Společenský problém o kterém se nemluví: Incel - zpět na článek

Počet komentářů: 765

  1. Fascinují mě stížnosti typu: Škola mě nenaučila, jak pozvat slečnu na kafe… – a co jako, já snad na kafe nepozval nikdy nikoho a děti mám čtyři. Neviděl nikdy nikoho flirtovat – nechtělo by to navštívit očního?

    Rada typu – zrušte střední školy a na základkách vyučujte partnerství. Dívám se na učitelský sbor svých dětí. Kolik z nich bych přijal jako vyučujícího takového předmětu… málo by jich bylo. A především, tohle má snad vyvětlit máma s fotrem, dítě má přijít na to, že tomu nerozumí, vybájit si vlastní postupy a cestu a potom pozvolna víceméně přijmout tu rodičovskou.

    Takže pokud nechcete mít z dětí incela, zkuste se jim především dát příklad (objímente manžela/ku, přítele/kyni), pokud přijdou s dotazem, přiměřeně poradit, spíše navést, přiveďte jim na svět nějaké sourozence (poslední má smůlu – sice se dožaduje, ale asi nedočká), nikdy nemluvte špatně o druhém partnerovi (pokud jste po rozchodu, udržujte přiměřenou úctu i bývalému partnerovi, minimálně na urovni slušného jednání k parlamentáři druhé bojující strany), dávejte najevo, že oběť pro druhého z rodičů i děti může být bolestivá, ale je potřebná, že vztah není nekonečný pramen štěstí, že jsou chvíle, kdy nastupuje povinnost a disciplína, aby zastínily zlé nebo nahradily nedostatek spontálně dobrého. Dejte dětem najevo, že jsou hodny pozornosti, úcty a důvěry. Pokud se proviní, jasně to označte, požadujte přiměřenou náhradu (je-li možná) a vždy pokání, naopak poskytněte odpuštění.

    Atd. To není nic, co by nedělaly celé generace před námi, často pod klackem nutnosti přežití. Ten není zrovna tak aktuální, takže to máme těžší. Nebojte, bude hůř a půjde to lehčeji :-)

    1. tak jako rozvodovejm advokátům se jim to radí :DDD

      1. Ano. Potkal jsem také dva vyšetřovatele dopravních nehod, kteří měli zajímavou databázi rad a zkušeností. Kdo vidí havárie, vidí důsledky a řešení (včetně toho, že jsou chvíle, kdy sebelepší snaha nemusí stačit). Např. série knih „Bezpečnost na sklále a ledu“ je na tom založena.

      2. PS: Že já si tu kazím kšeft :-)

        1. Neboj, toľko sebareflexie v ľuďoch nie je, že by to mohlo mať merateľný vplyv…

        2. Z tvoji strany je to jasne PR, protoze jestli se lidi prestanou brat, mas problem ;-)

    2. LWG 27.12.2024 v 8:48

      Přesně.
      Vztah není nekonečný pramen štěstí, což je v dnešní hedonistické době zásadní překážka pro jeho navázání a nedej bože udržování.
      Jak má obyčejný vidlák navázat a proč udržovat vztah, když se v rámci aktuálního společenského tlaku má naučit milovat sebe, případně své tělo, své vlasy, svou pokožku…či v nejlepším případ svůj sonický zubní kartáček?

      1. Proč má obyčejný vidlák podléhat společenskému tlaku a ne se proti němu vymezovat a automaticky ho negovat, jako jsme to dělali odjakživa?

        1. Dissenter 27.12.2024 v 9:45

          Ach ano, měl jsem použít spíše BFU či vohnout, ale nepřišlo mi to zásadní.
          Společenský tlak je vyvoláván proto, aby mu vidlák podlehl, a prostředky, které zaručují úspěšnou aplikaci.
          Lidí, kteří se dokáží odjakživa vymezoval a automaticky negovat, je zanedbatelná menšina.
          Proč si to myslím?
          Protože existuje výdělečná produkce komerčních sraček a podpůrný reklamní průmysl. Kdybych si to myslel špatně, minimálně reklamní průmysl by se zhroutil. Nebo se zhroutil a já si toho ani nevšiml, stane se.

          1. No jasně, a není tedy efektivní cestou naučit lidi ničemu nevěřit?

            A neútočit na reklamní průmysl, korporace, politiky, buzeranty, ženy a já nevím na koho (to vše nemyslím nijak proti tobě), ale spíše na ten princip věřím a nevymezuju se?

            1. Dissenter 27.12.2024 v 9:57

              Jistě, místo debaty pod konkrétním článkem na téma „co nyní jest a proč“ by byla debata na téma „co by býti mělo“ (pokud možno s přidaným „a jak toho dosíci“) zajímavější, ale nechám si to na jindy, jinde a možná i s někým jiným.
              Děti mají prázdniny a času je málo.

    3. LWG 27.12.2024 v 8:48
      Jo.

  2. Takže to shrnu: chlapec užívá mamatata hotel, 6 let se válí doma a buď paří počítačové hry nebo si při tvrdém pornu drandí netopejra. Nepochybuji, že po tomto intenzívním sportovním režimu bude fyzicky nesmírně atraktivní a výkonný. Teď se diví, že ho žádná nechce, protože ji ani neoslovil. Ale holky to chtěj taky.
    Dále použít jako referenční věkovou skupinu 18-25 let je blbost. Možná tak 22-27. Sám vím, jak bylo těžké najít skutečné soukromí k prvním párovým aktivitám, podařilo se až skoro v 19 a asi jsem nebyl jediný.
    No, jestli to chce změnit, doporučil bych cvičit, vysadit porno, začít pracovat a … no vzhledem k věku na zácvik nějakou kvalitní, tedy dražší profesionálku. Pak nejspíš procitne a zjistí, že konsenzuální párový sex je úplně jinačí kafe. Ale pokud je opravdu takový lempl, že se 6 let válí doma, tak nevím, jestli by přeci jen neměl zůstat samosexuálem. To by blbě dopadlo i s opravdu kvalitní ženou.

    1. Soukromi k hratkam? Za myho mladi v Majlonte na parkovisti stal nepojizdnej starej Medak, kde jsou klice vsichni vedeli a do prihradky se hazela na konci dvacka, aby majitel dostal vsimny za udrzbu, aby to mesto nenechalo odtahnout. Co se pamatuju, stal tam snad deset let.

      1. No, ono svoje udělal nekompatibilní rozvrh, předměty v prváku, na které úplně nemám kapacitu paměti, částečné dojíždění (neměl jsem kolej a spal u příbuzného) a chladná část roku. Ale bylo to fajn a kdyby jí ve druháku neonemocněla máma, tak to mělo hodně velkou budoucnost. Byla z Moravy, tak se přesunula na bližší fakultu.

