Neberte Aliena moc vážně, je to attention whore. Na bdsmwebu vystupuje jako velký dominant a vlastník harému čubek. Stovky děkovných zpráv denně (jeho vlastní slova).
Z vlastní zkušenosti – pokud se člověk nechová jako idiot, je s bejvalkou snadná domluva. Já s tou svojí strávím bez problémů Štědrý večer, protože naše společné děti nemusí trpět za naše omyly.
h72
Taky to tak děláme. Resp. ještě bohatěji. Na Štědrý den je bývalka s naší dcerkou se svou matkou a dcerčinou babičkou (bydlí s ní), druhý den jsme spolu a jdeme i na nějaký výlet, třetí den některé ze starších dětí činí společný oběd pro všechny z rodu, bývalé, nebývalé, děti, vnoučata, zetě i bývalé tchýně, jest požadováno potlačit pro ten den veškeré nevraživosti a podat si u stolu i slánku či kostičky do polévky a přiťuknout si číší a usmát se. Nějak to jde.
h72
Na druhou stranu – chlap je odchodem milované ženy, případně následnými soudy a nespravdelivými rozsudky dosti postižen ve svém sebevědomí, takže má (nebo může mít) určité období, kdy si něco dokazuje. Ono jde spíš o zalepování díry, která zákonitě rozpadem rodiny v srdci (ale i v metabolismu) nastane. Já jsem vystřídal po rozpadu rodiny 22 žen (a nikoliv na jednu noc, byly to moc hezké vztahy, se všemi jsme přátelé nadosmrti, včetně dětí), podvakráte se to mělo tak, že byly dvě souběžně, řadu let (a vědělo se to a tolerovalo), nakonec se rány zacelily. Ony to ty ženské dělaly a dělají také tak. Povídali jsme si o tom.
servisdok
h72, měl jsem to přesně tak, po 25 letech manželství. Až na ty rozvodové špinavosti, co u nás nebyly třeba, to u mě po rozvodu probíhalo podobně – přičemž starší dcerka, už sice plnoletá, se rozhodla bydlet se mnou, než se osamostatní. Mladší naopak šla s mámou, což bylo docela pochopitelné – a teď je tu nasáčkovaná častěji, než bývala doma, když jsme ještě byli spolu.
Čtvrt století je čtvrt století, navíc v těch nejlepších letech, bez ohledu na aktuální režim.
Je to prostě rána, díra 25 let, v noci čumíš do stropu, když jsi sám tak Ti tečou slzy a přemýšlíš, co všecko asi udělals špatně, nebo mohl udělat líp.
Nepřijdeš na nic, lidem a zvlášť babám, do hlavy prostě nevidíš. Jedou v emocích, v citech a jak to bouchne, tak to lítá.
Ani ne tak večer, ale ráno se probudíš a doma kromě psíka, který potřebuje ven, nikdo. Páč starší dcerunka se ještě nevrátila z pařby.
Jednu dobu jsem tu díru zkoušel zalepovat tak, že jsme chodili pařit spolu a občas jsem poprcával její kamarádky. Což se – když se to náhodou nějak prolepilo – u dcerky nesetkávalo zrovna s pochopením. :D
Každopádně ale – s mou bývalou paní nadstandardní vztahy, ať už jde o děti, vnoučata, půjčujeme si auta, když se někomu něco vysere, scházíme se u starší dcerky o všech svátcích, semtam proběhne i nějaký dárek, ale nový partner mé bývalé paní to nerad vidí, tak to bývá na tajňačku.
Dcerka říkala, že z mámy ve slabší chvilce vypadlo, že si není vůbec jistá, jestli si polepšila. To už tak bývá..
Já už zůstal sám, žiju se ségrou ve zgenerálkovaném domě svých rodičů a panelák jsem nechal holce.
Zvykat si na někoho dalšího – nevím, jestli bych to v těchhle letech dal. Jo no, občas bývám mrzutý, ale to každý..
uplně vidim jak se rozbulel když přišel domu a našel jako vyměněnej zámek :D :D :D :D
mjfox
Autistický off-road: Pokud se člověk nechová jako idiot – a to prosím který člověk z páru? Totiž když se bejvalka chová jako idiot, tak s ní domluva není a neuděláš s tím vůbec nic.
Ziriath
Asi dost záleží, jestli ten vztah skončil víceméně oboustranným ochladnutím, nebo hnusáckým podrazem jednoho nebo obou z nich.
prasatko Bobik
Článek je něco jako – dnešními slovy – černý scénář, predikce expertů či vědecká shoda. Na rozdíl od nich však popisuje stav, jehož prvky jsou skutečné a pravdivé. Zda se jich uplatní víc najednou, záleží na okolnostech. Ale žádná báchorka kvůli skrytému úmyslu.
