V článku názory jak z mimibazaru :-) Když má někdo majetek sto miliard, tak to znamená, že si může koupit miliardu obědů à 100 Kč, což v životě sám nesní, takže je sobec, že se nepodělí s hladovými :D
Mlyn
Přesně, dneska v podstatě každej kdo bydlí ve vlastním je milionář (sem tak jednou projížděl realitky a viděl jaké ruiny na vesnicích se prodávají od 1M v okolí 30km od UH) ale tohle dvoucifernym, rudým a levičákům prostě nevysvětlíte
shane
ne, není. Vlastní bydlení se do toho nepočítá. Pokud by ale tu ruinu pronajal a šel bydlet k dětem na vejminek, tak pak už ano.
Honza ZZR
Dočetl jsem to asi ke koni. Nevím, co za tím je, jestli autor těm lidem závidí, nebo co, ale krom toho, že se tam šermu velkejma penězma, jsem nepostřehl, že by se někdo vytahovat. Faktem je, že rubáš nemá kapsy.
Také je třeba připomenout, že každý, bez výjimky, má cenu asi 7,- Kč.
A když se podívám na syna toho ušatýho dobytka s prasečíma očkama, tak je mi jedno, že Bureš má prachy. Jeho syn se ho bojí a taky ho drží pod krkem. V tomhle Bureš prohrál. Jeho odbarvená, betonová zlatokopka vychovává stejnou pindu, jako je sama, ze své dcery.
Protože nic nenasvědčuje tomu, že se něco bude vyvíjet jinak, tak Estébákovi za nějakej ten rok začnou zloději drolit Agrofert a když bude Bureš hustej, tak ho vyřeší jako on kdysi Mrázka…a obstárlá a ochable-nepevná zlatokopka začne být nicčena chlastem (protože už teď ji nic moc nebaví) a její mladí, kteří od mala nic nemusí, budou brzo znudeni tak, že je udolá kokain, nebo jiné laskominy dřív, než se stihnou rozmnožit. No a protože nakonec záleží jen na lidech, nic pěkného ho nečeká.
Nezávidím teda Ušatcovi ani korunu..a za jeho sviňárny mu tu prohru na všech stranách přeju z celého srdce. Je to jen otázka času.
servisdok
Tak nikomu asi nepřidává vědomí, že barbína je se mnou jen kvůli nakradeným miliardám a navíc mi ji mrdá zahradník.
K miliardám v rámci státečku, jako je Č(SS)R, se nedá přijít poctivou prací.
Měl jsem strejdu, loni umřel na Alzheimera, co se v roce 1987, v rámci toho tehdejšího „Povolení k poskytování drobných služeb pro obyvatelstvo“ pustil do segmentu, který ani jinak prosperující PV JZD, nedovedla hlavně kvůli lidskému faktoru dovést k efektivitě, finanční i technické. Sám tam nějaký čas pracoval, věděl oč jde, kde je tam zakopaný pes a hlavně v tom viděl potenciál do budoucna. Půjčil si a fakt poctivou prací celé blízké rodiny, z něj byl za pár let milionář. Nikdy bych mu takto vydřené peníze nezáviděl. Nakonec byly dobrý jen k tomu, že sice zabezpečil rodinu, rozšířil firmu, postavil další domy pro děti – ale umíral jen v o něco málo lepších podmínkách, než ten, kdo celý život proflákal a nikdy nic neměl.
shane
Tak zase ho jeho práce nejspíš bavila. Tihle lidi to tak mívaj. Baví je to a nedokážou sedět a koukat jak to jiný kurvěj. A zajistil děti a rodinu. Víc nikdo ani čekat nemůže, nakonec je každej na to umírání sám. Boháč i vandrák.
sroubek
A víte, že Vašemu strýci (tedy krom toho konce s Alzheimerem) závidím? Naplnil totiž svůj život tím, co on sám považoval za smysluplné. A dokonce snad, i kdyby o to, co vydobyl, na závěr života (ať už vinou živelné pohromy nebo měnové reformy, či podobného vis major) přišel, mohl mít dobrý pocit, že udělal, co mohl.