  3. Článek hodnotím tak za dvě, možná za tři. Oceňuji ochotu otevřít téma. Horší je to s těmi logickými a argumentačními zkraty v textu, názorovitostmi, utápěním se v osobních, místy těžce subjektivních příkladech.
    Zase ale, abych nebyl na autora zlý, jde o multifaktoriální, celospolečenský problém. Nejsem si jistý, že bych podstatu věci vystihl lépe, srozumitelněji, za méně psaného textu.
    Zase ale, na internetech jsou borci, kteří se komplexně této tematice věnují po mnoho těžkých let. Moji oblíbení jsou třeba: Rollo Tomassi, Rian Stone, Paul Benjamin

    Autor plete pojmy. Co mě z úvodu článku sere, je nepřesná klasifikace nás zbytkových mužů. Lépe uvést ty pojmy na pravou míru, pro ujasnění:
    – panák, tj. ten, který si s ženami nikdy neškrtl
    – incel (involuntarily celibate). Ten si někdy škrtnout mohl, ale toto mohlo být třeba před dvěma, třemi, pěti, deseti lety, v nižší kvalitě či kvantitě něž si přál. A dále, v současnosti si už ani neškrtne (může být dáno tím, že je je pro typické vztahy defektní (takřka panák, s kontextovým štěstím, kdysi kdesi); může být dáno tím, že pro ženy byl dříve atraktivní, a tuto atraktivitu ztratil (chronická nemoc, ztráta zaměstnání))
    – MGTOW (men going their own way / muži jdoucí vlastní cestou). Zde jde zpravidla o vyžité pány, 30+, 40+, 50+, kteří typicky tu vztahovou hru s ženami hráli, strom zasadili, zplodili potomstvo a zajistili kontinuitu své linie, Nyní jsou ale spíše rádi za svůj klid, a slepičí mozečky (některých) žen je serou. Takže, kopnou ženy do zádele, a preferují svůj klid (buď z vlastní iniciativy, anebo poté, co jsou ženami více či méně zbankrotováni, v rozvodu apod.)
    – volcel (voluntarily celibate). Může být skoro synonymem pro MGTOW.

    Obecně, být v tom celibátství dobrovolně (voluntary, MGTOW) je asi lepší, než se tam ocitnout proti své vůli (involuntary).
    Zmatek v těch pojmech vzniká primárně tím, že ti nedobrovolně celibátní se stylizují do rolí dobrovolně celibátních – asi aby to jejich ego lépe neslo.

    Další věc, která je v článku mizerně komunikována, jsou role a očekávání mladých samic, v tomto novodobém, digitálním trhu s bílým masem.
    Tedy, přehnaná očekávání (čekání na prince), zbavení se osobní zodpovědnosti, hookup culture. Je v tom velký byznys, založený na klamání pipinek, a prodávání vzdušných zámků (od seznamek, až pro výrobce kočičího žrádla).
    Pravda je, že tyto trendy jsou výraznější na západ od nás, kde jede degenerátská kultůra a kult prachů v plném proudu. Přesto, postupně od nich přejímáme.

    V kontextu současné ČR je v prdeli bytová politika, kupní síla obyvatel. Na osobní rovině pak, že jsme my, zbytkoví muži, mohli do života vyfasovat celkem blbé karty k zahrání.
    Na osobní rovině, když si, incele v ČR, uvědomuješ svoji situaci, co se s tím dá dělat? Osamostatnit se a koupit vlastní bydlení, to je martýrium třeba na deset let.

    Co se mého konkrétního incelství týče, je to též souhra více faktorů (osobní, rodinné, ekonomické). Bilancování nad odžitým životem, a takotýto píčoviny…

    Za pár let mi bude 40. Průměrně vypadající, snad pohodový, ale sociálně trochu defektní jedinec (nižší sociální inteligence), z divné rodiny divných lidí, kde se nekomunikuje (schizoidní, schizotypání, neurotické, narcistické osobnosti). Že jsem v prdeli (sociální dovednosti, finance) jsem si uvědomil okolo třiceti. Do té doby jsem byl nýmand a retard, plus mě nikdo nevedl, nenaučil sociálně, ekonomicky smýšlet; dnes už vidím hořkou realitu okolo sebe, zatímco někteří rodinní příslušníci ji nadále úspěšně popírají. Srandy kopec.

    Posral jsem to naivní volbou kariéry, resp. mě hodil přes palubu i tento stát. Dělat vědu a výzkum znamená utopit těžké roky vzděláním. Těžké roky, které nebyly reflektovány na výplatní pásce – 20-35 tisíc čistého, ještě pár let nazpět, byť šlo o technický obor. Nyní držím hubu a dělám programátora ve firmě, za několikanásobný plat. Ale jen posledních pár let, začal jsem kurevsky pozdě. Do toho nastalo brutální zdražování nemovitostí v ČR – není tu dobrá startovní pozice do něčeho investovat.

    Mladé samice, 18+, to jsem minul věkem, nejsem pro ně zajímavý. Smůla.
    Mladé samice, 30+, chtějí vidět zázemí, bydlení, prachy. Tak trochu smůla, nemám jim úplně co nabídnout.

    Protože nejsem sráč, co by tu jen naříkal, snažím se něco dělat. Ale zase, není řeč o nijak super startovní pozici…
    Rekonstruuji podkroví domu do obytného, vlastnoručně, za necelý milion. Poté přijde na řadu rekonstruovat přístavek, garáž, sklep. Až to dodělám, bude mi cca 40, a budu mít nějaký samici možná něco málo co nabídnout.
    Zakoupen krásný pozemek na vidlákově, kde musím vyhádat stavební povolení a postavit vlastnoručně dům. To bude tak za 3 miliony, dřina jak sviňa, a až to dodělám, bude mi minimálně 45.
    Do toho nějaký investice, pasivní příjmy, by přišlo vhod. Snižovat svoji závislost na zaměstnavateli a tak.
    Taky tu na domě po předcích můžu počkat na byt – až babka (90+) zavře oči. Ale kdybych dělal jen to, je to morálně špatně, nejsem sráč.

    Respektuji své prarodiče, kteří něco vybudovali a po sobě přenechají. Pociťuji zhnusení ze svých rodičů, finančně negramotných joudů, kteří nejen že na práci svých rodičů nenavázali, ale některé rodinné majetky ještě prodrbali. Z toho pak plyne i moje počáteční nevybavenost do života – nuzný sociální, ekonomický, znalostní, pragmatický kapitál.

    Co se týče mě (sebepoznání) a mladých samic, znám svoje triky, a tak trochu znám i jejich triky, získané z hořkých zklamání, metodou pokus-omyl.
    Klíčové je vědět, na co se zmůžu, a na co fakt nemám. Ohledně nějakých subliminálních, sofistikovaných metod svádění, na to rozhodně nemám. Stejně tak vysoce kompetitivní samice, a jejich ostré mentální hry – to ať si vezmou někam jinam, zkoušejí na někoho jiného. Zmůžu se tak akorát na to se cca chovat slušně, transparentně, a očekávat od protějšku něco podobného. Nedělat ze sebe rohožku, držet se svých cílů, a v případě potřeby si navzájem říct, používat mluvený jazyk. Čímž se stávám neatraktivní pro nějakých 80+% samic, a jejich vysoce kompetitivní, subversivní sociální hry…

    Když jsem byl mladší, já to na ty mladé samice různě zkoušel (na internetu, na ulici, ve škole, přes kamarády), ale teda nic moc. Bylo z toho přes sto face-to-face odmítnutí, ve valné většině případů se ve výsledku dostavila jen moje frustrace, nasranost, ztráta času a peněz. Nic moc dobrého pro mě neudělaly. Potom, posledních cca pět let na skoro žádné samice nic nezkouším – uvědomuji si, že vzhledem ke své životní pozici bych jim neměl moc co nabídnout, byl bych spíš patetický. Jestli se mi podaří situaci změnit k lepšímu, to je otázka…

    Nevím pak ani do budoucna, kde mám ty ženy pořádně potkávat. V mém pracovním okruhu (technické obory) je to tragédie. Potom, dotyčné dřív chtěly hodně friendzonovat (již takové posílám do prdele, kam právoplatně náleží), a hodně jich bylo zadaných. Resp. tvrdily mi to. A iniciativa z jejich strany bývala též nula, nic, „hmm“, „ok“, a ghosting. Borci, kteří tu v diskuzích píšete, že jste s těmi samicemi neměli problém, dobře pro vás… ale je pak vidět, že naše zkušenosti se dosti různí, ne-li rozcházejí (rozhodujícím faktorem co do průběhu a zdařilosti daný interakce jste vy, či já).

