Právo na straně silnějšího: institut manželství pod knutou neomarxistických gaunerů - zpět na článek

Máte to asi dobrý, rozhodně lepší než doktor Challenger. Ale marně hledám v článku, kde se otírá přímo o Vaši osobu, případně Váš partnerský vztah. To jako že se pičulíni vyšklebují? (To jsem tam našel 3x)

Milá paní, vy nejste marriage material ani náhodou a tento text, co jste napsala, to jen potvrzuje. Víte, jak to poznám?
Tak za prvé: neexistuje nic takového jako je „společné rozhodování“. Vždy rozhodne jeden a druhý se přizpůsobí, protože na světě neexistují dva lidé se stejnými zájmy. Dejme tomu, že tady subjektivně popisujete věci tak, jak je vidíte vy. Vy rozhodujete a picmous vám to odkýve a tomu říkáte to „společné rozhodování“. Vy se ho na nic neptáte přesně jako v tom článku. Jinak byste tady potrefeně nekvičela.
Perseverujete dvě věci, to je patrné již z vašeho prvního článku: 1) nechce se vám dělat domácí práce a máte pocit, že „nic není ženská práce“, protože vařit, prát a uklízet, to je dyskrymynáce gádžo! Už Vladimír Iljič Lenin tomu říkal domácí otroctví a vy přece nejste otrok, že ne, to je vás manžel. To znamená, že chlapa ovládáte, aby ty práce dělal on. Že by v tom byla nějaká parita, o tom silně pochybuji. KDyž už uvládat, tak naplno. Možná sem tam něco uklohníte, ale vzhledem k drzostem prezentovaným zde to jídlo nebude asi nic moc. Vy ani domácí práce neumíte.
Pakliže ho doma ovládáte a on je váš picmous, pak vše dělá on. 2) perseverujete, že nejste – jakže to říkáte? – multifunkční spotřebič s dírama na šukání? No vy s ním moc nešukáte, to je to, co tím říkáte. Tipuji to na sex trading – taková ta vychcaná nána, co se jí nechce doma nic dělat a manželovi dá zašukat jenom, když splní harmonogram práce, to je u padlé ženské prolezlé bolševickým feminismem dost typické. Kolikrát měsíčně mu dáte zašukat? Jednou? Dvakrát? Necháte se prosit? Přece nejste díra na šukání, no ne?
No třeba jste už tak tlustá a škaredá, že ho ani nevzrušujete. Inu, šťastké manželství jak noha. Z jeho pohledu určitě. Váš picmous vám to samozřejmě neřekne, protože kdyby si otevřel hubu, tak možná přes ni dostane, nebo seberete 3 děti a utečete k mamince, pravděpodobně stejně dominantní feministické náně jako jste vy (a to dovozuji jen z toho, co mi zde tvrdíte). Vy nemáte žádný soucit s nikým a takový člověk je v partnerství totální prohra. Asi taky moc dobře nevypadáte, tak jste to vzala pragmaticky, vybrala jste si slabého picmouse, co vás bude poslouchat a bylo to, po uzavření manželství, když jste si ho pojistila, jste omezila i to šukání, aby si snad nemyslel, že jste ten spotřebič – u nás první byly vždycky vdané ty nejtlustší a nejškaredější a nejvíc neurvalé doktorky.

A vy jste neurvalá každým coulem. To je dost typické vyjadřování feministické nány.

