Test: jak se pozná cyklozmrd? - zpět na článek

https://www.bbc.com/news/world-europe-58407794
Ve Francii se šest fízlů v autě dobře bavilo při návratu ze šichty. V autě bylo tak veselo, že policajtka na sedadle spolujezdce vystřelila na řidiče taser. Ten nabořil zaparkované auto. Následně fízlové z místa ujeli. Tři fízlové jsou ve vazbě. Dáma za ozbrojenej útok a další dva za napomáhání ujetí z místa nehody.

Měl bych jeden bod za ty cyklostezky, totiž za ty z nich, kdy je cyklostezka jen čára na chodníku, kde normálně chodí lidi, běhají děti, občas přes „cyklostezku“ vede jen zblízka viditelné vodítko mezi páníčkem na jedné a pejskem na druhé straně atd. atp., no tak to raději jedu po silnici. Nicméně v poslední době jezdím jinudy, tak tohle nemusím řešit.

(A chodník tam teda chybí: na ten v případě nutnosti uhýbám v jednom úseku, kde by mě jinak nemohla předjet tramvaj a já tak zbytečně blokoval provoz, to by možná soudnější řidiči vlekoucí se za tramvají mohli ocenit. A i přechody autor zapomněl obodovat: po těch jedu, a ne jdu, pokud by auta musela o to déle čekat, to bych řekl, že je v jejich zájmu, abych co nejdřív přestal zavazet, ale připouštím, že formálně je to v nepořádku, takže si mohou dělat čárky za dalšího „cyklozmrda, co prasí po přechodu“, místo aby se mohli o deset vteřin déle kochat pohledem na kolo pouze tlačené. :-)

Pěkný je to číslo 9, jediné za tři body: já to totiž znám přesně naopak. Už kolikrát se mi stalo, že se třeba na světlech rozjíždí kolona, nasednu, šlápnu, chci jet „s davem“, který se plynule rozjíždí. Ale co to, zrovna řidič přede mnou se jako na potvoru asi neumí rozjet, takže mě donutí zastavit, protože „podjet“ ho nesmím, no a musím se rozjíždět znovu a tím už pochopitelně zase zavazím těm za sebou. Nebo totéž v kopci, kde je to ještě vymazlenější: dojedu nějakou pomalu se pohybující kolonu do kopce, zařadím se, jedeme, ale zase jako na potvoru zrovna řidič přede mnou se musí rozmyslet, jestli jet dál, nebo ne, jakmile ale musím zastavit, hned se ukáže, že přece jen chce jet dál, takže zase hbitě dojede zatím vzniklou mezeru, jen já se teda musím zbytečně rozjíždět do kopce. Stalo se mi to už tolikrát, že to fakt neumím považovat za náhodu, někteří možná měli vrátit řidičák, že neuměli řídit, ale někteří to museli udělat schválně, prostě donutit zmetka cyklistu zastavit.

Taky jsem kdesi četl postesk nějakého řidiče, jak čeká na světlech, třeba vedle nějakého zábradlí a zprava se vedle něj vecpe cyklista, že kdyby při rozjíždění zakolísal, poškrábe mu auto — to znám taky jen naopak, sám se řadím zásadně na konec, ale snažím se stát co nejvíc u kraje, no a zpravidla si auto nestoupne za mě, ale vedle mě, takže vznikne přesně uvedená situace. No tak já při rozjezdu nepadám a ani jinak mě blízkost aut nestresuje, tak proč ne, ale říkám si, jak by ten řidič asi prskal, kdybych se mu tam takhle cpal já. :-)

Tak možná, až se i řidiči přestanou chovat jako zmrdi, bude na světě tak nějak celkově líp. :-)

(O nedávání předností, co tu v diskusi taky padlo, vůbec nemluvím, to se děje taky často, ale tam nemám podezření na úmysl [to by ostatně musel být blázen, úmyslně sejmout kolo ve formálně jasné situaci], tam mám vždycky pocit, že za volantem sedí slepý pitomec, co vůbec nesleduje provoz. S tím holt cyklista musí počítat, že „papírová“ přednost nic neznamená a je potřeba si velmi dobře hlídat, jestli mi ji konkrétní auto fakt dává, nebo jestli mi tam přece jen vesele vjede.)