    1. toto je kvalitní příspěvek, navrhuji, jej vydat jako samostatný článek

      1. Co konkrétního by tě do článku zajímalo, kdybych se posbíral něco napsat? Protože, téma je široké, a je lépe jej nějak zarámovat.

        Jinak nevím. Jsem spíše živoucím úkazem toho, jak věci nedělat, život nežít.
        Potom, nejsou vypovídající české demografické data, o která se opřít. A dělat závěry na základě svých dojmů, to může být šikmá argumentační plocha.

    2. Také se domnívám, že autor má, co říci.

      Současné chování ( nejen ) mladých samic už začíná být absurditou a záhadou i pro mě, a to je co říci…

      Něco divného se děje a není to vůbec dobré. I pro ně…

      1. Pokládám ti stejný dotaz jako princdrsoňovi – viz výše.

      2. Slyšel jsem, že si vybírají horních 20% chlapů. Jak se pak bude řešit polygamie, tak to mi zatím není jasné. Asi si všechny nechají udělat děti a pak si seženou někoho z těch 80%, aby jim to financoval. Tak bych to viděl já…

        1. Polyamorie tomu říkali?
          Propagovala to svého času jedna z těch děvek, co režiséru Klusákovi dělala žížalu na háčku.
          Psali, že ji může průběžně prcat i pět potenciálních pedálů, ale už pak nenapsali, jak to s ní dopadlo.

          1. Polyamorie je právě takovej ten vodevřenej vztah několika různejch lidí obou pohlaví.

            Todle bude spíš fakt polygamie. Ostatně směřuje to tady plnou parou k tomu, aby to nakonec převzali slimáci, a jejich šlechta si to zavede automaticky. AKorát že blbá zpráva pro plebs, jak žencký, tak chlapy, biti na tom budou všeci. Je to tvrdej totalitně-feudální systém, kde plebs je hovno na porážce.

      3. Tak, nevím, co by chtěl vypíchnout drsoň, ale mě by třeba zajímala ta stovka zkušeností se seznamováním nebo co je „friendzonovat“, resp. proč si myslíš, že kamarádství do počátků i průběhu vztahu nepatří („již takové posílám do prdele, kam právoplatně náleží“).

        Ženským rozhodně nestraním ( dle mnoha zkušeností jsem důvodně přesvědčen, že 99% z nich jsou ulhané, narcisistické, chronicky promiskuitní, duševně plytké krávy ) ale současně si myslím, že přátelství do manželství patří a může být jeho začátkem…

        1. To tzv. „kamarádi“ v praxi na minimálně 100 % znamená, že jak sou v něčem v píči, neco se jim posere atd., tak si honem vzpomenou, jakej seš strašnej kámo, možná dokonce lehce naznačí vomluvu, a jinak hybaj dělej pomáhat.

          Pak, po vyřešení problému, si zase co je rok dlouhej nevzpomenou, že by aspoň napsat posranou zprávu na svátky nebo cokoli, a dyž neco potřebuješ ty, tak klidně na férovku ze sebe vytlačí že nezájem, čekajou dalšího smrada už s třetím fotrem a pro tebe v jejich životě není místo (poté, co eště pár měsíců nazpátek si byl hrozně supr kámo na celej život). Opakování nastává dle prvního odstavce.

          Takže poslat do prdele, ať si rohožku dělajou z někoho jinýho (nejlíp pěkně vod plic i s krátkým vysvětlením), je veskrze správná a žádoucí reakce, páč pravděpodobnost, že by to vopravdu byla slušná žencká na nějaké rozumové úrovni, co chápe pojem přátelství, je nižší, než vyhrávat loteriu, kterou nevsázíš. Časově rozhodně velice výrazně lepší varianta, než to zkoušet riskovat.

          Pravda, u „chlapů“ to je dneska lepší o celýho asi půl procenta. To viš, všici sou ach tak strašně přepracovaní a kdesi cosi…

          1. Proti kamarádství se ženou nic. Ale ženy téměř nikdy neumí být kamarádi – viz Behemot. A většina mužů také neumí být kamarádi.

            Žena těžko mění kamarádství na partnerství. Nedělá to dobrotu.

    3. Podle mě to o vzhledu skoro není, sám bych mohl povídat. :)

      Fakt je, že jsi trošku propásl čas na budování; v 19 letech v pohodě sbalíš holku, co s tebou bude rekonstruovat plesnivou garsonku v nájmu a spravovat věčně nejezdící starou mrchu, ve 40 už ženy očekávají o něco víc.
      Mít něco zděděno od rodičů je plus, ale to má jen menšina lidí a v naší generaci chudých rodičů ze socíku tím spíš. Ve 40 (a i ve 30, i ve 25) bys neměl pociťovat zhnusení z rodičů, ale měl bys je ignorovat, pokud je nemáš rád; oni ti nejsou a už dlouho nebyli ničím povinováni.

      Pdoobně je to s tím vedením – ty nemáš očekávat nějaké vedení. Ty se máš od 15 let snažit z rodičovského a dalšího vedení vymanit, dělat si věci po svém, mnohdy špatně, ale SÁM. To je to, co holky přitahuje. Sice pak za pár let zjistíš, že rodiče měli v lecčem pravdu, ale pro život je důležitý ten vzmach a vzdor, hledat sílu a morální autoritu sám v sobě.

      Jo a holku, co se chce „jen“ skamarádit, neposílej do řiti (a už vůbec nepřemýšlej o tom, kam kdo právoplatně náleží). Jednak se z kamarádky někdy stane slečna na hraní, jednak kamarádka má kamarádky a sestry. Co já kdysi sbalil v okruhu známých původního (třeba nezdařeného) cíle, hanba povídat. :-)

      Hodně pomůže se nebrat vážně. Mnohem víc než machrovat nebo se naopak litovat.

      1. Díky za názor. Je to něco k zamyšlení.

        Ad budování v 19ti letech: to bylo hodně v kurzu tak za dob amerických boomerů, v 60. letech minulého století, se takto osamostatňovat a stavět si bydlení. S tím, že společnost i ekonomika tomu tehdy byla nakloněná. V mých 19ti něco budovat… nebylo co, nebylo za co, nevěděl jsem jak. I dnes pozoruji u svých vrstevníků, že nadpoloviční většina z nich má obě ruce levé. A ty hypotéky vidím, že si berou typicky lidi ve věku cca 30-40. Toť k pozorování ekonomických aktivit.
        U ženy bych čekal, že si počká, a nastěhuje se do hotového. Nedělám si iluze.

