Pane doktore Patáku, jste s tim socialnim experimentem xmichu. O mnoho uveritelnejsi je zhodnoceni pana Sroubka, ze proste placate nejakou prekombinovanou kravinu a pak se schovavate za experiment. Pokud by tomu tak nahodou nebylo, pak jste experimentator velice naprd. kdyz uz v samem zacatku experiment vyzrazujete. Zobnete si par pataku na vyztuzeni lofasze, at nejste pro smich i sestrickam, ihihihi.
Praetorian
Trochu jiný pohled na věc: „Soudím se se ženou o děti. Ona je taky nechce.“
Jihočech Honza
Anebo: „Pokud se se mnou rozvedeš, děti už v životě neuvidím.“
RomanL
No, třeba jeden můj přítel to tak opravdu udělal… :-(
brum
Dobrýtro, vážení, jsem tu novej.
Internetovejch diskusí se běžně neúčastnim, ale tady mi to nedalo. Předně, postupem času se dfens stal jediným místem, kde vstřebávám informace o aktuální situaci. Mainstream propagandu jsem přestal používat. Diskuse čtu obzvlášť rád. Nestačim se divit, jak mi tu někteří (i v článcích, v diskusi ale hlavně) mluví z duše, věci se tu nazývají pravými jmény, lidi výjimečně inteligentní, komunikace asertivní (až na pár výjimek samozřejmě), nabízející nové pohledy, rozšiřuje to nenucenou formou obzory a podporuje otevřenou mysl. Překvapuje mě třeba, že většina zdejších diskusních stálic nepoužívá imperativy, jak má CZ ovčanstvo ve zvyku, to chválím a příjemně se to čte. Fakt jsem nečekal, že v týhle zemi něco takovýho potkám. Přemýšlel páně majitel třeba že by se tu udělalo full diskusní fórum? Nebo vám to takhle stačí? :-)
Ale k věci. Posledním impulsem k založení profilu byla právě tahle diskuse. Aneb SSRI epidemie. Podle mě se zdejší zdravotnictví ještě z 80.let nepohlo. Nemáš známý? Nemázneš? Tak co bys jako chtěl? Měl jsem dost hyperaktivní mládí (ano, ADHD), v 80’s se to neřešilo, v 90’s taky ne, nějaký imperialistický výmysly, že. Jak se to neřešilo, zvládnul jsem si na tom vypěstovat OCD, což už se řešit jaksi muselo, bo nešlo fungovat (potažmo roztáčet kola republiky a platit daně). Takže, samozřejmě, SSRI. No, můj response nebyl úplně optimální, chytly se až třetí, a to na samý horní hranici doporučenýho dávkování. Je to bratru 12 let, ano, cítil jsem se líp, leč značně tlumen, no práci jsem měl klidnou a poslední 4 roky jsem jenom cestoval po světě, takže mi ani nevadilo, že spím 12 hodin denně. Až teď, když jsem se vrátil, všechno zavřený, únava žádná, ale furt jsem chrápal těch 12, i 14 hodin denně, tj. třeba si najít práci úplně mimo hru. No došlo mi, že OCD už se tak nějak vyřešilo, tak jsem sám šel s SSRI dolů. Postupně až na nulu. Nenechal jsem nic náhodě, pár měsíců jsem studoval, jak na to, bo rovnákem na vohejbák se jaksi nevyřešila příčina ve formě ADHD, a vyrazil za svým (dosud velmi tvárným) psychiatrem. Nemá asi smysl zabíhat do detailů, zasvěcení vědí, ostatní si nemyslim, že by to zajímalo, prostě first line treatment na tohle jsou stimulanty, s čímž ovšem nastal problém. Ty látky jsou v zásadě dvě až tři, jedna je tady pro jistotu totálně ilegální (drogy jsou špatné, áno?) druhá vyžaduje opiátovej recept (ač to opiát není), a třetí (nová, ne až tak vyzkoušená) je tu schválena jen k léčbě narkolepsie. Že to v civilizovanejch zemích papaj s velice dobrými výsledky i děti, to už je za hranicí uvažování zdejší medicíny. Takže i můj dr. se předpokálel. A zdá se, nejen on. Najít psychiatra, co píše recepty s modrým pruhem, je naprosto nemožný. Tak jsme začali zase hledat rovnák na vohejbák. Jenže (obrazně řečeno) když máte problém s dopaminem, a dr. vám ve snaze to nějak řešit začne nahánět noradrenalin, v lepším případě to jenom nesedí, v horším je to fakt nepříjemný. Takže dalších pár měsíců studia, našel jsem další rovnák na vohejbák, no je to inhibitor MAO-B, tj. je to celý komplikovanější, ale zůstat napospas „dobrodiní“ našeho zdravotnictví, byl bych v zadnici úplný.
