní nemožnost výroby „klasických“ aut bez zmíněných obtěžujících až nebezpečných částí.
Autor vyjadřuje nespokojenost s dvojím zpoplatněním komunikací spotřební daní a dálničním poplatkem, avšak ten nechce zrušit, nýbrž jen zlevnit a zjednosdušit. Proč? A jak lze zjednodušit současný systém, kdy jako řidič zaplatím dálniční poplatek na benzínce a dostanu stvrzenku? Co je na tom složitého?
„Budeme prosazovat dostupné a cenově přijatelné parkování ve městech“ Proč ne zdarma? Žádná obvyklá argumentace pro zpoplatnění parkování na veřejných komunikacích při hlubším zamyšlení neobstojí. Klasický argument s tržní cenou za pronájem dle poptávky naráží na skutečnost, že vozidlo parkující občan není zákazníkem soukromé firmy, nýbrž spoluvlastníkem komunikací, který navíc na jejich výstavbu a údržbu přispívá nemalé částky (hlavně spotřební daň z PHM). Není důvod, aby znovu platil za jejich užití odstavením vozidla. Tržní přístup jde i proti postatě veřejného majetku: Pokud by měli za užívání veřejného prostranství občané platit tržní nájmy a bezplatně by se na něj mohli jen uctivě dívat, nemusí být vůbec veřejné. Tak již fungují soukromé pozemky.
Co se týče zvýšení výběru do obecní/jiné pokladny, tak prvotním účelem veřejných subjektů není maximalizovat své příjmy. Opět by byly zbytečnými, neboť přesně to dělají subjekty soukromé.
Obecná regulace automobilové dopravy by byla přijatelným zdůvodněním, pokud by šlo o veřejný zájem. U většiny jednotlivců však lze pozorovat, že ačkoliv mnohdy slovně regulaci podporují, tak využívají automobilovou dopravu ve velké míře a omezením se snaží vyhýbat. Z toho lze vyvodit, že regulace veřejným zájmem není.
Regulace ve prospěch místních obyvatel by byla přijatelná jen tehdy, nemuseli-li by tito za parkování platit také (byť méně), a obecní záchytná parkoviště by byla výhradně bezplatná. To se ovšem neděje.
Celkově článek vyznívá, že autor sice není spokojen se současným stavem dopravních předpisů, ale nechce provádět žádné výrazné změny. Tento přístup pak může dojít až do stavu, že v případě zvolení nic z pohodlnosti nezmírní, ale navíc ještě přitvrdí, aby měl pocit, že alespoň něco udělal. Odstrašujícím příkladem nechť jsou dosavadní „zjednodušení“ stavebího zákona.
KPL70
„Přehodnotíme rychlostní limity na silnicích a dálnicích, aby odpovídaly moderním technologiím a bezpečnosti.“
„prosazujeme efektivní, svobodnou a moderní dopravu“
„modernizaci dálnic, silnic a obchvatů měst“
Autore, prosím, zanechte nadužívání výrazu „moderní“. To, že je něco moderní, není nutně ctnost. Výraz znamená toliko, že věc odpovídá současným trendům.
Moderní technologie je tak třeba i omezovač rychlosti rozpoznávající značky, palubní alkotester či elektromobil Tesla, u nějž výrobce vzdáleně aktivuje či deaktivuje funkce řídicího počítače.
Moderní jsou i proměnné rychlost omezující značky, kamerové systémy na silnicích (AKV), ostatně vetšina technického vybavení užívaného mocenskými orgány k buzeraci řidičů je moderní.
V programu není vůbec zmíněna objektivní odpovědnost provozovatele vozidla, jež by jakožto narušující principy právního státu měla být zrušena především. Do roku 2013 neexistovala a bezpečnost silniční dopravy byla obdobná jako dnes. Ostatně na přestupek mající za následek dopravní nehodu jí stejně uplatnit nelze.