Z vlastní zkušenosti nevím, jak to chodí dnes. Ale kdysi, byť partnerka byla ve 20 plně v poho a bez nějakého dnes řekněme redflagu, mohla se stál jinou po svých obměnách ve 30, 40 nebo i 50 letech. (Chlap ve 40 také, ale to neřešíme.)
Zlaté byly některé holky z venkova, vychované pro rodinu a hospodářství. Co na tom, že zhusta nebyly „graduované“. Pokud měl člověk rozum a štěstí a takovou sbalil, stačilo si ji „jen“ vážit a pak zbývalo klidné společné stárnutí. Jistěže ne bez mráčku, ale to je život, něco jako udělat si z nepozornosti struhadlem manikúru apod. Ruka se zahojí a jedem dál.
Takový způsob soužití ovšem není cool a trendy a ani jinak dnes přijatelný. Tak ať si mladí žijí, jak chtějí.
Zatím nevím, co je pro blízkou budoucnost, která nám tady ještě zbývá, horší: děti vyrůstající v takovéhle dnešní „společnosti“, nebo přiběženci, co zvládají žrát, srát, prcat a střílet.
servisdok
Holky z doslovného venkova, úplně nezblbnuté velkoměsty, gigantickými firmami a taky internetovým pozlátkem, jsou zlaté dodneška. Pár případů ze svého okolí znám – dokonce jde o holky z úplně jiných zemí, se kterými se dotyční poznali i hodně kuriózně.
Jeden z mých vrstevníků, žije už přes čtvrt století s velmi pěknou Ukrajinkou, mají spolu tři krásné, chytré i dobře vychované děti.
Zpočátku to vypadalo, že se snad už ani neožení. Dělávali jsme si z něj prdel, často i pěkně krutou.
Teda jen tehdy, když už se nám, ženáčům, jako bývalé partě hic, povedlo sejít u píva.
Ve skutečnosti jsme mu ale záviděli. Tu jeho svobodu, nezávislost, možnost makat nejen na sobě a vydělat kupu prachů. Záviděli jsme mu, že jeho prostě napadne, koupit si na projížďky nový litrový Virago jen proto, že se mu líbí – no tak si ho koupí a nemusí se s nikým dohadovat.
Úplně normální, podle lepivých holek asi i docela pohledný chlap 185/80 (tohle úplně nesvedu posoudit), prostě žádný balvan z jeskyně, nebo funící, smradlavá nestvůra s Larisou na zádech.
Normálka borec, špičkový strojař, v mládí zároveň s námi úplně všude a všecko, včetně postpubertálních, ze všech hledisek dnes nemyslitelných mrdanic se studentkami z KM.
Jenže, zřejmě díky zvláštnímu domácímu prostředí, ve kterém vyrůstal, byl i dost velký samorost. Co se týkalo názorů na život, manželství, děcka, kariéru – v podstatě všechno měl, stejně jako jeho fotr i brácha, trochu jinak, než my všichni ostatní „ženáči“, už od našich pětadvaceti.
Dodnes nikdo pořádně neví, kde a jak vlastně ke Svetlaně z Ukrajiny přišel. Někdo říkal, že ji potkal kdesi v PALu, kam ji prý uklidili mafiáni, někdo zase, že se seznámili na inzerát…asi znáte ty všelijaký kecy, když se hovno ví jistě.
Sám pan Tajemný mlčí a mlčí i Svetlana, jenom se oba uščuřujou, ale pokud to jde, tak drží partu, do které byla cizinka jakoby mimochodem přijata – jako jediná baba.
Bylo to fakt zajímavý, při té jeho samorostlosti – ani ne do půlroku, co jsme je spolu začali vídat, si ji nastěhoval do baráku, což nikdy předtím a s žádnou jinou neudělal.
Nemluví o žádné rodině na Ukrajině a pokud se ví, nikdo tam odsud ji nenavštěvuje. Ona sama říkala, že je to „skurvená zemljanka“ a že nemá proč se tam vracet.
prasatko Bobik
S Ukrajinkami to je zvláštní, pokud člověk vychází z vlastních poznatků, z prostředí vesměs agenturou dodaných dělnic. Jinak to asi chodí mezi holkama nebo paničkami, v prvním případě možná dost drsně, ve druhém peněz jak želez, jako u zdejších. Obtížně člověk chápal, co některé vedlo k tomu nechat dítě u rodičů a jít dělat do Čech (když tady odcházeli do ciziny za prací chlapi). Manžel, nebo tedy spíš otec dítěte býval obvykle prý v armádě, nebo bez podrobností.
