Mám mít radost, že v Rusku spadlo letadlo? - zpět na článek

Taky jsem býval mladistvým kosmopolitou. Po dekádě strávené v amerických firmách zaměstnávajících lidi z celého světa už mne to pustilo.

Tak například z pobytů ve Spojených státech jsem si přivezl nechuť k Afroameričanům. Kdekoliv je člověk potká ve službách, je z toho lapálie. Úplnou náhodou proto žádní ve firmě nebyli, ani v jedné. Nicméně v kanceláři v Salt Lake City jsme měli mormony. S nimi se nedalo mluvit jak s jednotlivci, táhli spolu a převážně proti všem. Indo-američané byli pravý opak, většinově oportunističtí a kariérističtí individualisté, ne moc dobří ve své práci a strašní dojiči firmy. WASPs jsou nám mnohem víc podobní, ale mají tu nepříjemnou tendenci lakovat realitu na růžovo a sklon k manicheismu. Například těžko snášeli kritickou debatu o kvalitách produktu, ti horší z nich ji interpretují jako nedostatek týmového ducha a ne jako snahu se posunout dopředu. Nakonec jsem měl nejraději Číňany. Jako kolegové sice bývají krapet stádní a jako s obchodními partnery s nimi je třeba mluvit diplomaticky a velmi pozorně naslouchat jejich odpovědím, informace sdělují neochotně. Jsou však převážně racionální. A také obvykle arci-rasisti a mají nás za barbary. Ani se nedivím, typicky si Američany mazali na chléb, či spíše přikusovali ke své ranní misce rýže.

Abych to ale zestručnil, životní zkušenost je v rozporu s celou řadou memů přežívajících v populaci. Jako když třeba Challenger dostal na budku od bývalé manželky, a tak mu došlo, že ženské rozhodně nejsou křehké květinky a že dnešní zákony jim umožňují chovat se podle svých nejnižších impulsů. No a mne zas výše uvedená pracovní zkušenost dovedla k zjištěním, která by byla vlastně banální a samozřejmá, kdybychom se nemuseli potýkat ve veřejném prostoru s všudypřítomným šumem.

1) Různé skupiny lidí jsou různé.
2) Svůj k svému je obvykle strategie s nižšími transakčními náklady. Například ta kravka ze Švýcarska, která si vzala pologramotného Masaje a tři roky s ním žila někde v domě z bláta a hnoje, to mohla čekat.
3) Předchozímu pravidlu se lze vymknout, pokud je člověk sám nadprůměrně nadaný a hledá jiné nadprůměrné lidi, ale pro obyčejného Pepíka, Franze, nebo Mohammeda je lepší se držet u svých. Takže ti zdánliví „deplorables“ vlastně jednají zcela racionálně. Tak ovšem jednají i ti, kdo jim tak říkají, jen signalizují něco jiného. Hezkým příkladem je demarkační linie vedoucí ze severu na jih Washingtonu D.C., kdy se nám mandaríni světlé pleti nějak nevysvětlitelně shlukují na západní straně čáry. Rozhodně bych nečekal, že potkám Hillary při večerní procházce na druhé straně.
4) Tihle nadprůměrní lidé zprostředkovávají kulturní výměnu a pokud se nevzpírají asimilaci, což je třeba váš případ, tak jejich migrace nepředstavuje i s ohledem na jejich malý počet obvykle žádné potíže. Hordy žadatelů o dávky však už problém pro cílovou skupinu jsou.
5) Když už si nějaké společenství vytvoří i stát, zvlášť když je to stát moderního střihu, který přerozděluje 40-60% důchodu, tak nutně takový stát má tendenci zrušit uvnitř veškeré hranice (pro své policisty a daňové výběrčí). Tím se vnější hranice stává velmi důležitou. Měla by být prostupná pro zboží a služby a pro migraci vzdělaných a bohatých, ale ne pro barbarské hordy.
6) Že se nám dnes svět bez hranic předkládá jako dobrý nápad, to vůbec není samozřejmé a za tím je jistý účel. Konkrétně existence hegemona, který se vůči národním státům chová do určité míry jako národní stát vůči svým regionům.
7) Analogicky i existence (protichůdných) státních zájmů je samozřejmá, plyne z logiky existence státu. Například je zřejmé, proč Británie po staletí bojovala proti vzniku hegemona na kontinentě, proč Rusové potřebují kontrolovat alespoň část té relativní roviny mezi Berlínem a Moskvou, nebo proč dnes Peking potřebuje dobré spojení s producenty surovin v Asii i v Africe. Pokud představitelé některých zemí ignorují národní zájmy a je-li dokonce uznání jejich existence označeno za vlastenčení, nejedná se o normální stav, mezi státy (vládnoucími elitami) přirozeně taková harmonie nepanuje a poddaní přirozeně budou vlastenci a (alespoň mírní) xenofobové. Neboli to, co považujete za normální, je ve skutečnosti silně neobvyklé.

A takhle bychom mohli pokračovat dále, trvalo by to dlouho. V kostce chci říci, že si možná myslíte, že dějiny se posunuly dále nebo rovnou už skončily, ale jste spíše v situaci žampionu, drží vás ve tmě a krmí hnojem.

argumentovat Mrcasikem, to uz je diagnoza

Tvl. nějakej německej ministr opravdu nerozhoduje o NATO. To že někde něco plácnul fakt váhu nemá. Kohl se k tomu postavil zády, nic se nedomluvilo ani nepodepsalo.

Že se to samozřejmě ruákům nelíbilo je asi nabíledni.

Aspoň vidíš, jak se němci k rusákovi vždycky chovali…žádný ramena na něj nedělali a i za Merkelový s nima normálně spolupracovali. Bylo jim to k něčemu? Hovno leda.