V polovině 80. let 20. století prokázal pomocí oficiálních dokumentů švýcarský historik Werner Rings, že v letech 1939–1945 německá Reichsbank se švýcarskou pomocí dala na světový trh zlato v hodnotě 1,7 miliardy franků. Švýcarská vláda totiž umožnila nacistům zřídit si v Bernu pobočku Reichsbanky. Švýcarsko nacistům sloužilo jako jedna velká „prádelna“, ze které mohli posílat zlato do Portugalska, Rumunska nebo Švédska.
Aby to nevypadalo tak ošklivě, připsalo se do společného prohlášení, že švýcarská Národní banka nabyla „německé“ zlato „bona fide“, tedy v dobré víře. V této dobré víře raději pomlčíme o tom, kterak si před válkou v očekávání nejisté doby uložily ve spolehlivých švýcarských bankách své zlato a peníze tisíce či desetitisíce Židů. Poté, co většina z nich válku nepřežila, však odmítly švýcarské banky vrátit tyto prostředky pozůstalým, dokud nepředloží úmrtní list majitele účtu. Jak ale můžete předložit úmrtní list někoho, kdo skončil v plynové komoře v některém z vyhlazovacích táborů?
Když byl někdo hodně kreativní a úmrtní list si nějak obstaral, byť třeba nelegálně, chtěly po něm banky doložit, že je jediným oprávněným dědicem. To je samozřejmě zhola nemožné, a tak si většinu zlata a peněz po obětech holokaustu švýcarští bankéři ponechali. „Mohli jsme zůstat mimo válečný požár ze tří důvodů,“ přiznal později jeden z důstojníků švýcarské armády. „Vzhledem k dobré obraně asi tak z 10 %. Kvůli tunelům do Itálie, které bychom vyhodili do vzduchu, asi z 30 %. Ale z dobrých šedesáti procent naše nezávislost spočívala ve spolupráci s Reichsbankou a na jejím zlatu.“ Existenci takzvaných spících kont, tedy účtů s penězi obětí války, ke kterým se nemohou příbuzní ani nikdo jiný dostat, připustilo Švýcarské bankovní sdružení poprvé již koncem 40. let, nikdy ale nepřiznalo skutečné množství těchto krvavých peněz.
V 80. letech švýcarský ekonom a předseda Národní banky Robert Urs Vogler prohlásil, že obchody se zlatem mezi Švýcarskem a Říší v letech 1939–45 byly mnohem větší, než Švýcarsko připouštělo: „V letech 1939–45 získala Národní banka od Říšské banky zlato v hodnotě několika miliard franků.“ Jeho zprávu Národní rada zcenzurovala a pan Vogler následně musel rezignovat. Raději v tom ale nešťourejme, abychom nedopadli jako europoslanec za KSČM Miloslav Ransdorf, který se ve švýcarské bance pokusil spolu se třemi Slováky včetně exstarosty obce Ivanka při Nitre Peterem Guzmickým dostat k jednomu ze spících kont se sumou 350 milionů eur.
Švýcarská hora dál ponese jméno po rasistovi, změnit ho odmítli
—
Nadpis jak stehno! Proč takhle manipulujete s námi čtenáři? Tu horu nenazvali po něm jako rasistovi, ale jako po uznávaném geologovi!!! Navíc neutrální Švýcaři, že jo. Když jako uznávaný geolog v oblasti zkamenělin a ledovců je po něm pojmenována hora zcela na místě. To jakože se po něm mělo jmenovat jídlo jako vídeňské párky, segedínský guláš, tak agassizův sýr nebo Agassizova neutrální banka?
Jeho osobní postoje a názory jsou podružné u názvu hory po něm. Tím samozřejmě se automaticky s jeho názory neztotožňuji, cenzore!
Agassiz byl geolog, tak po něm pojmenovali horu.
Letiště na Ruzyni má název po Havlovi, protože létal na obláčku PRAVDY A LÁSKY… Ještě by to chtělo po něm pojmenovat nějaké cigarety a lahváče.
V polovině 80. let 20. století prokázal pomocí oficiálních dokumentů švýcarský historik Werner Rings, že v letech 1939–1945 německá Reichsbank se švýcarskou pomocí dala na světový trh zlato v hodnotě 1,7 miliardy franků. Švýcarská vláda totiž umožnila nacistům zřídit si v Bernu pobočku Reichsbanky. Švýcarsko nacistům sloužilo jako jedna velká „prádelna“, ze které mohli posílat zlato do Portugalska, Rumunska nebo Švédska.