Lehké to tady neměly, jedenáctky nebo jako dělené směny i víc a bez volného dne, no možná tak jeden měsíčně, a jejich radost z „tolika peněz“ byla asi nehraná. Tehdy, před pár lety, asi 60 kaček na hodinu? K tomu problémy s ubytováním, s doklady, s vlastními lidmi tady. Často byla testována možnost – ale vždy pro obecnou známou na východě, ne pro konkrétní babu tady, zda by to šlo jako. Pokud dal člověk, který připadal v úvahu, najevo nechuť se angažovat, bylo v tu ránu ticho po pěšině. Zda jim jde o občanství ještě dneska, a jak to vlastně dneska s nimi je, bůhví.
Též jsem věděl o několika míchaných párech, oficiálních i na hromádce, většina si žila pohodově. Ty ostatní měly rizikový faktor na jedné či druhé straně, jak to už tak bývá.
Tedy možná víc než u místních byly mezi nimi takové, co by braly domov ve starém stylu a byly schopné ho udržovat. Ale kolik mladých chlapů tady dnes chce něco takového? Neznají, nevědí, nechtějí. To je stejné, jako když si děda před lety povzdechl, že se – snad císařský petrolej nebo co – už nesežene. Jsem si, mládě rozjivené, pomyslel něco o bláznivém staříkovi.
ktosicelkominy
Autor sa potreboval verejne vyplakať a vyžalovať, pomiešal svoj vlastný posraný život so sračkami, ktorá nasypala vláda na hlavy všetkým ľuďom.
Zlejstrejda
Nebulte. Není to důstojné.
h72
Nu, poplakat si, pokud někdo ztratí milovanou ženu a rodinný krb (obrazně řečeno) je docela důstojné, logické a plně přijatelné.
Zlejstrejda
Vše má nějaký důvod. Pochybuji, že autor ztratil milovanou ženu a rodinný krb stylem „kurva, včera ještě pohoda, zapíchali jsme si, byla i dřív než já, barák v pohodě, auto bez poruch, děti hodný a pomáhají doma a dneska je rozvod.“ Takže ano, platí to, co jsem říkal. Bulet je muže nedůstojné.
h72
Nu, mne žena opustila přesně tímto způsobem
Dostala na výročí svatby dárek, obrovskou kytku, ostatně jako vždy, vypili jsme při svíčce lahec vermutu, perfektně si zapíchali (jako každý den, desítky let, byla třikrát a dříve nežli já, jako vždy), a ráno mi oznámila, že prodala před půl rokem část rodinného majetku, platí si již tři měsíce někde nájem, bere si auto a jde. Barák v pohodě, dokonce nový, nové malé děcko v něm ….. Nějak jsem to nečekal, no …..
q
Aspoň vidíš, žes jí měl přivázat tím řetězem k trubkám ve sklepě jako každý den, i když bylo výročí. Dělat výjimky se prostě nevyplácí.
tesyk
Pane, moc dobře Vám rozumím. Dokonce jsem měl chvílemi pocit, jestli jste se nerozváděl s mojí ženou. Bohužel jsem tenkrát, před svatbou, nedal na rady okolí a lehkovážně odbyl názor zkušených. Třídní rozdíly rodin ze kterých jsme pocházeli, byly natolik rozdílné, že to v praxi fungovat asi nemohlo. A tak si synek bývalého živnostníka a dcery kulaka vzal za ženu dceru učitelky a vojáka z povolání. No, je to již 35 roků. Bývalka, tchýně i tchán do dvaceti let po rozvodu chcípli a děti si ke mě nakonec cestu našly. Čas vyřešil to, co soudy s veřejnou matkou a věčně nalitou soudkyní Sejkovou na Praze 6, nevyřešily.
Hans-Paul
Jak zde již bylo napsáno … ano, i takto se to může přihodit. A ne zcela výjimečně přihodí. Ale nemusí a v řadě případů nepřihodí. Já jsem toho příkladem a jak i z diskuze vyplývá, zdaleka nejsem jen výjimkou, která potvrzuje pravidlo.
A taky je fér dodat, že i chlapi se umí zachovat jako pěkní pitomci/svině.
Kdyby to autor podal poněkud věcněji a jako konkrétní případ, co a jak se může posrat, na co si dát bacha a jak co řešit, tak neřeknu ani popel. V mnohém má ostatně pravdu. Ale takto … no, snad mu to alespoň pomohlo na duši.
Hans-Paul
BTW … a to úplně pomíjím, že názor druhé strany může být velmi odlišný, jak co se týče příčin neúspěchu manželství, tak toho, co následovalo potom.