Tohle poměřování kvality života podle objemu peněz je mi cizí a nikomu nic nezávidím. On nikdo neví, co toho kterého člověka třeba drtí za duševní problémy a čím víc toho víte a vlastníte, tím máte víc starostí. Autor mi přijde že je člověk, který nikdy s nikde nenalezne štěstí. Takových lidí znám dost a dost a také jsem k nim kdysi patřil. I superbohatí mají žízeň a hlad a mohou onemocnět a jistě všichni zemřou. Je nemálo bohatých lidí, kteří se uchlastali, ufetovali a uzoufali v luxusních sanatoriích. Jistě, žít s holou prdelí nebo ještě hůře stojí za hovno a jistě je lépe být mladý, zdravý a bohatý, než být starý, nemocný a chudý. Ale podle mě kvalita života neleží v majetku a neustálých dohadech o tom, kdo kolik má a co druhý nemá. Všechno nakonec bude jinak.
shane
Tohle si musí určit každej sám. I v chudé chaloupce mohou být lidé nešťastní a z luxusní vily může zářit štěstí na všechny strany.
BTW, peníze sice nejsou všechno, ale nejvíc to tvrdí ti, co jejich nedostatkem netrpí, aneb o půstu se nejlíp káže s plným pupkem. (To není na tebe)
Popravdě řečeno bych řek, že nemít prachy je horší než nevědět co s nima. Koneckonců, ve vile se pláče příjemněji než pod mostem.
HonzaV
Je to tak. Peníze (přesněji řečeno jejich relativní přebytek) samy o sobě nepřinášejí štěstí, od toho jsou takové ty věci, co se koupit nedají, a když, tak je to jen dočasně a klam.
Přinášejí ale klid. Klid, protože máte větší pravděpodobnost, že v případě nenadálé nepříjemnosti si budete schopni udržet svůj životní standard a styl. (Nemusí to být nic extravagantního.) Klid, protože víte, že když o část z nich přijdete, třeba riskantní investicí nebo jen svoji vlastní leností nebo hloupostí, zas až tak nic moc se neděje. Klid, protože (pokud jste k nim přišli vlastním přičiněním) jste si ověřili, že byste to pravděpodobně dali i příště, byť pro vyšší věk ne v takovém měřítku. Klid, protože vám to posílilo sebevědomí a na řadu věcí se díváte s nadhledem.
V článku názory jak z mimibazaru :-) Když má někdo majetek sto miliard, tak to znamená, že si může koupit miliardu obědů à 100 Kč, což v životě sám nesní, takže je sobec, že se nepodělí s hladovými :D
Přesně, dneska v podstatě každej kdo bydlí ve vlastním je milionář (sem tak jednou projížděl realitky a viděl jaké ruiny na vesnicích se prodávají od 1M v okolí 30km od UH) ale tohle dvoucifernym, rudým a levičákům prostě nevysvětlíte
ne, není. Vlastní bydlení se do toho nepočítá. Pokud by ale tu ruinu pronajal a šel bydlet k dětem na vejminek, tak pak už ano.
Dočetl jsem to asi ke koni. Nevím, co za tím je, jestli autor těm lidem závidí, nebo co, ale krom toho, že se tam šermu velkejma penězma, jsem nepostřehl, že by se někdo vytahovat. Faktem je, že rubáš nemá kapsy.
Také je třeba připomenout, že každý, bez výjimky, má cenu asi 7,- Kč.
A když se podívám na syna toho ušatýho dobytka s prasečíma očkama, tak je mi jedno, že Bureš má prachy. Jeho syn se ho bojí a taky ho drží pod krkem. V tomhle Bureš prohrál. Jeho odbarvená, betonová zlatokopka vychovává stejnou pindu, jako je sama, ze své dcery.
Protože nic nenasvědčuje tomu, že se něco bude vyvíjet jinak, tak Estébákovi za nějakej ten rok začnou zloději drolit Agrofert a když bude Bureš hustej, tak ho vyřeší jako on kdysi Mrázka…a obstárlá a ochable-nepevná zlatokopka začne být nicčena chlastem (protože už teď ji nic moc nebaví) a její mladí, kteří od mala nic nemusí, budou brzo znudeni tak, že je udolá kokain, nebo jiné laskominy dřív, než se stihnou rozmnožit. No a protože nakonec záleží jen na lidech, nic pěkného ho nečeká.
Nezávidím teda Ušatcovi ani korunu..a za jeho sviňárny mu tu prohru na všech stranách přeju z celého srdce. Je to jen otázka času.