        Ad rodina a očekávání od ní: mám na to jiný názor. Totiž, široká tradicionalistická rodina, která funguje jako podpůrný model pro všechny své členy, ta ze své podstaty zajišťuje uchování rodinného kapitálu (finančního, sociálního, znalostního, apod.), a zároveň zamezuje vzniku individuí na okraji společnosti typu incel, feťák, opilec, apod. Vidím to právě na svých rodičích – eroze rodinných hodnot, preference sledování individuálních, sobeckých cílů.
        Příklad izolovaných chudáků: řešilo se, že bratranci nemají své vlastní bydlení. A tak jsem jim navrhl: koupit dohromady větší venkovský dům, třeba 200m2, a rekonstruovat to dohromady svépomocí. Poté, nechat dotyčného v půlce domu bydlet (+ případná partnerka, rodina); druhou půlku domu pronajmout, aspoň na čas, ať se to zaplatí a ekonomicky rentuje. Nechtěli do toho jít. Výsledek je: nemají nic, anebo si na sebe nabrali nevýhodné individuální hypotéky.
        Nebo, funkční protipříklad od souseda: je to primář, který své syny nechal vystudovat medicínu, a následně jim dohodil pracovní pozice. Jsou to pak takoví „chudáci“, že mají tolik peněz, že neví co s nimi. A jestli se někdo chce osamostatňovat, dělá se to podle mě lépe (postupně) z pozice decentně kariérně zajištěného syna, třeba ve třiceti, než jako devatenáctiletý usoplenec, který nemá nic.

        Ad neposílání kamarádek do zádele, s nadhledem: díky za širší pohled na věc – dává to rozum, někdy to zkusím.
        Jako možný nadhled, mentální model, pro pobavení posílám toto („i’m here to run my pimp game“): https://www.youtube.com/watch?v=IZjvTD0K8yY

        1. Rádo se stalo.

          Budování v 19 letech bylo v kurzu v mém věku (vlastní zkušenost, cca pětačtyřicátník nyní), tak dnes; v širší rodině mám kluka, který studuje druhým rokem nějakou ekonomickou VŠ, k tomu spravuje auta a opravuje barabiznu na vsi. Jezdí mezi těmito místy na pěkný (ale starý) motorce a co se týče holek, co bys řek? :-)
          Zase za sebe – přitáhnout ženu k budování umožňuje ji mnohem lépe poznat a odfiltruješ si nepoužitelné fifleny, které se hodí jen k zásunu.

          Rodina – kdybys to řekl jako otec nebo dědeček, dám ti asi za pravdu. Z pozice toho, kdo by měl být podporován, je to neskromné až drzé. Trohcu problém vidím v tom, že se mezi generacemi strašně liší morální zásady a dnes už předchozí generace není jasným učitelem pro tu další, často je to naopak.
          Incel, feťák a opilec jsou tím, čím jsou, protože to sami chtějí a přičítat za zpustnutí zodpovědnost (i vinu) někomu jinému je opět drzé.

          Primář balancuje na tenkém ledě. Té krajnosti, abych příliš nepodporoval své děti, se u sebe trochu bojím. Jakmile je dítě příliš rozmazlováno, nezvykne si opravdu bojovat o skývu chleba a začne se ofrňovat nad některými zaměstnáními, nepřivykne skromnosti, atd. Myslím si, že mi hodně prospělo, že jsem se naučil žít i s minimálními zdroji, i když to trvalo jen pár měsíců. A děti nás mají překonat, ne žít v našem stínu.

      2. Já myslím, že tatík, který ví, co dělá, to svému synáčkovi dokáže velice ulehčit. Ale to se dá říct o rodičích obecně.

      3. To bejvávalo kdysi dávno. Doba se dávno změnila a princezny si tak maximálně vedou harém votroků na zavolání, kteří ovšem nejsou ani omylem nikdy připuštěni ani k volízání bot, natož čemukoli (či komukoli, vč. „kamarádek“) jinýmu.

        Já sem to psal už v prvním příspěvku a je to tak, pořád to odmítáte autorovi věřit, ale do psí prdele, to není nejakej jeden hňup, kterýmu se vysmějete a je to v pohodě. Rozsah toho společenskýho problému minimálně v celým KoZa odmítáte vidět, ignorujute i zprávy a studie sociologů a psychologů a furt si jedete svoje podle toho, jak to bylo několik desetiletí zpátky.

        Jediná stanice, kam tendle vlak tímdle stylem dojede, je prdel, a pak tady slimáci nainstalujou ten jejich totalitní pámbíčkářsko-fašistickej nesmysl. Tak jako esli chcete, aby nejpozdějš po polovině století tadle civilizace zanikla, jen tak dál. Ale jedno malý varování: vy tou dobou budete geronti, který ti slimáci snadno vyvraždí, takže gl, budujete si supr stáří :)

        1. V tomhle ohledu znám situaci jen v Česku, a věř mi, holky chtějí šukat pořád stejně. :-)
          Polygamie v islámu zní jako fajn model.

          1. To je taky na docela dlouhou samostatnou diskusi…do nejaké míry jo, do nejaké ne, a pak je právě votázka, koho si na to zvolí, žejo.

    4. Vy budete ale nejspíš jiný případ než autor původního článku. Nejste, soudě dle toho co píšete, degenerovaný „digitální“ lempl a dokážete situaci analyzovat.
      Takže bych to rozhodně neviděl černě.

      Jen je třeba trochu vybočit ze zažitého stereotypu a ty samice prostě lovit trochu jinde než dosud.
      Začal bych tím, že bych slevil v požadavcích na vzdělání. Dnes do značné míry platí přímá úměra: Čím větší formální vzdělání, tím více degenerovaná čůza. Kvalita vzdělání je dnes u 40- navíc pochybná, takže o moc nepřijdete. A lovil bych spíš mimo velká města. Venkovské ženy vaší věkové kategorie jsou i dnes poměrně normální.
      Opravdu – zdaleka ne každá prodavačka nebo, já nevím, třeba kadeřnice či učitelka v MŠ, je úplně blbá. Ještě i dnes to bývají úplně normální slušné holky.

      Já vím…mně se to kecá. Ale zkuste se nad tím zamyslet.

      1. dritchie:
        Všechny analýzy a rady jsou k prdu a mohou způsobit ještě větší devastaci.Jediná cesta je chodit mezi lidi a nechat tomu volnej průběh.VOLNEJ!
        Jaký slevy mu radíš?To jako, že někam půjde lovit/loudit se slevou?
        Fotr nevysvětlil, v partě kluků taky nebyl tak smolík.Jiný návody nejsou.
        Šmytec.
        Ostatní:
        Chápu, že chcete pomoci, ale nechte ho v tom.

        1. Rady můžou být k zamyšlení. Házení hrachu na zeď v dobré víře, že se třeba něco přichytí.
          Pokud se dotyčnému rozsvítí, najde si myšlenkový můstek na něco, co by mohlo zafungovat…

          Něco se asi zahrát dá, v rámci možností, v chráněném režimu. Jak jsem předestřel, nemám v této hře v rukou žádná esa, krále, královny – to spíš dvojky, trojky, čtyřky – ale kdo nehraje, nemůže vyhrát. Možná, že i inceloidní chráněnci si můžou decentně zahrát s nějakými chráněnkyněmi…

          1. Fatso:
            Ty jsi ten žirafák?Nebo o jakém házení hoven/perel se bavíš?
            Otazníky ale vždy netřeba umlčovat odpověďma.Nejlepší jsou ty, co visí v prostoru.