Takže pevné a šťastné, říkáte? No o tom silně pochybuju, to byste se tady nevypisovala kvůli jednomu incelovi.
To je to hlavní, co čtu z vašich sebevědomých vyjádření. Že nemáte potřebu řešit role play? Ale máte. Vy chcete vládnout rodině a dělat chlapa a zatím se vám to (možná) daří. Proto tvrdíte, že pevné a šťastné. Chachá – to se teprve ukáže, 10 let – žádná doba. Po 10 letech jsem si taky myslel, že je všechno OK. Jenže nebylo. Chlap kušuje, šúruje, myje hajzl, nádobí, pere si fusekly, možná jste ho přinutiĺa i háčkovat, abyste mamince dokázala, že ho umíte pořádně utilizovat, když na věc příjde. Jste hrdá sama na sebe, na to jak ho ovládáte a interpretujete to jako šťastné manželství – vyděláte aspoň tolik, abyste si mohla hrát na chlapa úplně se vším všudy? To těžko. Takových bab je fakt málo. ale na penězích nezáleží, že? Teda kromě rozvodu. Ale spoléháte na to, že vám to bolševicko-feministická justice zařídí a dorovná, kdyby se ten váš moula vzpouzel. Bez právního support systému byste byla leda hovno v trávě. Jsou ty děti aspoň biologicky jeho?
No zatím jsou děti malé, pokud máte 3 a uplynulo 10 let (počítám, že picmous si vás vzal ještě před porodem prvního) od začátku manželství, počítám, že nejmladšímu jsou tak maximálně 4-5 let. Ano, držíte svého manžela pod krkem třemi dětmi a příděly sexu, váš vydírací potenciál je velký. Ale nevěšte hlavu. Jednou to s tím sex tradingem přeženete a výsledkem bude nevěra a chlamydie, které si váš picmous odněkud přinese a bude po velké pevné a šťastné lásce. To byste mu při své pýše neodpustila.

Nebo děti odrostou a vy budete chtít soutěžit se svýmna feministickýma soudružkama, kdo u rozvodu chlapa víc oškube, protože svého muže si nevážíte. To je na první pohled patrné. Většinou se to děje kolem 45 roku věku, už to bude celkem blízko. Že byste si vybrala dobrého partnera? No dle mého názoru váš vyběr „rozhodně nebyl pohárovnej“.
Tak pokud chcete nějakýho terapeuta, vemte si ho sama, ale víte co? Psychopatie je nevyléčitelná, jen byste vyhazovala zbytečně peníze.

Ano, asi před 30 lety jsem si špatně jsem vybral ženu. Dokonce dnes mohu retrospektivně přesně určit okamžik, kdy jsem jí měl poslat k vodě, když mi ukázala první red flags. A ano, neudělal jsem to – stejně jako váš současný manžel. Její red flags byly jiné, než ty vaše. Ona měla mindrák, který se po 15 letech rozvinul v alkoholismus ve 4. stadiu. Tehdy jsem to považoval za rodinné neštěstí a chtěl jsem ji zachránit. Dnes jsem rád, že to tenkrát zařízla. Z mého pohledu jsem si rozvodem velmi pomohl, kdežto ona spáchala sociální suicidium, i když mě to stálo peněz, které jste ani vy, ani moje exženuška za celý život nevydělala a rozvodem prošustrovala. Kdyby to neudělala, 3 ze 4 mých dětí by dnes bydlely ve vlastní nemovitosti a to mě trochu sere. Ale zas na druhou stranu, já si to můžu dovolit. I váš manžel si jednou rozvodem pomůže, na to můžete vzít jed. Už aby so bylo a vy zůstala sama.

Ale svým způsobem nelituji. Zase díky tomu jsem 3 roky nedělal nic jiného, než studoval psychologii včetně sociosexuální dynamiky. Jak by řekl protokolář Kolář, odpracoval jsem si to. Nyní baby umím číst. A umím číst i vás. Není to příjemné čtení. Můžu pomoct svým synům, aby se nedostali do stejného srabu, třeba s někým, jako jste vy. Navíc jsem už ve věku, kdy už zas až ženské tolik nepotřebuji. Mám 4 šikovné děti, které vychovávám se svojí přítelkyní, se kterou žiji 6 let. Narozdíl od vás je mladá, krásná a není to panovačná nána. To ale ještě neznamená, že mi bolševicko-feministická justice nesplatí to, co mi způsobila během opatrovnického řízení. Moje vztahové zkušenosti jsou proti vám asi desetinásobné a to se nepovažuji za experta.

Knuta je pěkné svinstvo, deset ran dokáže zahubit silného chlapa.