Vánoční příběh *Přežít/Stay Alive!* - zpět na článek

Počet komentářů: 163

  1. Nedávno, ještě v době, kdy se to mohlo, jsem byl s kámošem v hospodě na pivu. Je s ženskou přes 20 let, mají dvě holky. Plkali jsme o všem možném a pak došlo i na dotaz „co rodina“. A kámoš, že se bude rozvádět. Překvapením se rozbryndal pivo na stůl. :-)
    Znám je oba, řekli byste, že není pevnějšího páru, než jsou oni dva. On si nikdy nestěžoval ani slůvkem. Chodili spolu 5 let, pak se vzali. Vůbec jsem to nechápal, protože jeho ženu znám. Naprosto pohodová ženská, pořád se směje, nezkazí žádnou srandu, vydrží pařit s námi a není na ní nic poznat. Ráno neprudí, že smrdíme pivem atd. Přitom s nikým ani náznak flirtu, a to ani pod vlivem. Když už se někdo (cizí) o něco pokusil, odmítla ho hned a takovým způsobem, že se dotyčný vlastně cítil poctěn.
    Ptal jsem se, co se stalo. Kámoš začal mluvit. „Byli jsme před rokem na víkend na vodě s partou známých rodin s dětmi. Celkem asi 30 lidí. Já jsem měl jet s mladší holkou, žena se starší. Ale starší holka se domluvila se svojí kamarádkou, která tam byla jen s otcem. A co teď? Lodě navíc nebyly, takže nakonec já jsem jel s mladší holkou podle plánu a žena byla v lodi s oním „tatínkem“. :-) V sobotu všechno proběhlo v pohodě, sice jsme se roztrhali různě po řece, ale žádný problém se nevyskytl. V neděli dopoledne jsme zase vyrazili na řeku. Jel jsem s mladší holkou o něco dřív, protože jsem v podstatě pádloval sám a byli jsme nejpomalejší. Ostatní nás cestou předjeli, pak na nás počkali. Samozřejmě se na vodě pilo. No a já jsem na ženě snad poprvé viděl, že to pití nedává, a bylo na ní vidět, že je opilá. Pak se jelo dál, ostatní nám ujeli a na „konečnou“ jsme dojeli poslední.
    Už když jsem vytahoval loď z vody, bylo poznat, že se pár lidí tváří divně, ale ostatní byli v pohodě, tak jsem to neřešil. Pak jsme odevzdali lodě a jeli domů. I ve vlaku se pilo. Cestou se žena opila téměř do němoty, takže jsem ji domů skoro donesl. No a pak to začalo. Z pohodové ženské se stala protivná hádavá ženská. Hádky byly pravidelným koloritem a občas dokonce před holkama. A o pár dnů později se mi doneslo, co se na vodě stalo. Že moje žena byla tak opilá, že si klidně před ostatníma dřepla a přes plavky se „vychcala“ do vody. No a hlavně ji viděla děcka, jak onen „tatínek“ stojí těsně za mojí ženou s plavkama na půl žerdi a ona předkloněná u stromu „divně“ dýchá. Že prý dětem vysvětlili, že mojí ženě bylo špatně. A že to neví všichni, jen 4 lidi kromě dětí.
    Nevěděl jsem, co mám dělat. Tak jsem se jí na to zeptal. Odmítla o tom mluvit a nic nepřiznala. Byla protivná, hádavá a nenechala na mně nit suchou asi půl roku. A mě celou dobu v hlavě šrotovalo, jak z toho ven. A pak jako mávnutím kouzelného proutku, najednou se zase proměnila v milou ženskou. Dokonce se mnou milovala, kdykoliv jsem chtěl. Abys mi rozuměl, ona na to nikdy moc nebyla, orální sex skoro nikdy, ale jednou týdně nebo jednou za 10 dnů jsme spolu milovali. A teď najednou dokonce sama byla iniciativní a nic nebyl problém.
    Jenže ve mně to postupně uzrálo a rozhodl jsem se, že se rozvedu. Nejsem naivní, stát se to může. Jezdívala už dřív na aerobikové víkendy a podobně, nikdy jsem to neřešil a nepátral. Věřil jsem jí. Ale takhle? Veřejně před ostatníma a navíc na společné akci se mnou a s holkama? Tak to prostě nepřekousnu.
    A ta milá a pohodová ženská zase otočila. Že chce polovinu domu, který jsem koupil ještě před svatbou (naštěstí napsaného jen na mě), a polovinu firmy, kterou jsem založil taky před svatbou. A jestli to nedostane, tak mi nebude půjčovat holky.“
    Tož tak na světě. :-)

    1. Zažil jsem (zřídkavě) muže, kteří podobnou výhružku řešili „tak si naser“. Štveš proti mě děcka – ok, já je z druhé strany drtit nebudu. Zakazuješ mi je – já nebudu lítat po sociálkách a soudech. Je mi to líto, ale ať je po tvém. Upozorňuji, že to funguje jen v některých případech. Ale část těch paní zjistila, že nemá čím vydírat a naopak občas sama pohlídat potřebuje, bo babičky a kamarádky mají jen omezeně času a nadšení.