            1. Jak pro koho. Já myslim že v tom prostoru i zůstanou viset i nadále. Na sundání je totiž potřeba umět jak říkají japonci „číst vzduch“.

              No a kdyby se to umělo, tak by se tohle celý jaksi vůbec nemuselo řešit.

              1. AJR:
                To řkám od počátku věků.

      2. Nejsem degenerovaný digitální lempl? Upřímně, díky :)
        Dneska šlo o to se trochu vypsat, zauvažovat o tom. Plus případnou zpětnou vazbu – beru, i kdyby ta zpětná vazba byla „i ty si kokot!“. Kdybych byl uvažováním hodně mimo…

        Funguji teď v módu práce (i 12h, 13h denně), pak práce na domě, a spánek. Jak se to trochu rozvolní, zkusil bych i ty tvoje venkovské ženy. Protože, proč ne – když dotyčná nebude vykazovat chování citově vzdálené ledové královny, která si o sobě myslí, že ona je něco víc, to je základ. Být citově dostupná, a tak. Formální vzdělání je statusová hra; statusové hry, byznys apod. bych nechal do mužského světa.

        1. @ Fatso

          Zkusím reagovat komplexně na článek a na tvý komenty. Na nějaký kategorizace „venkovská žena“ apod. bych se fakt vysral. Z mý odžitý zkušenosti jsou „venkovské ženy“ z poloviny to samý jak „městský ženy“. Půlka jsou fetky a děvky, půlka naivní nezkušený tvorové z katolických a podobných „slušných“ rodin. Vobojí problém.

          Pro pochopení, jsem dvakrát rozvedenej 57 let starej pes s dvěma dospělejma dcerama. Od 18 do 51 let nepřetržitě ve vztahu se sedmi ženami. Samozřejmě postupně. Délka vztahů od 2 let do 13 let. Teď jsem 6 let sám protože už těch slepic mám plný zuby. Nabídky jsou, zatím odmítám. Samozřejmě mám výhodu, že jsem pro ženy atraktivní. Taky nejspíš nejsem typ pro trvalý vztah. Mám rád svobodu a nezávislost. To ovšem člověk neví, zjistí to postupně. Až je pozdě :-D))))-.

          To co píšeš ty a Žirafák je pro mě obtížný pochopit. Žena partnerka podle mě není něco co si můžeš koupit jako nějaký zboží z Alzy. Stejně tak by jsi to neměl být pro ni ty. Řešení vzhledu taky moc nechápu. Klíčový jsou feromony. Modelka z Playboye ti bude k prdu, pokud ti nebude „vonět“. Vzhledově obyč nebo „nevzhledná“ holka, která ti bude vonět, může být milovaná matka tvých dětí, se kterou můžeš mít skvělej sex. Ovšem nesmíš se při tom řídit „přátelskými názory“ příbuzných a kamarádů. Taky tyhle věci nejdou zjistit a „vyčuchat“ hned. Musíš to zjišťovat postupně týdny a měsíce, třeba rok. Až pak zjistíš, že si „to sedlo“ a uzavřeš celoživotní partnerství.

          Jinak nějaký „čekání“ na tu pravou je absolutní píčovina. Z obou stran. Když nebudeš realizovat aspoň někdy nějaký „neperspektivní“ aktivity, nejspíš sexuální, jakýhokoliv druhu, třeba jen nedokončený pokusy, tak jak pak někdy můžeš zaujmout a získat tu pravou? Bez tréninku? Si to jako v pravou chvíli objednáš jak rohlíky a pizu na Fudoře? Strašný pičoviny. Pokud nanasadíš svý ego, risk, ochotu ke zklamání, odmítnutí a ponížení, nikdy nic nedosáhneš. Stejně jde o hovno. No tak tě nějaká odmítne. A co jako? Jindy zase odmítneš ty.

          1. Jinak to co jsem napsal, je asi tak polovina, zbytek nejsu schopnej dokončit, vrátil jsem se z hospy, jsem grogy, tak mi to nemyslí. Samozřejmě je nutný dodat, že svými chytrými „poznatky“ jsem se většinou neřídil, jinak bych tak nedopadl :D))))).

          2. Když nebudeš realizovat aspoň někdy nějaký „neperspektivní“ aktivity, nejspíš sexuální, jakýhokoliv druhu, třeba jen nedokončený pokusy, tak jak pak někdy můžeš zaujmout a získat tu pravou?

            V brownově pohybu lidí se občas potkávají lidé, kteří k sobě patří. Zaujmou se na chodbě při míjení, je jim velmi dobře, pokud jsou spolu v jedné místnosti a toto se opakuje klidně po letech (není to tedy momentální nálada nebo výkyv). To není častá sitauce, ale prohlašuji, že znám případy. Navíc tu máme relativně malou, ale ne zcela raritní skupinu „až po svatbě“ a tam také fungují stálá partnerství a to bez toho, že by pro dotyčné byl přípustný nějaký plánovitě neperspektivní pokus (a často je tam vysoká partneská disciplína a ochota oběti pro druhého a pro vztah).

            Neříkám, že veškeré aktivity považované za perspektivní musí vyjít, ale znám lidi, kteří se do neperspektivních nikdy nevrhali a přesto uspěli. Konečně máme i rodiny z prvních lásek, resp.z prvních vztahů. Potom máme zcela řídké vztahy vzniklé z rozumu, rovněž mohou fungovat (konečně mají velkou šanci nebýt vztahy z blbosti).

            1. @ LWG

              Souhlasím. S mými názory nejsi v žádném rozporu. Jen nepropadejme slovíčkaření. Co je a není „perspektivní“ nelze snadno určit. Protějšek to nemívá vytetovaný na čele. První koitus po svatbě taky není nic proti ničemu. Nikde není zakázaný, aby do tý doby při nekoitálních aktivitách zjistili oba dva, zda si voní či ne.

              1. Do svatby ne? Řešení existuje :)
                https://www.youtube.com/watch?v=ofgVn_3kvoY
                přijde mi to lepší než přeložená verze

                1. @ Hroch :-D))))))))

                  Tak to je mazec. Přeloženou verzi neznám, ale fakt není třeba. Skvělej text a velká sranda.

                  1. @ Modrý Klokan
                    JJ, dobrá je taky tahle
                    https://www.youtube.com/watch?v=3Qtg8bPgEww

                    1. @ Hroch

                      Hele toho Semjona Slepakova budu sledovat. Třeba přitvrdí až na úroveň Záviše, knížete pornofolku :-D)))))

                    2. @ Klokan
                      Já ho taky sleduju :)
                      Nohavica přeložil „Zadek jak žok“ (Жопа растет) a tu Svatbu, ale originál má dost do sebe :)
                      Záviše znám :D

                    3. mají tam spoustu zajímavejch děl, usem možná nekdy dával garjááááž

                      jj, dyž tě doma sere žena ai tchýňa, tak dvojetážný garáž X-D https://www.youtube.com/watch?v=WxalCvyTsHs

            2. Lidé jsou různí a ve vztazích je všechno možné.

              Jedno z nejhezčích manželství, které znám, začalo na střední, překlepali vysokou, hned po promoci se vzali, pak děti, hypotéka, dům, pořád jsou spolu šťastni a obecně spokojeni s prací a životem vůbec. Jasně, ještě se on či ona mohou zbláznit a začít dohánět, co v mládí nezažili, ale stejně. A navíc teď už mají děti celkem velké a přitom jsou fit a můžou cestovat a dělat, co se jim zlíbí.