Zpátky k epidemii. Mně se zdá, že to všem náramně vyhovuje. Pacoš dostane, co chtěl, dr. dostane bonus, výrobci léků, tam je to jasný, no a stát? Serotonin je pro něj sen. Čím je ho víc, tím jste míň radikální, svoji, prostě jste spokojeni se situací, jaká je, ať už je jakákoli, do práce chodit můžete, sice budete trochu sjetí a padat na ústa, ale daně platíte, a vo tom to je, ne?
Omlouvám se, jestli je to moc dlouhý nebo odborný, nedalo mi to se k tématu nevyjádřit.
ancheels
Pán Challenger, mne sa príspevok páčil. Škoda, že som obdobný list nedostal pred 11 rokmi.Ale zase všetko je na niečo, takto som si aspoň držku namlátil sám.Je/bude „Rozvod po bolševicku. Manuál pro rozvádějící se otce“ niekde dostupná?
RomanL
Vážně? To jako že před 11 lety byste si to přečetl a řekl: „Sakra, tati, ty máš naprostou pravdu, díky, žes mi to řekl zavčas, seru na tu kurvu a už ji nechci ani videt!“? O tom tedy dost vážně POCHYBUJI. :-P
ancheels
Nevravím, že by to 180° otočilo moje vtedajšie rozhodnutie i keď v mojom prípade nebol hlavným spúšťačom uzavretia zväzku ani tak vizuál a súložné schopnosti matky môjho dieťaťa. Môj pohľad na tento príspevok je jednoznačne ovplyvnený mojou osobnou skúsenosťou a takmer vo všetkých bodoch vo mne zarezonoval. Mladému človeku s tzv. ružovými okuliarmi, či prípadne niekomu totálne zmanipulovanému by nepomohol ani náhľad cez vešteckú guľu do budúcnosti. Veril by, že teraz keď videl, bude schopný veci urobiť inak alebo lepšie aby im zabránil…
ancheels
A len pre upresnenie, neboli sme ani v očakávaní ratolesti … dá sa povedať, že som žil v istých ohľadoch podľa predstáv iných a toto bol dôsledok. Ak budem citovať klasika: „Kazeň musí být, pořádek musí být, tak je to správne.“ Ak spolu žijete, mali by ste sa vziať, atď.Ale to je na separátnu obsiahlejšiu analýzu, ktorá je ale aj tak zbytočná nakoľko tento príbeh písal život už nespočetne veľa krát a človek sa finálne aj tak nepoučí z chýb iných. Tie vlastné, sú tak krásne intenzívne. : )
RomanL
Že vám ten příspěvek po 11 letech manželství na hovno „zarezonoval“ (kromě toho, že když to trvalo celých 11 let, tak to zase tak na hovno být nemohlo, něco podobného měl doma můj přítel) je poměrně pochopitelné, to je ovšem obvyklá reakce každého generála po bitvě, takže taky úplně na hovno. Není proto potřeba se nad tím jakkoliv rozplývat jako nad nějakou brilantní, věšteckou prognózou. ;-)
Nádhera! Pohlazení po duši.