Mr. Mr.
Život je veliká slast, tak proč si ho občas trochu neznepříjemnit?
Jo_Do
Kdyby si tohle neprožil můj kamarád, taky bych nevěřil. Mám teorii, že je to evoluční věc. Žena se snaží efektivně zabránit svému bývalému partnerovi, v dalším předávání svého DNA. Proto u nás chlapi mají doslova hrůzu z manželství a dětí. Vydávají se tím své partnerce na milost a nemilost. Mluvil jsem osobně s člověkem, který byl v kriminále za neplacení výživného. Ztratil práci, neměl z čeho platit, nikoho to nezajímalo. Stačí jen krátký finanční výpadek, krize, nezaměstnanost a chlap platící alimenty je v krimu. Nešel by tam, kdyby ho bejvalka nežalovala. Ale na úřadě jí řekli, že když ho nebude žalovat, nedostane přídavky. Kvůli pár šupům v klidu poslala otce svých dětí do kriminálu. Nejlepší ovšem je, že matka samozřejmě štve dítě proti partnerovi. Viděl jsem případ, kdy matka namluvila děcku, že si zahrají hru „na špiony.“ Půjčila milostivě dítě otci, jednou za uherský rok, dítě od naivního tatínka zjišťovalo, co si koupil poslední dobou nového. Výsledkem byla žaloba na zvýšení výživného, protože když má na nový mobil, tak může platit víc. Když jel na dovolenou s novou partnerkou, celý šťastný, tak v den odjezdu mu volala jeho dcera a oznámila mu, že se nechce jmenovat po něm, ať jí dá souhlas s přejmenováním, jinak už k němu nikdy nepojede. Neustálé žaloby, neustálé udávání, neustálá snaha aby jen platil, ale dítě už nikdy neviděl. Dcera třeba přijela na Vánoce, udělala scénu, že nová partnerka kamaráda musí okamžitě pryč, jinak tam ona nebude. Vyhověl jí a partnerku odvezl pryč, nikdy mu to pak neodpustila. Dcerka sebrala dárky, prachy a okamžitě začala s tím, že už chce domů, i když bylo domluveno, že zůstane tři dny. Takhle mu matka i dcera drásaly nervy. I kdyby měla ženská svatozář, v okamžiku kdy se rozejde s partnerem, už se jen mstí a je schopná jakékoli lži a špatnosti. Ženské, i když se navzájem rády nemají, drží navzájem proti chlapům jako mafie. Křivé svědectví kamarádce proti jejímu bývalému? No problem. že mu hrozí kriminál i když nic neudělal? Koho to zajímá. Jiný známý měl přítelkyni, mě se nelíbila vůbec. Byla rozvedená a jednou se rozhovořila o svém bývalém. Doslova běsnila jako saň, začala vykládat že ho udá na policajtech že ji napadl, že ho dostane do kriminálu, že je to hajzl a podobně. Toho známého jsem opatrně varoval, aby si s touhle nic nezačínal, protože pokud se takhle chová ke svému bývalému, bude se po rozchodu stejně chovat i k němu. Neposlechl. Jednou se vrátil do svého domu a zjistil, že je částečně vykradený. Na záznamu z kamery pak viděl svou přítelkyni, jak odjíždí i s lupem. Milá holka.
LWG
Poznámka – vyhodit partnerku kvůli dceři je otočení hodnot (a ustupování vyděrači). To nemůže dělat dobrotu. Znám člověka, který byl pozván na svatbu svého staršího syna (se kterým dobře vychází) s tím, že nesmí přijít jeho nová partnerka. Tak nešel ani on. Partner má být první.
FirkaJ
1*
Souhlas a dobrá připomínka.
Jo_Do
Ke svému předchozímu komentáři musím napsat v rámci vyváženosti, že znám i holku kterou partner opustil, musela se starat o dítě sama, partner nikdy neplatil ani kačku. Přesto mu to nikdy nevyčetla, prachy po něm nechtěla a nechce, dítě mu půjčovala kdykoli chtěl, vždycky se k němu chovala maximálně slušně a přesto ji pravidelně udával na sociálce a pomlouval.
misaka
V rámci vyváženosti jsi naprosto popřel příspěvek č. 1.
Tj. prostě se to jednou stane tak a jednou tak.
Díky. Takže?
Brundibar
Je to už pěkná řádka let, ale kámoš volal, že má na účtě hovno, společným účtě s manželkou. Vůl. Měli to u spořky, věděl jsem v tý době kulový a říkám mu zkus tam zajít, třeba je v bankomatu kamera. Měl tam známou a viděl svou ožralou manželku, jak se u bankomatu kymací a v noci chodí vybírat peníze, ve dvě ve tři ráno. Už spolu nejsou, bydlí v autě, obě děti na drogách.