              Druhý případ – on si na vysoké užíval, s holkama to uměl, ale nějak nemohl narazit na nějakou pro život. Ona o pár let starší, ale udržovaná, v přechozeném vztahu, který nikam nevedl (mimochodem, sotva se rozešli, nabrnknul si mladší a do roka svatba a dva kudrnáči), znali se dlouho z práce, takže slovo dalo rychle slovo a dnes maloměstská idyla.

    5. Hmm, tak to je mi nějak moc frustrací v důsledku požadavku o výhradně fyzický intercourse. Frustrace je varovný signál k podstatné změně. Normálních kluků a normálních holek, kteří umí být oporou druhému, když je třeba, je stále dost, těch v kristově věku a více, těch je nejvíce. Ono stačí začít na sobě pracovat, cvičit, naučit se třeba hrát na kytaru a chtít zpívat (nezpívající nezpívají, protože nezpívali), objevit v sobě kresličský talent nebo jen probudit v sobě domácí kutilství. To jsou ty jistoty, k nimž se mnohé ženy upnuly a často se i napoprvé zklamaly. A nic nejde rychle, vztah, který má být pevný, se buduje dlouho a nesnáší lhaní a hraní -chce to přímou řeč a svěřit se s bolístkami, je to dobrý test nalezení pomocné ruky (obrazně i doslova).

      1. Neblbněte. Holce se s obtížemi svěřovat nemůžete, možná kdysi, ale už mé generaci ne (50). Ženská nechce chlapa, co si stěžuje.
        Pokud to myslíte tak, že ženská si chce chlapovi stěžovat, pak samozřejmě ano. To je jeden z hlavních benefitů vztahu pro ni… možná i nejdůležitější :o)

        1. Tak ono je stěžování a stěžování. Informace proč jsem momentálně furt přinasranej asi ničemu neuškodí.

          Ale technicky vzato ani nepomůže, stejně za tim bude vidět tu blonďatou pizdu odvedle

          1. Reagoval jsem na to „svěřit se s bolístkami“. Protože to chlap fakt nesmí, koleduje si tím o posměch. Nakonec známe všichni kecy o rýmičce.
            Jasný, věta „ále, nasral mne šéf“ je OK.

            1. @ Hroch

              Velice důležitý přípodotek. Velkýho bacha na „upřímnost“. Samozřejmě požadavků na „upřímnost“ od muže mají ženy asi tak milion. Skočit na tyhle řeči znamená přímou cestu ke zkáze. Na typicky ženami vyžadovanou upřímnost se muž musí umět upřímně vysrat. Samozřejmě tím nepropaguju žádný podrazy. (Kdo nechápe o čem píšu, tak ať se zeptá konkrétně, čemu nerozumí.)

            2. Britští vědci zjistili, že člověk má na rozdíl od ženy objektivně skutečně hoší průběh těchhle viróz. Existuje na to dokonce studie.

              Co tam má dál?

              1. člověk má na rozdíl od ženy…

                jak se řiká, na komoru :o)

  4. Včera jsem to odsoudil hned, ale nedalo mi to a tak jsem si teď uvařil grog, přihodil polénko a chtěl tomu dát ten čas, anžto prý dlouhé.Bohužel mi po několika odstavcích začly krvácet oči a dál to fakt nešlo.
    Nejvíc mě vyděsilo, že mu je 32.Pokud by to nebyla vyjímka, tak docela průser.Nikoho takovýho naštěstí neznám a to znám dost lidí, i když v tý bublině, jak je moderní říkat.
    Kam se hrabe Alien, ten šel přejít úsměvem…

    1. Oni tihle lidi byli vždycky, jenže veřejně své názory neřekli, protože se jim ostatní vysmáli, a publikovat nebylo kde. Internet hodně zpopularizoval extremistické názory a spojil extremistické skupinky. V něčem je to samozřejmě dobře, v něčem méně.

  5. Svoji první ženskou jsem sbalil ani nevím jak. Nejspíš proto, že jsem se jí prostě líbil. S těma dalšíma to bylo podobně. Já myslím, že ženské jsou jako zákazníci: pokud je člověk chce mít, tak se holt musí „inzerovat“, dát o sobě vědět, tj. chodit na místa, kde se dá předpokládat výskyt kompatabilních holek a bavit se s nima. Četl jsem, že v byznysu je míra úspěchu oslovování zákazníků „na studeno“ asi 1 procento. U ženských je to myslím o dost lepší. Ale holt oslovovat, oslovovat, oslovovat. Akorát jsou blbá ta odmítnutí – zatímco v reklamně je to jen číslo ve statistice, tak u ženských si to člověk (tedy aspoň já) bere dost osobně. Možná zapojit moderní digitální marketing… a vystavit se na youtubu, facebooku, instagramu… ať si to ty ženské najdou samy.

    1. ale néééé. oni ti nešťastníci když už jdou ven lezou (v nejlepším případě) do posilovny, místo aby si zaplatili večerní jazykovej kurz. protože normální osamělý žencký jsou blbé úplně stejně, chodí na jazykové kurzy, místo aby vyrazily do posilovny. prostě je potřeba vybrat niku kde převis nabídky nad poptávkou (či naopak) hraje pro nás.

      1. @ Lukas

        Přesně. A udělat si předem osobní SWOT analýzu. Kurva ti mladí progresivci jsou odkojení marketingem a merčendajsingem, jak to že je nenapadne, před odchodem do večerních ulic, definovat svůj cílový zákaznický segment :-D))))))

      2. Taková „nika“ je snad jen na ženských šatnách nebo záchodcích.

        Dokonce i seznamky už se staly úplně paralelním vesmírem, kde neplatí logika ani obsah slov. V posledních letech mám rostoucí podezření, že většinu „ženských“ inzerátů snad generuje AI, aby byli chlapi udržováni v iluzi, že má smysl na ty stránky lézt a odpovídat, protože je z čeho vybrat…

  6. Jaké slevy proboha? Nějak se v toku vašich myšlenek ztrácím.

    Tak znovu ta rada, a stručně:
    Vyser se, kur.a, na rádoby vzdělané čůzy a oslov třeba tu kozatou prodavačku v Albertu někde na maloměstě. Možná to nevyjde, ale za ten pokus nic nedáš.

    1. Pardon toto patřilo pod Forge v 18:48.

    2. dritchie:
      To jsou přesně ty rady, který ho vystresujou a dopadne to tragicky.
      Opakuju: Nechte ho bejt, nějak to dopadne.Prostě přirozeně, přírodně.

      1. Ale houby.
        Kdyby kdysi nebylo zkušenějšího kolegy, který mě nasměroval na moji dosavadní manželku, bůhví kolika zbytečnými vztahy bych tenkrát prošel a možná bych byl třeba rozvedený a zatrpklý mimoň, jako zdejší MUDr. Challenger.
        A neměl bych třeba potomstvo, na které si vůbec nemohu stěžovat.
        Rada zkušenějšího kolegy – a on je podle toho, co na sebe prozradil – vlastně taky kolega, prostě někdy zafunguje jako optimalizace trajektorie.

        1. dritchie:
          S tím !někdy! se právě sobecky odeber do hoven a děkuj.