Aby to nevypadalo tak ošklivě, připsalo se do společného prohlášení, že švýcarská Národní banka nabyla „německé“ zlato „bona fide“, tedy v dobré víře. V této dobré víře raději pomlčíme o tom, kterak si před válkou v očekávání nejisté doby uložily ve spolehlivých švýcarských bankách své zlato a peníze tisíce či desetitisíce Židů. Poté, co většina z nich válku nepřežila, však odmítly švýcarské banky vrátit tyto prostředky pozůstalým, dokud nepředloží úmrtní list majitele účtu. Jak ale můžete předložit úmrtní list někoho, kdo skončil v plynové komoře v některém z vyhlazovacích táborů?
Když byl někdo hodně kreativní a úmrtní list si nějak obstaral, byť třeba nelegálně, chtěly po něm banky doložit, že je jediným oprávněným dědicem. To je samozřejmě zhola nemožné, a tak si většinu zlata a peněz po obětech holokaustu švýcarští bankéři ponechali. „Mohli jsme zůstat mimo válečný požár ze tří důvodů,“ přiznal později jeden z důstojníků švýcarské armády. „Vzhledem k dobré obraně asi tak z 10 %. Kvůli tunelům do Itálie, které bychom vyhodili do vzduchu, asi z 30 %. Ale z dobrých šedesáti procent naše nezávislost spočívala ve spolupráci s Reichsbankou a na jejím zlatu.“ Existenci takzvaných spících kont, tedy účtů s penězi obětí války, ke kterým se nemohou příbuzní ani nikdo jiný dostat, připustilo Švýcarské bankovní sdružení poprvé již koncem 40. let, nikdy ale nepřiznalo skutečné množství těchto krvavých peněz.
V 80. letech švýcarský ekonom a předseda Národní banky Robert Urs Vogler prohlásil, že obchody se zlatem mezi Švýcarskem a Říší v letech 1939–45 byly mnohem větší, než Švýcarsko připouštělo: „V letech 1939–45 získala Národní banka od Říšské banky zlato v hodnotě několika miliard franků.“ Jeho zprávu Národní rada zcenzurovala a pan Vogler následně musel rezignovat. Raději v tom ale nešťourejme, abychom nedopadli jako europoslanec za KSČM Miloslav Ransdorf, který se ve švýcarské bance pokusil spolu se třemi Slováky včetně exstarosty obce Ivanka při Nitre Peterem Guzmickým dostat k jednomu ze spících kont se sumou 350 milionů eur.
(https://www.casopis-sifra.cz/od-krize-do-krize-jak-nefunguje-svetova-ekonomika/)
Miroslav Jarolín, Pardubice
Dnes 11:13
Švýcarská hora dál ponese jméno po rasistovi, změnit ho odmítli
—
Nadpis jak stehno! Proč takhle manipulujete s námi čtenáři? Tu horu nenazvali po něm jako rasistovi, ale jako po uznávaném geologovi!!! Navíc neutrální Švýcaři, že jo. Když jako uznávaný geolog v oblasti zkamenělin a ledovců je po něm pojmenována hora zcela na místě. To jakože se po něm mělo jmenovat jídlo jako vídeňské párky, segedínský guláš, tak agassizův sýr nebo Agassizova neutrální banka?
Jeho osobní postoje a názory jsou podružné u názvu hory po něm. Tím samozřejmě se automaticky s jeho názory neztotožňuji, cenzore!
Agassiz byl geolog, tak po něm pojmenovali horu.
Letiště na Ruzyni má název po Havlovi, protože létal na obláčku PRAVDY A LÁSKY… Ještě by to chtělo po něm pojmenovat nějaké cigarety a lahváče.
Sdílím dosavadní název hory po významném geologovi.
–
orig.:
https://www.novinky.cz/diskuze/40330054
– – –
Kopíruji celý příspěvek.
A dovolím si z něj ještě vypíchnout:
„Letiště na Ruzyni má název po Havlovi, protože létal na obláčku PRAVDY A LÁSKY… Ještě by to chtělo po něm pojmenovat nějaké cigarety a lahváče.“
:ODDD
https://www.idnes.cz/usti/zpravy/hrobcice-teplicko-szpi-inspekce-morske-plody-ryby-vecerka-potraviny.A200714_090738_usti-zpravy_pakr
„Večerka“