Děkuji :-)
Pane doktore Patáku, jste s tim socialnim experimentem xmichu. O mnoho uveritelnejsi je zhodnoceni pana Sroubka, ze proste placate nejakou prekombinovanou kravinu a pak se schovavate za experiment. Pokud by tomu tak nahodou nebylo, pak jste experimentator velice naprd. kdyz uz v samem zacatku experiment vyzrazujete. Zobnete si par pataku na vyztuzeni lofasze, at nejste pro smich i sestrickam, ihihihi.
Trochu jiný pohled na věc: „Soudím se se ženou o děti. Ona je taky nechce.“
Anebo: „Pokud se se mnou rozvedeš, děti už v životě neuvidím.“
No, třeba jeden můj přítel to tak opravdu udělal… :-(
Dobrýtro, vážení, jsem tu novej.
Internetovejch diskusí se běžně neúčastnim, ale tady mi to nedalo. Předně, postupem času se dfens stal jediným místem, kde vstřebávám informace o aktuální situaci. Mainstream propagandu jsem přestal používat. Diskuse čtu obzvlášť rád. Nestačim se divit, jak mi tu někteří (i v článcích, v diskusi ale hlavně) mluví z duše, věci se tu nazývají pravými jmény, lidi výjimečně inteligentní, komunikace asertivní (až na pár výjimek samozřejmě), nabízející nové pohledy, rozšiřuje to nenucenou formou obzory a podporuje otevřenou mysl. Překvapuje mě třeba, že většina zdejších diskusních stálic nepoužívá imperativy, jak má CZ ovčanstvo ve zvyku, to chválím a příjemně se to čte. Fakt jsem nečekal, že v týhle zemi něco takovýho potkám. Přemýšlel páně majitel třeba že by se tu udělalo full diskusní fórum? Nebo vám to takhle stačí? :-)
Ale k věci. Posledním impulsem k založení profilu byla právě tahle diskuse. Aneb SSRI epidemie. Podle mě se zdejší zdravotnictví ještě z 80.let nepohlo. Nemáš známý? Nemázneš? Tak co bys jako chtěl? Měl jsem dost hyperaktivní mládí (ano, ADHD), v 80’s se to neřešilo, v 90’s taky ne, nějaký imperialistický výmysly, že. Jak se to neřešilo, zvládnul jsem si na tom vypěstovat OCD, což už se řešit jaksi muselo, bo nešlo fungovat (potažmo roztáčet kola republiky a platit daně). Takže, samozřejmě, SSRI. No, můj response nebyl úplně optimální, chytly se až třetí, a to na samý horní hranici doporučenýho dávkování. Je to bratru 12 let, ano, cítil jsem se líp, leč značně tlumen, no práci jsem měl klidnou a poslední 4 roky jsem jenom cestoval po světě, takže mi ani nevadilo, že spím 12 hodin denně. Až teď, když jsem se vrátil, všechno zavřený, únava žádná, ale furt jsem chrápal těch 12, i 14 hodin denně, tj. třeba si najít práci úplně mimo hru. No došlo mi, že OCD už se tak nějak vyřešilo, tak jsem sám šel s SSRI dolů. Postupně až na nulu. Nenechal jsem nic náhodě, pár měsíců jsem studoval, jak na to, bo rovnákem na vohejbák se jaksi nevyřešila příčina ve formě ADHD, a vyrazil za svým (dosud velmi tvárným) psychiatrem. Nemá asi smysl zabíhat do detailů, zasvěcení vědí, ostatní si nemyslim, že by to zajímalo, prostě first line treatment na tohle jsou stimulanty, s čímž ovšem nastal problém. Ty látky jsou v zásadě dvě až tři, jedna je tady pro jistotu totálně ilegální (drogy jsou špatné, áno?) druhá vyžaduje opiátovej recept (ač to opiát není), a třetí (nová, ne až tak vyzkoušená) je tu schválena jen k léčbě narkolepsie. Že to v civilizovanejch zemích papaj s velice dobrými výsledky i děti, to už je za hranicí uvažování zdejší medicíny. Takže i můj dr. se předpokálel. A zdá se, nejen on. Najít psychiatra, co píše recepty s modrým pruhem, je naprosto nemožný. Tak jsme začali zase hledat rovnák na vohejbák. Jenže (obrazně řečeno) když máte problém s dopaminem, a dr. vám ve snaze to nějak řešit začne nahánět noradrenalin, v lepším případě to jenom nesedí, v horším je to fakt nepříjemný. Takže dalších pár měsíců studia, našel jsem další rovnák na vohejbák, no je to inhibitor MAO-B, tj. je to celý komplikovanější, ale zůstat napospas „dobrodiní“ našeho zdravotnictví, byl bych v zadnici úplný.