          1. OK.
            Hezký večer přeji. ;-)

            1. Já též a doufám, že setrváme v souladu.

              1. @ Forge

                Čau muzikante. Zas nemusíš toho čuráka hrát tak důsledně…

    3. Takhle jsem jednou debatoval se zkusenym kamaradem, me bylo 25, jemu o deset vic, byli jsme se projet na masinach a stavili se na benzince. Ja jsem tehdy brblal, ze nemuzu narazit na nejakou normalni buchtu, ze vsechno jsou to vylizany kravy atd. (cerstve po rozchodu) a on na to rekl presne toto samy, ze je potreba se s tim moc nesrat a prebirat, co se nabizi. Ledva vesel do te benzinky a zaplatil, hned te prodavacce (cca tricitka) povida ‚slecno nebo pani, nechcete se s nama projet?‘. Ona na nej koukla a povida ‚ale jo, ale az vecer, to uz nemam sichtu, jen dam malou k mame‘ a koukala na nej. Vecer se kamos v klubu objevil i s ni.

    4. No, jak říkám, na místa, kde se dá předpokládat výskyt kompatabilních ženských. Chodím do posilovny, dřív jsem chodil i do jazykových kurzů, ve kterých jsem pak i vyučoval. A myslím, že prostě záleží na konkrétním místě: jsou posilovny na úrovni, kam chodí i ženské na úrovni. A jsou zasmrádlé posilovny, ve kterých potkáte jen (občas hodně primitivní) chlapy a ženskou jen v případě, že tam zabloudí. Zrovna tak jazykové kurzy – ano, primitivní pipina tam asi nebude, ale těch lehce intelektuálních se tam myslím dá potkat také dost.
      Já jsem potkal skvělé ženské na workcampu v Rusku, na treku džunglí v Thajsku, na úvodním školení v jazykovce, během úvodního školení EVS ve Finsku… a pak taky svoji sousedku tady v Budějovicích. Nelze nikdy říct, kde zrovna bude… ale třeba na diskotékách a v pochybných barech se můj typ asi moc vyskytovat nebude.

      1. Já chodím hledat tu ženu, co se mnou bude sdílet vášeň k paličkování krajek.

        1. to musíš na koncertech dechovek

  7. Snažim se seč můžu, ale tyhle problémy zkrátka ani s odstupem nechápu.

  8. Ty bestie prostě vycítí, že si nevěříte a pak o Vás nemají zájem.

    Zajděte si do bordelu, ať překonáte počáteční neobratnost.

    Pak oslovte skoro libovolnou ženskou, a chovejte se k ní ne tak, že ji strašně chcete zbalit, ale tak, aby od Vás chtěla pořádně ošukat. Ženský to maj takyrády, to se nebojte. Případný neúspěch hoďte za hlavu, ono to nebude dlouho trvat a nějaká se najde. Jak máte styl, jde to samo.

    1. Notor:
      Tomuhle tam spíš „ublížej“.
      A nemluv o něčem, co jsi nezažil.

      1. @ Forge

        Jak můžeš vědět, že to nezažil? Baví tě to, furt někoho vysírat? Dřív jsi byl ready, poslední dobou seš nějakej zapšklej, zrhzelej, co tě sere? Kopla tě do řiti?

      2. Forge:

        Však nemusí hned se 150 kg dominou.

        Třeba tady u nás, a to podotýkám na velmi malém městě, by mu děvčata mohla odborně pomoct, výběr je velký, včetně něžných víl.

        1. Notor:
          Je to píčovina.Kdysi jsme podstrčili jednu amatérku kamarádovi a dodnes se za to stydíme.Spolužákovi ze základky zase fotr k osmnáctinám doručil profesionálku ze svýho portfolia a od tý doby se mu ženský hnusej.Ale ten byl divnej vždycky.
          Tohle se ovlivnit nedá a tím to hasne.
          MK:
          Je pravdou, že poslední dobou prudím možná více, než běžně.Připomíná mi to situaci kolem čínskýho moru, kdy všichni byli vysmátý jak lečo a pak za náma jezdili na venkov užívat svobody.
          Každopádně nikomu nic vysvětlovat nemusím.

    2. Spíš mi přijde že jeho ego nesnese když ho ženská pošle do hajzlu. Místo aby si řek že ta kráva právě podělala největší šanci svýho života, tak se v tý svý bolístce šťastně hnípe. Jinak je to nepochopitelný, protože ženských je plnej svět.

    3. @ Notor, Žirafák, Fatso

      Jo, Notor to trefil přesně. Nejenom, že musíš předstírat, že jsou ti baby u prdele. Musí to být upřímný, musí ti být u prdele opravdu. To ženy vždy vycítí, zareagují a režie je následně jen na tobě. Je to technika, metodika, cílem není být svině a nějakou ženu využít. Pravidla nastavil život, je třeba je poznat a dodržet, morálka a etika jsou hezké věci, ale neexistuje přikázání nařizující je používat proti sobě.

      1. Hledám ženu k seznámení, která vlastní 3d tiskárnu s objemem aspoň 1 m3. Foto tiskárny vítáno!

        1. …a přihlásí se žena s objemem 1 m3 :D
          Jménem ForTuna.

          1. Hledám přitažlivou asymetrickou ženu. Asi metr krát metr. Napájení 220 V, slot USB C.

            1. Ani tohle bych neviděl černě.
              Pokud Elon schválí, aby tomu jeho lidi přidělali kozy, tak si to koupíš za pár let na Amazonu nebo možná i v Alze:
              https://en.m.wikipedia.org/wiki/Optimus_(robot)

    4. Bordel je imho blbost, bude víc nervózní + šlapky se nelíbají a nemazlí. A ženský se obvykle chtějí zejména líbat a mazlit.
      Za mě ve věku do 30/35 je ideální disko, koncert, festival (zejména na letních festivalech není snad možné zůstat panicem), nad 30/35 je to horší, ale i přes internet se dá se seznámit na sex.

      1. Já bych doporučil koupi motorky. Na motorkářských srazech bývají kvanta ne moc stydlivých ženských. Případně, pokud je obava ze silnějšího stroje, pořídit nějakého dvoukolového veterána nebo youngtimera, veteránských akcí bývá taky hromada a ženských přiměřeného věku (dejme tomu 20-30) tam bývá taky dost. U toho veterána je nakonec možné uplatnit i technické znalosti a dovednosti.

        1. To je fakt, a hlavně motorkáři se skamarádí i cizí velmi rychle.

  9. Celkem nepochybuji o tom, že autor mluví pravdu. Konečně ve východní Asii je situace ještě horší. Důležité je znát příčinu. Tou je nástup celosvětové zločinné moci (na Západě kolem roku 1970), která zničila tradiční společnost, která tu dřív byla. Málokdo o tom mluvil, třeba Pasolini (Zuřivý vzdor). Teď už je skoro ticho. Možná o tom někdo již mluvil v diskusi, ale zatím jsem neměl čas ji přečíst.

    Postupně – z jedné generace na druhou – je společnost degradována, protože děti se učí od rodičů. A to je také špatná zpráva pro autora: je v podobné situaci jako mládě divokého zvířete, které je od mala chované lidmi. Nenaučí se to, co jedinec jeho druhu potřebuje znát. Třeba, že se má schovat, když prší, a hlavně jak komunikovat s ostatními jedinci svého druhu.