  2. Znám jiný podobný případ. Zavolal mi známý, že mu nejde něco na počítači. Chtěl tam připojit diktafon. Pomohl jsem mu s tím. Za pár let jsem ho viděl znovu a nemohl jsem ho poznat. Byl štíhlý jako prut a měl úplně bílé vlasy. On sám mi nic neřekl, ale dozvěděl jsem se od jiných. Měl podezření že mu žena zahýbá, tak nechal v domě schovaný diktafon. No a co nezjistil, že mu milovaná ženuška vesele zahejbá s kolegou z její práce. Vyhodil ji z baráku, zbělaly mu vlasy a ze stresu zhubnul 20 kilo. A to pořád říkal, že se se ženou nikdy nehádají a že mají skvělý vztah.

    1. Nepokládejte si otázky, na které neunesete odpověď, jak prosté. Nehádali se a měli skvělý vztah (z jeho pohledu). Potom si pomohl tím, že do toho začal šťourat. Podruhé si pomohl tím, že jí vyrazil z baráku. Evidentně si moc pomohl, je to na něm vidět. Toto jsem párkrát viděl.

      1. A jak to chceš dělat jinak? Když máš podezření, protože sis něčeho všimnul nebo něco našel, tak si podle hesla „důvěřuj ale prověřuj“ zjistíš, na čem jsi. Dělat někomu vola, to žádnej chlap nechce. Nosit parohy je ponižující, nosit parohy a vědět o tom, ještě víc. Nakonec by ses to stejně dozvěděl a o to víc by tě žralo, jak dlouho jsi to nevěděl…

      2. Možná je přece jen lepší se tyhle věci najisto dozvědět a moct se řádně nasrat, než celý roky jen nějak tušit a střídat podezírání s užíráním se nadějema na neexistujících základech.

  3. Mezilidské vztahy jsou neskutečně zhoubná věc. Nakonec je vždycky člověk člověku vlkem. Věřit se nedá absolutně nikomu.

    1. Ne vždy.
      Pokud si však navzájem nevěříte, potom je šance velmi vysoká.

      1. Jo a pokud jí věříš a za pár let odcházíš jen s igelitkou, jsi důvěřivý blbec, co si ji neměl brát… Za mě, jít do společného bydlení se ženskou = WTF? Vsadit střechu nad hlavou na to, že současný vztah bude mít nějaké delší trvání, to bych byl blázen. Samozřejmě, po mých životních zkušenostech.

        A ženská (nebo jakákoliv třetí strana) by mohla namítnout: když si ten byt/dům nekoupíme napůl, to mi jako nevěříš?

        1. Ale to jsem já neřekl. (Někdy to je pravda, někdy ne).
          Navíc jsem řekl: navzájem.

          Já jenom tvrdím, že partneři (oba) si mají věřit a jet na jeden účet, pokud je pro ně důležitější stabilita současného vztahu, než kvalita dalšího života v případě havárie. Být již ne dva, ale jeden, to bylo zaznamenáno Matoušem před dvěma milénii a platí to pořád. Funguje to, jen pokud to tak berou oba.

          Pokud člověk chce mít jistoty pro případ, že se to podělá, potom pochopitelně musí slevit z toho společného ve prospěch individuálního.

          1. Jenže ona ti prostě nakonec stejně zahne. Tomu nezabráníš.

            1. Blbost. Moji oba prarodice si nezahejbali, ani se nerozvedli, u moji zeny v cele rodine nenajdes ani zahybani, ani rozvody. Tohle pausalizovat nejde.

              1. …oboje prarodice, chtel jsem napsat. Moji rodice si sice nezahejbali, ale rozvedli se. Prilis rozdilne povahy. Presto zustali pratele a chovali se nadale korektne.