Tak nikomu asi nepřidává vědomí, že barbína je se mnou jen kvůli nakradeným miliardám a navíc mi ji mrdá zahradník.
K miliardám v rámci státečku, jako je Č(SS)R, se nedá přijít poctivou prací.
Měl jsem strejdu, loni umřel na Alzheimera, co se v roce 1987, v rámci toho tehdejšího „Povolení k poskytování drobných služeb pro obyvatelstvo“ pustil do segmentu, který ani jinak prosperující PV JZD, nedovedla hlavně kvůli lidskému faktoru dovést k efektivitě, finanční i technické. Sám tam nějaký čas pracoval, věděl oč jde, kde je tam zakopaný pes a hlavně v tom viděl potenciál do budoucna. Půjčil si a fakt poctivou prací celé blízké rodiny, z něj byl za pár let milionář. Nikdy bych mu takto vydřené peníze nezáviděl. Nakonec byly dobrý jen k tomu, že sice zabezpečil rodinu, rozšířil firmu, postavil další domy pro děti – ale umíral jen v o něco málo lepších podmínkách, než ten, kdo celý život proflákal a nikdy nic neměl.
Tak zase ho jeho práce nejspíš bavila. Tihle lidi to tak mívaj. Baví je to a nedokážou sedět a koukat jak to jiný kurvěj. A zajistil děti a rodinu. Víc nikdo ani čekat nemůže, nakonec je každej na to umírání sám. Boháč i vandrák.
A víte, že Vašemu strýci (tedy krom toho konce s Alzheimerem) závidím? Naplnil totiž svůj život tím, co on sám považoval za smysluplné. A dokonce snad, i kdyby o to, co vydobyl, na závěr života (ať už vinou živelné pohromy nebo měnové reformy, či podobného vis major) přišel, mohl mít dobrý pocit, že udělal, co mohl.
Cesta je mnohdy lepší cíl než cíl samotný… ;-)
To vždycky.
Tohle poměřování kvality života podle objemu peněz je mi cizí a nikomu nic nezávidím. On nikdo neví, co toho kterého člověka třeba drtí za duševní problémy a čím víc toho víte a vlastníte, tím máte víc starostí. Autor mi přijde že je člověk, který nikdy s nikde nenalezne štěstí. Takových lidí znám dost a dost a také jsem k nim kdysi patřil. I superbohatí mají žízeň a hlad a mohou onemocnět a jistě všichni zemřou. Je nemálo bohatých lidí, kteří se uchlastali, ufetovali a uzoufali v luxusních sanatoriích. Jistě, žít s holou prdelí nebo ještě hůře stojí za hovno a jistě je lépe být mladý, zdravý a bohatý, než být starý, nemocný a chudý. Ale podle mě kvalita života neleží v majetku a neustálých dohadech o tom, kdo kolik má a co druhý nemá. Všechno nakonec bude jinak.
Tohle si musí určit každej sám. I v chudé chaloupce mohou být lidé nešťastní a z luxusní vily může zářit štěstí na všechny strany.
BTW, peníze sice nejsou všechno, ale nejvíc to tvrdí ti, co jejich nedostatkem netrpí, aneb o půstu se nejlíp káže s plným pupkem. (To není na tebe)
Popravdě řečeno bych řek, že nemít prachy je horší než nevědět co s nima. Koneckonců, ve vile se pláče příjemněji než pod mostem.
Je to tak. Peníze (přesněji řečeno jejich relativní přebytek) samy o sobě nepřinášejí štěstí, od toho jsou takové ty věci, co se koupit nedají, a když, tak je to jen dočasně a klam.
Přinášejí ale klid. Klid, protože máte větší pravděpodobnost, že v případě nenadálé nepříjemnosti si budete schopni udržet svůj životní standard a styl. (Nemusí to být nic extravagantního.) Klid, protože víte, že když o část z nich přijdete, třeba riskantní investicí nebo jen svoji vlastní leností nebo hloupostí, zas až tak nic moc se neděje. Klid, protože (pokud jste k nim přišli vlastním přičiněním) jste si ověřili, že byste to pravděpodobně dali i příště, byť pro vyšší věk ne v takovém měřítku. Klid, protože vám to posílilo sebevědomí a na řadu věcí se díváte s nadhledem.
A nemusejí to být miliardy.