Neberte Aliena moc vážně, je to attention whore. Na bdsmwebu vystupuje jako velký dominant a vlastník harému čubek. Stovky děkovných zpráv denně (jeho vlastní slova).
Z vlastní zkušenosti – pokud se člověk nechová jako idiot, je s bejvalkou snadná domluva. Já s tou svojí strávím bez problémů Štědrý večer, protože naše společné děti nemusí trpět za naše omyly.
Taky to tak děláme. Resp. ještě bohatěji. Na Štědrý den je bývalka s naší dcerkou se svou matkou a dcerčinou babičkou (bydlí s ní), druhý den jsme spolu a jdeme i na nějaký výlet, třetí den některé ze starších dětí činí společný oběd pro všechny z rodu, bývalé, nebývalé, děti, vnoučata, zetě i bývalé tchýně, jest požadováno potlačit pro ten den veškeré nevraživosti a podat si u stolu i slánku či kostičky do polévky a přiťuknout si číší a usmát se. Nějak to jde.
Na druhou stranu – chlap je odchodem milované ženy, případně následnými soudy a nespravdelivými rozsudky dosti postižen ve svém sebevědomí, takže má (nebo může mít) určité období, kdy si něco dokazuje. Ono jde spíš o zalepování díry, která zákonitě rozpadem rodiny v srdci (ale i v metabolismu) nastane. Já jsem vystřídal po rozpadu rodiny 22 žen (a nikoliv na jednu noc, byly to moc hezké vztahy, se všemi jsme přátelé nadosmrti, včetně dětí), podvakráte se to mělo tak, že byly dvě souběžně, řadu let (a vědělo se to a tolerovalo), nakonec se rány zacelily. Ony to ty ženské dělaly a dělají také tak. Povídali jsme si o tom.
h72, měl jsem to přesně tak, po 25 letech manželství. Až na ty rozvodové špinavosti, co u nás nebyly třeba, to u mě po rozvodu probíhalo podobně – přičemž starší dcerka, už sice plnoletá, se rozhodla bydlet se mnou, než se osamostatní. Mladší naopak šla s mámou, což bylo docela pochopitelné – a teď je tu nasáčkovaná častěji, než bývala doma, když jsme ještě byli spolu.
Čtvrt století je čtvrt století, navíc v těch nejlepších letech, bez ohledu na aktuální režim.
Je to prostě rána, díra 25 let, v noci čumíš do stropu, když jsi sám tak Ti tečou slzy a přemýšlíš, co všecko asi udělals špatně, nebo mohl udělat líp.
Nepřijdeš na nic, lidem a zvlášť babám, do hlavy prostě nevidíš. Jedou v emocích, v citech a jak to bouchne, tak to lítá.
Ani ne tak večer, ale ráno se probudíš a doma kromě psíka, který potřebuje ven, nikdo. Páč starší dcerunka se ještě nevrátila z pařby.
Jednu dobu jsem tu díru zkoušel zalepovat tak, že jsme chodili pařit spolu a občas jsem poprcával její kamarádky. Což se – když se to náhodou nějak prolepilo – u dcerky nesetkávalo zrovna s pochopením. :D
Každopádně ale – s mou bývalou paní nadstandardní vztahy, ať už jde o děti, vnoučata, půjčujeme si auta, když se někomu něco vysere, scházíme se u starší dcerky o všech svátcích, semtam proběhne i nějaký dárek, ale nový partner mé bývalé paní to nerad vidí, tak to bývá na tajňačku.
Dcerka říkala, že z mámy ve slabší chvilce vypadlo, že si není vůbec jistá, jestli si polepšila. To už tak bývá..
Já už zůstal sám, žiju se ségrou ve zgenerálkovaném domě svých rodičů a panelák jsem nechal holce.
Zvykat si na někoho dalšího – nevím, jestli bych to v těchhle letech dal. Jo no, občas bývám mrzutý, ale to každý..
uplně vidim jak se rozbulel když přišel domu a našel jako vyměněnej zámek :D :D :D :D
Autistický off-road: Pokud se člověk nechová jako idiot – a to prosím který člověk z páru? Totiž když se bejvalka chová jako idiot, tak s ní domluva není a neuděláš s tím vůbec nic.
Asi dost záleží, jestli ten vztah skončil víceméně oboustranným ochladnutím, nebo hnusáckým podrazem jednoho nebo obou z nich.