              2. A to ti řekli nebo si to myslíš?
                Moje naivní romantická představa z pohádek a televizní produkce “žili spolu šťastně do konce svých dnů” ve mě žila poměrně dlouho. Život mě z toho vyvedl.
                Po několika vztazích, nepočítaně pracovních cestách, teambuildincích, kalbách s kamarády, vodách, jachtách, chatách, lyžích, srazy s lidmi ze ZŠ, gymnázia, VŠ – tak kdo není vyloženě obluda a má příležitost, je to víceméně otázka času.
                Třešnička na dortu je pár z rodiny, do kterého bych to vůbec neřekl, dobře je znám a náhodou jsem narazil na jejich nevěru. Spokojeně spolu žijí dodnes, žádný rozvod, kdoví zda to ví či tuší, že v minulosti proběhl románek s někým jiným.

                1. Tak lidi berou nevěru různě. Pro někoho je to konečná, někoho to nasere, ale ne zas tolik aby kvůli tomu boural jinak fungující vztah, někomu je to fuk pokud je to narázovka, někomu nevadí ani paralelní vztah. Někomu nevadí diskrétní nevěra, ale nezkousne když se to rozkecá a je za paroháče. Atd..

          2. LWG: Jo, věřit si navzájem… Já mám za sebou dva dlouhé vztahy, ze kterých jsem si odnesl, že ženský se nedá věřit. První vztah skončil rozvodem, najednou prostě nemáš nic, nemáš domov, nemají ho ani tvoje děti a to tě štve nejvíc. Začínáš znova. Jdeš do toho naplno, tvoříš novou rodinu, děláš náhradního otce i dítěti nové partnerky a to nejlepšího jakého kdy měla (protože biologický otec stál za hovno) a výsledek je, že ti přítelkyně jednou ukáže dveře a pro jistotu vymění zámek. Tak skončil druhý vztah, společný majetek jsme neměli, jen společný nájem, ale ten byt zařídit něco stálo, moje děti tam měly druhý domov – a přišly o to opět jen proto, že nějaké ženské ruplo v kouli… a to se nedá říct, že bych se nesnažil, aby nám to klapalo.
            Třetí vážný vztah mám teď, ne až tak dlouhý… ale i za tak krátkou dobu jsme měli nějaké karamboly. Věřit, že tenhle vztah bude na věky? Vsadit na to střechu nad hlavou a že budu za pár let zase začínat znova? To bych byl blázen. Takže jsem si to zařídil tak, že byt je můj a ona bydlí u mě. V případě nezdaru už mě aspoň nikdo nevyhodí a neoškube.

        2. Pod to se podepíšu. Brát si se ženskou hypotéku je strašný risk.

          1. jasně, kdežto brát si s chlapem hypotéku je bezva jistota. :-D

            na čem vlastně ten vztah chceš budovat? Na sociálce a soudech? Tak hodně štěstí. :-))

            1. A ty ho snad buduješ na společné hypotéce?

              Obecně je riziko ručit za závazek s někým dalším, to nemusí být jen manželka. U cizího to je riziko, že nebude splácet. U manželky, že se poveze, ale majetek půjde pak na půl. U hypa se k tomu přidávají prodeje pod cenou, neplacení splátek a další šikanózní či vyděračské techniky.
              Každopádně vztahy i postavení mužů a žen se rozvíjejí a tomu odpovídá i ekonomické chování. Pokud dneska rozvodem či společnou hypotékou může chlap skončit jako bezdomovec tak tomu uzpůsobuje svoje chování.

              1. Ano. Hlavně by to měl každý chlap vědět a znát co s tím dělat.
                Alespoň ta majetková stránka se dá řešit celkem relativně jednoduše. Neženit se, archivovat účtenky a ideálně si v době soužití odkládat fixní část prostředků pro strýčka příhodu stranou.
                Pak to chce i nějaké ty skily jako nepodlehnutí tlakům na různé požadavky jdoucím proti těmto zásadám.
                Jak si ale chlap pořídí dítě jinak než ten fotbalista (náhradní matka + darované vajíčko + jeho sperma), tedy tradičně, tak se mnoha bolestivým zážitkům stejně nevyhne.. , ale aspoň jsou dopady o dost mírnější.

            2. moussa: Ano, jít do hypotéky s chlapem je pro ženskou výhoda. Za prvé, jako manželé jednou ve všem napůl = všechno co vydělají za dobu trvání manželství se po rozvodu dělí dvěma. To že chlap vydělával dvakrát nebo třikrát tolik, nikoho nezajímá. Za druhé, po dobu, kdy je ženská na mateřské, kdo tak asi platí její půlku hypotéky – a opět, po rozvodu se nemovitost dělí dvěma, nikoho nezajímá, kdo na zaplatil (často výrazně) větší část. A za třetí, po rozvodu, kdo tam asi zůstane bydlet s dětma? Chudinku ženskou s dětma nikdo na ulici nepošle. Chlapa klidně, ať si poradí, je to přece chlap.