Zachování spalovacích motorů nebude k ničemu, nedojde-li ke zrušení povinnosti výrobců instalovat současná elektronická bezpečnostní a asistenční zařízení. Z mého pohledu není mezi novým spalovacím automobilem a elektromobilem podstatný rozdíl, neboť pro řidiče/majitele zbytečné až obtěžující prvky obsahují oba v přibližně stejné míře. Stejně tak infotainment umožnující aktualizaci(=vzdálené přehrátí firmware) přes internet a zároveň komunikující se zařízeními schopnými zásahu do řízení (asistenční funkce) je dnes věcí obvyklou bez ohledu na pohon a tento stav znamená, že je technicky možné, aby výrobce převzal nad vozidlem vzdáleně kontrolu. Hlavní není zákaz či zachování spalovacích motorů, ale legislativní nemožnost výroby „klasických“ aut bez zmíněných obtěžujících až nebezpečných částí.
Autor vyjadřuje nespokojenost s dvojím zpoplatněním komunikací spotřební daní a dálničním poplatkem, avšak ten nechce zrušit, nýbrž jen zlevnit a zjednosdušit. Proč? A jak lze zjednodušit současný systém, kdy jako řidič zaplatím dálniční poplatek na benzínce a dostanu stvrzenku? Co je na tom složitého?
„Budeme prosazovat dostupné a cenově přijatelné parkování ve městech“ Proč ne zdarma? Žádná obvyklá argumentace pro zpoplatnění parkování na veřejných komunikacích při hlubším zamyšlení neobstojí. Klasický argument s tržní cenou za pronájem dle poptávky naráží na skutečnost, že vozidlo parkující občan není zákazníkem soukromé firmy, nýbrž spoluvlastníkem komunikací, který navíc na jejich výstavbu a údržbu přispívá nemalé částky (hlavně spotřební daň z PHM). Není důvod, aby znovu platil za jejich užití odstavením vozidla. Tržní přístup jde i proti postatě veřejného majetku: Pokud by měli za užívání veřejného prostranství občané platit tržní nájmy a bezplatně by se na něj mohli jen uctivě dívat, nemusí být vůbec veřejné. Tak již fungují soukromé pozemky.
Co se týče zvýšení výběru do obecní/jiné pokladny, tak prvotním účelem veřejných subjektů není maximalizovat své příjmy. Opět by byly zbytečnými, neboť přesně to dělají subjekty soukromé.
Obecná regulace automobilové dopravy by byla přijatelným zdůvodněním, pokud by šlo o veřejný zájem. U většiny jednotlivců však lze pozorovat, že ačkoliv mnohdy slovně regulaci podporují, tak využívají automobilovou dopravu ve velké míře a omezením se snaží vyhýbat. Z toho lze vyvodit, že regulace veřejným zájmem není.
Regulace ve prospěch místních obyvatel by byla přijatelná jen tehdy, nemuseli-li by tito za parkování platit také (byť méně), a obecní záchytná parkoviště by byla výhradně bezplatná. To se ovšem neděje.
Celkově článek vyznívá, že autor sice není spokojen se současným stavem dopravních předpisů, ale nechce provádět žádné výrazné změny. Tento přístup pak může dojít až do stavu, že v případě zvolení nic z pohodlnosti nezmírní, ale navíc ještě přitvrdí, aby měl pocit, že alespoň něco udělal. Odstrašujícím příkladem nechť jsou dosavadní „zjednodušení“ stavebího zákona.
„Přehodnotíme rychlostní limity na silnicích a dálnicích, aby odpovídaly moderním technologiím a bezpečnosti.“
„prosazujeme efektivní, svobodnou a moderní dopravu“
„modernizaci dálnic, silnic a obchvatů měst“
Autore, prosím, zanechte nadužívání výrazu „moderní“. To, že je něco moderní, není nutně ctnost. Výraz znamená toliko, že věc odpovídá současným trendům.
Moderní technologie je tak třeba i omezovač rychlosti rozpoznávající značky, palubní alkotester či elektromobil Tesla, u nějž výrobce vzdáleně aktivuje či deaktivuje funkce řídicího počítače.
Moderní jsou i proměnné rychlost omezující značky, kamerové systémy na silnicích (AKV), ostatně vetšina technického vybavení užívaného mocenskými orgány k buzeraci řidičů je moderní.
Žebrácká města
http://www.k213.cz/JOOMLA/4355-zebracka-mesta