Zpátky k epidemii. Mně se zdá, že to všem náramně vyhovuje. Pacoš dostane, co chtěl, dr. dostane bonus, výrobci léků, tam je to jasný, no a stát? Serotonin je pro něj sen. Čím je ho víc, tím jste míň radikální, svoji, prostě jste spokojeni se situací, jaká je, ať už je jakákoli, do práce chodit můžete, sice budete trochu sjetí a padat na ústa, ale daně platíte, a vo tom to je, ne?
Omlouvám se, jestli je to moc dlouhý nebo odborný, nedalo mi to se k tématu nevyjádřit.
Pán Challenger, mne sa príspevok páčil. Škoda, že som obdobný list nedostal pred 11 rokmi.Ale zase všetko je na niečo, takto som si aspoň držku namlátil sám.Je/bude „Rozvod po bolševicku. Manuál pro rozvádějící se otce“ niekde dostupná?
Vážně? To jako že před 11 lety byste si to přečetl a řekl: „Sakra, tati, ty máš naprostou pravdu, díky, žes mi to řekl zavčas, seru na tu kurvu a už ji nechci ani videt!“? O tom tedy dost vážně POCHYBUJI. :-P
Nevravím, že by to 180° otočilo moje vtedajšie rozhodnutie i keď v mojom prípade nebol hlavným spúšťačom uzavretia zväzku ani tak vizuál a súložné schopnosti matky môjho dieťaťa. Môj pohľad na tento príspevok je jednoznačne ovplyvnený mojou osobnou skúsenosťou a takmer vo všetkých bodoch vo mne zarezonoval. Mladému človeku s tzv. ružovými okuliarmi, či prípadne niekomu totálne zmanipulovanému by nepomohol ani náhľad cez vešteckú guľu do budúcnosti. Veril by, že teraz keď videl, bude schopný veci urobiť inak alebo lepšie aby im zabránil…
A len pre upresnenie, neboli sme ani v očakávaní ratolesti … dá sa povedať, že som žil v istých ohľadoch podľa predstáv iných a toto bol dôsledok. Ak budem citovať klasika: „Kazeň musí být, pořádek musí být, tak je to správne.“ Ak spolu žijete, mali by ste sa vziať, atď.Ale to je na separátnu obsiahlejšiu analýzu, ktorá je ale aj tak zbytočná nakoľko tento príbeh písal život už nespočetne veľa krát a človek sa finálne aj tak nepoučí z chýb iných. Tie vlastné, sú tak krásne intenzívne. : )
Že vám ten příspěvek po 11 letech manželství na hovno „zarezonoval“ (kromě toho, že když to trvalo celých 11 let, tak to zase tak na hovno být nemohlo, něco podobného měl doma můj přítel) je poměrně pochopitelné, to je ovšem obvyklá reakce každého generála po bitvě, takže taky úplně na hovno. Není proto potřeba se nad tím jakkoliv rozplývat jako nad nějakou brilantní, věšteckou prognózou. ;-)
Ehm…? Kdo že to vlastně psal? 8-o