              1. mjfox – co tak ubuleně? když ti tvoje žena vychovává děti a ty makáš, tak bys pak mě všechno shrábnout ty a na ulici bys poslal svoje děti? co to tady meleš za hovna omg?
                mimochodem dneska klidně můžeš na mateřskej bejt ty a nechat vydělávat paní, kdyby tě to sralo.

                1. Sifty: Hovna o vyhazování děcek na ulici tady meleš jenom ty. Napsal jsem jen tolik, že pro ženskou je výhodný se vdát, pověsit někomu na krk, nechat se od něj živit *) a když nakonec rozvrátí vztah, manželství a chlapa vyžene, slušně na tom vydělá. Zatímco pro chlapa je na první pohled nevýhodný jít do hypotéky napůl se ženskou, aby to de facto z většiny platil sám a po rozvodu byl těžce ve ztrátě.
                  *) V 90% má chlap vyšší příjmy, někdy dost výrazně, takže zatímco on sype do společný kasy, ženská má svůj plat za kapesné, aby si mohla kupovat kabelky, botičky a kosmetiku. Dokud pracuje, aspoň z toho může platit tu půlku hypotéky, ale když se fláká na mateřské, tak to jde komplet za chlapem. To je to „živit“.
                  Jistě, dneska může bejt na mateřský chlap, proč ne. Občas to tak je, ale v 99% jen proto, že náhodou matka vydělává víc. Jeden takový případ znám zblízka (příbuzní), otec byl s dětma doma, protože má po úraze invalidní důchod. Ale jinak by s dětma doma zůstával jen idiot, když by tím rodinná kasa přišla o podstatnou část příjmů.

            3. Když nad tím tak přemýšlím, tak vztah asi vůbec budovat nechci. Asi je nejlepší se na všechno vysrat. U nevěry není otázka zda ale kdy.

      1. Jako vdovec bude ale nyni atraktivnejsi. Pokud tedy nebude pred novou budouci bejvalou moc rozmazavat, jak minula zena ze sveta sesla.

        1. Vdovec, to je přeci jen něco, ne jako všichni ti rozvedení lúzři :-)

  4. U nás jsme na to šli úplně z druhé strany. Já si naivně myslel, že si mohu dovolit vše a tak jsem blbnul. Vlastně jsem se rozletěl do světa po tom co se dcerka odstěhovala k manželovi a s mou ženou jsme zůstali doma sami. Dnes bych si za své chování nakopal, ale reakce /akce. A tu akci provedla moje ženská když si narazila o 11 let mladšího kulturistu :-) Klasika, z vadru s kámoši jsem přijel o den dříve (neb jsem něco tušil) a našel je hezky v postýlce.
    Půl roku jsme mluvili oba o rozvodu, ale nikomu se nějak nechtělo zahodit těch společných 23 let. Já měl máslo na hlavě (důkazy mi byli prompně předloženy) a ona také. Dnes 5 let po incidentu o tom nemluvíme. Po narození vnoučete jedeme dál a děláme jako že se nic nestalo. Snad jediné opatření jsem provedl, že jsem ložnici přestěhoval do jiného pokoje a koupil jiné postele :-)

  5. Nic ve zlým, nemyslím to osobně. Mám kámoše, kterej dopadl úplně stejně, i když po letech se z toho nakonec dostal. Nicméně dokud byli se ženou spolu, choval se k ní jako naprostý kokot, akorát to vůbec neviděl a nebyl schopnej to uznat, když jsem ho na to upozorňoval. No a jednoho dne se milá žena sbalila a víceméně udělala přesně v článku popisované. Neříkám, že se měla chovat tak, jak se zachovala, ale vydržela roky to co by člověk s trochou sebeúcty nevydržel měsíc a možná v ní jen bouchly ty roky ponižování a hodilo to zpětnej ráz.
    Na druhou stranu znám ženskou, co furt nasazuje na svýho ex co se nestará a o malýho se prý nezajímá. Sama je líná jak veš a do teď se o ní i malýho prakticky starají rodiče v důchodovém věku. Někdy bych si rád vyslechl verzi toho jejího „nezvedenýho“ ex.
    Jak říkával neboštík Plzák, manželé spolu mohou spolu vždy vyjít, pokud ona naní hysterka a on nezodpovědnej línej lempl.
    No a ještě mě překvapuje, kolik chlapů po rozvodu, naříká, že maj na dítě platit třeba mizerný 3000, do prdele furt je to jeho dítě a musel bych se stydět, kdyby se jeho matka musela dožadovat alimentů po soudech, protože tatínek se znova zamiloval a jak všichni ví už z pohádek, láska je kurva úplně ze všeho nejvíc, no na děti serem a táhneme nejlépe co 4 roky za novou velkou láskou.
    No a trochu smutné je, kolik zdejších borců, kteří se normálně ničeho nebojí,vydělávají samozřejmě majlant a najednou mají panickej strach ze založení rodiny, protože co kdyby to kurva nevyšlo a on by se s někým musel o něco dělit.