Článek je něco jako – dnešními slovy – černý scénář, predikce expertů či vědecká shoda. Na rozdíl od nich však popisuje stav, jehož prvky jsou skutečné a pravdivé. Zda se jich uplatní víc najednou, záleží na okolnostech. Ale žádná báchorka kvůli skrytému úmyslu.
Z vlastní zkušenosti nevím, jak to chodí dnes. Ale kdysi, byť partnerka byla ve 20 plně v poho a bez nějakého dnes řekněme redflagu, mohla se stál jinou po svých obměnách ve 30, 40 nebo i 50 letech. (Chlap ve 40 také, ale to neřešíme.)
Zlaté byly některé holky z venkova, vychované pro rodinu a hospodářství. Co na tom, že zhusta nebyly „graduované“. Pokud měl člověk rozum a štěstí a takovou sbalil, stačilo si ji „jen“ vážit a pak zbývalo klidné společné stárnutí. Jistěže ne bez mráčku, ale to je život, něco jako udělat si z nepozornosti struhadlem manikúru apod. Ruka se zahojí a jedem dál.
Takový způsob soužití ovšem není cool a trendy a ani jinak dnes přijatelný. Tak ať si mladí žijí, jak chtějí.
Zatím nevím, co je pro blízkou budoucnost, která nám tady ještě zbývá, horší: děti vyrůstající v takovéhle dnešní „společnosti“, nebo přiběženci, co zvládají žrát, srát, prcat a střílet.
Holky z doslovného venkova, úplně nezblbnuté velkoměsty, gigantickými firmami a taky internetovým pozlátkem, jsou zlaté dodneška. Pár případů ze svého okolí znám – dokonce jde o holky z úplně jiných zemí, se kterými se dotyční poznali i hodně kuriózně.
Jeden z mých vrstevníků, žije už přes čtvrt století s velmi pěknou Ukrajinkou, mají spolu tři krásné, chytré i dobře vychované děti.
Zpočátku to vypadalo, že se snad už ani neožení. Dělávali jsme si z něj prdel, často i pěkně krutou.
Teda jen tehdy, když už se nám, ženáčům, jako bývalé partě hic, povedlo sejít u píva.
Ve skutečnosti jsme mu ale záviděli. Tu jeho svobodu, nezávislost, možnost makat nejen na sobě a vydělat kupu prachů. Záviděli jsme mu, že jeho prostě napadne, koupit si na projížďky nový litrový Virago jen proto, že se mu líbí – no tak si ho koupí a nemusí se s nikým dohadovat.
Úplně normální, podle lepivých holek asi i docela pohledný chlap 185/80 (tohle úplně nesvedu posoudit), prostě žádný balvan z jeskyně, nebo funící, smradlavá nestvůra s Larisou na zádech.
Normálka borec, špičkový strojař, v mládí zároveň s námi úplně všude a všecko, včetně postpubertálních, ze všech hledisek dnes nemyslitelných mrdanic se studentkami z KM.
Jenže, zřejmě díky zvláštnímu domácímu prostředí, ve kterém vyrůstal, byl i dost velký samorost. Co se týkalo názorů na život, manželství, děcka, kariéru – v podstatě všechno měl, stejně jako jeho fotr i brácha, trochu jinak, než my všichni ostatní „ženáči“, už od našich pětadvaceti.
Dodnes nikdo pořádně neví, kde a jak vlastně ke Svetlaně z Ukrajiny přišel. Někdo říkal, že ji potkal kdesi v PALu, kam ji prý uklidili mafiáni, někdo zase, že se seznámili na inzerát…asi znáte ty všelijaký kecy, když se hovno ví jistě.
Sám pan Tajemný mlčí a mlčí i Svetlana, jenom se oba uščuřujou, ale pokud to jde, tak drží partu, do které byla cizinka jakoby mimochodem přijata – jako jediná baba.
Bylo to fakt zajímavý, při té jeho samorostlosti – ani ne do půlroku, co jsme je spolu začali vídat, si ji nastěhoval do baráku, což nikdy předtím a s žádnou jinou neudělal.
Nemluví o žádné rodině na Ukrajině a pokud se ví, nikdo tam odsud ji nenavštěvuje. Ona sama říkala, že je to „skurvená zemljanka“ a že nemá proč se tam vracet.
S Ukrajinkami to je zvláštní, pokud člověk vychází z vlastních poznatků, z prostředí vesměs agenturou dodaných dělnic. Jinak to asi chodí mezi holkama nebo paničkami, v prvním případě možná dost drsně, ve druhém peněz jak želez, jako u zdejších. Obtížně člověk chápal, co některé vedlo k tomu nechat dítě u rodičů a jít dělat do Čech (když tady odcházeli do ciziny za prací chlapi). Manžel, nebo tedy spíš otec dítěte býval obvykle prý v armádě, nebo bez podrobností.