    Trochu to nakousl Šifrin a já v recenzi jeho knihy: Sovětská civilizace 1 ( https://pravyprostor.net/kara-murza-sovetska-civilizace-1/ ) – jde o odstavec „Poznámka pro cestující s rüžovými brýlemi“.

    1. @ yoker

      OK. Hnilé maso odpadne samo :-D))))

      1. Ano. Problém ale je, že těm, kteří ještě zažili tradiční společnost, je 70+. To je konečná …

    2. Příčinou je, že je málo vesnických zábav a metalových koncertů, kde se mládež může seznámit a tulit se.

      1. Protože zestárli jejich tradiční pořadatelé, to je jedna věc.
        Druhá věc je, že jsou jejich pořádání nakladeny takové překážky, že těm zestárlým hasičům, sokolům, zahrádkářům…už na to nestačí síly.

        Nejdůležitější:
        Bývaly časy, podotýkám že to není až tak dávno, kdy si tyhle „bigbíty“ na sebe vždy vydělaly, pokud se nestalo něco mimořádného.
        Vstupným, chlastem a klobásama místního řezníka, řekněme.
        Prostor byl obecní/státní, nebylo potřeba za něj platit, elektrika za pár šušňů, leda po akci uklidit kelímky a tak.
        Dneska?
        I průměrná okresní kutálka, třeba ala Argema, plus majitel toho baráku, sokolovny, kulturáku či výletiště za vesnicí, si dohromady řeknou o takový ranec, že musíte shánět sponzory.

        A jsme tam, kde jsme na začátku – ti, kdož mají zkušenosti a kontakty, kteří by do toho šli, nemají už tolik sil někoho přesvědčovat, že to má smysl dělat. Léta jsem se toho dění zpoza klik účastnil, takže „něco málo“ o tom vím.
        Dneska chce každý jen vybouchat škváru, za jakoukoliv cenu a bez jakýchkoliv ohledů na cokoliv.
        I za cenu toho, že ten kulturák/sokolovna, budou v sobotu prázdný namísto toho, aby tam před zručným kytaristou ječely holky.

        1. servisdok 28.12.2024 v 9:25

          Zajímavé, u nás ve vsi je plakátovací plocha stále plná, i když se dívám jen letmo cestou pro ranní rohlíky…
          Dnes mám v diáři (jako řidič a „pedagogický dozor“) kulturní dům v Želetavě a předpokládám, že bude plno jako jindy. Večer začíná koncertem oblíbené punkové kapely a pokračuje průměrnou místní kutálkou.

          1. No, přesně. U nás to vidím taky.
            A hned dodávám, že mě třeba tyto chlast-akce nikdy netáhly. Byla to prostě nuda. Nedivím se některým třeba technicky zaměřeným klukům, že tudy nevidí cestu…

            Širší příčinou je rozklad hodnot, degenerace společnosti. Proč se to děje? Podle mě z přežranosti. Podařilo se docílit poměrně vysokého materiálního standardu, až z toho lidi začali blbnout.
            Jak z toho ven? Nevím. Asi nějaký restart. Snad to nebude restart podle představ bruselských darebáků…

            1. Podle mýho ani oni sami nevědí, co vlastně chtějí… to možná někdo za nimi. Ale stejně se tolik lidí uřídit nedá.
              Nějaký restart nastane, ale v jaké podobě, nikdo neví.
              Mimochodem čím dříve, tím menší propad to bude.

            2. Pak to musí být nějaká lokální lenost, nebo nevím.
              Tady plakátovací plochy všude zůstaly (často po bolševikovi), ale plakát na klasický bigboš tam nevidět, co je rok dlouhý.
              Bývá to otapetovaný hovadinama, na který beztak nikdo nejde, anebo vyloženě drahé akce, na který má obyčejný místňák moc plechový vemeno. Plakát na normální kapelu jsem tam viděl naposled před chřipečkou.

              1. voni ale nepsali nic vo nákéch bigbítách…zkus jiný žánre

                1. Myslel jsem to všežánrově.
                  Šel bych se klidně mrknout i na tu Argemu, kdyby hráli tady a ne 50km odtud.
                  A nejlepší je, že tu bydlí i pracuje dost šikovných muzikantů, jenže hrají všude jinde, než tady.
                  Zarážející je taky to, že když to byl ještě okres, tak tady tyhle tancovačky měly tradici a zrovna ta Argema tady v KM okrese vlastně skoro začínala.
                  Holky z nedaleké místní pajdy a z ekonomky, z nich byly vždycky div živé.
                  Možná je to nějaká lokální anomálie, kombinace potíží – nejsou potenciální pořadatelé a k tomu ty plechový vemena po chřipečce, značně narostlý problémy s přemnoženýma morgošema…nevím.

                2. Diskoték a klubů jsou v KM asi tak 3-4 prdele, ale tam normální bílý heteráci už nelezou. Je to tam zralý na chycení nějakých breberek, fuj.
                  Byli jsme v jednom takovém, dokonce bych řekl „lepším“ podniku něco instalovat, tak roztáhli to válečný zatemnění a viděli jsme to za denního světla. Na gumové rukavice.

                  1. tvl 50 kiláků, to je strašná dálka

          2. @ ygorek, servisdok

            Hele v Brně Komíně byla skvělá předvánoční zábava 13.12. s kapelou Papakult, lídrem je spíkr rádia Signal s přezdívkou Savana. Jeho texty a aranže, super „taneční“ muzika. My jsme si to užili, ale účast malá, nějak zprznili propagaci.

            11. ledna v sobotu bude Oldies párty s DJ Borisem, jak bývaly na Hvězdě v Bystrci. Bude sranda, staří i mladí. Jeden stůl už jsem vykoupil.

            1. Samozřejmě U Dvořáků, jsem zapoměl napsat.

            2. ModrýKlokan 28.12.2024 v 16:23

              Savanu znám ze stanice Radio Beat, když ho kolega avizuje, vždycky se v duchu vrátím do školních let, kdy se používal pozdrav: „Savana-puma!“, později již jen:„Savana!“.
              V praxi jsem zažil dva koncerty, na které nepřišel vůbec nikdo. Jeden jako muzikant, kdy pořadatel nevylepil ani jeden plakát a lidé začali chodit, až když jsme nakládali aparaturu do dodávky.
              Druhý jako bedňák. To se setkali hudebníci ze dvou sestav Extempore a pořádající agentura propagaci důkladně zanedbala. Ale byla to agentura, takže jsem dostal zaplaceno.

              1. @ ygorek

                Taky myslím, že tu Savanovu produkci Papakultu U Dvořáků pojebaly plakáty. Já jsem přišel původně na česko-řeckou „předzpěvačku“ kámošku Froso Tarasidu, co zpívávala v Brně na Šelepce.

                Na tom plakátu to vypadalo jakože Papakult je doprovodná kapela Frosi. Sešly se tam úplně nesourodý cílový skupiny posluchačů. Jako plakát graficky hezkej, ale přece nejde o to prodat plakáty milovníkům grafiky. Ještě to zazdili heslem „Christmas mash“.

                No marketingový peklo. Majitel hospy nasranej, že nikdo nic nevydělal. Takže nás pár účastníků jsme měli luxusní prostor a produkci jen pro sebe za dvě kila, řádili jsme jak utržený ze řetězu :-D))))

Komentáře jsou uzavřené.

D-FENS © 2025