  6. A přitom stačí předmanželská smlouva, co?

  7. Ale tak budiž Vám útěchou, že to co provedla Vám provede i Vašemu nástupci.

    1. To je opravdu útěcha.

  8. Neviděl bych to tak černě, že to nejde.
    Kámoš to řeší už několik let taky.
    Začalo to taky o vánocích. Při výslechu na PČR mu paní co to sepisovala říkala, že je to prej celkem běžný. Že tohodle maj přes svátky vždycky nejvíc. Ty ženský to z nějakýho důvodu prostě často podávaj v tuhle roční dobu.

    Samozřejmě to začalo obviněním ze zneužívání dcery, které využila jako záminku proč holku nepředávat dle nařízení soudu. Jak říkal sexuolog co ho vyšetřoval. Obykle maj devianti jednu či dvě deviace. To co si na něj s tchýní vymyslela bejvalá by vydalo tak na pět deviací. Rok a půl se táhlo jen tohle obvinění. Dosáhl aspoň asistovaných styků a soud vyhrál. Pro nej ideálním výsledkem. Ne nedostatek důkazů, ale konstatováním soudu, že si čin nestal.
    On celou dobu si nechal srát na hlavu, ale vydržel se zachovat čestně a vše dokumentoval on i asistentka při stycích.

    Bejvalá ovšem odmítala předávat holku i po prokázání jeho nevinny. Nakonec si prosti sobě otočila i OSPOD a dnes má na krku žalobu ospodu za maření soudního rozhodnutí a žalobu za šíření pomluvy, protože i po výsledku soudu všude dál šířila, že otec dítě zneužívá.
    Dnes už musí sekat latinu a holku dává, protože on podal žalobu na převzetí péče a kdyby pokračovala v kurzu jako do teď, tak by o ní nejspíš přišla úplně, protože tam bylo konstatování na více místech (ospod, soud), že dítě ovlivňuje a štve proti otci.

    Uvidíme jak to dopadne.

    1. Tohle je snad největší svinstvo, co se dá provést. Během okamžiku se z normálního chlapa stane deviant a to už mu nikdo neodpáře i když vyhraje soud.

      1. Jojo. Ikdyz je cistej pred zakonem, tak v hledacku zustane. Kdys se nekde pobliz neco stane, tak si prijdou poslechnout alibi.
        A to nemluvim o okoli, praci atd, kde uz to povedomi taky zustane.

        Proste nektere se nestiti ve snaze vymazat otce ze zivota ani k takovym praktikam, kdy se ho pokusi zlikvidovat a uklidit na par let do kriminalu.
        Pritom zalovat ji za to prakticky nejde, pokud ji s TO pomuze pravnik.

        Dokonce za to popotahovani u soudu nedostanete ani odskodneni, protoze pokud vam z toho nejebne a neskoncite v blazinci, tak pred statem nemate dostatecnou ujmu.

        1. Jj, dokonce i hlavními médii celkem nedávno proběhla info že přesně na tyto postupy mají chudinky své fóra s detailními postupy a návody jak to správně na chlapa ušít. Myslím že mimo to zmiňovali že prý po tom jdou cajti, či co..

          Ex tohle konkrétně na mě sice úplně na tvrdo přes úřady nerozbalila. Jen v soft verzi, kdy asi jen trénovala si scénku na švagrové. Prý byla fakt převědčivá..

          Asi usoudila že mě má dost v hrsti i bez toho, nevím..

  9. Tak to je mi vás líto.
    Moje bejvalka navrhla rozdělení majetku a společnou péči o dceru. Přišla paní ze sociálky, prohlídla si binec v děcáku a konstatovala „Tak tady je všechno v pořádku“. Soudkyně se nás zeptala, jestli jsme schopný se o holku postarat. A bylo to. Žádný alimenty, žádný ve středu nebo v březnu.
    I když jsem asi trošku výjimka, alespoň podle toho, co vidím ve svým okolí.
    Jakou ženu jsem si vzal, taková se se mnou rozvedla.

Komentáře jsou uzavřené.

D-FENS © 2025