Lehké to tady neměly, jedenáctky nebo jako dělené směny i víc a bez volného dne, no možná tak jeden měsíčně, a jejich radost z „tolika peněz“ byla asi nehraná. Tehdy, před pár lety, asi 60 kaček na hodinu? K tomu problémy s ubytováním, s doklady, s vlastními lidmi tady. Často byla testována možnost – ale vždy pro obecnou známou na východě, ne pro konkrétní babu tady, zda by to šlo jako. Pokud dal člověk, který připadal v úvahu, najevo nechuť se angažovat, bylo v tu ránu ticho po pěšině. Zda jim jde o občanství ještě dneska, a jak to vlastně dneska s nimi je, bůhví.
Též jsem věděl o několika míchaných párech, oficiálních i na hromádce, většina si žila pohodově. Ty ostatní měly rizikový faktor na jedné či druhé straně, jak to už tak bývá.
Tedy možná víc než u místních byly mezi nimi takové, co by braly domov ve starém stylu a byly schopné ho udržovat. Ale kolik mladých chlapů tady dnes chce něco takového? Neznají, nevědí, nechtějí. To je stejné, jako když si děda před lety povzdechl, že se – snad císařský petrolej nebo co – už nesežene. Jsem si, mládě rozjivené, pomyslel něco o bláznivém staříkovi.
Autor sa potreboval verejne vyplakať a vyžalovať, pomiešal svoj vlastný posraný život so sračkami, ktorá nasypala vláda na hlavy všetkým ľuďom.
Nebulte. Není to důstojné.
Nu, poplakat si, pokud někdo ztratí milovanou ženu a rodinný krb (obrazně řečeno) je docela důstojné, logické a plně přijatelné.
Vše má nějaký důvod. Pochybuji, že autor ztratil milovanou ženu a rodinný krb stylem „kurva, včera ještě pohoda, zapíchali jsme si, byla i dřív než já, barák v pohodě, auto bez poruch, děti hodný a pomáhají doma a dneska je rozvod.“ Takže ano, platí to, co jsem říkal. Bulet je muže nedůstojné.
Nu, mne žena opustila přesně tímto způsobem
Dostala na výročí svatby dárek, obrovskou kytku, ostatně jako vždy, vypili jsme při svíčce lahec vermutu, perfektně si zapíchali (jako každý den, desítky let, byla třikrát a dříve nežli já, jako vždy), a ráno mi oznámila, že prodala před půl rokem část rodinného majetku, platí si již tři měsíce někde nájem, bere si auto a jde. Barák v pohodě, dokonce nový, nové malé děcko v něm ….. Nějak jsem to nečekal, no …..
Aspoň vidíš, žes jí měl přivázat tím řetězem k trubkám ve sklepě jako každý den, i když bylo výročí. Dělat výjimky se prostě nevyplácí.
Pane, moc dobře Vám rozumím. Dokonce jsem měl chvílemi pocit, jestli jste se nerozváděl s mojí ženou. Bohužel jsem tenkrát, před svatbou, nedal na rady okolí a lehkovážně odbyl názor zkušených. Třídní rozdíly rodin ze kterých jsme pocházeli, byly natolik rozdílné, že to v praxi fungovat asi nemohlo. A tak si synek bývalého živnostníka a dcery kulaka vzal za ženu dceru učitelky a vojáka z povolání. No, je to již 35 roků. Bývalka, tchýně i tchán do dvaceti let po rozvodu chcípli a děti si ke mě nakonec cestu našly. Čas vyřešil to, co soudy s veřejnou matkou a věčně nalitou soudkyní Sejkovou na Praze 6, nevyřešily.
Jak zde již bylo napsáno … ano, i takto se to může přihodit. A ne zcela výjimečně přihodí. Ale nemusí a v řadě případů nepřihodí. Já jsem toho příkladem a jak i z diskuze vyplývá, zdaleka nejsem jen výjimkou, která potvrzuje pravidlo.
A taky je fér dodat, že i chlapi se umí zachovat jako pěkní pitomci/svině.
Kdyby to autor podal poněkud věcněji a jako konkrétní případ, co a jak se může posrat, na co si dát bacha a jak co řešit, tak neřeknu ani popel. V mnohém má ostatně pravdu. Ale takto … no, snad mu to alespoň pomohlo na duši.
BTW … a to úplně pomíjím, že názor druhé strany může být velmi odlišný, jak co se týče příčin neúspěchu manželství, tak toho, co následovalo potom.
Život je veliká slast, tak proč si ho občas trochu neznepříjemnit?
Kdyby si tohle neprožil můj kamarád, taky bych nevěřil. Mám teorii, že je to evoluční věc. Žena se snaží efektivně zabránit svému bývalému partnerovi, v dalším předávání svého DNA. Proto u nás chlapi mají doslova hrůzu z manželství a dětí. Vydávají se tím své partnerce na milost a nemilost. Mluvil jsem osobně s člověkem, který byl v kriminále za neplacení výživného. Ztratil práci, neměl z čeho platit, nikoho to nezajímalo. Stačí jen krátký finanční výpadek, krize, nezaměstnanost a chlap platící alimenty je v krimu. Nešel by tam, kdyby ho bejvalka nežalovala. Ale na úřadě jí řekli, že když ho nebude žalovat, nedostane přídavky. Kvůli pár šupům v klidu poslala otce svých dětí do kriminálu. Nejlepší ovšem je, že matka samozřejmě štve dítě proti partnerovi. Viděl jsem případ, kdy matka namluvila děcku, že si zahrají hru „na špiony.“ Půjčila milostivě dítě otci, jednou za uherský rok, dítě od naivního tatínka zjišťovalo, co si koupil poslední dobou nového. Výsledkem byla žaloba na zvýšení výživného, protože když má na nový mobil, tak může platit víc. Když jel na dovolenou s novou partnerkou, celý šťastný, tak v den odjezdu mu volala jeho dcera a oznámila mu, že se nechce jmenovat po něm, ať jí dá souhlas s přejmenováním, jinak už k němu nikdy nepojede. Neustálé žaloby, neustálé udávání, neustálá snaha aby jen platil, ale dítě už nikdy neviděl. Dcera třeba přijela na Vánoce, udělala scénu, že nová partnerka kamaráda musí okamžitě pryč, jinak tam ona nebude. Vyhověl jí a partnerku odvezl pryč, nikdy mu to pak neodpustila. Dcerka sebrala dárky, prachy a okamžitě začala s tím, že už chce domů, i když bylo domluveno, že zůstane tři dny. Takhle mu matka i dcera drásaly nervy. I kdyby měla ženská svatozář, v okamžiku kdy se rozejde s partnerem, už se jen mstí a je schopná jakékoli lži a špatnosti. Ženské, i když se navzájem rády nemají, drží navzájem proti chlapům jako mafie. Křivé svědectví kamarádce proti jejímu bývalému? No problem. že mu hrozí kriminál i když nic neudělal? Koho to zajímá. Jiný známý měl přítelkyni, mě se nelíbila vůbec. Byla rozvedená a jednou se rozhovořila o svém bývalém. Doslova běsnila jako saň, začala vykládat že ho udá na policajtech že ji napadl, že ho dostane do kriminálu, že je to hajzl a podobně. Toho známého jsem opatrně varoval, aby si s touhle nic nezačínal, protože pokud se takhle chová ke svému bývalému, bude se po rozchodu stejně chovat i k němu. Neposlechl. Jednou se vrátil do svého domu a zjistil, že je částečně vykradený. Na záznamu z kamery pak viděl svou přítelkyni, jak odjíždí i s lupem. Milá holka.
Poznámka – vyhodit partnerku kvůli dceři je otočení hodnot (a ustupování vyděrači). To nemůže dělat dobrotu. Znám člověka, který byl pozván na svatbu svého staršího syna (se kterým dobře vychází) s tím, že nesmí přijít jeho nová partnerka. Tak nešel ani on. Partner má být první.
1*
Souhlas a dobrá připomínka.
Ke svému předchozímu komentáři musím napsat v rámci vyváženosti, že znám i holku kterou partner opustil, musela se starat o dítě sama, partner nikdy neplatil ani kačku. Přesto mu to nikdy nevyčetla, prachy po něm nechtěla a nechce, dítě mu půjčovala kdykoli chtěl, vždycky se k němu chovala maximálně slušně a přesto ji pravidelně udával na sociálce a pomlouval.
V rámci vyváženosti jsi naprosto popřel příspěvek č. 1.
Tj. prostě se to jednou stane tak a jednou tak.
Díky. Takže?
Je to už pěkná řádka let, ale kámoš volal, že má na účtě hovno, společným účtě s manželkou. Vůl. Měli to u spořky, věděl jsem v tý době kulový a říkám mu zkus tam zajít, třeba je v bankomatu kamera. Měl tam známou a viděl svou ožralou manželku, jak se u bankomatu kymací a v noci chodí vybírat peníze, ve dvě ve tři ráno. Už spolu nejsou, bydlí v autě, obě děti na drogách.